Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva - 4. čtvrtletí

a) Změny ve struktuře ekonomického postavení obyvatelstva ČR

Od roku 2003 celkový počet obyvatel soustavně rostl a meziroční přírůstky byly vysoké zejména v posledních třech letech. Podle výsledků výběrového šetření vzrostla republiková populace mezi 4. čtvrtletím 2006 a 4. čtvrtletím minulého roku téměř o čtvrt miliónu osob (245 tis.). Tento růst se však projevil v jednotlivých skupinách ekonomického postavení velmi odlišně. Četnost dětské složky 0-14letých se za tři roky zvýšila jen o 12 tis. a přiblížila se hranici 1,5 miliónu. Počet zaměstnaných se ve stejném období zvýšil o necelých 66 tis. a počet nezaměstnaných o téměř 46 tis. osob. V relativním vyjádření však dosáhl přírůstek počtu nezaměstnaných 13,5 %, zatímco počet osob se zaměstnáním se zvýšil pouze o něco více než jedno procento.

Absolutně nejvíce vzrostl počet neaktivních v produktivním a poproduktivním věku. Přírůstek této kategorie ekonomického postavení představoval téměř polovinu nárůstu celé populace, za tři roky o 122 tis.

Na strukturu ekonomického postavení obyvatelstva významně působí kromě přirozeného posunu ve věkové skladbě populace sociální a ekonomické faktory. Jedná se v první řadě o růst nezaměstnanosti v roce 2009, zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu a prodlužování délky vzdělávání. Všechny tyto vlivy se promítají v podílu počtu zaměstnaných na celkové populaci republiky (včetně dětské složky). Jestliže ve 4. čtvrtletí 2006 pracovalo 47,3 % všech obyvatel ČR, vzrostl tento podíl až na 48,1 % ve stejném období roku 2008. Negativní ekonomický vývoj se pak projevil v minulém roce, když v posledním čtvrtletí činil podíl pracujících osob pouze 46,8 %.

Počet ekonomicky neaktivních žen ve věku 15 a více let dosáhl ve 4. čtvrtletí 2009 téměř 2 326 tis. a podstatně převyšoval stejnou kategorii mužů (1 391 tis.). Za tři roky vzrostl počet těchto žen o 70 tis., počet neaktivních mužů se zvýšil o 51 tis. V minulém roce se však počet neaktivních žen mírně snížil a kompenzoval tak přírůstek počtu neaktivních mužů. Celkový počet neaktivních ve věku 15+ let se tak v porovnání se 4. čtvrtletím 2008 zvýšil minimálně.

Počet neaktivních 15+letých obyvatel se sice každoročně zvyšoval, ale zastoupení respondentů se podle jednotlivých důvodů ekonomické neaktivity vyvíjelo protichůdně. Jednoznačně nejvíce vzrostla skupina neaktivních osob z důvodu pobírání důchodu. Jedná se o osoby, které již nepracovaly a ani aktivně další práci nehledaly. Jejich počet se v průběhu tří let zvýšil o více než 158 tis., což je více než celkový nárůst všech neaktivních v produktivním a poproduktivním věku. Vysoký přírůstek neaktivních důchodců se přitom projevil i v minulém roce.

Ve sledovaném období vzrostla i druhá nejčetnější skupina neaktivních z důvodu vzdělávání. Celkový přírůstek mladých ve vzdělávacím procesu byl podstatně nižší než přírůstek počtu důchodců, když se v minulém roce jejich počet dokonce meziročně snížil o více než 21 tis. Vývoj vnitřní struktury skupiny osob připravujících se na budoucí povolání byl však protikladný. Pokles počtu studentů a učňů na středním stupni byl jednoznačně způsoben probíhajícími demografickými změnami. Počet neaktivních studentů na vysokoškolském nebo doktorském stupni (ISCED 5, 6) se naopak zvýšil za tři roky o více než 55 tis. na 335 tis. Tento přírůstek byl tedy více než pětinásobně vyšší než celkový nárůst studentů, učňů a žáků základních škol starších 15 let.

