1. Demografické aspekty života cizinců

1. Demografické aspekty života cizinců

Vymezení pojmu a pobytu cizince v ČR

Pobyt cizinců v ČR se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a zčásti také zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších úprav.

Za cizince se podle zákona považuje osoba, která nemá české státní občanství (resp. ani jedno z jejích státních občanství není české). Nabývání a pozbývání občanství ČR je řešeno zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, a dále zákonem č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů.

Vstup, pobyt a vycestování z území České republiky je v kompetenci Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Cizinec smí na území ČR pobývat přechodně nebo trvale. Policie může z důvodů stanovených zákonem nevydat cizinci vízum k pobytu (přechodnému i trvalému). Důvody pro neudělení víza nebo jiného povolení k pobytu (přechodnému i trvalému) jsou vymezeny zákonem.

Lze rozeznat následující kategorie cizinců pobývajících v ČR:

A. OBČANÉ ZEMÍ EU, NORSKA, ŠVÝCARSKA, ISLANDU A LIECHTENŠTEJNSKA (ZKRÁCENĚ „OBČANÉ EU“) A JEJICH RODINNÍ PŘÍSLUŠNÍCI

Rodinní příslušníci občanů EU (ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) mají zvláštní pobytový režim (hlava IV. zákona č. 326/1999 Sb.) pouze za předpokladu, že občan EU na území pobývá na základě zvláštního pobytového povolení nebo o takové povolení žádá.

1. občané zemí EU registrovaní bez povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu a jejich rodinní příslušníci

2. občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci s povolením k přechodnému pobytu (jedná se o nárokové povolení nebo spíše o potvrzení o pobytu, které by mělo ulehčit občanům EU jednání s úřady, a pobyt v ČR v rámci tohoto povolení se započítává - na rozdíl od osob v předchozí skupině - do doby rozhodné pro žádost o povolení k trvalému pobytu)

3. občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci s povolením k trvalému pobytu (občan EU získá povolení k trvalému pobytu, pokud je na území zaměstnán a pobývá zde nepřetržitě po dobu nejméně 3 let). Průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství je v případě povolení trvalého pobytu vydáván s platností na 10 let (§ 87m odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb.). Rodinnému příslušníku občana EU je vydáván průkaz o povolení k pobytu s dobou platnosti shodnou s dobou platnosti průkazu vydaného občanu EU (§ 87m odst. 4 a § 87s zákona č. 326/1999 Sb.)

B. OBČANÉ ZEMÍ MIMO EU (ZKRÁCENĚ „OBČANÉ TŘETÍCH ZEMÍ“)

4. občané třetích zemí pobývající v ČR krátkodobě (obecně do 90 dnů) bez víz (týká se občanů těch zemí, se kterými má ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku). Cizinec může na území pobývat bez víza nejen na základě mezinárodní smlouvy, ale též na základě nařízení vlády (a v některých dalších případech vymezených v § 18 zákona č. 326/1999 Sb.)

5. občané třetích zemí pobývající v ČR na základě krátkodobých víz do 90 dní (týká se občanů těch zemí, se kterými nemá ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku)

6. občané třetích zemí pobývající v ČR na základě víz nad 90 dní (vízum tohoto typu nově nelze prodloužit; maximální platnost tohoto víza je jeden rok; navazuje na něj povolení k dlouhodobému pobytu rozvedené v dalším oddíle; v Doporučeních OSN ke statistice zahraniční migrace z roku 1998 je pobyt v délce 3 měsíce až 1 rok považován za krátkodobý pobyt, který nezakládá změnu země obvyklého pobytu. Proto je tato kategorie v tabulkách zahrnována variantně - viz dále)

7. občané třetích zemí s povolením k dlouhodobému pobytu (povolení navazující na víza nad devadesát dní; vydává se na dobu jednoho roku a po uplynutí této lhůty je lze prodloužit)

8. občané třetích zemí s povolením k trvalému pobytu (trvalý pobyt lze požádat (i) obecně za deset let nepřetržitého pobytu na vízum nad 90 dní nebo povolení k dlouhodobému pobytu v ČR bez dalších podmínek nebo (ii) po 8 letech pobytu, pokud cizinec žádá o trvalý pobyt za účelem společného soužití se svým rodinným příslušníkem, který již povolený trvalý pobyt v ČR má; (iii) po 5 letech pobytu, pokud v ČR neúspěšně žádal o azyl a pochází ze země, která není na seznamu tzv. bezpečných zemí nebo byl zařazen do projektu „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“ a (iv) bez ohledu na délku předchozího pobytu, pokud o trvalý pobyt žádá za účelem soužití se svým rodinným příslušníkem, který je občanem ČR s trvalým pobytem v ČR nebo v případě humanitárních nebo jiných důvodů hodných zvláštního zřetele)

Podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., je trvalý pobyt povolován pouze některým rodinným příslušníkům občanů ČR. Pokud jde o rodinné příslušníky ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., je jim povolení k trvalému pobytu udělováno podle § 87e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.

