Cílemnásledující kapitoly je snaha o přesnější zac

Cílem následující kapitoly je snaha o přesnější zachycení skutečného rozmístění pracovních příležitostí a jejich struktury, včetně stanovení rozsahu pracovních mikroregionů, jakožto „přirozených“ územních celků, méně závislých na administrativním uspořádání. Zachycení orientace, intenzity i struktury dojížďkových proudů pomocí mikoregionů představuje relativně syntetické hodnocení, jehož platnost by měla být oproti předchozích dílčím závěrům univerzálnější a neměla by být výrazněji ovlivněna vývojem v krátkém časovém období. Relativně menší míra měnlivosti při hodnocení dojížďky podle pracovních mikroregionů odráží silnější vazbu mezi přirozenou spádovostí územních jednotek a organizací celého sídelního systému. Hierarchie jednotlivých center v sobě odráží dlouhodobý vývoj urbanizační, sociální, ekonomický aj. (rozmístění dojížďkových proudů reflektuje primárně gravitační působení nejvýznamnějších center, kdy vahou je zejména ekonomická síla jednotlivých středisek), současné změny v sídelní struktuře, rozmístění obyvatel i pracovních příležitostí mohou tento vývoj jen částečně korigovat. To však automaticky neznamená neměnný význam jednotlivých středisek, ke změnám za posledních 10 let došlo zejména v aglomeracích a v zázemí největších měst či v oblastech ležících na rozhraní vlivu více středisek. Přestože cílem následujícího rozboru je především popis stavu k roku 2001, v některých případech je poukázáno i na pravděpodobné tendence (jak během uplynulého desetiletí, tak i v období od posledního cenzu do současnosti).

Kromě nesporného metodologického obohacení předkládané analýzy by měla být přínosem regionalizace i její snaha o reakci na současné vysoce aktuální otázky reformy územní veřejné správy. Měla by být interpretována jako model, který naznačuje sílu jednotlivých center i charakter vztahů v jejich zázemí v případě, že jako klíčový (a jediný) regionálně-tvorný proces je chápana dojížďka obyvatel za prací. Je zřejmé, že existují i jiné regionálně-tvorně procesy vázané na obyvatelstvo (viz podrobnější diskuse v úvodu publikace). Jejich užití jako podkladů pro regionalizaci je však značně ztíženo, a to jak omezeným rozsahem této publikace, tak především absencí úplných, metodicky porovnatelných statistických údajů o těchto procesech.

Podle starších anketárních šetření (prováděných výzkumnými ústavy v 70. a 80. letech) tvořila v ČR dojížďka za prací 50-60 % všech cest obyvatel, následované dojížďkou na rekreací, kulturou a zábavou a dále dojížďkou do škol (obě kategorie s podílem zhruba 10-20 % na všech cestách). Od té doby došlo pravděpodobně k dílčím změnám v intenzitě jednotlivých procesů i jejich vzájemných vazbách (např. spojování cest za nákupy a zábavou), dominantní role pracovní dojížďky však nepochybně zůstala nedotčena (i proto, že se týká největší části obyvatel).

Konečně je třeba zdůraznit, že pracovní dojížďka má nezastupitelnou roli především při integraci územních celků na mikroregionálním řádu (tj. zjednodušeně na úrovni mezi okresy a správními obvody obcí s rozšířenou působností). Pro vymezení vyšších jednotek, resp. pro stanovení hierarchie mezi mikroregiony je potřeba pracovní pohyby doplnit údaji o jiných formách prostorové mobility, především o migraci obyvatelstva, či spádem za vyššími formami služeb občanské vybavenosti. Takový úkol však svojí šiří a komplexností již výrazně překračuje zaměření této publikace, proto bylo od seskupování mikroregionů do vyšších celků upuštěno.

