3. 2 Zaměstnanost

3. 2 Zaměstnanost

3.2 Zaměstnanost
Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) se provádí kontinuálně v náhodně vybraném vzorku domácností a je zaměřené na zjišťování ekonomického postavení obyvatelstva na území celé republiky. Rozsah šetření a ukazatele zaměstnanosti a nezaměstnanosti plně odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce ILO a metodickým doporučením Eurostatu.

Výsledky VŠPS jsou publikovány podle bydliště respondentů. Předmětem šetření jsou všechny osoby obvykle bydlící v soukromých domácnostech. Šetření se nevztahuje na osoby bydlící dlouhodobě v hromadných ubytovacích zařízeních. Z tohoto důvodu jsou údaje za určité skupiny obyvatelstva, zejména za cizí státní příslušníky žijící a pracující na území republiky, k dispozici v omezené míře.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvořící pracovní sílu jsou osoby patnáctileté a starší, které splňují požadavky na zařazení mezi zaměstnané a nezaměstnané. Z výsledků výběrového šetření pracovních sil vyplývá, že se pracovní potenciál kraje od roku 2000 každoročně zvyšoval. To úzce souvisí s přílivem obyvatel v produktivním věku zejména do obcí v blízkosti hlavního města.

V průběhu sledovaného období 2000 – 2005 se ve Středočeském kraji počet ekonomicky aktivních osob zvýšil z 562,9 tisíce o 18 tis. osob, což je nárůst o 3,2 % při průměrném ročním růstu o 0,6 procentního bodu. Z jednotlivých skupin ekonomicky aktivních osob se počet zaměstnaných v národním hospodářství zvýšil v letech 2000 – 2005 téměř o 30 tis. osob, při průměrné roční změně o 1,1 procentního bodu, naproti tomu počet nezaměstnaných osob klesl téměř o 11 tisíc osob, to je o 28,2 %.

V roce 2005 bylo z celkového počtu obyvatel nad 15 let 51,5 % žen, polovina z nich byla ekonomicky aktivní. Ženy se na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob podílely 43,5 %. Počet ekonomicky aktivních žen vzrostl ve sledovaném období o 7,4 tis. osob, to je o 3,0 %. Poněkud razantnější trend než u celkových údajů za ekonomicky aktivní osoby měl i vývoj zaměstnaných žen v národním hospodářství (NH) a žen nezaměstnaných. V letech 2000 – 2005 se počet zaměstnaných žen v NH zvýšil o 14,3 tis. osob, to je o 6,5 %, při průměrné roční změně 1,3 %. U nezaměstnaných žen došlo ve sledovaném období k poklesu počtu žen o 7 tis. osob, to je o 28,4 %. Průměrný roční pokles představoval 6,5 procentního bodu.

Zaměstnaní v národním hospodářství (NH) tvořili v roce 2005 téměř 95 % veškerého ekonomicky aktivního obyvatelstva. Proti roku 2000 jejich podíl vzrostl o více než 2 procentní body.

Vedle toho rostoucí naděje dožití a zvyšující se věk odchodu do důchodu má za následek nárůst počtu zaměstnaných osob ve věku nad 60 let. Mezi lety 2000 – 2005 stoupl v této věkové kategorii počet zaměstnaných o 9 tisíc osob, což představuje nárůst téměř o 73 % při průměrné roční změně 11,5 %. Podíl zaměstnaných ve věku nad 60 let na celkovém počtu zaměstnaných v NH se v průběhu sledovaného období zvýšil o 1,5 procentního bodu.

Vývoj podílu jednotlivých věkových skupin zaměstnaných žen na celkovém počtu zaměstnaných žen se příliš neliší od celkového trendu. Liší se podíl jednotlivých věkových skupin žen a mužů. Zatímco u žen je nejsilněji zastoupena věková skupina 45-59 let, u mužů je to věková skupina 30-44 let (snížení zastoupení žen mezi zaměstnanými je zapříčiněno zejména mateřskou a rodičovskou dovolenou žen často ve věku nad 30 let). Tato věková skupina mužů zaznamenala také ve sledovaném období nejvyšší nárůst podílu na celkovém počtu zaměstnaných v NH ze všech věkových skupin, ať už u mužů či žen. Počet mužů v této věkové skupině vzrostl proti roku 2000 téměř o 17 tis. osob a podíl této věkové skupiny na celkovém počtu zaměstnaných mužů v NH vzrostl ve sledovaném období o 3,7 procentního bodu.

Z hlediska vzdělanosti tvořili v roce 2005 nejvyšší podíl (45 %) zaměstnanci se středoškolským vzděláním bez maturity (vyučení), téměř 38 % bylo zaměstnaných s maturitou.

Od roku 2000 došlo k výraznému růstu vzdělanosti zaměstnaných osob, což odpovídá trendu, který můžeme zaznamenat v populaci jako celku. Podíl osob se základním vzděláním poklesl o 7,5 procentního bodu, podíl zaměstnaných s maturitou vzrostl o 3,4 procentního bodu. Nejvyšší nárůst zaznamenal podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnaných a sice o 3,8 procentního bodu. V roce 2005 tvořili vysokoškolsky vzdělaní téměř 12 procent ze všech zaměstnaných osob. Celkový počet vysokoškolsky vzdělaných zaměstnaných vzrostl proti roku 2000 o více než 23 tis. osob, to je o 56,5 % při průměrné roční změně přesahující 9 procentních bodů.

Nejvíce zaměstnaných žen mělo v roce 2005 středoškolské vzdělání s maturitou (45 %), vyučených nebo se středním vzděláním bez maturity bylo 34 % žen. Rychleji než u mužů klesal podíl žen se základním vzděláním, přesto v roce 2005 měla ještě necelá desetina zaměstnaných žen jen základní vzdělání, zatímco podíl mužů se základním vzděláním byl poloviční. Naproti tomu podíl žen – vysokoškolaček rostl o něco rychleji než u mužů a v roce 2005 dosáhl 11,3 %, tj. o 3,8 procentního bodu více než v roce 2000, podíl vysokoškolsky vzdělaných mužů vzrostl ve sledovaném období o 3,7 procentního bodu.

Ze zjištěných údajů vyplývá, že vzdělanostní struktura zaměstnaných je vyšší, než je tomu u populace jako celku. To koresponduje se skutečností, že obyvatelstvo v produktivním věku vykazuje vyšší vzdělanostní úroveň než obyvatelstvo v poproduktivním věku.

Míra zaměstnanosti vyjadřující podíl počtu zaměstnaných v NH na počtu všech osob 15-letých a starších se v průběhu sledovaného období příliš neměnila. Celkově vzrostla v roce 2005 na 56,4 %, což je pouze o 0,6 procentního bodu více než činila míra zaměstnanosti v roce 2000. Výraznější nárůst zaznamenala míra zaměstnanosti u žen, kde ve sledovaném období vzrostla ze 45,8 na 46,8 %, to je o jeden procentní bod, míra zaměstnanosti u mužů činila v roce 2005 celkem 66,6 % a proti roku 2000 byla vyšší pouze o desetinu procentního bodu.

V roce 2000 měl Středočeský kraj míru zaměstnanosti vyšší o 0,7 procentního bodu než byl průměr za celou ČR a kraj byl na 7. místě mezi všemi kraji v ČR. V roce 2005 byla míra zaměstnanosti ve Středočeském kraji vyšší než průměr v ČR už o 1,7 procentního bodu a postavení kraje v rámci ČR se zlepšilo, dosaženou mírou zaměstnanosti v roce 2005 obsadil Středočeský kraj už 4. místo mezi kraji v republice. Vyšší míru zaměstnanosti mělo jen Hl. město Praha a Plzeňský a Jihočeský kraj.

