2. 2 Vzdělávání

2. 2 Vzdělávání

2.2 Vzdělávání
Jedním z nejdůležitějších faktorů pro pozitivní rozvoj lidských zdrojů je zvyšování vzdělanosti a kvalifikace obyvatelstva. Pro většinu obyvatelstva je základem vzdělání, které získali při denním studiu na střední či vysoké škole. Další možností je zvyšování kvalifikace studiem při zaměstnání či rekvalifikací. V současné době narůstá diverzita stupňů vzdělávání – ve školním roce 1996/1997 byly v Česku poprvé otevřeny vyšší odborné školy. Zároveň se zvyšuje počet škol, které jsou specializované pouze na dálkové studium při zaměstnání. Dalším velice důležitým faktorem pro pozitivní rozvoj lidských zdrojů a uplatnění obyvatel na trhu práce je přístup jednotlivců k informačním technologiím a schopnost využívat je ke zvyšování své kvalifikace i rozvoji společnosti. Zhodnocením stavu a vývoje vzdělávacího procesu v posledních pěti letech ve Středočeském kraji se věnuje tato kapitola.

Ve Středočeském kraji bylo ve školním roce 2005/2006 možno studovat celkem na 34 gymnáziích, 75 odborných školách a 57 středních odborných učilištích. Vybavenost kraje středními školami je nižší než je celorepublikový průměr. Na jednu střední školu (SOŠ či gymnázium) připadá průměrně region s 10,6 tisíci obyvateli, což kraj řadí ve vybavenosti středními školami na druhé nejhorší místo za Plzeňský kraj. Pro srovnání – v celém Česku je tento poměr necelých 9 tisíc obyvatel na jednu střední školu.

Vybavenost školami je ovlivněna blízkostí a snadnou dostupností Prahy, která nabízí široké spektrum středních všeobecných i odborných škol a také vyšších odborných škol. Vysoký podíl studentů zejména z těsného zázemí Prahy (okresy Praha-západ a Praha-východ) dojíždí za studiem do hlavního města (viz dále). Školy jsou zejména v těsném zázemí Prahy rozmístěny velice nerovnoměrně. Zatímco v okrese Praha-východ provozuje svou činnost šest gymnázií a pět středních odborných škol, okres Praha-západ disponuje pouze jedinou střední odbornou školou.

Naprostá většina z výše zmíněných ústavů středního vzdělávání poskytuje denní studium. Jak ukazuje tabulka 2.2.1, počty škol ani žáků či absolventů se mezi lety 2000 – 2005 výrazně neměnily. Klesl počet středních odborných učilišť a středních odborných škol poskytujících denní vzdělávání (o 4 učiliště a 7 škol), avšak na počtu nově přijatých žáků se tato změna neprojevila. Byla vyrovnána zvýšením počtu přijatých žáků do prvního ročníku ve zbývajících školách. Počty studentů v jednotlivých typech středního vzdělávání (učňovské, odborné, všeobecné) na školách se sídlem ve Středočeském kraji odpovídají struktuře studentů celé republiky.

Vyšší odborné studium je v kraji zastoupeno 18 školami, z nichž 17 poskytuje denní studium (stav ke školnímu roku 2005/2006). Vyšší odborné školy se nacházejí ve všech okresech kraje kromě okresu Praha-západ a Rakovník. Každoročně studium na těchto školách úspěšně absolvuje 300 – 600 studentů.

Znalost cizích jazyků se stává stále důležitější pro uplatnění absolventů středních škol v praxi. Vedle nutnosti ovládat cizí jazyk, pokud chce jedinec nalézt uplatnění na trhu práce v zemi, kde se nemluví jeho rodnou řečí, se znalost alespoň jednoho cizího jazyka stává jednou z velmi frekventovaných podmínek pro získání zaměstnání v mnoha společnostech působících v České republice. Nejčastěji požadovanými jazyky jsou přitom anglický, případně německý jazyk.