Mikroregiony byly vymezeny postupným seskupování obcí do vyšších celků podle principu převládající orientace celkové dojížďky za prací. Výsledný pracovní mikroregion tvoří územně souvislý celek charakterizovaný relativně vysokou mírou vnitřní uzavřenosti dojížďky za prací (především její denní formy). Je až na výjimky tvořen 1 centrem (jádrem) a jeho spádovým zázemím tvořeným nejméně 3 obcemi. Zázemí musí mít nejméně 4 tisíce obyvatel, celý mikroregion 10 tisíc obyvatel.

Centrum (středisko) pracovního mikroregionu je město s významnější koncentrací pracovních příležitostí, které slouží k uspokojování potřeb nejen jeho rezidentů, ale i obyvatel bydlících v okolních obcích. Centra mají obvykle (není podmínkou) více než 5 tis. obyvatel a většinou i kladné saldo denní dojížďky za prací.

Spádová oblast (zázemí) pracovního mikroregionu je tvořena obcemi, které se nacházejí kolem centra pracovního mikroregionu a jsou s ním funkčně propojeny (integrovány) intenzivní dojížďkou za prací. Obce jsou přiřazeny k centru podle principu převládající orientace celkové pracovní dojížďky. V případě nejasné orientace hlavního směru dojížďky (z obce vyjíždí stejný počet osob i do jiných směrů) je přihlédnuto k dodatečným kritériím:

nejvýznamnější cíl denní dojížďky
v pořadí další významné cíle dojížďky (a vzájemné poměry mezi nimi)
nejvýznamnější mikroregiony dojížďky (jednotlivé cíle vyjížďky byly pro každou obec agregovány do celých mikroregionů) a jejich vzájemné relace
spádovost obce podle výsledků regionalizace z roku 1991
silniční vzdálenost ke středisku
terénní členitost

Některé obce nemají hlavní spád přímo do příslušného centra, ale jsou s ním spojeny nepřímo přes jinou větší obec (často přes tzv. subregionální centrum).

Centrum (středisko) pracovního subregionu je obec (obvykle město), do kterého mají hlavní spád (přímo či nepřímo) denní dojížďky za prací alespoň 2 sousední obce s úhrnnou populační velikostí v rozmezí 1-4 tis. obyvatel. Pracovní subregion je hierarchicky nižší celek, u něhož rozhodující část pracovní dojížďky není obvykle uzavřena v rámci jeho hranic (pracovní vyjížďka z jeho centra směřuje většinou mimo vymezený subregion).

Celý postup při seskupování obcí do vyšších celků je popsán níže. Nejdříve byl pro každou z 6 258 obcí v ČR (podle vymezení k datu sčítání) stanoven prostý hlavní směr pracovní vyjížďky (bez zohlednění dodatečných kritérií). Obec, která se stala cílem dojžďky pro jinou obec, již nebyla dále připojována. Tím vzniklo 611 elementárních spádových okrsků. Kritéria pro subregionální centrum splnilo 288 okrsků, z nichž 156 okrsků dokonce i kritéria mikroregionu. Třetina okrsků však měla v zázemí pouze 1 spádovou obec a více než 100 okrsků nedosahovalo jako celek ani hranice 1 000 obyvatel. Všechny okrsky, které nevyhověly požadovaným kritérií mikroregionu (téměř ¾), byly následně přičleněny k vyšším celkům (mikroregionům) podle orientace směru vyjížďky z největší obce okrsku (ta by měla dostatečně reprezentovat spádovost celého útvaru). V případě nejasné orientace bylo přihlédnuto k dodatečným kritériím (viz výše). Po této úpravě bylo vymezeno 184 mikroregionálních center a dalších 131 center na úrovni subregionu.

Následně byla upravena spádovost obcí, které tvořily enklávy (zajištění shody spádovosti se sousedními obcemi), změněna byla též orientace vyjížďky z některých vojenských újezdů a z obcí s rozsáhlým katastrem a současně minimálním počtem obyvatel. Tyto korekce se týkaly jen velmi malého počtu obcí.