Nejvyšší celkovou míru zaměstnanosti vykazuje věková kategorie osob ve věku 30-44 let, kde míra zaměstnanosti měla v roce 2005 hodnotu 84,1 %, ale proti roku 2000 míra zaměstnanosti u této věkové skupiny klesla o 0,2 procentního bodu. K výraznějšímu poklesu míry zaměstnanosti, o 4,8 procentního bodu proti roku 2000, došlo i ve skupině osob ve věku 15-29 let. Věkové skupiny 45-59 let a nad 60 let zaznamenaly téměř shodný přírůstek míry zaměstnanosti – o 3,6 resp. o 3,5 procentního bodu proti roku 2000.

Míra zaměstnanosti žen v roce 2005 dosáhla 46,8 % a proti roku 2000 byla vyšší o jedno procento. Ke zvýšení míry zaměstnanosti došlo v obou starších věkových skupinách, významněji – o 6,1 % u skupiny 45-59 let, mladší dvě věkové skupiny, tj. 15-29 let a 30-44 let zaznamenaly ve sledovaném období pokles míry zaměstnanosti převyšující dvě procenta. U mužů byl celkový nárůst míry zaměstnanosti proti ženám pouze desetinový, k poklesu míry zaměstnanosti došlo pouze u skupiny mužů ve věku 15-29 let, a to o 6,7 procentního bodu. Ostatní věkové skupiny mužů zaznamenaly nárůst míry zaměstnanosti, nejvýrazněji se nárůst projevil u nejstarší věkové skupiny nad 60 let, kde při téměř dvojnásobném zvýšení počtu zaměstnaných proti roku 2005 došlo ke zvýšení míry zaměstnanosti o 6,5 procentního bodu.

Ve vývoji míry zaměstnanosti podle vzdělání zaměstnaných osob v NH se zvýšení míry zaměstnanosti projevilo pouze u osob s vysokoškolským vzděláním, kde proti roku 2000 vzrostla míra zaměstnanosti o 4 procentní body. U zaměstnaných osob s ostatními formami vzdělání byl ve sledovaném období zaznamenán vesměs pokles proti roku 2000, nejvýraznější snížení míry zaměstnanosti se projevilo u osob se základním vzděláním, kde se míra zaměstnanosti snížila ve sledovaném období téměř o 12 procentních bodů.

Poněkud odlišný vývoj zaznamenala míra zaměstnanosti podle formy vzdělání u mužů a žen. U žen se zvýšení míry zaměstnanosti ve sledovaném období projevilo pouze u vysokoškolsky vzdělaných žen, kde míra zaměstnanosti vzrostla o 6,3 procentního bodu, u žen s ostatními formami vzdělání došlo k poklesu míry zaměstnanosti, nejvýrazněji u žen se základním vzděláním – o 6,8 procentního bodu. U mužů byl pokles míry zaměstnanosti osob se základním vzděláním daleko razantnější než u žen. Ve sledovaném období míra zaměstnanosti u mužů se základním vzděláním klesla o více než 20 procentních bodů, to je třikrát rychleji než u žen. Na rozdíl od žen vzrostla míra zaměstnanosti u mužů i u osob se středoškolským vzděláním s maturitou – o necelý jeden procentní bod, naproti tomu nárůst míry zaměstnanosti u vysokoškolsky vzdělaných osob byl u mužů pouze třetinový oproti nárůstu míry zaměstnanosti u žen.

Míra ekonomické aktivity vyjadřuje podíl pracovní síly (zaměstnaných a nezaměstnaných) na počtu všech osob starších 15-ti let. Ve Středočeském kraji se v čase příliš nemění, pohybovala se kolem 60 % a jen velmi mírně klesá (za sledované období o 0,8 procentního bodu). Přitom míra ekonomické aktivity mužů se pohybovala kolem 70 %, žen kolem 50 %.

V roce 2000 měl Středočeský kraj míru ekonomické aktivity o 0,1 procentního bodu nižší než byl průměr za celou ČR a kraj byl na 8. místě mezi všemi kraji v ČR. V roce 2005 byla míra ekonomické aktivity ve Středočeském kraji naproti tomu o 0,1 procentního bodu vyšší než průměr v ČR a postavení kraje v rámci ČR se zlepšilo, dosaženou mírou ekonomické aktivity v roce 2005 se Středočeský kraj posunul na 7. místo mezi kraji v České republice.

Větší rozdíly jsou i mezi jednotlivými věkovými skupinami. Nejvíce ekonomicky aktivních, přesahujících téměř 90 % populace příslušného věku, je dlouhodobě ve věku 30 až 44 let, i když i v této skupině došlo proti roku 2000 k poklesu o 1,6 procentního bodu. Výrazněji klesá míra ekonomické aktivity u nejmladších ročníků. V populaci do 29 let, kdy se čím dál více mladých lidí věnuje teprve přípravě na budoucí povolání učením či studiem, činila v roce 2005 míra ekonomické aktivity necelých 54 %, což bylo o 7,2 procentního bodů méně než v roce 2000. V obou starších věkových skupinách se míra ekonomické aktivity proti roku 2000 zvýšila, míra ekonomické aktivity ve skupině 45-59 let dosáhla v roce 2005 celkem 82,1 %, u nejstarší věkové skupiny osob nad 60 let bylo ekonomicky aktivních téměř 10 % populace a proti roku 2000 se míra ekonomické aktivity zvýšila o 3,2 procentního bodu.

U žen je patrná potřeba zvyšování kvalifikace delším studiem, jak o tom svědčí pokles ekonomické aktivity ve věkové skupině 15-29 let do roku 2005 o více než 7 procentních bodů. Určitý vliv zvyšujícího se věku, kdy ženy odcházejí na mateřskou dovolenou se projevuje nejen u nejmladších věkových kategorií, ale zřejmě ještě ve skupině 30-44 let, kde proti roku 2000 došlo ke snížení ekonomické aktivity o 2,6 procentního bodu. Zvyšuje se míra ekonomické aktivity u žen nad 45 let, kde u věkové kategorie 45-59 vzrostla o 4,5 procentního bodu. U mužů v této věkové kategorii zůstala ekonomická aktivita prakticky na stejné úrovni jako v roce 2000 a dosahuje téměř 90 %. Ve věkové skupině nad 60 let naopak vzrostla ekonomická aktivita u mužů o více než 6 procentních bodů, u žen jen o necelý jeden procentní bod. I tak jsou tyto skutečnosti jasným důkazem prodlužování aktivní pracovní činnosti v důsledku zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu.

Podle vzdělání byli v průběhu sledovaného období nejvíce ekonomicky aktivní vysokoškoláci, jejichž míra ekonomické aktivity v souhrnu překračuje 80 % a od roku 2000 má jak u mužů, tak i u žen rostoucí tendenci. Ekonomická aktivita vysokoškolsky vzdělaných žen dosáhla v roce 2005 téměř 78 %, ekonomická aktivita vysokoškolsky vzdělaných mužů byla v roce 2005 ještě o více než 6 procentních bodů vyšší, i když její nárůst byl ve sledovaném období u mužů oproti ženám výrazně pomalejší. Klesá ekonomická aktivita mužů i žen se základním vzděláním, v roce 2005 činila míra ekonomické aktivity těchto osob necelých 21 % s poklesem u žen téměř o 10 procentních bodů a u mužů o více než 22 procentních bodů.

