3. Obyvatelstvo K zásadním odlišnostem proti před

3.1 Vývoj počtu obyvatel

Počet trvale bydlícího obyvatelstva v kraji Vysočina k 1. březnu 2001 činil 519 211 osob, v tom je započteno 256 511 mužů a 262 700 žen. Z celkového počtu obyvatel žilo 57,9 % ve městech, průměrný věk obyvatelstva kraje činil 38,1 roku.

Mezi sčítáními lidu v roce 1991 a 2001 ubylo v kraji 1 857 obyvatel (0,4 %). Z hlediska dlouhodobého vývoje, ve kterém se odrážely všechny významné události dvacátého století, je pozoruhodné, že od sčítání lidu v roce 1869 se počet obyvatelstva dnešního kraje Vysočina prakticky nezměnil – roku 1869 to bylo 514 496 osob, roku 2001 pak 519 211, tedy jen o 0,9 % více. Ovšem ve srovnání s maximálním stavem, dosaženým po desetiletích nerušeného demografického vývoje v roce 1910, žilo v době posledního sčítání na Vysočině o 4,9 % obyvatel méně. Po uvedeném maximu obyvatelstva již v době 1. republiky mírně ubývalo, největší pokles však byl zaznamenán mezi roky 1930 a 1950 (o 13,1 %). Byl to především důsledek odchodu českých lidí do pohraničí po osvobození v roce 1945 a též odsunu Němců, především z Jihlavy a okolního německého jazykového ostrova. Úbytek obyvatel v tomto období postihl všechny okresy kraje, i když v rozdílném rozsahu. Nejvíce okres Pelhřimov (o 18,0 %) a Jihlava (o 17,4 %), v nejmenší míře okres Třebíč (o 7,1 %).

V dalších sčítáních počínaje rokem 1961 se počet obyvatel zvyšoval, nejvýrazněji právě v roce 1961 (oproti roku 1950 o 6,2 %). Velmi vysoký byl také přírůstek obyvatelstva mezi roky 1970 a 1980 (4,4 %) – do značné míry důsledek propopulačních opatření v sedmdesátých letech. Toto desetiletí bylo také po roce 1961 jediné, ve kterém byl zaznamenán přírůstek obyvatelstva ve všech okresech kraje. Růst počtu obyvatel se v osmdesátých letech zpomalil a zastavil se po roce 1991, takže ve sčítání 2001 byl zaznamenán již výše uvedený úbytek (o 0,4 %).

Zajímavé jsou též regionální rozdíly v dlouhodobém vývoji obyvatelstva. Ve srovnání s rokem 1869 nejvíce obyvatel přibylo v okrese Třebíč (o 29,8 %) a Jihlava (o 10,6 %), o něco se zvýšila populace též ve žďárském okrese (o 4,1 %). Naopak u obou čistě českých okresů zaznamenáváme úbytek obyvatel – u okresu Havlíčkův Brod o 10,7 % a u okresu Pelhřimov dokonce o 26,5 %. Příznačné je, že právě na území obou okresů s nejvyšším přírůstkem obyvatelstva leží obě největší města kraje – Jihlava a Třebíč, která tento vývoj do značné míry ovlivnila.

Celkový úbytek počtu obyvatel v devadesátých letech byl ovlivněn především přirozeným přírůstkem, tedy vývojem porodnosti a úmrtnosti. Počet narozených i zemřelých se po celé toto desetiletí snižoval, počet narozených však klesal podstatně rychleji. Přirozený přírůstek tak byl zaznamenán pouze v prvních čtyřech letech období, ve zbývajících docházelo k úbytku obyvatelstva přirozenou měnou (zemřelí převažovali nad narozenými). Tento vývoj byl jen částečně kompenzován celkově kladným migračním saldem. I to však bylo nevyrovnané, na počátku i na konci dekády vystěhovalí převažovali nad přistěhovalými a jen kolem poloviny devadesátých let tomu bylo naopak.

V kraji Vysočina převažuje městské obyvatelstvo nad venkovským, v celkem 33 městech kraje ke dni sčítání 2001 žilo 300 513 obyvatel, tedy 57,9 % populace kraje. V 15 městech – obcích s rozšířenou působností – žilo 238 513 osob, tj. 46,0 %. Nejvyšší podíl městského obyvatelstva byl ve správním obvodu Jihlavy – 67,6 %, následovaný obvodem Pelhřimova (66,3 %). Nejnižší podíl městského obyvatelstva byl naopak ve správních obvodech Bystřice nad Pernštejnem a Náměšť nad Oslavou (shodně 37,2 %).

Počet obyvatel dočasně nepřítomných v místě svého trvalého bydliště byl vzhledem k rozhodnému okamžiku sčítání – připadal na střed pracovního týdne – velmi vysoký. Za kraj celkem činil jejich počet 46 740 osob, tedy 9,0 % populace kraje. Nejvyšší podíl dočasně nepřítomných byl v okrese Pelhřimov (9,5 %), nejnižší v okrese Třebíč (8,6 %).

Naopak dočasně přítomno bylo v rozhodném okamžiku sčítání na území kraje 21 690 osob, počet přítomných tedy na Vysočině k 1. březnu 2001 činil 494 161 (z toho 4,4 % dočasně přítomných). Největší počet dočasně přítomných osob byl sečten v okrese Jihlava (7 156, z toho 5 045 jen v samotné Jihlavě), nejmenší v okrese Pelhřimov (4 058).