V závěrečné fázi byly pro kontrolu všechny proudy vyjížďky z každé obce agregovány do jednotlivých mikroregionů (cílů dojížďky) a byly porovnány nejvýznamnější preference každé obce. Pokud obec preferovala na 1. místě odlišný mikroregion (než ten, který byl pro ni dříve určen), nebo docházelo k současné preferenci více mikroregionů, byla znovu posouzena její spádovost podle výše uvedených pomocných kritérií. V odůvodněných případech byla obec přiřazena k jinému mikroregionu (šlo většinou o velmi malé obce v řídce zalidněných oblastech na rozhraní vlivu 2 či více středisek, nebo o obce ležící v zázemí krajských měst).

Při interpretaci charakteristik pracovních mikroregionů a jejich center je třeba vzít v potaz určité nedostatky plynoucí z hrubosti či neúplnosti přijatých kritérií.

Vychází pouze z dojížďky za prací, ostatní formy prostorové mobility obyvatelstva zanedbává (dojížďku do škol, za občanskou vybaveností, za rekreací, nebo migraci obyvatelstva). Jak již bylo uvedeno výše, dojížďka za prací představuje nejčetnější formu mobility obyvatel a pro vytváření územních celků na úrovni mikroregionu má jednoznačně nejdůležitější a nezastupitelný význam.

Neřeší problém hierarchie navržených středisek a jejich skladebnost do vyšší celků (mezo- a makroregionů).

Rozhraní mezi mikro- a subregiony bylo zvoleno do značné míry subjektivně. Výše zvolené kritérium (4 tis. obyvatel zázemí a 10 tis. obyvatel celkem) je poměrně málo přísné a umožňuje vymezit i celky, jejichž vztahová uzavřenost z pohledu pracovní dojížďky je problematická (viz některé vysoké podíly vyjíždějících mimo vymezený mikroregion v tab. 2.25 a 2.26). Důvodem „měkkosti“ je mj. snaha o rámcové porovnání s výsledky regionalizace z roku 1991, kde byla také použita podobně mírná kritéria.

Závislost poměru populační velikosti střediska a zázemí na citlivosti vymezení centra v administrativních hranicích. Některá centra jsou administrativně vymezena značně široce zahrnují i odlehlé a přitom populačně významné části obce, které by svým charakterem patřily spíše do zázemí tohoto centra. Deformující vliv administrativních hranic může v některých případech rozostřit kritérium minimálního počtu obcí v zázemí (odlehlá sídla mohou, ale nemusí být integrována do jedné obce, týká se především horských a podhorských oblastí).

Při rozhodování o spádovosti obce se poměřují relativní spády k různým cílům dojížďky, společným základem pro porovnání je celkový objem pracovní vyjížďky mimo obec. Do spádovosti těchto obcí se však přímo nepromítá celková intenzita vyjížďky (teoreticky by měla být inverzně závislá na velikosti obce, může se však výrazně lišit i mezi obcemi stejné velikosti), ani míra ekonomické aktivity v obci. V některých obcích, především v periferních oblastech, může být celková intenzita vyjížďky snížena vinou vysokého počtu nezaměstnaných či ekonomicky neaktivních osob, kterým se nevyplatí dojíždět do vzdálenějších cílů, případně neseženou dostatek pracovních příležitostí ani v místě bydliště. Celková spádovost takové obce je poté posuzována podle relativně malého vzorku dojíždějících osob.

Kvalita získaných údajů z cenzu je sice relativně vysoká (z celkového počtu 4 288 tis. vyjíždějících v ČR jich okolo 150 tis. (3,5 %) neuvedlo místo racoviště, nebo jej výjimečně uvedlo neúplně). Spíše v ojedinělých případech tak může být skutečný směr dojížďky vychýlen vlivem neuvedených, či špatně uvedených směrů dojížďky, nebo chybným zařazením některých pohybů k denní formě dojížďky místo formy nedenní (např. některé druhy směnného provozu).

Časový odstup mezi populačním cenzem (březen 2001) a současností. Přestože bylo konstatováno, že v obecné rovině jsou pracovní mikroregiony relativně stabilními celky, k dílčím změnám ve spádovosti mohlo dojít i během relativně krátkého období od posledního cenzu. Týká se to zejména obcí ležících na rozhraní vlivu více středisek (v tzv. oscilační zóně), ale i samotných center (především menších měst, kde je lokální trh práce výrazně ovlivněn jediným větším zaměstnavatelem).