Z hlediska postavení v zaměstnání tvoří naprostou většinu (více než 80 %) zaměstnaných zaměstnanci (osoby s formální vazbou k zaměstnavateli), 14 % jsou pracující na vlastní účet (podnikatelé bez zaměstnanců), zaměstnavatelů (podnikatelé se zaměstnanci) jsou 4 % a zbytek tvoří pomáhající rodinní příslušníci a členové produkčních družstev.

Nejcharakterističtějším rysem vývoje zaměstnanosti podle tohoto ukazatele je růst počtu pracujících na vlastní účet; proti roku 2000 vzrostl jejich počet téměř o 20 tisíc, to je více než 35 %. Trvale se zvyšuje počet pomáhajících rodinných příslušníků (od roku 2000 vzrostl téměř o tři čtvrtiny), který v roce 2005 již převýšil stále klesající počet členů produkčních družstev.

Růst počtu zaměstnavatelů se v průběhu sledovaného období zastavil a ke konci sledovaného období jejich počet klesal, v roce 2005 bylo zaměstnavatelů téměř o 3 tisíce méně než v roce 2000, tedy 88 % původního stavu. Podíl nejpočetnější skupiny zaměstnanců klesl od roku 2000 o 1,9 procentního bodu, přestože jejich absolutní počet 444 tisíc v roce 2005 o 14 tisíc osob překročil stav roku 2000.

Nejvýznamnějším zaměstnavatelem ve Středočeském kraji je dlouhodobě ŠKODA AUTO a.s. v Mladé Boleslavi s více než 20 tisíci zaměstnanci. Mezi 15 největších zaměstnavatelů (s více než 1500 zaměstnanci) spadají subjekty působící v odvětvích průmyslu, obchodu a zdravotnictví. Mezi největší průmyslové firmy patří vedle mladoboleslavské automobilky ještě Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech s.r.o., Siemens VDO Automotive s.r.o., KOSTAL CR spol. s r.o., AERO Vodochody a.s. a SKLÁRNY KAVALIER a.s. Ve Středočeském kraji dále sídlí řada obchodních řetězců, které zároveň patří mezi největší zaměstnavatele – DELVITA a.s., Penny Market s.r.o., BILLA, spol. s r.o. či PLUS-DISCOUNT spol. s r.o. Třetí skupinu největších zaměstnavatelů tvoří i čtyři nemocnice přetvořené na akciové společnosti – a sice v Příbrami, Mladé Boleslavi, Kolíně a Kladně.

V průběhu sledovaného období i nadále trval trend přesouvání pracovní síly z primárního a ze sekundárního sektoru do sektoru terciárního. Ještě výrazněji se tato tendence projevovala zejména ve druhé polovině devadesátých let. Od roku 1993 se zvýšil podíl zaměstnaných v terciárním sektoru o více než 23 procentních bodů, zejména na úkor sekundárního sektoru.

Ve sledovaném období klesl počet zaměstnaných v primárním sektoru o 6 tisíc osob, to je o více než 21 %. V sekundárním sektoru nebyl pokles tak výrazný, počet zaměstnaných se v roce 2005 snížil proti roku 2000 o 1,6 tisíc osob, to je o necelé jedno procento. Podíl terciárního sektoru na celkovém počtu zaměstnaných dosáhl v roce 2005 téměř 58 % a proti roku 2000 se jeho podíl zvýšil o 3,8 procentního bodu.

Nárůst podílu terciárního sektoru na celkovém počtu pracovníků byl ve Středočeském kraji výrazně nejrychlejší ze všech krajů v ČR a předstihl průměrný nárůst tohoto sektoru za celou ČR o 2,7 procentního bodu.

Z hlediska odvětví je nejsilněji co do počtu zaměstnaných zastoupen průmysl (viz tabulka 3.2.6). Ve zpracovatelském průmyslu pracuje téměř 149 tis. osob, což je 27,0 % ze všech zaměstnaných. Ve srovnání s rokem 2000 vzrostl počet zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu o 4,6 tis. osob, to je o 3,2 %. Podíl tohoto odvětví na celkovém počtu zaměstnaných se ale ve sledovaném období snížil o 0,7 procentního bodu.

Další silné zastoupení má odvětví obchodu a oprav spotřebního zboží (14 %), stavebnictví (9,5 %) a doprava (10 %). Jejich vývoj byl však odlišný. Zatímco v obchodě a dopravě počet zaměstnaných proti roku 2000 poměrně výrazně vzrostl, ve stavebnictví v průběhu sledovaného období počet zaměstnaných klesl téměř o 2 tis. osob, to je na 96,6 % výchozího stavu. K nárůstu zaměstnanců došlo ve sledovaném období také v ubytování a stravování (o 15,1 % proti roku 2000) a v ostatních veřejných, sociálních a osobních službách, kde počet zaměstnaných vzrostl proti roku 2000 o 3,9 tis. osob, to je o více než 20 %. Celé období po transformaci se vyznačuje poklesem počtu zaměstnaných v zemědělství, a to zejména v devadesátých letech. Od roku 2000 snižování jejich počtu dále pokračovalo, do roku 2005 činilo dalších téměř 27 % a počet zaměstnaných v zemědělství klesl na 18 tisíc osob. K výraznému snížení došlo i v těžbě nerostných surovin, kde počet pracujících poklesl proti roku 2000 téměř o dvě třetiny a dále ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody, kde snížení počtu zaměstnaných o 2,1 tis. osob představovalo proti roku 2000 téměř čtvrtinový pokles. Z dalších odvětví je zajímavý vývoj odvětví činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelské činnosti, ve kterém byl zaznamenán nejvyšší procentuální a po obchodu i druhý nejvyšší absolutní růst zaměstnanců (od roku 2000 o více než jednu čtvrtinu) na 29,5 tisíce osob. Ve veřejné správě se počet zaměstnaných až do roku 2003 zvyšoval, v roce 2004 a 2005 byl sice zaznamenán pokles počtu zaměstnaných, přesto ale byl počet 39,9 tisíce osob ještě o 5,1 % vyšší než v roce 2000. Ve školství nebyl zaznamenán žádný výrazný vývojový trend, počet zaměstnaných se v tomto odvětví pohybuje dlouhodobě kolem 30 tisíc a jeho podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob mezi 5 až 6 procenty. K relativně významnějšímu zvýšení došlo v odvětví zdravotní a sociální péče, kde se proti roku 2000 zvýšil počet zaměstnaných o 2,7 tis. osob, to je o 9 %.

Na celkovém počtu zaměstnaných v NH se v roce 2005 nemanuální pracovníci podíleli 57,3 %, manuálně pracující 42,1 %. Podíl nemanuálních pracovníků na celkovém počtu zaměstnaných v NH vzrostl ve sledovaném období o 5,3 procentního bodu, naproti tomu podíl manuálních pracovníků se proti roku 2000 téměř o 5 procentních bodů snížil. Počet nemanuálních pracovníků proti roku 2000 poměrně výrazně vzrostl. Jejich celkový počet se zvýšil téměř o 45 tis. osob, přičemž počet vysoce kvalifikovaných nemanuálních pracovníků vzrostl o 37,2 tis. osob, to je téměř o 24 %, počet nemanuálních pracovníků s nižší kvalifikací rostl výrazně pomaleji, jejich počet se zvýšil o 7,6 tis. osob, to je pouze o 6,8 %.