Podíl žen na celkovém počtu obyvatel kraje v roce 2001 činil 50,6 %. Celkový počet žen sice od roku 1970 (s výjimkou posledního sčítání lidu) stoupal, jejich podíl na obyvatelstvu kraje však po celé toto období klesal (ve srovnání s rokem 1970 byl v roce 2001 nižší o 0,4 bodu). Úměrně tomu se současně zvyšoval podíl mužů.

Cizí státní příslušníci s dlouhodobým pobytem, ve sčítání roku 1991 započtení mezi cizince s krátkodobým pobytem, se ve výsledcích sčítání lidu 2001 podíleli na celkovém počtu obyvatel kraje Vysočina 0,3 %. Absolutně jich bylo sečteno 1 781, v tom 1 024 mužů a 757 žen. Největší počet cizinců s dlouhodobým pobytem v době sčítání žil v okrese Jihlava (493, v samotném městě Jihlava pak 275). Nejmenší počet osob s dlouhodobým pobytem byl zaznamenán v okrese Havlíčkův Brod (241) a dále v okrese Třebíč (279).

3.2 Věková struktura

Nepříliš příznivý, nikoli však neočekávaný byl vývoj věkové struktury obyvatelstva, který již dříve naznačovaly údaje demografické statistiky oznamující výrazný pokles porodnosti. Děti mladší patnácti let v roce 2001 tvořily 17,3 % obyvatel kraje. Od roku 1970 je to vůbec nejmenší podíl, když ještě v roce 1991 dosahoval tento údaj 22,2 % a roku 1980 dokonce 24,4 % (v tomto sčítání se ovšem naplno projevily důsledky propopulačních opatření ze sedmdesátých let). Absolutně se mezi roky 1991 a 2001 počet dětí do patnácti let snížil o 22,4 %.

Počet obyvatelstva v poproduktivním věku (tedy šedesátiletých a starších) vzrostl ve stejném období o 5,4 % a jeho podíl na celkové populaci kraje se zvýšil o jeden bod na 18,4 %. Z toho vyplývá, že úbytek dětské složky obyvatelstva se děl především ve prospěch obyvatel v produktivním věku, jejichž počet se mezi roky 1991 a 2001 zvýšil o 6,2 % a podíl na obyvatelstvu kraje vzrostl o celé čtyři body na 64,3 %.

Poměrně značné rozdíly ve věkové struktuře obyvatel existují mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí kraje. Pozoruhodné je, že nejnižší podíl dětí mladších patnácti let (15,5 %) má město Jihlava (tedy obec s 50 000 a více obyvateli), podprůměrný podíl mají mimo toho ještě obce do 199 obyvatel (16,5 %). Zajímavé je, že vyšší podíl dětí zaznamenáváme spíše u menších a středních obcí (vůbec nejvyšší byl v obcích s 500 - 999 obyvateli, a to 17,9 %) než u větších obcí, přesněji měst (u velikostní skupiny 5 000- 19 999 i 20 000 - 49 999 obyvatel byl podíl dětí shodně 17,4 %). Naopak podíl obyvatelstva v produktivním věku roste s velikostí obce, nejnižší byl u obcí do 199 obyvatel (60,1 %), nejvyšší v městech s 20 000-49 999 obyvateli (66,8 %), v Jihlavě byl jen o málo nižší (66,1 %). Podíl obyvatel v poproduktivním věku pak byl výrazně vyšší v menších obcích (vůbec nejvyšší – 23,4 % - byl v obcích do 199 obyvatel) a ještě v obcích s 500 - 999 obyvateli byl nad průměrem kraje (19,3 %). Nejnižší podíl obyvatel šedesátiletých a starších byl pak v městech s 20 000 - 49 999 obyvateli (15,8 %), v Jihlavě přesně odpovídal krajskému průměru.

U cizinců s dlouhodobým pobytem, kteří z valné části přišli do naší republiky za prací, ve sčítání 2001 celkem logicky převládali lidé v produktivním věku. Ve věkové skupině 20 - 29 let jich bylo 529 a ve věku 30 -39 let 485, což dohromady představovalo 56,9 % všech osob s tímto druhem pobytu.

3.3 Rodinný stav

S výše uvedeným snižováním počtu narozených dětí a zmenšováním podílu dětí do patnácti let na celkové populaci kraje souvisí i pronikavé změny ve skladbě obyvatelstva dle rodinného stavu, ke kterým došlo zejména v devadesátých letech. Jsou však pokračováním trendů, které se projevovaly již v letech osmdesátých. Podstatně se zvýšil počet svobodných, kteří se roku 2001 podíleli na celkovém počtu obyvatel patnáctiletých a starších 25,5 % (roku 1991 to bylo 21,1 %). Velice výrazně poklesl podíl ženatých/vdaných obyvatel (z 64,9 % roku 1991 na 58,6 % v roce 2001), podíl rozvedených se zvýšil více než o polovinu (ze 4,0 % na 6,3 %), podíl ovdovělých se oproti roku 1991 snížil o 0,9 bodu (9,1 % v roce 2001).

Výsledky sčítání lidu z roku 2001 dokládají též relativně vysoký věk vstupu do manželství, a to u mužů i žen. U mužů z věkové skupiny 20 - 24 let bylo 89,1% svobodných a 10,0 % ženatých a ještě ve věku 25 - 29 let převládali svobodní nad ženatými (49,9 % oproti 45,7 %). Více ženatých než svobodných bylo mužů až ve věkové skupině 30 - 34 let (23,3 % svobodných, 66,8 % ženatých). Podíl rozvedených mužů s věkem postupně stoupal, již ve skupině 30-34 let bylo 7,4 % rozvedených mužů a ve věku 40 - 44 let jejich podíl přesáhl jednu desetinu (10,6 %).