9. cizinci s platným azylem (úspěšní žadatelé o azyl pobývající v ČR; platný azyl rozsahem práv a povinností odpovídá trvalému pobytu)

C. CIZINCI BEZ OHLEDU NA HRANICE EU

10. registrovaní žadatelé o azyl (není možné zakázat občanu EU, aby o azyl požádal)

11. cizinci pobývající v ČR v rámci dočasné ochrany (na základě zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, a na základě nařízení vlády nebo rozhodnutím rady Evropské unie; jedná se o opatření při hromadném exodu v důsledku ozbrojeného konfliktu, živelné pohromy nebo soustavného porušování lidských práv v zemi původu, které by mělo chránit exulanty a poskytnout jim dočasné útočiště do doby odeznění kritické situace. V tabulkách této kapitoly se tyto osoby objevují, protože dočasná ochrana a strpění jsou Cizineckou policií vedeni a vykazováni v rámci povolení k dlouhodobému pobytu)

12. nelegálně pobývající cizinci v ČR (např. cizinci pobývající v ČR po vypršení platnosti víz a povolení k pobytu nebo bez potřebných víz nebo povolení apod.)

Občanství ČR

Nabývání a pozbývání českého státního občanství je řešeno jednak zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších úprav (poslední z nich je novela č. 413/2005 Sb.), a jednak zákonem č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů.

Státní občanství České republiky se podle zákona č. 40/1993 Sb., nabývá narozením (§ 3), osvojením (§ 3a), určením otcovství (§ 4), nalezením na území České republiky (§ 5), prohlášením (§ 6 nebo § 18a) a udělením (§ 7 až 12).

Dítě nabývá narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky nebo jsou-li rodiče osobami bez státního občanství (dále jen bezdomovec), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí.

Dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení.

Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.

Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.

Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením.

Státní občanství České republiky lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky:

- má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje,

- prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbude dosavadní státní občanství nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s uděleným azylem na území České republiky,

- nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,

- prokáže znalost českého jazyka.

Zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, umožňuje získání občanství ČR jednodušší cestou (prohlášením a bez podmínky předchozího pobytu) pro krajany, kteří v letech 1948-1990 občanství ČR pozbyli z důvodu emigrace a propuštění ze státního svazku.

Obsah kapitoly 1

V této kapitole se lze setkat s kategoriemi osob, které byly v seznamu na začátku textu vyznačeny tučně.

ČSÚ získává data o počtu cizinců z různých zdrojů - Cizinecká a pohraniční policie ČR poskytuje data o povolených pobytech a vízech nad 90 dní, údaje o azylantech pak Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Dalším zdrojem dat pro kapitolu 1 jsou údaje o nabytých občanstvích ČR Odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ČR, které lze nalézt v tabulce 1-9. a 1-15. Posledním zdrojem dat pro tuto kapitolu jsou údaje demografické statistiky o demografických událostech cizinců (sňatek, narození, potrat, rozvod, úmrtí a stěhování), které lze nalézt v tabulce 1-14. a některých grafech zařazených do kapitoly.

Oproti předchozím letům se výrazně mění řazení tabulek v celé kapitole. Tabulky na počátku kapitoly, (tj. 1-1. až 1-3.) vycházejí z počtu cizinců, který je zveřejňován Ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie MV ČR. Tyto údaje Český statistický úřad dále zpracovává do podoby tabulek následujících (1-4. až 1-13.1), a to zejména v tom smyslu, že do celkového počtu cizinců jsou v souladu s požadavky mezinárodních definic řazeni (krom cizinců vycházejících z evidence ŘS CPP) také cizinci, kteří k příslušnému datu měli v ČR platný azyl. Tyto tabulky pak zobrazují celkový počet těchto cizinců (cizinci ŘS CPP a cizinci s aktuálně platným azylem), příp. uvádějí počty cizinců s tzv. povolením k pobytu v ČR (tj. celkový počet cizinců včetně azylantů bez cizinců s vízem nad 90 dnů - tyto osoby nesplňují podmínku délky pobytu nad 1 rok tak, jak je vyžadováno mezinárodními definicemi). Následující tabulka 1-14. zobrazuje demografické události cizinců, poslední tabulka kapitoly, tabulka 1-15., je pak zaměřena na cizince, kteří získali státní občanství ČR.