Největší důraz na výuku cizích jazyků v rámci středního vzdělávání je dáván na všeobecně vzdělávacích školách, tedy gymnáziích. Zde jednoznačně vede výuka anglického jazyka, který studuje téměř 99 % z 12 906 studentů denního studia. Více než polovina studentů se učí německý jazyk, francouzský jazyk studuje přes 22 % studentů gymnázia. Na středních odborných školách i učilištích je také kladen větší důraz na výuku angličtiny, ale převaha počtu studentů angličtiny nad studenty němčiny již není tak výrazná.

Zatímco na gymnáziích se téměř všichni žáci učí dva jazyky, na středních odborných školách navštěvuje dva cizí jazyky pouze polovina studentů, ostatní mají výuku jednoho jazyka. Na středních odborných učilištích navštěvuje průměrně jeden učeň výuku pouze jednoho cizího jazyka. Stav v roce 2005 je zachycen v grafu 7. Celkem se v roce 2005 učilo anglicky 35 093 studentů, německy 24 508 studentů, francouzsky 3 851 studentů a jiný jazyk 3 361 studentů denního studia středních škol a učilišť.

Ve třech soukromých vysokých školách na území kraje studovalo v bakalářských programech k 31. 10. 2005 celkem 1 036 studentů, dvě pětiny z nich v prezenční formě. Strukturu studentů podle typu studia na jednotlivých školách zachycuje graf 8.

Kromě těchto samostatných vysokých škol sídlí v Kladně Fakulta biomedicínského inženýrství ČVÚT Praha a detašované pracoviště soukromé Vysoké školy finanční a správní, dále se ve Středočeském kraji nachází pobočka Pedagogické fakulty UK Praha v Brandýse nad Labem a detašovaná pracoviště České zemědělské univerzity v Červeném Újezdě a v Kostelci nad Černými lesy. Na počátku roku 2006 byl vydán souhlas se vznikem středočeské veřejné neuniverzitní Vysoké školy Jiřího z Poděbrad se sídlem v Poděbradech a pobočkami v Mladé Boleslavi, Kutné Hoře a Čáslavi.

V současné době automobilka Škoda Auto a.s. a město Mladá Boleslav budují v Mladé Boleslavi vzdělávací centrum Na Karmeli – vysokoškolský areál, který by zahrnoval několik vzdělávacích institucí. V areálu by měla vzniknout pobočka středočeské Vysoké školy Jiřího z Poděbrad, učebny a laboratoře pro posluchače Škoda Auto Vysoké školy i jiných technických vysokých škol, se kterými firma spolupracuje. Jedním z hlavních cílů projektu je podpora rozvoje lidských zdrojů a zvyšování flexibility současných i budoucích obyvatel města na trhu práce zvyšováním a prohlubováním kvalifikace. Otevření areálu se předpokládá v říjnu roku 2007.

Vzhledem k velikosti kraje jak rozlohou tak i počtem obyvatel, jsou možnosti studia na středních i vysokých školách omezené. Tento nedostatek je kompenzován širokou nabídkou studijních možností v Praze. Vysoké zastoupení Prahy na vzdělávání obyvatelstva Středočeského kraje potvrzují i data o dojížďce do škol, jejichž zdrojem je Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (viz tabulka 2.2.2). Do škol mimo kraj bydliště vyjíždělo 27 237 studentů starších 15 let, z nichž přes 70 % dojíždělo do Prahy. Nejvýznamnější podíl Prahy na vzdělávání studentů okresu je v těsném zázemí Prahy. Z okresu Praha-západ dojíždělo do Prahy 2 884 studentů ve věku 15-18 let a 1 530 studentů ve věku 19 let a více. Obdobně z okresu Praha-východ dojíždělo do Prahy 2 434 studentů ve věku 15-18 let a 1 624 studentů ve věku 19 let a více.