I výsledky posledního sčítání dokládají, že ženy vstupují do manželství dříve než muži (klasický model rodiny: starší muž, mladší žena), přesto však i u nich se projevuje posun sňatku do vyššího věku. Tak ve věkové skupině 20 - 24 let bylo v roce 2001 ještě 72,4 % svobodných a pouze 25,8 % vdaných. Ovšem již ve věku 25 - 29 let (na rozdíl od mužů) měly vdané ženy výraznou převahu nad svobodnými (66,8 % vdaných na 26,0 % svobodných). V následující věkové skupině 30 - 34 let pak podíl svobodných žen klesl pod jednu desetinu (8,3 %) a podíl vdaných přesáhl čtyři pětiny (80,4 %). O něco časnější vstup žen do manželství dokládá též fakt, že podíl rozvedených žen byl v mladších věkových skupinách výrazně vyšší než u mužů (ve skupině 25 - 29 let bylo 3,9 % rozvedených mužů a 6,4 % žen, ve věku 30 - 34 let 7,4 % mužů a 10,3 % žen).

Pořadí manželství, ve kterém v době sčítání dotyční žili, bylo velmi podobné u mužů i u žen. Z ženatých mužů žilo 91,4 % v prvním manželství, 6,0 % ve druhém a 0,5 % ve třetím, u žen na první manželství připadalo 92,4 %, na druhé 6,2 % a na třetí 0,4 %. Největší rozdíl byl v podílu osob, u kterých se pořadí jejich manželství zjistit nepodařilo – u mužů to bylo 2,2 % a u žen pouze 0,9 %.

Poměrně výrazně se liší skladba obyvatelstva dle rodinného stavu v jednotlivých velikostních skupinách obcí. Obecně platí, že v menších obcích je ve srovnání s úrovní kraje o něco nižší podíl svobodných (vůbec nejnižší – 24,9 % - v obcích do 199 obyvatel), podíl ženatých/vdaných a zejména ovdovělých je pak vyšší než za kraj celkem. Naopak podíl rozvedených je v menších obcích znatelně nižší než ve větších obcích a zejména městech. Vůbec nejnižší podíl rozvedených byl v roce 2001 v obcích s 200 - 499 obyvateli (3,6 %) a nejvyšší v Jihlavě (9,8 %).

Celkem u 1 479 obyvatel patnáctiletých a starších se rodinný stav zjistit nepodařilo (v tabulce 3.2.2 nejsou uvedeni). Absolutně nejvíce jich bylo ve městech s 5 000 - 19 999 obyvateli, a to 446 (0,5 % obyvatel ve věku 15 a více let), relativně nejvíce pak v Jihlavě (0,6 %, absolutně 277).

Ve složení obyvatelstva dle rodinného stavu již tradičně existují rozdíly, někdy velmi značné, mezi oběma pohlavími. U mužů je podstatně vyšší podíl svobodných, naopak vdovců je výrazně méně. U žen je naopak podíl vdov pronikavě vyšší, zejména vzhledem k vyššímu věku dožití (v absolutním vyjádření připadalo roku 2001 na 6 154 vdovců 33 127 vdov). Rovněž u rozvedených mají ženy absolutně i relativně převahu, i v posledním sčítání pak zůstala zachována přibližná relace mezi počtem ženatých mužů a vdaných žen.

3.4 Plodnost žen

Výrazný pokles počtu narozených dětí, zaznamenaný zejména ve druhé polovině devadesátých let, je odrazem snižující se plodnosti žen. To platí zejména o mladších věkových skupinách žen, rozhodujících pro reprodukci obyvatelstva. Zdá se, že nejvýrazněji tento trend ovlivnila věková skupina 20-24letých žen, u které se specifická plodnost (počet živě narozených dětí připadajících na 1 000 žen daného věku) snížila na méně než polovinu (v roce 1991 činila 190,0, roku 200 už jenom 80,0, přičemž klesala bez výjimky ve všech letech sledovaného období). U další věkové skupiny (25 - 29 let) se specifická plodnost po počátečním poklesu začala v druhé polovině devadesátých let pozvolna zvyšovat, přesto však ani v roce 2000 nedosáhla úrovně roku 1991. Naopak plodnost žen ve věku 30 - 34 let se přes určité výkyvy v průběhu devadesátých let zvyšovala.

Uvedené údaje vedle obecného poklesu porodnosti naznačují ještě další trend, totiž odkládání založení rodiny (ať už formální či neformální) a porodu dítěte do vyššího věku. Vývoj porodnosti však také ukazuje, že mnohé takové „odložené“ děti se nakonec zřejmě nenarodí vůbec.

Výsledkem pak byl výrazný pokles úhrnné plodnosti (počet živě narozených dětí připadajících na jednu ženu), která v roce 1991 činila (i tak nedostatečných) 1,926, v následujících letech klesala až na minimum v roce 1999 (1,154). V roce 2000 byl pak sice zaznamenán mírný vzestup na 1,172, z něj však samozřejmě nelze ještě vyvozovat žádné prognózy ohledně dalšího vývoje. Obdobný vývoj byl zaznamenán i u hrubé míry reprodukce (počtu živě narozených děvčat na jednu ženu).