Dvojité čáry mezi sloupci znamenají zásadní změnu legislativy nebo statistické definice: K první zásadní změně došlo v roce 2000 z legislativního hlediska (počátek platnosti nového zákona o pobytu cizinců). Zatímco do té doby rozlišoval zákon trvalé, dlouhodobé (nad 180 dní) a krátkodobé (do 180 dní) pobyty, od počátku roku 2000 přestal existovat v zákoně termín dlouhodobý pobyt a povolení k dlouhodobému pobytu bylo nahrazeno vízem nad 90 dní.

Další změna následovala rok poté - v roce 2001 a v tomto případě šlo o změnu statistické definice obyvatelstva. V návaznosti na Doporučení OSN ke statistice zahraniční migrace a na Sčítání lidu, domů a bytů začali být do obyvatelstva ČR zahrnováni i azylanti a cizinci pobývající v ČR na víza nad 90 dní, jejichž délka pobytu překročila 1 rok (do té doby bylo obyvatelstvo ČR tvořeno pouze osobami s trvalým pobytem na území).

K poslední podstatné změně - v tomto případě jak legislativní, tak definiční - došlo v roce 2004. Legislativní změny souvisely hlavně se vstupem ČR do EU (bylo nutné vymezit dvě kategorie cizinců s různým pobytovým režimem v souvislosti s právem EU v oblasti volného pohybu osob). Dnešní legislativní podoba pobytového režimu je shrnuta v první části textu kapitoly. Ke změně definice okruhu osob zahrnutých do populace ČR došlo na základě výtek zástupců institucí EU ohledně existence dvojích vzájemně nepřevoditelných dat o počtu a struktuře cizinců a také díky rozšířeným možnostem nového informačního systému Cizinecké a pohraniční policie ČR - CIS.

Tabulka 1-1. obsahuje data od Cizinecké policie ČR a přesně se stejnými daty je zveřejňována v pravidelné Zprávě o migraci MV ČR. V tabulce nejsou obsaženi azylanti. Termín „dlouhodobé pobyty“ v podání Cizinecké a pohraniční policie ČR k 31. 12. 2005 zahrnuje pobyty označené v seznamu čísly 2 (přechodný pobyt občana EU nebo jeho rodinného příslušníka), 6 (pobyt občanů třetích zemí na víza nad 90 dní), 7 (dlouhodobý pobyt občana třetí země) a 11 (pobyt v rámci dočasné ochrany). V předchozích letech uvedených v tabulce (tj. do roku 2004) se pojem „dlouhodobé pobyty“ vztahuje pouze k pobytům na víza nad 90 dní (do roku 1999 k pobytům na dlouhodobá víza).

Tabulky 1-2. a 1-3. obsahují počty cizinců evidovaných Cizineckou policii ČR, v tabulkách tedy nejsou zahrnuti cizinci s aktuálně platným azylem v ČR.

Tabulky 1-4. a 1-5. představují nejobecnější shrnutí základních typů pobytů cizinců v ČR a zároveň obsahují počty a podíly cizinců právě s těmito typy pobytů k příslušnému datu a vztah k obyvatelstvu ČR.

Tabulky 1-1., 1-4., 1-5. a 1-15. obsahují údaje za delší časové období. Časová řada je u těchto tabulek k dispozici delší než bylo možné umístit do papírové verze publikace. Na webových stránkách ČSÚ v odkazu odpovídajícím publikaci Cizinci v ČR

je možné údaje za starší roky nalézt, stejně jako elektronickou podobu ostatních tabulek.

Tabulku 1-6. lze označit za jakýsi most mezi daty Cizinecké a pohraniční policie ČR a daty přizpůsobenými pro statistické potřeby (s rozšířením informace o proměnnou pohlaví). Tato tabulka obsahuje právě rozbor rozdílnosti mezi daty publikovanými Cizineckou policií a statistickými daty o počtu cizinců v ČR přiblíženými mezinárodním definicím o počtu cizinců v ČR. Jednotlivé kategorie osob jsou zde detailně rozvedeny pro jednotlivá státní občanství.

Tabulky 1-9., 1-10., 1-12. a 1-13. jsou v publikaci obsaženy ve dvou variantách. Jednak za cizince celkem, tj. cizinci výše uvedení pod č. 2, 3, 6, 7, 8, 9 a 11, tedy cizinci s trvalým, přechodným, dlouhodobým pobytem, cizinci pobývající v ČR v rámci dočasné ochrany, cizinci s aktuálně platným azylem a rovněž cizinci s vízem nad 90 dní, jednak za cizince zahrnuté do populace ČR, tzv. cizince s povolením k pobytu (bez č. 6 - pobyt občanů třetích zemí na víza nad 90 dní).