V grafu 9, který zachycuje stav k 31. 10. 2005, je v levé části znázorněno, jaký podíl ze všech vysokoškolských studentů s bydlištěm v ČR škol studuje v jednotlivých krajích. V pravé polovině grafu jsou zachyceni pouze studenti, kteří mají trvalé bydliště ve Středočeském kraji.

Dle Ústavu pro informace ve vzdělávání studovalo k 31. 10. 2005 na vysokých školách 24 211 obyvatel kraje. Pro studenty vysokých škol s trvalým bydlištěm ve Středočeském kraji platí, že v kraji svého bydliště studuje méně než dvě procenta posluchačů. Tento podíl je jednoznačně nejnižší z celé republiky. Srovnatelný je pouze kraj Vysočina, kde v kraji svého bydliště studuje 3,5 % posluchačů vysokých škol. Téměř dvě třetiny středočeských studentů VŠ dojíždí za svými studii do hlavního města Prahy. Podíl Prahy jako místa studia je nesrovnatelně vyšší než u ostatních krajů (kromě Prahy samotné). Takto vysoký podíl studentů, kteří vyjíždějí za studiem do jednoho kraje (mimo kraj svého bydliště), není nikde jinde.

Po Praze, jakožto nejvýznamnějším místě studia středočeských vysokoškolských studentů, následuje Plzeňský kraj, kam dojíždí 13 procent studentů našeho kraje a Jihomoravský s více než 6 procenty středočeských studentů.

V současné době se zvyšuje tlak na neustálé osvojování nových poznatků, rozšiřování znalostí a tím zvyšování flexibility na trhu práce. Znalosti, které byly získány během studia před vstupem na trh práce, již nedostačují a stále více je kladen důraz na další, neboli celoživotní vzdělávání. Celoživotní učení je považováno za nejvýznamnější potřebu všech jedinců ve znalostně založené ekonomice, kteří musejí aktualizovat a doplňovat své znalosti, kvalifikace a dovednosti v průběhu života pro maximalizaci osobního rozvoje a udržení a zlepšení pozice na trhu práce³ .

Ačkoliv další vzdělávání patří ve vyspělých zemích k nejrychleji se rozvíjejícím sektorům vzdělávání, v České republice neexistuje zastřešující instituce, která by pravidelně shromažďovala ucelené informace týkající se dalšího vzdělávání. V této analýze budeme čerpat ze tří zdrojů. Prvním z nich jsou údaje Ústavu pro informace ve vzdělávání o počtu studentů nedenního, dálkového či distančního studia. O těchto studentech lze předpokládat, že studují při zaměstnání. Druhým zdrojem jsou výsledky ad hoc modulu 2003 o celoživotním vzdělávání (AHM 2003), který proběhl společně s šetřením VŠPS ve 2. čtvrtletí roku 2003. Posledním zde využitým zdrojem jsou informace úřadů práce o rekvalifikacích uchazečů o zaměstnání.

Mezi institucemi, které kromě denního studia poskytují i dálkové či nedenní studium jsou ve Středočeském kraji významnější střední a vyšší odborné školy. Co do počtu studentů při zaměstnání jsou nejvýznamnější střední odborné školy. V těch v rámci dálkového vzdělávání studuje okolo 2000 studentů a v roce 2004/2005 zde absolvovalo 332 studentů nedenního studia. Ze všech žáků středních odborných škol tvořili studenti při zaměstnání v posledních pěti letech zhruba desetinu. Pro srovnání v celé ČR byl ve školním roce 2005/2006 podíl studentů při zaměstnání 7,6 %.

Ve vyšších odborných školách v kraji tvoří studenti dálkového studia zhruba čtvrtinu všech studentů (v ČR 17,1 %). Absolutně je však jejich počet nižší. V roce 2004/2005 absolvovalo dálkové studium na VOŠ ve Středočeském kraji 176 studentů.