Fakt, že pro reprodukci obyvatelstva má stále rozhodující význam manželství (nebo že tomu tak bylo přinejmenším ještě v devadesátých letech) dokládá počet živě narozených dětí, které ve sčítání roku 2001 připadaly na jednu ženu. Nejvyšší byl tento ukazatel u žen ovdovělých (2,46), ovšem zde se samozřejmě projevoval vliv vyšších věkových skupin žen (u žen padesátiletých a starších, které také mají rozhodující podíl na této kategorii, činil tento ukazatel 2,48). Výrazně nižší byl u vdaných žen (2,12) a i zde se o něj zasloužily hlavně vyšší věkové skupiny. U žen v nejplodnějším věku byl velmi nízký, u věkové skupiny 20 - 24 let činil 0,92 a ve skupině 25 - 29 let 1,51 dítěte. O něco nižší byl u rozvedených žen (1,99) a vůbec nejnižší u svobodných (pouze 0,09).

Ze svobodných žen i s již prakticky ukončenou reprodukcí zůstala více než polovina bezdětných (ve věkové skupině 35 - 39 let 55,0 % a ve skupině 40 - 44 let 57,8 %), v nižších věkových kategoriích je to daleko více (např. ve věku 25 - 29 let bylo bezdětných 70,7 % žen. Naopak z vdaných žen zůstávalo v době sčítání bezdětných ve věku 25 - 29 let jen 10,5 %, ve věku 30 - 34 let 3,1 % a ve skupině 35 - 39 let 1,8 % žen.

Na plodnost žen má vliv řada faktorů. Jedním z nich je též jejich vzdělanostní úroveň. Obecně lze říci, že s výší dosaženého vzdělání poněkud klesá počet narozených dětí. U patnáctiletých a starších žen se základním a středním vzděláním (vyučených) činil průměrný počet živě narozených dětí připadajících na jednu ženu shodně 2, ovšem u žen se základním vzděláním byl tento výsledek poněkud zkreslen faktem, že v jejich celkovém počtu byl zahrnut značný počet mladých a dosud svobodných a bezdětných děvčat s ještě neukončeným středním vzděláním. U vyšších věkových skupin žen se základním vzděláním byl průměrný počet narozených dětí vesměs vyšší než u stejné věkové kategorie žen se středním vzděláním.

Obdobná situace je u žen s úplným středním vzděláním a u vysokoškolaček. U obou těchto skupin připadalo na jednu ženu 1,5 živě narozeného dítěte, ale výsledný údaj u středoškolaček byl výrazně ovlivněn věkovou skupinou 15-24letých (23,1 % všech žen v této vzdělanostní skupině), u kterých na jednu ženu připadalo pouze 0,2 dítěte.

Určitý vliv na plodnost žen má i náboženské vyznání žen. U věřících žen byl zaznamenán vyšší počet narozených dětí na 1 000 žen (2 021) než u žen bez vyznání (1 519). Je však třeba vzít v úvahu, že tento poměrně velký rozdíl byl do značné míry ovlivněn staršími věkovými skupinami žen, u kterých byl počet narozených dětí výrazně vyšší než u žen mladších. Právě vyšší věkové skupiny převažovaly u žen věřících – padesátileté a starší ženy se na jejich celkovém počtu podílely 57,4 %, kdežto u žen bez vyznání činil stejný podíl jen 19,8 %. Naopak z žen bez vyznání bylo 50,1 % mladších pětatřiceti let (u žen věřících to bylo pouze 23,8 %).

3.5 Národnost, státní občanství

Národnostní složení obyvatelstva kraje Vysočina se nedá označit za příliš pestré. Velká většina obyvatel se hlásí k české, respektive moravské národnosti. Ta byla spolu se slezskou národnostní poprvé zjišťována ve sčítání roku 1991. V předchozích sčítání byly tyto národnosti zahrnuty do národnosti české. Sečteme-li počty osob, které se v letech 1991 a 2001 přihlásily k některé z těchto tří národností a srovnáme s výsledky předchozích sčítání, zjistíme, že podíl českého (v širším smyslu) obyvatelstva byl od roku 1970 dosti stabilní, zejména v letech 1970 až 1991 (mezi 98,3 % a 98,9 %). Větší úbytek byl zaznamenán až ve sčítání roku 2001 (96,7 %), ten však nebyl způsoben ani tak zvýšením počtu obyvatel jiných národností (i při relativně značném přírůstku se jejich množství stále počítá – s výjimkou Slováků – pouze na stovky), jako spíše značným počtem osob, které národnost ve sčítacích tiskopisech neuvedly (1,9 % obyvatel kraje).

Počet obyvatel kraje, kteří se přihlásili k moravské národnosti, oproti roku 1991 velice výrazně poklesl (o 71,2 %). Nejvyšší podíl obyvatelstva moravské národnosti žije v okrese Třebíč (10,9 %), následovaném okresem Žďár nad Sázavou (8,9 %). To koresponduje se skutečností, že třebíčský okres leží výhradně a žďárský okres z podstatné části na moravské půdě. Navíc se východní, respektive jihovýchodní části obou okresů již svažují k Brnu, kde je moravské cítění tradičně silnější. Naopak nejmenší podíl obyvatel moravské národnosti je v čistě českých okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov (shodně 0,2 %).

Počet i podíl obyvatel slovenské národnosti v sedmdesátých a osmdesátých letech stoupal – i když nikterak výrazně. Ve sčítání roku 2001 byl však oproti roku 1991 (v tomto roce jeho podíl dosáhl maxima – 1,1 % obyvatel kraje) zaznamenán jeho značný úbytek (o 35,5 %), způsobený zřejmě především rozdělením státu ke konci roku 1992. Ve sčítání roku 2001 se podíl obyvatel slovenské národnosti na populaci jednotlivých okresů pohyboval mezi 0,6 % (okresy Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou) a 0,8 % (Jihlava a Třebíč).