Nejvyšší nárůst počtu vysoce kvalifikovaných pracovníků odpovídá celkovému trendu a potřebám měnící se ekonomiky, která je stále více založená na progresivním terciéru a jejíž konkurenceschopnost se odvíjí od schopnosti věnovat se vyspělým a technologicky náročným odvětvím, vědě a výzkumu. Vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla je hlavním motorem ekonomiky každého státu.

Manuálních pracovníků ve sledovaném období ubylo téměř 13 tisíc. Ke snížení došlo jak u kvalifikovaných manuálních pracovníků o 6 tisíc osob, tak zejména u nekvalifikovaných manuálně pracujících osob, jejichž počet se proti roku 2000 snížil o 6,9 tis. osob, to je na 86 % výchozího stavu.

Podle konkrétní činnosti, kterou pracovník vykonává (KZAM), tvořili v roce 2005 největší část (20,6 %) techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci se na celkovém počtu zaměstnaných v NH podíleli 18,8 %. Obě skupiny však vykazují zcela opačný vývoj. Počet řemeslníků a kvalifikovaných výrobců dlouhodobě klesá – od roku 2000 poklesl jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných o 3,3 procentního bodu a jejich počet se snížil o více než 11 tis. osob. Počet technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků vzrostl téměř o 33 tis. osob, jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných v NH se ve sledovaném období zvýšil o 5,1 procentního bodu. Celkem o 5,2 tisíce osob, to je o 12,5 % vzrostl proti roku 2000 i počet vědeckých a odborných duševních pracovníků, naproti tomu, v souvislosti s restrukturalizací a profesionalizací armády klesl podle šetření VŠPS téměř o 47 % počet příslušníku armády. V návaznosti na stále se zvyšující vzdělanost zaměstnaných a probíhající automatizaci výroby klesá i podíl pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, za sledované období klesl o 1,8 procentního bodu.

Pokud jde o konkrétní činnost (podle KZAM) vykonávanou ženami, tak nejvyšší zastoupení na celkovém počtu zaměstnaných žen v NH měly v roce 2005 technické, zdravotnické a pedagogické pracovnice (téměř 25 %), přes 17 % představoval i podíl žen pracujících jako provozní pracovnice ve službách a nižší administrativní pracovnice. Počty žen pracujících jako vědecké a odborné duševní pracovnice a technické, zdravotnické a pedagogické pracovnice se ve sledovaném období zvyšovaly pomaleji než počty mužů pracujících ve stejné kategorii. Např. počet technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků – mužů se ve sledovaném období zvýšil téměř o 50 %, počet žen ve stejné kategorii o necelých 33 %. Naproti tomu, pokles žen pracujících jako řemeslnící, kvalifikovaní výrobci a kvalifikované dělnice v zemědělství dosáhl ve sledovaném období téměř 30 %, což je téměř pětkrát rychlejší pokles, než u mužů pracujících ve stejné kategorii zaměstnání.

Údaje o zaměstnancích a jejich mzdách jsou čerpány z pravidelného čtvrtletního statistického výkaznictví. Jsou zjišťovány v podnikatelské sféře za ekonomické subjekty s 20 a více zaměstnanci, v peněžnictví, pojišťovnictví a nepodnikatelské sféře bez ohledu na počet zaměstnanců. Územní třídění je provedeno od roku 2002 pouze podle sídla vykazujícího ekonomického subjektu – tzv. podniková metoda. Do odvětví (OKEČ) jsou údaje zařazovány podle převažující činnosti podniku.

Vzhledem ke zdrojům dat a metodice jejich zjišťování se údaje o průměrném evidenčním počtu zaměstnanců podle OKEČ v roce 2005 uvedené v tabulce 3.2.8 liší od údajů o počtu zaměstnaných v NH podle OKEČ z tabulky 3.2.6, které byly získány z Výběrového šetření pracovních sil, které má odlišný soubor respondentů i metodické přístupy.

Ve výše zmíněných ekonomických subjektech se sídlem ve Středočeském kraji dosáhl v roce 2005 průměrný evidenční počet pracovníků (ve fyzických osobách) celkem 261 468 osob. Středočeský kraj se na celkovém počtu pracovníků v České republice podílel 8,6 %.

Ve sledovaném pětiletém období se průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců kraje (na fyzické osoby) zvýšila téměř o 37 % a v roce 2005 činila 18 634 Kč. V třídění průměrných mezd podle odvětví národního hospodářství je vidět velkou různorodost.

Absolutně nejvyšších mezd dosahují pracovníci v odvětví finančního zprostředkování, peněžnictví a pojišťovnictví, jejichž průměrná mzda v roce 2005 překročila 27 tisíc Kč a byla o 8,5 tisíce korun vyšší než průměrná mzda v kraji a 2,2krát vyšší než v odvětví s nejnižší průměrnou mzdou. Tím je oblast ubytování a stravování, kde průměrná mzda i přes poměrně vysoké tempo růstu proti roku 2000 dosáhla v roce 2005 jen 12 559 Kč.

Silně podprůměrné mzdy, nedosahující ani 15 tisíc korun, mají dále v odvětví zemědělství a v kategorii ostatních veřejných, sociálních a osobních služeb.

Pokud jde o mzdový vývoj v jednotlivých odvětvích hospodářství, nejrychleji rostly průměrně mzdy v již zmíněném odvětví ubytování a stravování, kde sice došlo k nárůstu průměrné mzdy ve sledovaném období o více než 56 %, ale v absolutním vyjádření ani nárůst o 4,5 tis. Kč z nízké mzdy v roce 2000 zdaleka nestačil na výraznější přiblížení k průměru kraje.

Vysoký nárůst od roku 2000 zaznamenaly i organizace státní správy – školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení a veřejná správa, kde průměrná mzda vzrostla cca o 50 %. Vzhledem k nízkému základu se však stále nepodařilo ani těmto organizacím dohnat celokrajský průměr. Podprůměrných mezd, nižších o více jak 1000 Kč než je celokrajský průměr, dosahují i zaměstnanci v dopravě a stavebnictví. V dopravě však vysoká konkurence a ve stavebnictví pravděpodobně přísun levných pracovních sil z východu zamezily jejich rychlejšímu růstu za sledované období. Proti růstu průměrné mzdy za celý kraj byl růst průměrné mzdy v dopravě pomalejší téměř o 9 procentních bodů a ve stavebnictví o 3 procentní body, takže došlo k dalšímu „rozevírání nůžek“ mezi celkovou průměrnou mzdou v kraji a průměrnou mzdou v těchto odvětvích.

Zaměstnanci ve Středočeském kraji pobírali v roce 2005 zhruba 98 % průměrné hrubé měsíční mzdy v České republice. Rozdíl mezi průměrnou mzdou v kraji a v ČR se během sledovaných let prohluboval. Průměrná mzda za ČR rostla téměř o 3 procentní body rychleji – zatímco v roce 2000 byla mzda v kraji o pár desítek korun nad celorepublikovým průměrem, v roce 2005 byla již průměrná mzda v České republice proti mzdě v kraji vyšší téměř o 400 Kč. Přitom v porovnání 14 krajů má Středočeský kraj hned po Hlavním městě Praze druhou nejvyšší průměrnou mzdu.

Z hlediska okresního členění si v roce 2005 nejvíce vydělali zaměstnanci firem sídlících v okrese Mladá Boleslav, kde průměrná mzda o 13 % přesáhla průměrnou mzdu kraje. Na úroveň mezd v tomto okrese má hlavní vliv prosperující automobilový průmysl v Mladé Boleslavi, který pozitivně ovlivňuje většinu ekonomických ukazatelů regionu, včetně příjmů. Nadprůměrných mezd dosahovali zaměstnanci ještě v obou pražských okresech a v okrese Beroun, na což má zásadní vliv především blízkost Prahy.

