2. Metodické vysvětlivky

2. Metodické vysvětlivky

2. Metodické základy TSA

2.1. Vývoj mezinárodní metodiky TSA

Již od 80. let minulého století začaly probíhat na úrovni nadnárodních organizací výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného standardu pro měření celkových ekonomických přínosů cestovního ruchu. Základem pro srovnatelné měření významu cestovního ruchu bylo uplatnění kompatibilního systému získávání statistických informací jednotlivými státy. Výsledkem pracovní skupiny pod vedením Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) byly tzv. ekonomické účty cestovního ruchu (Tourism economic account). Zároveň i Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) organizovala práce na přesnějším definování ukazatelů cestovního ruchu. Výsledkem byl dokument OSN a WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“. Tyto základní metodické rámce se potom staly podkladem pro tzv. satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account).

Ve spolupráci WTO, statistické divize OSN a OECD byly formulovány první návrhy a doporučení a následně potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu v Ottawě v červnu 1991. Na konferenci byla přijata rezoluce, která definovala potřebu jednotné statistiky cestovního ruchu a WTO za tím účelem vytvořila Řídící výbor, který dopracoval programy přijaté rezoluce k zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval spolupráci s dalšími mezinárodními i národními institucemi. Na podkladě zprávy WTO o přijatých programech uspořádala v roce 1993 Statistická komise při OSN své 27. zasedání, na kterém bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovního ruchu (Recommendations on Tourism Statistics) a Standardní mezinárodní klasifikace činností Cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities). V přijatém dokumentu byly také formulovány cíle a postupy, na kterých se podílely i další organizace, zejména OECD a WTTC. Výsledkem spolupráce těchto organizací bylo zpracování metodického nástroje k měření přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu. K sjednocení metodiky satelitního účtu předložila WTO v červenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce Statistics Canada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD. Další návrhy a upřesnění byly předkládány v letech 1996 a 1997.

V září 1999 byla po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT (statistický úřad Evropské unie). Jejím úkolem bylo zavedení společné koncepce pro rozvoj metodiky TSA v souladu se závěry Světové konference v Nice. Práce těchto tří institucí byla předložena k projednání Komisi pro statistiku OSN, která ji dne 1. března 2000 schválila. Na jednání o TSA v New Yorku byl dokument schválen delegáty zhruba ze 100 zemí. Výsledkem spolupráce WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC i řady dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IH&RA) a dalších, bylo vytvoření mezinárodních standardů pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu, které schválila Komise pro statistiku OSN.

2.2. Základní definice

Pro mezinárodní srovnání je nutná jednotná metodická základna. Níže uvedené definice jsou mezinárodně uznávané, případně s národními specifiky, která jsou v rámci mezinárodních doporučení povolena.

Cestovní ruch je mezinárodně definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).

Obvyklé prostředí je poměrně obtížně definovatelné, v jednotlivých zemích je chápáno odlišně. Podle mezinárodní definice je za něj považováno bydliště respondenta (trvalé i přechodné), dále přímé okolí tohoto bydliště, pracoviště, škola a jiná často navštěvovaná místa. Pojem obvyklého prostředí má dva rozměry, blízkost a periodicitu (frekvenci návštěvy). Součástí obvyklého prostředí je jednak okolí bydliště respondenta, i když může být navštěvováno jen zřídka a jednak místa, která jsou navštěvována často (v našem pojetí častěji než jednou týdně) a pravidelně, přestože mohou být značně vzdálena od bydliště. Státní hranice nejsou při definici obvyklého prostředí rozhodující.

Návštěvník je účastník cestovního ruchu. Návštěvníci se dělí na jednodenní návštěvníky (někdy nazýváni také exkurzionisté) a turisty.

Jednodenní návštěvník se účastní cestovního ruchu bez přenocování.

Turista je účastník cestovního ruchu, který alespoň jednou přenocuje mimo své obvyklé prostředí.