Z ostatních národností byla ve výsledcích sčítání 2001 nejpočetněji zastoupena národnost ukrajinská (0,1 % obyvatel kraje). Počet Ukrajinců se oproti roku 1991 zvýšil téměř čtyřnásobně. Přinejmenším podle výsledků sčítání výrazně ubylo Romů (o 64,8 %) a jejich podíl na obyvatelstvu tak v roce 2001 nedosahoval ani jedné desetiny procenta. Nejvýraznější přírůstek byl zaznamenán u osob vietnamské národnosti, jichž bylo v roce 1991 sečteno v kraji pouze 6 a o deset let později 290.

Obyvatelé romské národnosti se o něco četněji vyskytují v okresech Jihlava a Třebíč, kde se na celkovém počtu obyvatelstva podílejí shodně 0,1 %. Podíl obyvatel národnosti německé v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou nedosahuje ani jedné desetiny procenta, ve zbývajících okresech kraje činí 0,1 %. Stejný podíl měli ve všech okresech kraje Vysočina i Ukrajinci s výjimkou okresu Pelhřimov, kde jejich podíl na počtu obyvatel dosahoval 0,3 %. Rovněž 0,1 % se na obyvatelstvu podílely osoby národnosti vietnamské v okresech Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Třebíč, ve zbývajících okresech jejich podíl nedosahoval ani této hranice.

Pozoruhodné jsou i věkové rozdíly ve složení některých těchto národností. Tak u obyvatel německé národnosti se častěji vyskytují lidé starší (zejména nad 55 let věku), mezi Ukrajinci převažují lidé mladší (zvláště ve věku 25 - 34 let), ale nacházíme mezi nimi i početnou dětskou složku a osoby starší. Naproti tomu u sečtených obyvatel vietnamské národnosti se starší lidé (nad 50 let) nevyskytují vůbec. Naznačuje to, že v případě obyvatel německé národnosti jde převážně o poslední pozůstatky někdejší německé menšiny a její potomky. Stejným směrem ukazuje i regionální rozmístění obyvatel německé národnosti. V případě Ukrajinců byl vyšší podíl mladších osob v produktivním věku ovlivněn přílivem ukrajinských dělníků v minulých letech a též původ obyvatel vietnamské národnosti nutno hledat v migraci z posledních let.

Samostatnou kapitolou je pak více než 9 900 obyvatel kraje, kteří svou národnost neuvedli nebo se ji u nich nepodařilo zjistit (jejich podíl na populaci kraje se oproti roku 1991 zvýšil o 1,8 bodu).

Zajímavé je porovnání složení obyvatelstva kraje podle národnosti s jeho skladbou dle státního občanství. Celých 99,5 % obyvatel kraje mělo podle výsledků sčítání 2001 občanství České republiky. Z výsledků dále vyplývá, že na obyvatelstvu kraje měli znatelnou váhu občané pouze dvou států – Slovenské republiky a Ukrajiny, a to shodně 0,1 %. Občané ostatních států (s výjimkou Vietnamu) žijící v kraji Vysočina se v době sčítání počítali pouze na desítky. Obecně však platí, že mezi cizinci na území kraje se nejčastěji vyskytují občané zemí, z nichž se rekrutují zahraniční dělníci či obchodníci, působící na našem území (jmenovitě občané Ukrajiny a Vietnamu) a též občané sousedních států (pochopitelně především Slovenské republiky). Občané států západní Evropy na Vysočině žijí jen sporadicky.

Pozoruhodné je, že počet obyvatel ukrajinské národnosti se – alespoň dle sčítání 2001 – téměř přesně shoduje s množstvím ukrajinských občanů žijících na Vysočině (703 obyvatel ukrajinské národnosti proti 701 ukrajinským občanům). Takovou shodu ovšem nenacházíme u Slováků, kteří jsou z velké většiny již občany České republiky (3 732 osob slovenské národnosti ve srovnání s 675 občany Slovenské republiky).

3.6 Obyvatelstvo podle místa narození

Zjišťování rodiště (ve sčítání definovaného jako místo trvalého bydliště matky v době narození – nemusí tedy být totožné se skutečným rodištěm) slouží ke sledování souhrnného pohybu obyvatelstva stěhováním od narození až do okamžiku sčítání.

V obci současného trvalého bydliště se narodilo 284 793 osob (54,9 % obyvatel kraje), z jiné obce okresu pocházelo 120 077 obyvatel (23,1 %). Rodiště v jiném okrese kraje Vysočina mělo 28 491 osob (5,5 %), v ostatních krajích České republiky se narodilo 69 553 obyvatel (13,4 %) a v cizině 9 276 (1,8 % populace kraje).

Podíl rodáků byl v kraji Vysočina o něco vyšší než za Českou republiku celkem (52,5 %). Z jednotlivých okresů kraje byl nejvyšší podíl rodáků v okresech Žďár nad Sázavou (56,2 %) a Jihlava (56,0 %), nejmenší v okrese Pelhřimov (52,0 %). Podíl osob narozených v jiné obci okresu současného bydliště se pohyboval mezi 20,0 % v okrese Jihlava a 24,2 % v okrese Žďár nad Sázavou. Součtem obou těchto ukazatelů zjistíme, že více než tři čtvrtiny obyvatel kraje (78,0 %) v době sčítání lidu 2001 pocházely z okresu současného bydliště.

Mezi rodáky z některého okresu kraje, kteří měli trvalé bydliště v jiném okrese Vysočiny, převládali obyvatelé narození v okrese Jihlava (1,4 % obyvatel kraje), což je pochopitelné s ohledem na jeho polohu uprostřed ostatních čtyř okresů.