Při hodnocení údajů je třeba akceptovat metodiku výběrového šetření. Jedná se výhradně o skupinu ekonomicky neaktivních osob, které v referenčním období nepracovaly nebo nevyvíjely žádnou aktivitu pro získání práce. Důchodci a studenti, kteří v referenčním týdnu odpracovali alespoň jednu hodinu, jsou klasifikováni jako zaměstnaní a obdobně důchodci a studenti, kteří nemají zaměstnání, ale aktivně je hledají a jsou do něj schopni nastoupit nejpozději do čtrnácti dnů, jsou klasifikováni jako nezaměstnaní. Z toho důvodu nelze bezprostředně porovnávat počty neaktivních důchodců a studentů s úplnou evidencí důchodců ve správě sociálního zabezpečení, resp. s údaji školské statistiky.

Ve třetí nejčetnější skupině neaktivních osob z důvodu péče o dítě nebo o jinou osobu, vyžadující soustavnou péči, byl vývoj obdobný jako u skupiny studujících. Přes pokles četnosti těchto osob v minulém roce, jejich počet za tři roky mírně vzrostl o 20 tis. Celkový počet v další skupině neaktivních ze zdravotních důvodů se naopak za tři roky celkově snížil. Obdobně se snížil i počet neaktivních v dalších skupinách osob, které si nehledaly práci. Jedná se o neaktivní, kteří nechtějí nebo nepotřebují pracovat, dále o osoby, které uvedly, že vhodnou práci nenaleznou a skupina respondentů nepracujících z osobních důvodů.


b) Vývoj podílu ekonomicky neaktivních na celkovém počtu 15+letých v zemích Evropské unie

Výběrové šetření pracovních sil umožňuje bezprostředně porovnávat výsledky za jednotlivé členské země v rámci celé Evropské unie. Pravidelně jsou zveřejňovány údaje o podílu ekonomicky neaktivních na celkovém počtu 15+letých nebo jednotlivých pětiletých věkových skupin.

Z komparace údajů za celou skupinu osob v produktivním a poproduktivním věku vyplývá, že v České republice je nižší podíl neaktivních (ve 2. čtvrtletí 2009 to bylo 41,4 % 15+letých), než je tomu v průměru za celou EU 27 (42,4 %). Proti 2. čtvrtletí 2006 je však zřejmý odlišný trend ve vývoji tohoto podílu. Zatímco v rámci EU 27 se tento podíl snížil za tři roky o 0,4 procentního bodu, v České republice se v tomto období naopak zvýšil o 0,6 p.b.

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou značné. Zatímco ve třech zemích (Itálie, Maďarsko a Malta) činil podíl neaktivních, kteří si ani nijakým způsobem práci nehledali, nejméně polovinu všech obyvatel 15letých a starších, v jedenácti zemích tento podíl nedosáhl ani 40 % všech obyvatel v produktivním a poproduktivním věku. Přitom v Nizozemsku a Dánsku se pohyboval na úrovni pouhé třetiny takto věkově vymezené populace.

Pro ilustraci diferencí mezi zeměmi byly použity poslední kompletní výsledky za 2. čtvrtletí 2009 a ty jsou porovnávány s údaji za 2 čtvrtletí 2006. Tento postup umožňuje se vyhnout sezónnímu kolísání četnosti některých skupin respondentů, zejména studentů, v průběhu roku.

Rozdíly mezi zeměmi lze názorně dokumentovat na velikosti procenta neaktivních v těch věkových skupinách, které podstatně ovlivňují celkovou míru neaktivity, a to ve skupinách osob v mladém produktivním věku a osob na rozhraní produktivního a poproduktivního věku.