Druhý domov je rekreační zařízení (chata, chalupa). Některá rekreační zařízení spadají do obvyklého prostředí a tudíž se návštěvy takovýchto druhých domovů vylučují z cestovního ruchu.

Příjezdový cestovní ruch (také aktivní) zahrnuje návštěvu a pobyt nerezidentů na ekonomickém území sledované země. Spotřeba příjezdového cestovního ruchu je chápana jako celkový objem prostředků vydaných na cestovní ruch nerezidenty a plynoucích do navštívené země. To znamená, že započítávána je i ta část výdajů, které jsou zaplaceny mimo ekonomické území (ve vlastní zemi nerezidenta), ale směřující formou různých plateb do sledované země (např. zájezd).

Domácí cestovní ruch¹ je CR domácích návštěvníků na ekonomickém území sledované země. Pro potřeby TSA je však nutné chápat domácí cestovní ruch, resp. jeho spotřebu šířeji. Spotřeba domácího cestovního ruchu je spotřeba rezidentských návštěvníků ve sledované zemi. Konečný cíl cesty návštěvníka může být ve sledované zemi nebo mimo ni, ale příslušná spotřeba se musí realizovat v této zemi.

Výjezdový cestovní ruch¹ (také pasivní) zahrnuje návštěvu a pobyt rezidentů mimo ekonomické území sledované země. Spotřeba výjezdového cestovního ruchu je chápána jako spotřeba rezidentských návštěvníků mimo ekonomické území vlastní země. Nezahrnuje výrobky zakoupené na cestu nebo po cestě ve vlastní zemi (spotřeba domácího cestovního ruchu).

Vnitřní (interní) cestovní ruch (domácí a příjezdový) je CR rezidentů i nerezidentů na ekonomickém území sledované země.

Zahraniční cestovní ruch zahrnuje příjezdový a výjezdový CR.

Celkové výdaje (domácí i zahraniční) zahrnují výdaje za zájezd, dále ubytování, stravování, dopravu mimo zájezd, nákupy zboží při cestě nebo se k ní přímo vztahující (fotoaparát, opalovací krém apod.) a ostatní výdaje (vstupné, pojištění apod.). Nezahrnují nákupy zboží za účelem jeho dalšího prodeje, kapitálové investice, hotovost předanou příbuzným po dobu cesty, která není platbou za turistické zboží a služby, dary pro instituce apod. Pro potřeby TSA se započítávají i výdaje v případě dovolené na vlastní chatě či chalupě nebo u příbuzných a známých.

Charakteristické činnosti cestovního ruchu jsou ty výrobní činnosti, jejichž hlavní produkce je charakteristická pro cestovní ruch a jež by ve většině zemí přestaly při nepřítomnosti návštěvníků existovat ve významném množství nebo by se jejich spotřeba výrazně snížila. Tyto činnosti jsou tedy na cestovním ruchu velmi závislé.

Činnosti související s cestovním ruchem jsou takové, u kterých by při nepřítomnosti návštěvníků (neexistenci cestovního ruchu) byl zaznamenán pokles produkce, přičemž mohou být odlišné pro jednotlivé státy.

Nespecifické činnosti jsou zbytkovou kategorií, kde nehraje z hlediska produkce cestovní ruch větší roli.

2.3. Metodická základna

"Základní struktura TSA je založena na obecné rovnováze existující v národním hospodářství, tedy rovnováze mezi poptávkou a nabídkou produktu vytvářeného odvětvím cestovního ruchu. V kontextu makroekonomické analýzy lze nejlépe zkoumat vztah mezi nabídkou a poptávkou podle obecného rámce národních účtů a konkrétněji podle tabulek dodávek a užití“ (2001, TSA: Recommended Methodological Framework).