Naproti tomu v periferním a strukturálně postiženém okrese Příbram byla průměrná mzda 14 % pod úrovní kraje. O více než desetinu nižší mzdy, než činil krajský průměr, byly v roce 2005 i mzdy v okresech Benešov a Nymburk, což zapříčiňuje především existence venkovských a zemědělsky zaměřených oblastí v rámci těchto okresů. Přitom se dá konstatovat, že mzdy v jednotlivých okresech se postupně přibližují. Diferenciace mezd podle okresů byly v roce 2005 mnohem menší než v roce 2000. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší mzdou byl v roce 2005 téměř o 8 procentních bodů nižší než v roce 2000. Zejména nejvyšší průměrná měsíční mzda zaměstnanců okresu Mladá Boleslav se „přiblížila“ celokrajskému průměru – zatímco v roce 2000 byla o 20 % vyšší než činil průměr, v roce 2005 přesahovala krajský průměr jen o 13 %.

Rok 2005 byl posledním rokem, kdy byly zpracovávány údaje o počtu zaměstnanců a jejich průměrných měsíčních mzdách v členění podle okresů. Počínaje rokem 2006 nejsou již údaje v tomto členění zpracovávány a publikovány. Důvodem tohoto kroku je především skutečnost, že ČSÚ získává údaje za jednotlivé podniky jako celek bez ohledu na územní rozdělení jejich pracovišť. Kromě toho je ve skupině subjektů do 100 zaměstnanců šetření pouze výběrové, přičemž výběrovým kriteriem je převažující činnost a velikost podniku, nikoliv okres jeho sídla. Navíc v posledních letech častěji dochází ke změnám sídel podniků. Z těchto důvodů již nejsou údaje na okresní úrovni dostatečně reprezentativní. I přesto jsme je pro účely porovnání postavení jednotlivých okresů kraje v delší časové řadě v analýze ponechali, i když jsme si vědomi určitých nepřesností v důsledku výše zmíněných negativních vlivů na kvalitu dat.

Šetření nákladů práce je druhým strukturálním šetřením, které se provádí na celém území EU a v přidružených státech s jednotnou metodikou. V České republice se provádí každoročně, a to již od roku 1994, pod názvem úplné náklady práce (ÚNP).

Předmětem zjišťování ÚNP jsou celkové náklady zaměstnavatele na získání a výchovu zaměstnanců, na odměňování za práci a na zabezpečení jejich sociálních potřeb. Jde zejména o mzdy a platy, včetně naturálních, náhrady mzdy za neodpracovanou dobu (dovolenou, placené svátky, překážky v práci), sociální požitky, tj. příspěvky na stravování a bydlení, příspěvky do sociálních fondů a odborové organizaci, služební vozy sloužící také soukromým účelům, výrobky firmy poskytované zaměstnancům se slevou apod., sociální náklady a výdaje, tj. ze zákona povinné příspěvky na zdravotní a sociální zabezpečení a příspěvky do fondu zaměstnanosti, personální náklady, např. náklady na nábor zaměstnanců, výchovu učňů, na zvyšování kvalifikace a rekvalifikaci zaměstnanců, na pracovní oděvy atd., přijaté dotace a daně, ukládané příslušnými orgány v souvislosti se zaměstnáváním lidí a s vyplácením mezd.

Do šetření ÚNP jsou zahrnovány podnikatelské subjekty zapsané do obchodního rejstříku, rozpočtové, příspěvkové a společenské organizace. U jednotek s 1 až 499 zaměstnanci je šetření výběrové a u jednotek s 500 a více zaměstnanci je plošné. Výsledky jsou dopočítávány na celé národní hospodářství (základní soubor) na základě registru ekonomických subjektů ČSÚ (RES) přes odvětvové a velikostní skupiny.

V roce 2005 dosáhly ve Středočeském kraji úplné náklady práce 181,09 Kč/hod, resp. 26 253 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance. Ve srovnání s rokem 2000 se průměrné měsíční náklady práce zvýšily o 32,7 %.

Struktura nákladů práce zůstávala ve všech letech sledovaného období prakticky téměř stejná. Přímé náklady tvoří cca 71 % z celkových nákladů práce, sociální náklady a výdaje se na celkových nákladech práce podílely necelými 27 procenty. Podíl ostatních složek (sociální požitky, personální náklady a výdaje a daně a dotace) nepřesáhl v celém sledovaném období 2 % z celkových nákladů práce.

Přímé náklady, které tvoří mzdy a náhrady mezd, dosáhly v roce 2005 celkem 18 630 Kč na jednoho zaměstnance za měsíc a proti roku 2000 byly vyšší o 33,1 %. Mzdy představovaly 16 743 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně a tvořily 91,3 % z přímých nákladů, náhrady mezd za neodpracovanou dobu dosáhly v roce 2005 celkem 1 887 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně a na přímých nákladech se podílely 7,7 %.

Druhá nejvyšší složka celkových nákladů práce – sociální náklady a výdaje – vzrostla v průběhu sledovaného období téměř o 32 % a dosáhla v roce 2005 celkem 6 891 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně. Převažující položkou v sociálních nákladech a výdajích jsou zákonné příspěvky na sociální zabezpečení, jejichž výše je přímo závislá na objemu mezd. Jde především o nemocenské a důchodové pojištění, příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, výdaje na pojistné programy v případě pracovních úrazů, nebo nemocí z povolání apod. Tyto zákonné položky sociálních nákladů a výdajů představovaly v roce 2005 pro zaměstnavatele průměrné náklady ve výši 6 598 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně a podílely se na celkových nákladech práce 25,1 %.

Celkové hodinové náklady práce na jednoho zaměstnance vzrostly v průběhu sledovaného období ze 158,27 Kč na 181,09 Kč, to je o 22,80 Kč. Nárůst proti roku 2000 představoval 14,4 procentního bodu, při průměrném ročním zvýšení o 2,7 procentního bodu.

Nárůst hodinových přímých nákladů (tj. mezd a náhrad mezd), byl o 1,4 procentního bodu rychlejší než nárůst celkových průměrných hodinových nákladů práce, sociální náklady a výdaje na jednoho zaměstnance v Kč/hod vzrostly v průběhu sledovaného období o 14,7 procentního bodu při průměrném ročním přírůstku o 2,8 procentního bodu. Hodinové náklady práce na sociální požitky naproti tomu zaznamenaly pokles na 73,6% hodnoty roku 2000.

Vnitřní struktura hodinových nákladů práce je prakticky shodná se strukturou měsíčních nákladů práce na jednoho zaměstnance a podíly jednotlivých složek hodinových nákladů práce nezaznamenaly v jednotlivých letech žádné zvláštní výkyvy.

Celkovými průměrnými náklady práce v roce 2005 ve výši 26 253 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně zaujímal Středočeský kraj po Hlavním městě Praze a Libereckém kraji třetí místo mezi všemi kraji České republiky. Průměrné měsíční náklady na jednoho zaměstnance byly v kraji v roce 2005 oproti průměru za celou ČR nižší o 1 783 Kč, to je o 6,4 %. Je nutné ovšem podotknout, že všechny kraje v ČR měly v roce 2005 nižší celkové náklady práce, než byl průměr v ČR. Jediným krajem, který průměr převyšoval, bylo Hl. město Praha, kde průměrné měsíční náklady na jednoho zaměstnance představovaly v roce 2005 celkem 36 388 Kč, což je o téměř 30 % více, než je průměr za ČR.

Rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími náklady práce v krajích v roce 2005 představoval 13 898 Kč, což je téměř polovina celorepublikového průměru. Velký rozdíl způsobují jednak rozdíly v odvětvové struktuře jednotlivých krajů v České republice a především Hl. město Praha, kde sídlí větší podniky a instituce s vyšší úrovní mezd a platů, zejména v oblasti finančnictví, veřejné správy a obrany. Mají zde sídlo zahraniční firmy a podniky s mezinárodní účastí, kde jsou nejen značně vysoké mzdy a platy, ale tyto firmy poskytují svým zaměstnancům i řadu nadstandardních sociálních výhod, což se pak odráží i ve výrazně vyšších sociálních požitcích a sociálních nákladech a výdajích na zaměstnance. Např. náklady práce na jednoho pracovníka měsíčně vynaložené na sociální požitky v roce 2005 v Hl. městě Praze byly více než 2,5krát vyšší než představoval průměr všech ostatních krajů v ČR. Proti Středočeskému kraji byly náklady na sociální požitky v Hl. městě Praze 2,5krát vyšší, proti Pardubickému kraji, který měl v roce 2005 náklady na sociální požitky na jednoho zaměstnance měsíčně nejnižší v ČR, byly tyto náklady v Hl. městě Praze vyšší dokonce 3,5krát.

Údaje o zaměstnanosti cizinců na území České republiky vycházejí z evidence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců a počtu informací o nástupu občanů EU/EHP a Švýcarska k výkonu práce, registrovaných úřady práce a z evidence o cizincích s živnostenským oprávněním Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

Od 1. 5. 2004 občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci již nejsou z hlediska zákona č.435/2004 Sb. o zaměstnanosti považováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané České republiky, to znamená, že mají v ČR volný přístup na trh práce a jsou tedy zaměstnáváni v postavení zaměstnanců. Ostatní cizinci, kteří nejsou občany EU/EHP a Švýcarska ani jejich rodinnými příslušníky, mohou vykonávat práci na území ČR za podmínky, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, pokud zákon o zaměstnanosti v některých případech nestanovuje jinak.

Počet pracujících cizinců ve Středočeském kraji se v průběhu let 2001 – 2005 plynule zvyšoval. K nejrychlejšímu meziročnímu nárůstu došlo v roce 2005, kdy se počet pracujících cizinců zvýšil proti předchozímu roku o více než čtvrtinu. V roce 2005 dosáhl ve Středočeském kraji počet pracujících cizinců celkem 30 686 osob, jejich počet se proti roku 2001 zvýšil téměř o deset tisíc osob, což představuje nárůst na téměř 148 % stavu roku 2001. Zhruba 34 % z celkového počtu pracujících cizinců v postavení zaměstnanců tvořili v průběhu sledovaného období občané Slovenské republiky registrovaní úřady práce a v menší míře i občané Polské republiky.

Celkově se v roce 2005 ve Středočeském kraji podíleli cizinci ze států EU téměř 60 % na celkovém počtu pracujících cizinců v postavení zaměstnanců v kraji. U cizinců ze států EU převažovali pracující cizinci evidovaní na úřadech práce, podíl cizinců z EU s živnostenských oprávněním představoval jen 7,3 %. Cizinci z ostatních zemí se na celkovém počtu pracujících cizinců v kraji v roce 2005 podíleli 40 %. U pracujících cizinců z ostatních zemí byl v roce 2005 podíl cizinců s živnostenským oprávněním výrazně vyšší a představoval téměř 45 %.

V roce 2005 se pracující cizinci ve Středočeském kraji podíleli na celkovém počtu cizinců s trvalým pobytem a vízy nad 90 dní 86,9 %. Ve srovnání s rokem 2001 vzrostl tento podíl o 8,2 procentního bodu. Celkový počet cizinců s trvalým pobytem a vízy nad 90 dní činil v roce 2005 celkem 35 304 osob a byl proti roku 2001 vyšší téměř o 8 900 osob.

Počtem pracujících cizinců se Středočeský kraj řadil v roce 2005 po Hl. m. Praze na druhé místo mezi všemi kraji v republice. Na celkovém počtu pracujících cizinců v České republice se v roce 2005 Středočeský kraj podílel 14 %. Pokud jde o středočeské okresy, nejvíce cizinců pracovalo v roce 2005 v okrese Mladá Boleslav (8 467 osob) a Praha-východ (4 051 osob).

Výrazně rychleji se v průběhu sledovaného období zvyšoval počet pracujících cizinců v postavení zaměstnanců, který vzrostl z 13 167 osob v roce 2001 na 23 845 osob v roce 2005. Nárůst o více než 80 % přinesl i zvýšení podílu této kategorie na celkovém počtu pracujících cizinců v roce 2005 na 77,7 %, to je o 14,4 procentního bodu proti podílu v roce 2001. Naproti tomu, počet pracujících cizinců s platným živnostenským oprávněním v průběhu sledovaného období poklesl o více než 10 %. Jejich počet se v letech 2001 až 2005 snížil ze 7 622 osob na 6 841 osob a podíl této skupiny na celkovém počtu pracujících cizinců klesl ve sledovaném období o více než 14 procentních bodů.

Pro Středočeský kraj je významným jevem dojížďka za prací, což je ovlivněno do značné míry tím, že kraj nemá vlastní přirozené centrum v podobě krajského města jako mají ostatní kraje a hlavně, že uprostřed leží hlavní město České republiky Praha, s nímž je kraj spojen mnoha různými vazbami – dopravními, ekonomickými a především intenzivní dojížďkou a vyjížďkou. Geografická poloha s Prahou ve svém středu ovlivňuje hodnocení rozsahu, intenzity a zvláště směrů dojížďky za prací Středočeského kraje.

S růstem počtu zaměstnaných osob se poměrně rychle zvyšovala i jejich vyjížďka za prací přes hranice kraje. Podle výsledků VŠPS vyjíždělo v roce 2005 za prací mimo kraj 96,9 tis. osob, to je o 17,1 % více než v roce 2000. Podíl vyjíždějících z kraje z celkového počtu zaměstnaných vzrostl z 15,5 % v roce 2000 na 17,7 % v roce 2005. Na vyjížďce za zaměstnáním mimo kraj se nejvíce podílí vyjížďka do Hl. města Prahy, kam v roce 2005 vyjíždělo za prací téměř 92 % z celkového počtu vyjíždějících přes hranice kraje. Podíl všech ostatních krajů je zanedbatelný, za Prahou následuje kraj Plzeňský, kam dojíždí necelá 2 % vyjíždějících z kraje. Naopak za prací do Středočeského kraje dojíždělo z ostatních krajů v roce 2005 celkem 28,9 tis. osob, z toho zhruba polovina byla z Prahy, s odstupem následují kraje Liberecký (11 %) a Ústecký (9 %).

V celém období let 2000 – 2005 vykazoval kraj poměrně výrazné záporné saldo mezikrajové dojížďky, které se pohybovalo v rozpětí 53 – 68 tis. osob, když počet vyjíždějících osob za prací byl zhruba trojnásobný oproti počtu dojíždějících osob z ostatních krajů. Nejvyšší záporné saldo se projevilo v roce 2005, kdy počet vyjíždějících byl o 68 tisíc vyšší než počet osob dojíždějících do kraje za prací. Vzhledem k vysoké vyjížďce do Hl. města Prahy, bylo záporné saldo u dojížďky do Prahy výrazně vyšší, pohybovalo se ve sledovaném období v rozpětí 58 – 75 tis. osob a počet vyjíždějících osob z kraje do Hl. města Prahy byl v průběhu období 5 – 7krát vyšší než počet osob, které z Prahy do kraje za prací dojížděly.