Přistěhovalí ze zbytku České republiky pocházeli především ze sousedních krajů, respektive okresů. Tak 1,5 % obyvatel kraje Vysočina mělo rodiště ve Středočeském kraji (zejména v okresech Benešov a Kutná Hora), 1,8 % obyvatel v Jihočeském kraji (především v okrese Jindřichův Hradec a v menší míře též Tábor), 1,2 % osob pocházely z Pardubického kraje (okresy Chrudim a Svitavy). Mezi přistěhovalými však zdaleka převládali rodáci z Jihomoravského kraje (20 622 absolutně, 4,0 % populace kraje). Mezi nimi bylo nejvíce rodáků z okresu Znojmo a dále okresů Brno-město a Brno-venkov. Zde zvláště silné vazby tradičně existují mezi okresy Znojmo a Třebíč (v třebíčském okrese bylo sečteno 3 770 rodáků ze Znojemska).

Mezi obyvateli kraje narozenými v cizině převládali rodáci ze Slovenska (6 270 osob, tedy 1,2 % obyvatelstva kraje). Podíl osob narozených v členských zemích Evropské unie činil 0,1 % a rodáků z ostatních zemí Evropy bylo 0,3 %.

Podíl rodáků z obce současného trvalého bydliště je u mužů vyšší než u žen, které tradičně častěji následují manžela. V případě rodáků z jiné obce okresu je tomu však (též z výše uvedeného důvodu) naopak. Tak v obci trvalého bydliště se narodilo 59,9 % mužů, ale jen 51,5 % žen, avšak v jiné obci okresu současného bydliště mělo rodiště 19,8 % mužů a 27,2 % žen. Ženy měly vyšší podíl též mezi rodáky z ostatních okresů kraje a z jiných krajů České republiky.

Vezmeme-li v úvahu věkové složení obyvatelstva kraje, zjistíme, že mezi dětmi do 14 let včetně jednoznačně převládali rodáci z obce současného trvalého bydliště (84,3 %). Ti měli většinu (67,4 %) ještě mezi obyvateli ve věku 15 - 29 let, z nichž mnozí také dosud „nevyletěli z hnízda“. Méně než polovina bylo rodáků až mezi obyvateli ve věkové skupině 30 - 44 let (44,3 %). Nejmenší podíl rodáků z obce současného bydliště byl mezi obyvateli ve věku 60 a více let (39,1 %). Naopak se s postupujícím věkem odpovídajícím způsobem zvyšoval podíl rodáků z jiné obce okresu, jiného okresu kraje a jiného kraje České republiky.

3.7 Náboženské vyznání obyvatelstva

Věřících obyvatel bylo ke dni sčítání roku 2001 v kraji Vysočina sečteno 240 669, tj. 46,4 % trvale bydlícího obyvatelstva. Bez vyznání bylo 214 647 osob (41,3 %) a vůbec na tuto otázku neodpovědělo 63 895 obyvatel (12,3 % populace okresu).

Ve srovnání s výsledky předchozího sčítání došlo k výrazným změnám. V roce 1991 se k některé církvi či náboženské společnosti přihlásilo 313 817 obyvatel (60,2 %) a bez vyznání bylo 124 470 osob (24,5 % populace kraje). V průběhu devadesátých let se tudíž počet věřících snížil o 23,3 % a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel kraje klesl o 18,9 procentního bodu. Počet osob bez vyznání vzrostl za stejnou dobu ještě výrazněji – o 72,4 % (zvýšení podílu na obyvatelstvu kraje o 16,8 bodu). Ubylo též lidí, kteří tuto otázku ve sčítacích tiskopisech nevyplnili (o 19,9 %). Vývoj v kraji Vysočina tak odpovídá obecnému trendu České republiky – úbytku věřících a růstu počtu obyvatel bez vyznání. Podíl věřících je na Vysočině ovšem stále ještě podstatně vyšší než v České republice celkem (46,4 % oproti 32,1 % za ČR).

Nejpočetnější církví v kraji zůstává Církev římskokatolická, kterou ve sčítání 2001 uvedlo 217 251 osob, tedy 41,8 % obyvatel kraje a 90,3 % věřících osob. Ani další pořadí církví a náboženských společností se oproti roku 1991 nezměnilo, druhou nejpočetnější církví je Českobratrská církev evangelická (1,7 % populace kraje a 3,6 % věřících). Na třetím místě dle počtu věřících zůstala i v roce 2001 Církev československá husitská, která se na obyvatelstvu kraje podílela 0,4 % a na celkovém počtu věřících 0,9 %. Počty osob, které se přihlásily k jiným církvím či náboženským společnostem, se i v posledním sčítání počítaly jen na stovky.

Výše uvedené tři velké (či větší) tradiční církve mají tedy rozhodující podíl na celkovém počtu věřících osob. Ovšem vývoj v desetiletí, které uplynulo mezi posledními dvěma sčítáními lidu, byl u nich zcela odlišný než v ostatních menších (a v některých případech v nových – alespoň u nás) církvích a náboženských společnostech.

Právě tyto tři církve zaznamenaly v devadesátých letech velký úbytek věřících, který též určil pokles počtu věřících celkem (rozhodující byl samozřejmě vliv největší církve – tedy římskokatolické). Při bližším pohledu zjistíme, že největší ztráta v tomto směru postihla Církev československou husitskou, ke které se ve sčítání 2002 přihlásilo o více než třetinu osob méně než v roce 1991 (úbytek 34,4 %). Pokles počtu věřících u církví římskokatolické a českobratrské evangelické byl o něco mírnější – u obou to bylo něco přes čtvrtinu (u Církve římskokatolické 26,8 % a Církve českobratrské evangelické 26,6 %).