TSA má se systémem národních účtů stejné základní pojmy, definice, třídění a principy tvorby.
Oblasti, které TSA pokrývá jsou:
· poptávka vytvářená různými formami cestovního ruchu, členěná podle typů návštěvníků a jejich cest a podle pořizovaných výrobků a služeb
· základní makroekonomické proměnné z pohledu nabídky cestovního ruchu
· zaměstnanost, tvorba hrubého fixního kapitálu a nefinančních investic v cestovním ruchu
· dovozy a vývozy spojené s cestovním ruchem
· příjmy a výdaje vládních institucí, vytváření osobních příjmů a příjmů z podnikání spojených s cestovním ruchem

2.4. Základní dokumenty k TSA

Pro harmonizaci metodiky sestavování TSA byly vytvořeny tyto základní manuály:

Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework
Manuál byl vytvořen světovými i evropskými organizacemi (EUROSTAT, WTO, OECD, OSN) za účelem sjednocení metodiky při tvorbě TSA a pro snadnější mezinárodní srovnávání vlivu cestovního ruchu v jednotlivých státech. Obsahuje základní postupy a doporučení, ale i podrobné rozdělení produktů podle klasifikace CPC (klasifikace OSN obdobná naší SKP), a to na charakteristické, související a nespecifické produkty. Tento materiál je k dispozici i v českém překladu.


European Implementation Manual on Tourism Satellite Account
Tato publikace byla vypracována Eurostatem jako rozšíření předchozí, z níž metodologicky vychází. Zaměřuje se spíše na techniku zpracování satelitního účtu cestovního ruchu. V ČSÚ je k dispozici pouze v anglickém originálu.

Jelikož metodika TSA vychází z národního účetnictví, je metodická stránka na mezinárodní úrovni upravována také jinými publikacemi jako např.:

Evropský systém účtů ESA 1995
Tento obsáhlý materiál vypracovaný Eurostatem obsahuje metodiku tvorby systému národních účtů. Je v něm velké množství definic mnoha ekonomických pojmů. Satelitní účet cestovního ruchu ze systému národních účtů vychází, a proto lze tento materiál využít i pro TSA. V ČSÚ je k dispozici i v českém překladu. V současnosti se připravuje jeho novelizace.

2.5. Zdroje dat pro TSA

"Důvodem vytvoření satelitního účtu je snaha umožnit podrobnou analýzu poptávky po výrobcích a službách, které souvisejí s cestovním ruchem, ukázat na jejich provázanost v oblasti poptávky a nabídky a popsat, jak nabídka cestovního ruchu funguje ve vztahu k ostatním hospodářským činnostem. Mezinárodní doporučení nabízejí rámec, který mohou země využít při sestavování satelitních účtů pro cestovní ruch. V obecnější rovině by měl satelitní účet umožnit lepší mezinárodní porovnání statistických údajů o cestovním ruchu" (2001,TSA: Recommended Methodological Framework).

Nabídka cestovního ruchu
Jako hlavní zdroj v nabídkové části jsou využívána data statistiky národních účtů, a to údaje o produkci, mezispotřebě, daních, dotacích, dovozu a tvorbě hrubého fixního kapitálu. Určitým problémem je časové zpoždění a pro potřeby cestovního ruchu málo podrobné členění těchto ukazatelů. Z těchto důvodů je v řadě případů nutné využívat odhady, což sebou nese riziko nepřesností, které je tím větší, čím hrubší členění ukazatelů poskytují používané zdroje.

Poptávka cestovního ruchu
Poptávkovou část cestovního ruchu by měly pokrývat údaje získávané ze šetření v domácnostech (výjezdový a domácí cestovní ruch) a na hranicích (příjezdový cestovní ruch). Vzhledem k velké finanční náročnosti a v některých případech problematickému provedení těchto šetření je organizují pouze některé státy, ostatní volí různá náhradní řešení.

Některé další zdroje informací
Pro doplnění hlavních informačních pramenů slouží celá řada zdrojů. Patří k nim především ubytovací a podniková statistika, platební bilance, resortní šetření, informace poskytované profesními sdruženími a odbornými institucemi, různé mezinárodní studie, využívána mohou být také jednorázová či další pravidelná šetření na hranicích.