2.2 Vzdělávání

2.2 Vzdělávání
V souvislosti s kvalitativním rozvojem lidských zdrojů a konkrétně se zvyšováním vzdělanostní úrovně populace je kladen velký důraz na možnosti získání nejvyšších stupňů vzdělání a také na možnosti zvyšování kvalifikace či odbornosti během celé profesní dráhy. Základem pro tento proces je systém středního a vysokého školství. Praha je tradičně centrem vzdělávání pro celou ČR. Pražské školy neslouží pouze obyvatelům hlavního města, ale prakticky všem občanům republiky a v posledních letech se zejména na vysokých školách projevuje i zvýšený zájem o studium ze strany občanů EU, ale i ostatních zemí. Studenti v Praze představují velmi významnou sociální kategorii, která je nedílnou součástí sociálního života města. Především to jsou studenti vysokých škol, kteří jsou z valné části v době studií i obyvateli města.

2.2.1 Střední a vysoké školství

· Počet studentů středních škol se v posledních třech letech významně nemění
· Na pražský pracovní trh přichází ročně cca 8 tisíc absolventů středních škol
· V Praze mělo ve školním roce 2005/2006 sídlo 29 z 66 vysokých škol v ČR
· Na pražských vysokých školách studuje po celé sledované období kolem 40 % ze všech studentů VŠ v ČR
· Roste počet soukromých vysokých škol a jejich studentů
· Podíl mimopražských studentů VŠ v Praze se zvyšuje a v roce 2005 to byly cca dvě třetiny studentů

Hl. m. Praha disponuje širokou škálou středních škol. Přestože v posledních letech v návaznosti na demografický vývoj dochází celkově v ČR ke snižování počtu obyvatel ve věku studentů středního stupně, v Praze se tento trend neodrazil a celkový počet studentů na středních školách neklesá. V jednotlivých letech dochází k určitým výkyvům, ale minimálně o stabilizaci počtu studentů je možno v hodnocení sledovaného období hovořit. Stabilní je více méně i počet středních škol.
Složení středních škol podle typu i podle oborů je v Praze vyvážené a velmi rozmanité. Souvisí to i s tím, že střední školy v hlavním městě slouží často také pro studenty žijící v okolí Prahy a u některých typů středních škol i pro studenty z celé ČR. Jde zejména o některé specializované odborné školy. Z výsledků SLDB 2001 víme, že v tomto roce dojíždělo do Prahy do škol celkem 54 578 studentů a z toho jich bylo 11 475 ve věku 15 - 18 let, tedy ve věku studentů středních škol. Pokud vycházíme z údaje, že ve školním roce 2000/2001 studovalo na středních školách v Praze 69 602 studentů, lze říci, že cca 16,5 % z nich byli mimopražští.
Pokud jde o strukturu studentů středních škol z hlediska zaměření, je stále nejvyšší počet škol i studentů v oblasti středních odborných škol. Podíl žáků denního studia v tomto typu středních škol je v Praze obdobný jako v celé ČR. V roce 2004 bylo ze všech žáků středních škol v Praze 40 % navštěvujících střední odborné školy a v ČR celkem to bylo 38,5 %. Druhým nejfrekventovanějším typem středních škol jsou v Praze gymnázia. Zde už je zřejmý rozdíl proti celorepublikové situaci. V ČR jsou na druhé pozici střední odborná učiliště (s 29,8 % ze všech středoškoláků). V Praze na gymnáziích v roce 2004 studovalo 32,4 % středoškoláků, (v ČR to bylo 27 %). Střední odborná učiliště jsou na místě třetím a podíl zde studujících žáků v roce 2004 činil 20 %. Silně jsou v Praze zastoupeny i vyšší odborné školy. Ačkoli z celku studenti těchto škol představují jen necelých 8 %, je to stále výrazně více než udává celorepubliková hodnota, v ČR celkem je to jen necelých 5 % ze všech středoškoláků. Tato struktura středoškoláků se v průběhu sledovaných let výrazně nemění. Ve školním roce 2005/2006 došlo k mírnému posílení podílu učňů a na druhé straně poklesu zastoupení žáků vyšších odborných škol.