V nejmladší věkové skupině 15-19letých patří naše republika mezi tři země s nejvyšším podílem neaktivních v rámci celé EU. Obecně lze konstatovat, že velmi nízká ekonomická aktivita v tomto věku je charakteristická pro země střední a východní Evropy, když vůbec nejvyšší procento neaktivních v této pětileté skupině bylo zaznamenáno v Maďarsku. Naopak řádově nižší podíl neaktivních byl zaznamenán v severských zemích a Nizozemsku. Přitom tyto státy se řadí mezi státy s vysokou životní úrovní a dobrými sociálními podmínkami. Velké diference se týkají jak chlapců tak dívek v tomto věku.

Tento velký rozdíl v procentu neaktivních se projevuje i ve skupině 20-24letých, tedy skupině s vysokou četností studujících na terciárním stupni. Zatímco za celou EU 27 byl podíl neaktivních o něco vyšší než třetina 20-24letých (36,8 %), v České republice se blížil polovině všech respondentů (47,7 %). V Maďarsku a Rumunsku přitom tento podíl vystoupil nad 55 %. Stejně jako v nejmladší pětileté skupině produktivního věku přitom vykazují nejnižší podíl neaktivních severské státy a Nizozemsko a spolu s nimi i Rakousko, Spojené království, Irsko a Německo.

Tuto skutečnost je třeba hodnotit na základě podrobnějších analýz příčin těchto rozdílů. Ty mohou např. vyplývat z odlišné vzdělanostní koncepce v uvedených zemích v porovnání s ostatními zeměmi. Jedná se především o možný souběh vzdělávání s pracovní činností respondentů v referenčním období. Předmětem bližšího zkoumání by měly být odlišnosti v koncepci a zajištění vzdělávacího procesu včetně z toho vyplývajícího obvyklého věku dokončení studia (především na terciárním stupni). Tímto tématem by se však měla zabývat pracoviště zaměřená na vlastní vzdělávací proces. Přitom je třeba zkoumat i případný dopad využití jiných informačních zdrojů na výsledky výběrového šetření za jednotlivé země, např. registru obyvatelstva.

Teprve ve skupině 25-29letých se podíl neaktivních mezi jednotlivými zeměmi vyrovnává, i když i tomto případě přetrvávají zjevné odlišnosti (v Nizozemsku činil tento podíl 9,6 %, naproti tomu v Rumunsku 27,2 % a v Itálii dokonce 28,9 %). Z toho vyplývá, že míra ekonomické aktivity mladých do třiceti let v severských zemích a Nizozemsku je jednou z hlavních příčin vyšší celkové ekonomické aktivity v těchto zemích v porovnání s ostatními zeměmi EU.

Eurostat nepublikuje údaje o počtech a podílu neaktivních podle jednotlivých důvodů neaktivity. Z jiných výsledků je však zřejmé, že celkovou aktivitu (či neaktivitu) výrazně ovlivňují změny v počtu studentů na terciárním stupni (ISCED 5 a 6). Podle dostupných ročních údajů se v celé Evropské unii zvýšil počet studentů na úrovni vysokoškolského studia mezi roky 2000 a 2007 o necelých 20 % (index 118,6). V řadě zemí byl však tento přírůstek podstatně vyšší. V České republice se zvýšil počet těchto studentů o více než 40 % (index 142,9), přitom na Slovensku dosáhl tento index hodnoty 160,4 a v Litvě 164,0. Relativně nejvyšší přírůstek vysokoškolských studentů zaznamenaly dvě země, a to Kypr a Rumunsko, ve kterých se jejich počet zvýšil za sedm let více než dvojnásobně.