V roce 2003 uskutečnil Český statistický úřad šetření ad hoc modul 2003 o celoživotním vzdělávání (AHM 2003), které proběhlo jako součást pravidelného výběrového šetření pracovních sil. Otázky byly zaměřeny na zjišťování údajů o formálním a neformálním vzdělávání a o samostudiu. Formálním vzděláváním se rozumí takový způsob vzdělávání, který vždy vede k dosažení určitého stupně vzdělání (zpravidla ve školských zařízeních). Typickým příkladem jsou žáci, učni a studenti včetně dálkového studia. Vedle toho neformální vzdělávání je zaměřeno na získání takových znalostí a dovedností, které mohou zlepšit uplatnění na trhu práce a prohloubit a získat nové osobní znalosti a dovednosti. Tento druh vzdělávání je poskytován zpravidla ve specializovaných zařízeních nebo v zařízeních zaměstnavatele za účasti odborného lektora či učitele. Patří sem kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, řidičské kurzy, rekvalifikační kurzy organizované v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, ale také krátkodobá školení a přednášky⁴ .

Dle výsledků AHM 2003 se v kraji účastní formálního vzdělávání téměř 93 tisíc osob. Naprostá většina z nich (94 %) je mladší 24 let (viz tabulka 2.2.4). V této věkové kategorii se převážně jedná o počáteční vzdělávání, tedy o studium před vstupem na trh práce. Z obyvatel Středočeského kraje starších 30 let se formálního vzdělávání během referenčního období (odpovídalo zhruba školnímu roku 2002/2003) zúčastnilo 3,3 tisíce obyvatel.

Téměř třetina studentů sekundárního vzdělávání studovala technické obory, druhým nejčastějším bylo studium všeobecně vzdělávacích programů. Na vysokých školách (terciární stupeň) převažuje studium učitelství a pedagogiky. Společenské a behaviorální vědy a nauky, které v celé ČR studoval největší podíl vysokoškoláků (15 %) se v našem kraji umístily až na 3. místě oblíbenosti.

Neformálního vzdělávání se v průběhu čtyř týdnů před dotazováním zúčastnilo více než 30 tisíc obyvatel starších 15 let. Při přepočtu na 100 obyvatel jsou to pouhá tři procenta. Tato hodnota je po Jihočeském kraji druhá nejnižší v ČR. Vedle toho v Praze se neformálního vzdělávání zúčastnilo přes 6 % obyvatel starších 15 let. Výsledek šetření v našem kraji mohl být ovlivněn vyšší mírou nezjištěnosti (2,3 %).

Významnou součástí aktivní politiky zaměstnanosti je další vzdělávání uchazečů o zaměstnání a osob ohrožených nezaměstnaností. Tato forma celoživotního vzdělávání se označuje jako rekvalifikace a je zajišťována úřady práce. Pomocí rekvalifikace se dosahuje změny dosavadní kvalifikace jedince a tím rozšíření možností jeho uplatnění na trhu práce.

Počty účastníků rekvalifikačního vzdělávání se mění v závislosti na rozvoji aktivní politiky zaměstnanosti a na vývoji počtu uchazečů o zaměstnání. Vývoj v posledních pěti letech zachycuje tabulka 2.2.5. Výkyvy v počtu rekvalifikací kopírují výkyvy v počtu nezaměstnaných mezi jednotlivými lety. Za sledovaných pět let je i přes mírný pokles počtu rekvalifikací v roce 2005 celkově zřejmý nárůst využívání rekvalifikací jak v absolutním počtu účastníků rekvalifikací, tak v jejich podílu na uchazečích o zaměstnání.

Celkem v roce 2005 prošlo rekvalifikací 2 233 obyvatel kraje. Téměř dvě třetiny účastníků tvořily ženy. To je ovlivněno nejen tím, že v uchazečích o zaměstnání převažují ženy, ale také tím, že větší podíl nezaměstnaných žen se účastní rekvalifikací, než jak je tomu u mužů. Ve věkových kategoriích je rekvalifikace častější u mladších uchazečů.