Počet dlouhodobě nebo trvale usazených cizinců v ČR podle Cizinecké a pohraniční policie ČR přesáhl v roce 2005 hranici 280 tisíc. Zhruba 40 % těchto cizinců má v ČR trvalý pobyt. Mezi cizinci celkem je 40 % žen (těsně pod 50 % je podíl žen mezi cizinci s trvalým pobytem, u ostatních tvoří ženy pouze 35 %). Počet trvalých pobytů od počátku 90. let plynule roste. Vývoj dlouhodobých pobytů vykazuje výkyvy závislé především na legislativních změnách. Pokles počtu cizinců s dlouhodobými pobyty mezi 31. 12. 1999 a 2000 lze vysvětlit přijetím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.

Cizinci v ČR tvoří 2,7 % (2,5 % populace představují cizinci, kteří se zahrnují do obyvatelstva ČR). K 1. 1. 2004 (pro srovnatelnost s ostatními státy EU) cizinci s trvalým a dlouhodobým pobytem (pokud jejich pobyt v ČR trvá déle než jeden rok) a lidé, kteří v ČR získali azyl, jsou součástí populace (193 480 osob), tvořili cca 1,9 % populace. S takovým podílem cizinců v populaci patří ČR (mezi těmi zeměmi, za které jsou data k dispozici) spíše mezi země s nízkým podílem cizinců (např. společně s Maltou, Portugalskem, Slovinskem, Finskem, Polskem, Maďarskem, Litvou a Slovenskem). Další skupinu (s podílem mezi 4 - 7 % cizinců v populaci) tvoří Irsko, zbylé skandinávské země, Francie, Spojené království, Nizozemsko a Itálie. Mezi 8 - 10 % cizinců v populaci vykazuje Rakousko, Německo, Kypr, Řecko, Španělsko a Belgie, nad 20 % vykazuje Estonsko a Švýcarsko, 30 % se blíží podíl cizinců v Lotyšsku, nejvyšší podíl cizinců najdeme v Lucembursku (více než 60 %).

Věková struktura cizinců pobývajících v ČR déle než jeden rok (ať již všech cizinců či cizinců s povolením k pobytu) se podstatně liší od věkové struktury populace ČR, což lze vysvětlit hlavně ekonomickým pozadím příchodu cizinců do ČR (cesta za výdělkem). Silně zastoupeny jsou hlavně věkové skupiny v mladším produktivním věku (20 - 39 let) - v tomto věkovém rozmezí se nacházela více než polovina všech cizinců. Naopak velmi malé podíly v porovnání se strukturou populace ČR lze nalézt u dětí a osob v poproduktivním věku.

O cizincích v žádném případě nelze mluvit jako o jednolité mase osob se shodnými důvody příchodu a shodnými plány do budoucna. Hlavními dělícími znaky jsou pohlaví (ženy mnohem častěji přicházejí, aby se připojily ke svým manželům - sloučení rodiny), ale hlavně státní občanství. Největší podíl cizinců (více než 30 %) představovali na konci roku občané Ukrajiny, za nimi následovali občané Slovenska (17,7 %), Vietnamu (13,2 %), Polska (6,4 %), Ruska (5,9 %). Každé státní občanství je specifické svým podílem osob s trvalým a dlouhodobým pobytem, mužů a žen. Nadpoloviční podíl trvalých pobytů můžeme nalézt u občanů Polska a Vietnamu (shodně téměř 65 %). Naopak nejnižší podíl trvalých pobytů lze mezi 5 nejčastějšími státními občanstvími zaznamenat u občanů Ukrajiny, trvalý pobyt mělo k 31. 12. 2005 pouze 17 % z nich. Z početněji obsazených státních občanství byl vyšší počet žen než mužů zjištěn u Mongolska (65,0 %), Běloruska (57,4 %), Kazachstánu (56,8 %) a Ruska (52,7 %), naopak výrazně nadprůměrný podíl mužů (mezi 70 a 85 %) u Itálie, Spojeného království, Rakouska a Německa.

Nejčastějším účelem pobytu cizinců je zaměstnání, patrné je výrazné zastoupení tohoto účelu pobytu zejména u mužů (pobyt za účelem zaměstnání mělo více než 45 % z nich), dalším významným účelem pobytu je sloučení s rodinou - naopak s dominantnějším zastoupením u žen (tento typ pobytu mělo více než 35 % žen). Větší počty cizinců měly dále pobyt za účelem podnikání na živnostenský list či za účelem usídlení (na základě povolení k trvalému pobytu).

Cizinci obecně jsou koncentrováni do Prahy a Středočeského kraje, dále se ve zvýšené míře usazují ve větších městech a průmyslových oblastech. I v rozmístění cizinců existují rozdíly podle státních občanství. Občané sousedních zemí s ČR se obecně soustřeďují v blízkosti hranic ČR s tím kterým státem. Občané Ukrajiny jsou významněji zastoupeni pouze v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji, občané Vietnamu jsou hojně usazeni v česko-německém pohraničí, občané Ruska jsou výrazně zastoupeni v Praze, Středočeském a Karlovarském kraji.