Naopak u některých menších církví došlo ve stejném období k výraznému růstu počtu věřících, který ovšem při jejich absolutně malém počtu nemohl nijak ovlivnit celkový úbytek věřících. Poměrně výrazně přibylo věřících u Církve řeckokatolické (o 83,3 %) a Pravoslavné církve v českých zemích (48,8 %), ještě více pak u Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (o 110,7 % - nyní čtvrté nejrozšířenější vyznání v kraji) a zejména u Křesťanských sborů (přírůstek 198,5 %). Z jiných než křesťanských náboženství stojí na prvním místě budhismus (228 věřících).

Poměrně velký počet věřících osob (9 240) byl v roce 2001 zařazen ve skupině ostatní a nepřesně určené církve (častěji šlo o nepřesné určení). Počet věřících v této skupině se oproti sčítání roku 1991 zvýšil téměř pětadvacetinásobně.

Mezi věřícími jsou tradičně o něco více zastoupeny ženy (54,5 % věřících) než muži (45,5 %). Do jisté míry to patrně ovlivňuje fakt, že muži jsou v náboženských otázkách obecně snad o něco vlažnější než ženy. Rozhodující je ale asi skutečnost, že ženy mají vzhledem ke svému vyššímu věku dožití silnější zastoupení ve vyšších věkových skupinách, kde převládají věřící. Ve věkové skupině 60 a více let, která se na celkovém počtu věřících podílí téměř třetinou (30,7 %), je z věřících 59,3 % žen a 40,7 % mužů. Ženy mezi věřícími převládají i v ostatních věkových skupinách (výjimkou je skupina 30-34letých a pak též děti do 15 let, kde je ovšem více chlapců a navíc za děti vyplňovali tiskopisy jejich rodiče či zákonní zástupci). U mladších osob byla převaha žen nepříliš výrazná (např. ve věkové skupině 35 - 39 let bylo sečteno 6 571 věřících žen a 6 453 věřících mužů).

Z hlediska rozdělení věřícího obyvatelstva dle velikostních skupin obcí jednoznačně platí, že s rostoucí velikostí obce klesá podíl věřících a naopak stoupá podíl obyvatel bez vyznání. V nejmenších obcích do 199 obyvatel byl tudíž nejvyšší podíl věřících (63,1 %) a nejnižší podíl osob bez vyznání (25,0 %). V obcích s 200 - 499 obyvateli byly tyto podíly jen nepatrně odlišné (62,5 % věřících, 25,9 % bez vyznání). Až u dalších velikostních skupin začíná podíl věřících výrazněji klesat, když pod padesát procent klesá až u obcí s 1 000 - 4 999 obyvateli, tedy v kategorii, do které již spadá řada měst kraje (ale i zde byl podíl věřících ještě o 8,0 procentních bodů vyšší než podíl obyvatel bez vyznání). Nejnižší podíl věřících byl v Jihlavě (29,5 % oproti 60,2 % osob bez vyznání), jen o málo větší byl ve městech s 20 000 - 49 999 obyvateli (tedy ve zbývajících okresních městech kraje s výjimkou Pelhřimova), kde dosahoval 32,1 %. I zde pak podíl osob bez vyznání přesahoval polovinu (55,9 %).

Podíl obyvatel, u kterých se náboženské vyznání nepodařilo zjistit, byl nejvyšší u obcí s 15 000 - 19 999 obyvateli (13,4 %), nejmenší u Jihlavy (čili jediného města s více než 50 000 obyvateli), a to 10,3 %. Velmi nízký byl podíl těchto osob i u nejmenších obcí (11,8 % u obcí do 199 obyvatel a 11,6 % v obcích s 200 - 499 obyvateli).

Rozdíly v úrovni religiozity obyvatelstva existují i mezi jednotlivými okresy kraje. Nejvyšší podíl věřících obyvatel byl ve sčítání 2001 v okrese Žďár nad Sázavou (49,8 %), v tomto okrese byl naopak nejnižší podíl obyvatel bez vyznání – 32,0 %. Hned za žďárský okres se řadil okres Třebíč s 47,5 % věřících a dále okres Pelhřimov (46,2 % věřících). Na opačném konci pomyslné stupnice stály okresy Jihlava s 38,8 % věřících a Havlíčkův Brod (40,2 %), na Jihlavsku byl také nejvyšší podíl obyvatel bez vyznání (49,9 %). Za povšimnutí také stojí historicky dané mimořádně vysoké zastoupení věřících Českobratrské církve evangelické v okrese Žďár nad Sázavou (6,9 % věřících a 3,9 % obyvatel okresu celkem).

3.8 Vzdělanostní struktura obyvatelstva

Kvalita školního vzdělání ovlivňuje vzdělanost, kvalifikaci a kulturní úroveň obyvatelstva. I v devadesátých letech pokračoval trend charakteristický pro předchozí desetiletí, totiž úbytek obyvatel pouze se základním vzděláním. V něm se projevoval postupný odchod starších ročníků, u kterých bylo jen základní vzdělání spíše pravidlem a nástup mladších generací, u jejichž členů je již pouhé základní vzdělání výjimkou.