Nejdůležitější výsledky pracovní regionalizace jsou představeny (v mapové podobě) i v celorepublikovém pohledu. V daleko podrobnějším detailu jsou naopak analyzovány pracovní mikroregiony v příslušném kraji. Textové tabulky uvádějí jejich základní charakteristiky (počet obcí, rozloha, počet obyvatel ve středisku i zázemí), tak i podrobnější strukturu dojížďkových proudů mezi/v rámci jednotlivých mikroregionů. V doprovodném textu je poukázáno na specifičnosti některých celků, a to hlediska oprávněnosti jejich vymezení i struktury dojíždějících do spádového centra. V nejvýznamnějších případech jsou naznačeny i pravděpodobné vývojové tendence. Ilustrativní mapy dokreslují rozsah mikroregionů, včetně jejich vazby k územně-správnímu členění, platnému k 1.1.2003 (výjimku představují pracovní mikroregiony, ty byly agregovány z obcí podle jejich stavu k 1.1.2001).

Zatímco tato kapitola 2.8 se zaobírá pracovními mikroregiony, předchozí kapitola je výhradně zaměřena na jejich centra. Rozbor je zde (kap. 2.7) doplněn podrobnými tabulkami řady B v příloze s charakteristikami dojíždějících z nejvýznamnějších zdrojových obcí. Dojížďkové proudy se zde neomezují pouze na hranice daného mikroregionu, ale mohou pokrývat celé území ČR (tedy např. i obce náležící do jiného kraje).

* * * * * * * * * * * * *

V souladu s výše citovanými metodickými vysvětlivkami bylo v Plzeňském kraji stanoveno dvanáct pracovních mikroregionů. Z porovnání souboru ORP a pracovních mikroregionů Plzeňského kraje vyplývá, že celková rozloha regionu je o 291 km2 větší než území kraje, vymezené pracovními mikroregiony, počet obcí je o 21 větší v souboru ORP a počet obyvatel o 8 299 osob vyšší než v pracovních mikroregionech.

Žádná obec z ostatních krajů nepřesahovala do pracovních mikroregionů kraje Plzeňského, ale naopak z plzeňských pracovních regionů bylo 21 obcí přiřazeno mimo kraj a 11 mimo okres v rámci Plzeňského kraje. Jedná se o Středočeský kraj , okres Beroun, mikroregion Hořovice, kam spadá 12 obcí z okresu Rokycany (Kařízek, Drahoňův Újezd, Sirá, Týček, Cekov, Kařez, Líšná, Těně, Zbiroh, Plískov, Ostrovec – Lhotka a Lhota pod Radčem), Jihočeský kraj, okres Strakonice, mikroregion Blatná, kam spadá 6 obcí z okresu Plzeň-jih (Nezdřev, Životice, Hradiště, Kasejovice, Mladý Smolivec a Oselce) a mikroregion Strakonice s obcí Frymburk z okresu Klatovy. Do kraje Karlovarského (mikroregion Karlovy Vary) spáduje 1 obec z okresu Plzeň-sever (Bezvěrov) a do kraje Ústeckého (mikroregion Podbořany) obec Tis u Blatna též z okresu Plzeň-sever.

V rámci Plzeňského kraje spádují do mikroregionu Plzeň čtyři obce (Všenice, Smědčice, Bušovice a Ejpovice) z okresu Rokycany, do mikroregionu Přeštice čtyři obce z okresu Klatovy (Nezdice, Vřeskovice, Biřkov a Borovy) a do mikroregionu Kralovice obec Liblín z okresu Rokycany. Z okresu Plzeň-jih spáduje obec Kotovice do mikroregionu Nýřany a z okresu Plzeň-sever obec Úterý do mikroregionu Stříbro.