Při všeobecně rychlém růstu počtu studentů vysokých škol se projevuje další fakt, a to postupující feminizace této skupiny studujících. Zatímco v roce 2000 činil podíl studujících žen na celkovém počtu vysokoškoláků 53,5 %, v roce 2007 vzrostl za úhrn EU 27 na 55,2 %. Tento přírůstek se projevil téměř ve všech členských zemích, pouze v Německu činil podíl studentek v roce 2007 necelou polovinu všech vysokoškoláků. Specifická situace je ve všech třech baltských zemích, kde podíl žen na počtu všech vysokoškolských studentů překročil 60 %.

Velké rozdíly v podílu neaktivních jsou markantní i ve skupině osob 55letých a starších. V pětileté skupině 55-59letých patří ČR mezi země s nízkým procentem neaktivních. V EU 27 to bylo ve 2. čtvrtletí minulého roku 35,7 %, v naší republice pouhých 28,9 %. Ve většině členských zemích s výjimkou Litvy a Maďarska se procento neaktivních v tomto věku během tří let snížilo, a to v EU 27 o 4,5 p.b. a v České republice o 4,1 p.b. Toto snižování bylo jednoznačně důsledkem prodlužování délky aktivního života a posunů věkové hranice pro odchod do důchodu.

Obdobně jako ve skupinách nejmladšího produktivního věku i v tomto případě je podíl neaktivních velmi nízký zejména v severských a baltských zemích, Německu a Spojeném království. Naopak v Polsku a na Maltě byla ekonomicky neaktivní více než polovina obyvatel v tomto věku. Tyto rozdíly jsou patrné v mužské i ženské složce populace. Obecně podíl neaktivních v této pětileté skupině až na výjimky klesal jak u mužů tak i u žen, přetrvávají však velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

K prudkému nárůstu podílu neaktivních dochází po dosažení 60 let. Podíl neaktivních osob ve věku 60-64 let činil za celou EU 27 více než dvě třetiny všech respondentů v tomto věku. V České republice to bylo více než 72 % a naše země se tak řadí mezi státy s podprůměrnou ekonomickou aktivitou v této věkové skupině. I když v důsledku posunu hranice potřebné pro získání důchodu došlo v naší republice v porovnání s EU 27 k většímu poklesu počtu neaktivních, byl tento pokles v dalších zemích, jako např. v Německu, Nizozemsku a Lucembursku výrazně vyšší. Velký pokles neaktivity se projevil i v baltských zemích Lotyšsko a Litva, přestože tyto státy byly zvlášť zasaženy hospodářskou a finanční krizí. Přes pokles podílu neaktivních ve většině zemí přetrvávají velké rozdíly v úrovni ekonomického zapojení obyvatelstva. V Maďarsku je aktivita obyvatel po dosažení 60 let velmi nízká a obdobně je tomu i u našich sousedů Polska a Slovenska. Naproti tomu převážná část obyvatel Švédska v tomto věku ještě pracuje nebo si práci aktivně hledá (téměř dvě třetiny).

Pokud jde o rozdíly v intenzitě pracovní aktivity mezi muži a ženami v této věkové skupině, patří naše republika mezi země s největším rozdílem v podílu neaktivních žen a mužů v tomto věku v rámci celé Evropské unie. To je v prvé řadě důsledkem nízké aktivity žen, což se týká např. i Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska. Podíl neaktivních žen se v průběhu tří let za EU 27 snížil, přesto však jako neaktivní jsou klasifikovány tři čtvrtiny žen v tomto věku (v naší republice to bylo téměř 85 % žen).
Ekonomická aktivita obyvatelstva vyplývá z daných sociálně ekonomických podmínek pro pracovní uplatnění, které jsou v Evropské unii značně odlišné. Zásadní vliv na četnost neaktivní populace 15+letých má úroveň ekonomické aktivity nejmladších skupin produktivního věku a věkových skupin na rozhraní produktivního a poproduktivního věku. Příznivé podmínky pro pracovní uplatnění jsou především v severských státech včetně Nizozemska, kde ekonomická aktivita jak mladých, tak i osob po šedesátce je zřetelně vyšší než v jiných zemích Evropské unie.