Nejvyšší nárůst v počtu účastníků rekvalifikací podle vybraných skupin byl ve věkové kategorii 50 a více let. Ve vyšším věku je při ztrátě zaměstnání již obtížnější přizpůsobit se jinému zaměstnání a zaměstnavatelé preferují mladší zájemce i z důvodu blížícího se odchodu starších osob do důchodu. Jde o skupinu ohroženou dlouhodobou nezaměstnaností. Zároveň počet nezaměstnaných v této věkové kategorii stoupá (mezi lety 2000 – 2005 na 163 % původního počtu). Proto i současná aktivní politika zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí se zaměřuje právě na tyto rizikové skupiny – starší nad 50 let a mladí do 25 let, tedy převážně absolventy a jedince s minimální praxí.

Rozlišuje se několik forem rekvalifikace podle toho, co je jejich cílem⁵. Celorepublikově nejvýznamnější podle počtu účastníků jsou tzv. specifické (cílené) rekvalifikace, které vycházejí z bezprostředních potřeb na trhu práce, popř. příslibu zaměstnání, a doplňkové rekvalifikace, které doplňují znalosti uchazeče o zaměstnání na základě požadavku budoucího zaměstnavatele. V našem kraji byly doplňkové rekvalifikace využívány minimálně, jejich počet vzrostl až v roce 2005 – viz tabulka 2.2.6. Mnohem významnější byly tzv. nespecifické rekvalifikace, které vycházejí z předpokládaných potřeb trhu práce. V některých letech se více uplatňovaly tzv. motivační kurzy, které pomáhají k profesní orientaci s následnou rekvalifikací pro konkrétní pracovní uplatnění.

Významný rozdíl oproti průměru ČR je také v délce rekvalifikace. Ve Středočeském kraji jsou dlouhodobější kurzy využívány minimálně, vedle toho v celém Česku tvoří kurzy delší než 3 měsíce okolo 17 – 18 procent rekvalifikací. Taktéž průměrná délka evidence před rekvalifikací je nižší než průměr ČR. Tyto ukazatele jsou ovlivněny nižší mírou nezaměstnanosti a menšími problémy s restrukturalizací průmyslu, než v oblastech severních Čech a Moravy.

V posledních letech stoupá vliv informačních a komunikačních technologií na ekonomický růst a sociální změny ve společnosti. S rozvojem tzv. globální informační společnosti se vytváří nová struktura ekonomiky založená na znalostech, schopnostech získávat nové informace a využívat nové technologie. Dochází k zavádění nových informačních a komunikačních technologií do všech sfér života, včetně soukromé. Pro udržení konkurenceschopnosti na globálním trhu je předpokladem rozvoj informační gramotnosti. Vedle důležitosti počítačové gramotnosti pro zvýšení možnosti uplatnění na trhu práce je význam informačních technologií ve schopnosti překonat překážky ve vzdálenosti a tím poskytovat shodné služby lidem z odlišných – i vzdálených – oblastí i přinášet nové služby občanům se specifickými potřebami.

Využívání informačních technologií obyvateli Středočeského kraje je mírně nadprůměrné než v celém Česku. Podle výsledků šetření ČSÚ, které proběhlo ve 2. čtvrtletí roku 2006, osobní počítač někdy použilo více než 58 % obyvatel a internet někdy použilo přes 50 % obyvatel starších 15 let. V obou těchto charakteristikách se Středočeský kraj řadí na druhé místo za Hl. m. Prahu. Pravidelnými uživateli osobního počítače je 43 % jedinců a internetu 35 % jedinců starších 15 let. Srovnání používání počítače a internetu s průměrem Česka a vývoj těchto ukazatelů od roku 2003 je zachycen v grafu 10.

Ohromnou rychlostí roste využívání služeb přes internet. Ve druhém čtvrtletí roku 2006 bylo v kraji 78 tisíc obyvatel, kteří využili internet k vyřizování na úřadech, a téměř 152 tisíc jedinců, kteří někdy objednali či koupili zboží přes internet. Obě tyto hodnoty jsou dvojnásobkem stavu v roce 2003.