Údaje získané v letech 2000 – 2005 z výběrového šetření pracovních sil byly v plném rozsahu potvrzeny i vyhodnocením dat o dojížďce získaných ze Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Data z VŠPS i ze SLDB prokázala, že pohyb za prací nebo za přípravou povolání je významným sociálním jevem. V průběhu posledních zhruba patnácti let, v souvislosti se společensko-ekonomickými změnami, které přinesly významné strukturální změny v hospodářství, význam pohybu za prací výrazně vzrostl. Rozsah, směry a vzdálenosti prostorové mobility obyvatelstva navazují na ekonomickou strukturu oblasti a odpovídají na jedné straně stupni koncentrace obyvatelstva, na druhé straně rozmístění pracovních příležitostí.

Zatímco z výsledků VŠPS získáme pouze údaje o mezikrajské dojížďce za prací, z výsledků sčítání lidu, domů a bytů dostáváme údaje přímo o vyjíždějících z obce bydliště a můžeme zjišťovat podrobnější strukturu vyjíždějících. Ze SLDB 2001 vyplynulo, že za prací vyjíždělo z obcí Středočeského kraje 279 664 obyvatel, to je více než polovina z celkového počtu zaměstnaných osob. Ve srovnání s předchozím sčítáním v roce 1991 se počet vyjíždějících za prací mimo obec bydliště zvýšil o 2,2 %. Na zvýšení vyjížďky se podílely zejména strukturální změny v hospodářství v devadesátých letech, které sebou přinesly poměrně výrazné snížení pracovních příležitostí v menších městech a obcích a z toho plynoucí nutnost orientace na zaměstnání ve větších městech a průmyslových centrech.

Z celkového počtu osob vyjíždějících ve Středočeském kraji za prací neopouští obec bydliště pouze 39 %. Proti průměrnému údaji za republiku je tento podíl téměř o 20 procentních bodů nižší. Na tuto skutečnost má vliv právě neexistence velkého (krajského) města, které by se vyznačovalo vysokou „vnitroobecní“ dojížďkou. Zaměstnaní bydlící ve velkých městech zde využívají i širokou nabídku pracovních míst a nemusejí za prací vyjíždět mimo obec bydliště.

Středočeský kraj má nejvyšší pasivní saldo dojížďky ze všech krajů, záporná bilance dojížďky a vyjížďky ve výši 65 tisíc osob představuje téměř polovinu z úhrnu salda krajů se zápornou bilancí.

Proti roku 1991 došlo v dojížďce za zaměstnáním k poměrně výrazným změnám. Praha zůstala centrem největšího soustředění dojížďky v republice, přibylo dalších 26 tisíc dojíždějících do Prahy ze Středočeského kraje, takže v roce 2001 vyjíždělo ze Středočeského kraje do Prahy za prací 96 tisíc osob. Tento počet představuje 30 % z celkového mezikrajského pohybu v republice a je současně největším pohybem za prací v rámci celé ČR.

Podstatně narostla vyjížďka za prací do Prahy z okresu Kladno, a to téměř dvojnásobně z 8 tis. na 16 tis. osob a stejným tempem také vzrostla vyjížďka do Prahy z města Kladna, která přesáhla 8 tis. osob. Značný nárůst vyjížďky za prací do Prahy zaznamenal i okres Kolín (o 4 tis. osob) a Mělník (o 3 tis. osob).

Pohyb obyvatelstva Středočeského kraje za prací je silně ovlivněn blízkostí hlavního města. Velké množství pracovních příležitostí, které Praha poskytuje, zvyšuje intenzitu dojížďky do zaměstnání a tím příznivě ovlivňuje i nezaměstnanost v kraji. Podíl vyjíždějících osob za prací z celkového počtu bydlících zaměstnaných osob (intenzita vyjížďky) dosáhl v roce 2001 téměř 52 % a od roku 1991 vzrostl o 4,5 procentního bodu. Je nejvyšší ze všech krajů v republice, o 15 procentních bodů převyšuje celostátní průměr. Intenzita vyjížďky u mužů je vyšší než u žen, ale přírůstek intenzity vyjížďky žen byl proti roku 1991 pětinásobně vyšší. Intenzita vyjížďky v roce 2001 jak u mužů, tak i u žen ve Středočeském kraji vysoko překračuje celorepublikový průměr a je u obou pohlaví nejvyšší ze všech krajů v republice. Nejvyšší intenzitu vyjížďky mají okresy v blízkosti Prahy, tzn. okresy Praha-západ, Beroun a Praha-východ.

V roce 2001 vyjíždělo za prací z obcí Středočeského kraje 162 863 mužů a 116 801 žen. Na celkovém počtu vyjíždějících se v roce 2001 muži podíleli 58,2 % a ženy 41,8 %. Záporné saldo mezikrajské dojížďky dosahuje u žen vyšší hodnoty než u mužů, kraj „ztrácí“ vyjížďkou za prací asi o 3000 žen více než mužů.

Pokud jde o věkovou strukturu vyjíždějících osob, intenzita vyjížďky za prací s rostoucím věkem klesá. Nejvyšší intenzitu vyjížďky vykazuje věková kategorie 15-24 let, kde podíl vyjíždějících za prací na celkovém počtu zaměstnaných osob této věkově kategorie činí 62,2 %, vysokou intenzitu vyjížďky vykazuje i skupina 25-29 let (58,3 %) a 30-39 let (50,6 %). V nejvyšší věkové kategorii nad 60 let dosahuje intenzita vyjížďky 33,9 %. Jak je patrné z tabulky 3.2.14, ztrácí Středočeský kraj vyjížďkou všechny věkové skupiny zaměstnaných, ve všech věkových skupinách je mezikrajské saldo záporné.

Zastoupení věkových skupin je ovšem odlišné u jednotlivých prostorových typů vyjížďky. U vyjížďky mimo kraj a do zahraničí je zastoupení mladších věkových skupin vyšší než u vyjížďky uvnitř okresu, nebo uvnitř kraje. Například u vyjížďky do zahraničí se věkové kategorie do 30 let podílí téměř padesáti procenty na celkovém počtu osob vyjíždějících za prací do zahraničí. To je samozřejmě způsobeno větší flexibilitou, schopností mobility a ochotou pohybovat se na větší vzdálenosti u mladšího obyvatelstva.

Záporné saldo dojížďky se v roce 2001 projevilo u všech typů vzdělání. Nejvyšší převahu vyjíždějících osob nad dojíždějícími měly v roce 2001 osoby se středoškolským vzděláním s maturitou, kterých za prací vyjíždělo téměř o 32 tisíc více než do obcí kraje dojíždělo, a dále vyučení a osoby se středním vzděláním bez maturity. Záporné saldo dojížďky ve větší nebo menší míře převládalo u všech okresů a u všech typů vzdělání s výjimkou okresu Mladá Boleslav, kde u všech úrovní vzdělání převažovala dojížďka nad vyjížďkou. Vysokou hodnotu mělo v tomto okrese saldo dojížďky u vyučených a středoškoláků bez maturity, kterých do obcí okresu za prací dojíždělo o 3 tisíce osob více než z obcí okresu za prací vyjíždělo.

Nejvíce osob dojíždí za prací v průmyslu do okresu Mladá Boleslav. Dojíždějící do průmyslu se v tomto okrese podílí více než 55 procenty na celkovém počtu dojíždějících do obcí v okrese. Nejnižší podíl dojíždějících za prací v průmyslu vykazuje okres Praha-západ.