Nejvýznamnějším mikroregionem je Plzeň s rozlohou 1 851 km2, počtem obcí 149 a obyvatel 272 272 osob. Tato vymezená oblast zahrnuje obce s rozšířenou působností (dále jen ORP) na jihu a jihozápadě kraje a to Plzeň, Blovice, Nepomuk a Stod. Jádrem tohoto pracovního mikroregionu je město Plzeň, kde k 1. 3. 2001 žila značná část obyvatel tj. 180 748 osob (což je 66,4% z celkového počtu obyvatel v mikroregionu).

Dalšími významnými mikroregiony v Plzeňském kraji jsou Domažlice a Klatovy (s počtem obyvatel kolem 50 tis. osob) a dále Rokycany a Tachov (s počtem obyvatel 35-39 tis. osob). Jedná se o města, která do konce roku 2002 plnila funkci měst okresních. Nejmenší pracovní mikroregion co do velikosti území a počtu obcí je město Nýřany v okrese Plzeň-sever.

Nejmenšími pracovními mikroregiony co do velikosti území, počtu obcí a počtu obyvatel jsou Nýřany a Kralovice v okrese Plzeň-sever a Holýšov v okrese Domažlice. Přesto však existují skutečnosti, které umožňují jejich zařazení k regionům Plzeňského kraje. Holýšov má třetí nenižší počet pracovních míst ze všech 184 regionů v České republice, z toho vyplývá i vyšší intenzita vyjížďky, která je třetí nejvyšší ze všech pracovních mikroregionů v rámci Plzeňského kraje. Kralovice jsou centrem s vyšším počtem pracovních příležitostí, ale menší intenzitou vyjížďky z města a v neposlední řadě Nýřany, město kde se projevuje konkurenční vliv blízké Plzně a ekonomicky prosperujícího Stříbra a Boru.

Základní rozdíl mezi regionalizací pracovních mikroregionů z hlediska dojížďky za prací a stávající územně správní strukturou je v odlišném pojetí center v zázemí Plzně. Zatímco při regionalizace pracovních mikroregionů je základním měřítkem schopnost uspokojit pracovní poptávku obyvatel centra či přilehlých obcí, do současné územně správní struktury se promítají demografické charakteristiky těchto center, úroveň infrastruktury a v neposlední řadě i terénní členitost a dopravní dostupnost okolních měst. Výhoda regionalizace pracovních mikroregionů spočívá v určitém stupni volnosti (není striktně omezena hranicemi kraje), jejíž výsledkem jsou detekované spádovosti obcí mimo kraj (zejména Zbirožsko). V okresech s menším vlivem Plzně je podobnost vymezených mikroregionů se současným územně správním rozdělením relativně vysoká.

V rámci dvanácti mikroregionů bylo v Plzeňském kraji vybráno ještě osm subregionů (center nižšího řádu). Rozložení mikroregionů a subregionů je patrné z výše uvedené mapy.

Rozdíl mezi pracovními mikroregiony je charakterizován nejen kvantitativními ukazateli: rozlohou, počtem obcí a obyvatel, ale také ukazateli kvalitativními: pracovními možnostmi (absolutně i relativně) a saldem dojížďky za prací. Z hlediska územního členění mikroregionu lze hodnotit většinu jmenovaných ukazatelů zvlášť pro jádro mikroregionu a zvlášť pro jeho zázemí.

Nejvyšší podíl jádra mikroregionu na počtu obyvatel bydlících v něm vykazuje mikroregion Nýřany (63,1%). Hned za ním následuje Plzeň s 60,7%. Naopak nejnižší podíl jádra se objevuje v mikroregionu Domažlice (22,6%). Pokud se týká podílu jádra mikroregionu na pracovních příležitostech je situace podobná. V Nýřanech jádro nabízí 78,8% pracovních příležitostí , Plzeň s 73,5% se posouvá na třetí místo za Přeštice (77,2%).

Nejmenší podíl jádra na pracovních příležitostech, stejně jako u podílu na počtu obyvatel mikroregionu vykazují Domažlice, kde se nabízí pouze 37,2% z celkových pracovních možností mikroregionu.