Vybavenost domácností telefonem, osobním počítačem a internetem v letech 2003 – 2006 je zachycena v tabulce 2.2.7. Z tabulky je zřejmý výrazný počet domácností, které přestaly využívat pevnou telefonní linku. I přes výrazný pokles je vybavenost pevnou telefonní linkou stále nadprůměrná a řadí kraj na 4. místo za Prahu, Královéhradecký a Plzeňský kraj. Z důvodu vyrovnání cen telefonování z mobilních i pevných telefonních linek mnoho domácností zrušilo zavedení pevné telefonní linky a ke komunikaci používají pouze mobilní telefony. V roce 2006 vlastnilo 81,6 % domácností kraje mobilní telefon – 7. místo mezi kraji. Průměrně v Česku je mobilním telefonem vybaveno 80,8 % domácností.

Počet obyvatel Středočeského kraje, kteří mají mobilní telefon k dispozici pro soukromé účely, vzrostl do roku 2006 na 814 tisíc, což je 83,5 procenta obyvatel starších 15 let.

Ve vybavenosti domácností osobním počítačem se Středočeský kraj umístil až na 8. místě v žebříčku krajů, ale téměř 79 % z počítačem vybavených domácností má počítač připojený na internet. V této „připojenosti“ je kraj na 3. místě za Prahou a Královéhradeckým krajem (nejnižší hodnota je ve Zlínském kraji, a to 59,4 %).

S neustálým rozvojem informační společnosti a zvyšováním významu informačních a komunikačních technologií vzrůstá důraz na zásobu kvalifikovaných lidských zdrojů, neboť ty sehrávají klíčovou roli při vývoji nových technologií. Informace o zásobě těchto kvalifikovaných lidských zdrojů, neboli počítačových odborníků čerpáme z průměrných ročních výsledků výběrového šetření pracovních sil.

Počítačoví odborníci (ICT experti) se podle definice Eurostatu a OECD dělí na dvě hlavní skupiny – vědci a odborníci v oblasti výpočetní techniky a techničtí pracovníci v oblasti výpočetní techniky. Zjednodušeně lze říci, že vědečtí pracovníci se podílí na samotném výzkumu a vývoji nových technologií, zatímco techničtí pracovníci spíše na provozu a podpoře těchto systémů. Počty ICT expertů v kraji v letech 2000 – 2005 jsou zachyceny v tabulce 2.2.8.

Od roku 2000 došlo ve Středočeském kraji k silnému nárůstu počtu počítačových expertů – za 5 let jejich počet vzrostl na 163 % původního stavu. Tento nárůst výrazně převyšuje průměr ČR, neboť v celé republice stoupl počet počítačových odborníků pouze na 108 % původního stavu. Vyšší relativní nárůst než v našem kraji proběhl pouze v Královéhradeckém kraji, zde dosáhl index změny hodnoty 188 %. V tomto kraji se však jednalo o nárůst z mnohem nižšího, téměř třetinového, základu.

V současnosti (rok 2005) je v kraji třetí nejvyšší počet počítačových expertů, a to jak v absolutním počtu, tak v přepočtu na celkovou pracovní sílu (16,4 počítačových odborníků na 1000 pracujících). V obou případech je s velkým předstihem na prvním místě Hlavní město Praha (32,4 ICT expertů na 1000 pracujících) a následuje Jihomoravský kraj (20,2 ICT expertů na 1000 pracujících). Vyšší koncentrace ICT expertů v těchto regionech je způsobena zejména díky nově vznikajícím vývojovým a technologickým centrům, ale i koncentrací sídel a ústředí významných národních i nadnárodních firem v těchto regionech.

³ Burda a kol.: Lidské zdroje v České republice 2003. Národní vzdělávací fond, 2003

⁴ ČSÚ: Výsledky ad hoc modulu 2003 o celoživotním vzdělávání za rok 2003

⁵ viz např. Burda a kol.: Lidské zdroje v České republice 2003. Národní vzdělávací fond, 2003, str. 98