Z celkového počtu 429 483 obyvatel kraje Vysočina, kteří byli ke dni sčítání roku 2001 patnáctiletí a starší, mělo pouze základní vzdělání 103 731 osob, to je 24,2 %. Ve srovnání s rokem 1991 to představovalo úbytek o 26,7 %. Podíl obyvatel se základním vzděláním na počtu osob ve věku 15 a více let se z 34,9 % v roce 1991 snížil na 24,2 % roku 2001. Naopak rostl počet i podíl lidí s vyšším než základním vzděláním. Osob vyučených a absolventů středních škol bez maturity bylo v kraji ke dni posledního sčítání 174 353, což oproti předchozímu sčítání představovalo přírůstek 14,8 %. Jejich podíl na počtu patnáctiletých a starších obyvatel se zvýšil o 3,1 procentního bodu na 40,6 %.

Velmi výrazně vzrostl počet osob s úplným středním vzděláním s maturitou, kterých bylo ve sčítání 2001 sečteno 117 566, tedy o 35,6 %. Podíl středoškoláků (včetně vyššího vzdělání) stoupl o 6,0 bodu na 27,4 %. Zvýšil se též počet vysokoškoláků (na 28 460), kterých oproti roku 1991 přibylo 38,9 %. Jejich podíl na počtu obyvatel vzrostl o 1,5 bodu a činil 6,6 %.

Počet osob se základním vzděláním v devadesátých letech poklesl o něco výrazněji u mužů (o 29,1 %) než u žen (o 25,3 %). U všech ostatních stupňů vzdělání v tomto desetiletí počet osob vzrostl, vždy však výrazněji u žen než u mužů. Nejvýraznější byl rozdíl mezi vývojem u obou pohlaví u lidí s vysokoškolským vzděláním, jejichž počet se u mužů zvýšil o 27,7% a u žen o 58,5 %. Přesto je mužů s vysokoškolským vzděláním stále absolutně i relativně podstatně více nežli žen. Ty se na celkovém počtu vysokoškoláků podílely 41,3 %. Muži mají kromě toho převahu ještě mezi vyučenými a absolventy středních odborných škol bez maturity (58,9 %). Ženy pak převažují mezi obyvateli se základním vzděláním (64,6 % z osob se základním vzděláním) a středoškoláky (56,6 %).

Ve velice různorodé úrovni vzdělání u jednotlivých věkových skupin populace se odráží postupný vývoj společnosti, nároků na vzdělání i jeho dostupnost. U obyvatel v poproduktivním věku bylo podle výsledků posledního sčítání nejrozšířenější základní vzdělání, které uvedlo 46,3 % osob šedesátiletých a starších. Bylo to zapříčiněno převahou obyvatel se základním vzděláním ve věkové skupině 65 a více let (50,3 %), již u obyvatel ve věku 60 - 64 let je podíl základního vzdělání podstatně nižší (34,3 %). Podíl osob se základním vzděláním pak v dalších věkových skupinách dále postupně klesal a u obyvatel ve věku 25 - 29 let činil 3,9 % a u věkové skupiny 20 - 24 let 4,8 %.

Úměrně snižování podílu osob se základním vzděláním v jednotlivých věkových skupinách roste váha vyšších stupňů vzdělání, u středních a vyšších věkových skupin hlavně středního, u nejmladších pak středního s maturitou a vysokoškolského. Tak ve věkové skupině 20 - 24 let bylo 55,4 % osob s maturitou, mezi 25-29letými však již jen 36,2 %. Naopak tomu bylo u vyučených. Ve věkové skupině 20 - 24 let jejich podíl činil 34,9 %, avšak ve vyšších věkových skupinách se blížil polovině (ve věku 25 - 29 let 48,7 % a 30-34 let 48,0 %).

Vysokoškoláci měli nejvyšší podíl ve věkové skupině 35 - 39 let (11,2 %), jen o málo méně to bylo u obyvatelstva ve věku 30 - 34 let a 35 - 39 let. U lidí mladších třiceti let podíl vysokoškoláků nepřesahuje deset procent, u části těchto osob se však dá předpokládat, že v době sčítání ještě neměli dokončené vzdělání.

Nejvyšší vzdělanostní úroveň v kraji měla podle výsledků sčítání 2001 města s 20 000 - 49 999 obyvateli, tedy Havlíčkův Brod, Třebíč a Žďár nad Sázavou. V těchto městech byl nejnižší podíl osob se základním vzděláním (19,2 %), naopak nejvyšší váhu měli středoškoláci (34,4 %) a vysokoškoláci (10,7 %). Jihlava, největší město kraje, za těmito městy v úrovní vzdělání o něco zaostává.

Převahu osob se základním vzděláním a vyučených v menších obcích a naopak vyšší podíl středoškoláků a vysokoškoláků ve větších obcích a městech lze zřejmě přičíst především dvěma vlivům – jednak věkové struktuře, kdy v menších obcích je vyšší podíl starších obyvatel (u kterých převládají osoby se základním vzděláním, případně vyučení) a jednak faktu, že zejména vysokoškoláci nacházejí snáze uplatnění ve větších obcích či městech. Nižší podíl vysokoškoláků a středoškoláků v Jihlavě byl pak patrně zapříčiněn vyšším podílem obyvatel v poproduktivním věku (v Jihlavě 18,4 %, v městech s 20 000 - 49 999 obyvateli jen 15,8 %).

Zajímavé je vzdělanostní složení cizinců s dlouhodobým pobytem, zejména počet vysokoškoláků. Těch bylo sečteno 168, tedy 10,6 % obyvatel s dlouhodobým pobytem patnáctiletých a starších. Tento podíl je o celé čtyři procentní body vyšší než u obyvatelstva kraje celkem.