Z dalších odvětví došlo ke snížení vyjížďky za prací ve stavebnictví a školství, zdravotnictví a sociálních činnostech.

Mezikrajské saldo dojížďky je i v případě odvětví záporné prakticky ve všech kategoriích. Výjimku představuje odvětví zemědělství, kde pouze nepatrně převažují dojíždějící do kraje nad vyjíždějícími z kraje. Jednoznačně nejvyšší záporné saldo vykazuje odvětví doprava a telekomunikace, kde o 10 tisíc osob více z kraje vyjíždí než do kraje dojíždí.

Ve Středočeském kraji vyjíždí z obce bydliště za prací více zaměstnaných, než dojíždí. Záporné saldo dojížďky (rozdíl mezi dojíždějícími a vyjíždějícími) znamená, že je v příslušném území méně obsazených pracovních míst než je zaměstnanců. Z tohoto hlediska připadá na 1000 zaměstnaných ve Středočeském kraji 877 obsazených pracovních míst. Relativně nejnižší počet obsazených pracovních míst z okresů kraje má okres Praha-západ a Kladno, ze kterých vyjíždí mimo obec za zaměstnáním každý čtvrtý resp. pátý zaměstnaný. Zde je patrný silný vliv Prahy s jejími atraktivními pracovními příležitostmi, na Kladensku k tomu přispívá i nedostatek pracovních příležitostí po restrukturalizaci průmyslu v devadesátých letech. Naproti tomu jediný okres, ve kterém počet dojíždějících přesahuje počet vyjíždějících je Mladá Boleslav. V tomto okrese ovlivňuje zaměstnanost silně rozvinutý automobilový průmysl s mnoha pracovními příležitostmi.

Při porovnání struktury vzdělání zaměstnaných osob bydlících v kraji se strukturou vzdělání u obsazených pracovních míst na 1000 zaměstnaných obyvatel se ukazuje, že v roce 2001 byl největší rozdíl v místě bydliště a pracoviště v kategorii osob s vysokoškolským vzděláním, kde na 1000 bydlících a zaměstnaných s tímto stupněm vzdělání připadalo jen 802 obsazených pracovních míst.

Ve srovnání okresů se tento jev nejvíce projevoval v okrese Praha-západ, kde na 1000 zaměstnaných s vysokoškolským stupněm vzdělání připadalo pouze 572 obsazených pracovních míst, to znamená, že prakticky téměř každý druhý vysokoškolák dojíždí do zaměstnání mimo území obce bydliště. Příčinu lze hledat v blízkosti a dobré dostupnosti hlavního města, kde si vysokoškolsky vzdělaní hledají atraktivnější a lépe honorovanou práci, a zejména v sílící intenzitě procesu suburbanizace, kdy se lidé stěhují z hlavního města do jeho zázemí za lepším životním prostředím. V rámci suburbanizace se do zázemí Prahy stěhují převážně movitější, mladší lidé s vyšším vzděláním. V místech nového bydliště ale práci nehledají, zůstávají pracovat v Praze, kde vyhledávají i další aktivity jako trávení volného času, studium dětí na školách i běžné činnosti jako nákup zboží.

Nejlepší uplatnění ve srovnání okresů kraje našli vysokoškoláci v okrese Mladá Boleslav, kde jako v jediném okrese kraje připadalo na 1000 zaměstnaných více než 1040 obsazených pracovních míst. Právě okres Mladá Boleslav byl jediným okresem v kraji, kde u všech úrovní vzdělání byl počet obsazených pracovních míst na 1000 zaměstnaných větší než 1000. U všech ostatních okresů a všech úrovní vzdělání byl počet obsazených pracovních míst na 1000 zaměstnaných ve větší či menší míře nižší než 1000.

Do 29 obcí kraje dojíždělo v roce 2001 více než 1000 osob. Největším centrem dojížďky bylo město Mladá Boleslav s významným automobilovým podnikem ŠKODA AUTO, kam dojíždělo dvakrát více osob za prací než do druhého největšího centra Kladna. Právě Kladno a Mladá Boleslav zaznamenaly oproti minulému sčítání největší vývojový skok. Avšak zatímco do Mladé Boleslavi se počet dojíždějících v intercenzálním období více než zdvojnásobil, v Kladně, které bylo v roce 1991 největším centrem dojížďky, počet dojíždějících o čtvrtinu poklesl a Kladno se tak stalo městem s nejvyšším záporným saldem (-2,6 tis. osob) ve Středočeském kraji.

Vybraná centra tvoří jádra dvaceti pracovních mikroregionů⁹. Velikosti mikroregionů se značně liší jak v počtu obyvatel, tak i v počtu obsazených pracovních míst. Pomineme-li Prahu, je zdaleka největším zdrojem pracovních sil mikroregion, jehož centrem je Mladá Boleslav. Tento mikroregion má 65,6 tisíc pracovních míst, což je o 23 tisíc míst více než ve druhém největším kladenském regionu a 15krát více obsazených pracovních míst než v nejmenším sázavském mikroregionu.

Největší region, který sice nepatří do kraje, ale nejvíce zaměstnanost v kraji ovlivňuje, je hlavní město Praha, které soustřeďuje téměř 70 % všech pracovních příležitostí Středočeského kraje a Prahy. Do Prahy, která v podstatě supluje chybějící krajské město, dojíždí za prací ze Středočeského kraje celkem 96 tisíc osob (opačným směrem ani ne pětina tohoto počtu), což je zdaleka největší pohyb mezi kraji v republice. Směřují sem také nejsilnější dojížďkové proudy (kvantifikují vyjížďku mezi územními jednotkami vyjížďky – bydlištěm a územní jednotkou dojížďky – pracovištěm). Ze Středočeského kraje z celkového počtu 55 proudů nad 500 dojíždějících směřuje 34 právě do Prahy. Směřuje sem i absolutně nejsilnější proud v ČR, a sice z Kladna, s více než 8 tisíci dojíždějícími. (Druhý nejsilnější proud je z Havířova do Ostravy se 7 tisíci dojíždějícími a pak s odstupem proud z Chomutova do Jirkova se 3 tisíci osobami). Další silné proudy směřující ze Středočeského kraje do Prahy jsou z Brandýsa n.L.-Staré Boleslavi, Říčan a Neratovic (kolem 2 tisíc dojíždějících).

Uvnitř kraje směřuje do největšího centra dojížďky – Mladé Boleslavi – 6 proudů nad 500 dojíždějících, z nich nejsilnější je z Kosmonos (1 419 dojíždějících), kolem 1 tisíce dojíždějících mají proudy z Mnichova Hradiště a Bakova nad Jizerou. Z ostatních proudů stojí za zmínku protisměrné proudy Praha – Říčany s 1 155 dojíždějícími a Mladá Boleslav – Kosmonosy (823 dojíždějících), dále vyčnívají proudy Praha – Průhonice (1 057 osob), Králův Dvůr – Beroun se 774 dojíždějícími a Vlašim – Benešov se 729 osobami.

⁹ Pracovní mikroregion tvoří územně souvislý celek charakterizovaný relativně vysokou mírou vnitřní uzavřenosti dojížďky za prací. Je až na výjimky tvořen 1 centrem (jádrem) a jeho spádovým zázemím tvořeným nejméně 3 obcemi. Zázemí musí mít nejméně 4 tisíce obyvatel, celý mikroregion 10 tisíc obyvatel.