Relativní ukazatel podílu pracovních míst na 1 000 zaměstnaných bydlících v obcích mikroregionu vykazuje nejvyšší hodnotu u Stříbra (1 038), Plzně (1 021) a Tachova (1 008), u měst, která jako jediná vykazují aktivní (kladné) saldo dojížďky za prací v celém mikroregionu, naopak nejnižší hodnoty podílu pracovních míst na 1 000 zaměstnaných dosahuje mikroregion Holýšov a Domažlice.

Nejvyšší záporné saldo v celém mikroregionu zaznamenaly Rokycany, Sušice, Přeštice a Holýšov (saldo dosahovalo hodnoty > 1 000 osob). V mikroregionech Rokycany a Přeštice však vlastní jádra mikroregionu mají salda kladná (zvláště Rokycany + 1 592 osob).
Saldo dojížďky do škol celkem v jednotlivých mikroregionech je kladné pouze v Plzni, při hodnocení denní dojížďky do škol ještě v Klatovech. V jádrech mikroregionů je téměř ve všech saldo dojížďky do škol kladné s výjimkou Holýšova (-133), Nýřan (-403) a Tachova (-10). U denní dojížďky do škol v centru mikroregionu je situace jiná. Záporné saldo vykazují centra Holýšov a Nýřany.

Intenzita vyjíždějících za prací v kraji celkem, vyjádřená podílem vyjíždějících osob k počtu bydlících zaměstnaných osob, dosáhla 38,9%, což je 7. nejvyšší intenzita vyjížďky za prací v ČR. Nejnižší intenzitu vyjížďky za prací měl mikroregion Plzeň (31,5%), přestože absolutně vykazuje nejvyšší počet vyjíždějících a má největší koncentraci obyvatel (hustota obyvatel = 147,1 na 1 km2 ). Nejvyšší intenzitu vyjížďky za prací zaznamenaly mikroregiony Přeštice (58,7%), Rokycany (53%), Holýšov (52,7%) a Nýřany (52,8%).

Při hodnocení vyjížďky za prací v mikroregionech podle prostorového typu lze ještě rozlišit, zda se jedná o vyjížďku z obcí zázemí či z jádra mikroregionu.

Nejvyšší spádovost do jádra má mikroregion Plzeň (54,2%), kolem 50% mají ještě další dva mikroregiony Stříbro (52,8%) a Klatovy (52,6%). Nejnižší spádovost do jádra má Holýšov (25,4%). Do jednotlivých obcí v rámci mikroregionu je nejsilnější dojížďka v Domažliccích a Tachově (cca 43%), naopak nejnižší v Nýřanech a Přešticích (cca 6%). Ze zázemí mikroregionu mimo něj (vč.zahraničí) vyjíždělo nejvíce osob z mikroregionu Holýšov (60,3%) a Přeštice (56%), nejméně osob vyjíždělo ze zázemí mikroregionu Plzeň (16,5%). Z jádra mikroregionu největší pohyb vyjíždějících osob mimo mikroregion (vč.zahraničí) zaznamenal mikroregion Nýřany (92,6%) a Přeštice (92,5%), naopak nejnižší hodnoty podílu dosáhl mikroregion Domažlice (30,6%) a Tachov (31,8%). Hodnota podílu vyjíždějících za prací z jádra mikroregionu mimo něj (vč. Zahraničí) je v Plzeňském kraji celkem 64,1%. Do zázemí mikroregionu z jádra dojíždělo nejvíce osob v mikroregionu Domažlice (69,4%) a Tachov (68,2%) a nejméně v mikroregionu Nýřany (7,4%) a Přeštice (7,5%), což odpovídá výše uvedenému. V Plzeňském kraji vyjíždělo z jádra do zázemí mikroregionu 35,9%.

Integrita jádra a zázemí pracovního mikroregionu je vyčíslena v tabulce 2.8.4 podle jednotlivých prostorových typů vyjížďky za prací. V celkové vyjížďce v rámci mikroregionu je nejvyšší míra integrity v Domažlicích, Plzni a Tachově. Téměř stejná je i situace pokud se týká integrity denní vyjížďky.