Tab. 2.2.1.1
Učňovské a střední školství

Posuny ve sledovaném období nejsou nijak výrazné jak co do počtu středních škol, tak i co do počtu studentů a absolventů. Také roční počty nově přijatých žáků nejsou nijak výrazně odlišné. Mírně poklesly v posledních dvou letech v Praze počty studentů i nově přijatých na vyšší odborné školy, což lze vysvětlit i tím, že stoupá zájem o studium na vysokých školách s bakalářským studiem, které lze ukončit i v této fázi. V celorepublikovém měřítku byl zaznamenán obdobný vývoj.
Poměrně značně se v Praze zvýšil v posledním roce počet nově přijatých žáků na střední odborná učiliště, kde byl zaznamenán i největší početní nárůst těchto škol. K určitému oživení učňovského školství došlo i na úrovni celé ČR.
Z hlediska uplatnění po skončení středoškolského studia, lze absolventy zařadit do dvou kategorií, a to na ty, kteří mají zájem uplatnit se ihned na trhu práce a na ty, kteří preferují další studium. Do první skupiny řadíme především absolventy učilišť a na druhé straně i většinu absolventů vyšších odborných škol. Také po ukončení středních odborných škol část absolventů odchází do praxe. Naproti tomu většina absolventů gymnázií uvažuje o dalším studiu. Lze tedy předpokládat, že na pracovní trh přichází ročně cca 8 tisíc absolventů středních škol. Pro jejich uplatnění je podstatná na jedné straně odborná specializace, v čemž se částečně odráží určité oživení zájmu o odborná učiliště, ale na druhé straně i všeobecné vzdělávání vedené k flexibilitě a ochotě dále se učit.
Zde je jednou z významných dovedností studium cizích jazyků. K 31. 12. 2005 se v ČR učil některý z jazyků téměř každý student středních škol i učilišť

Graf 2.2.1.1

Výuka cizích jazyků na středních školách v Praze v roce 2005
V celé ČR je nejčastější výuka angličtiny. V ČR to bylo 78 % ze všech studentů středních škol a v Praze dokonce 90 %. Poněkud méně častá je v Praze výuka německého jazyka. V ČR to bylo 55 % studentů a v Praze 44 %. Němčina je jednoznačně preferována v příhraničních oblastech, kde je její bezprostřední praktické využití hlavní motivací. Také ruština byla v celorepublikovém průměru častější než v Praze, v Praze to bylo 2,2 % studentů a v ČR 2,7 %. I u tohoto jazyka jsou značné regionální rozdíly, které opět souvisí s praktickou využitelností (v karlovarském kraji se rusky učilo 6,4 % středoškoláků). Nicméně ruštinu se učí velmi nízký počet středoškoláků. Častější je v celorepublikovém měřítku jak francouzština (7,7 %), tak španělština (2,9 %). V Praze jsou tyto jazyky ještě častější (francouzština 12 %, španělština 7,9 %), ruštinu překonala i latina (3,5 %).
Zcela mimořádné je postavení hl. m. Prahy v oblasti vysokého školství. V Praze jako v hlavním městě, ale i městě s významnou a velmi dlouhou tradicí vysokých škol, je pochopitelně soustředěn velký podíl vysokých škol z celé ČR. V Praze mělo ve školním roce 2005/2006 sídlo 29 z 66 vysokých škol. Ze všech studentů vysokých škol v ČR jich na pražských vysokých školách studuje po celé sledované období kolem 40 %, tento podíl se však velmi mírně snižuje, protože početní růst studentů na mimopražských vysokých školách má větší dynamiku než na školách pražských. Přesné srovnání celkového počtu studentů v delší časové řadě naráží na metodické posuny, ale o růstu počtu studentů lze hovořit.
V Praze bylo k 31. 10. 2005 8 veřejných vysokých škol, na nichž studovalo více než 100 tisíc studentů.

Tab. 2.2.1.2
Studenti veřejných vysokých škol v Praze, stav k 31. 10. 2005

Podstatná je skutečnost, že i na těchto tradičních vysokých školách roste zastoupení studentů v bakalářském programu. Zejména na VŠE, ČVUT, VŠCHT a ČZU v tomto roce studovalo v bakalářském programu v prezenčním studiu více než 50 % ze všech studentů. Zatímco ve školním roce 2001/2002 studovalo v bakalářských programech na všech vysokých školách v ČR kolem 16 % studentů v prezenčním studiu, ve školním roce 2004/2005 to již bylo v celé ČR více než 40 % studentů v prezenčním studiu. Tento posun je částečně také dán zavedením bakalářského stupně a rozšířením nabídky bakalářských programů.
Ve sledovaném období se zvýšil počet soukromých vysokých škol, kde úměrně k tomu i výrazně vzrostl počet studentů. Celkem v ČR ve školním roce 2001/2002 studovalo na soukromých vysokých školách 3 499 studentů a ve školním roce 2004/2005 to již bylo 19 120 studentů. K 31. 10. 2005 bylo v Praze registrováno 19 soukromých vysokých škol, na nichž studovalo více než 16 tisíc studentů.

Tab. 2.2.1.3
Studenti soukromých vysokých škol v Praze, stav k 31. 10. 2005

U soukromých vysokých škol bakalářské programy trvale výrazně dominují.
Vysoké školy umístěné v Praze poskytují příležitost ke vzdělání obyvatelům celé ČR a v posledních letech roste i zastoupení studentů zahraničních. V celé ČR ve školním roce 2001/2002 studovalo na vysokých školách cca 4 % zahraničních studentů a v Praze to tehdy bylo cca 5 %. Ve školním roce 2004/2005 to v celé ČR bylo cca 7 % a v Praze již více než 10 %.
Podle údajů SLDB 2001 můžeme také zmapovat kolik vysokoškoláků studujících ve školním roce 2000/2001 v Praze, pochází z jiných částí republiky. Osoby ve věku nad 18 let tvoří hlavní díl dojíždějících do škol a právě to jsou většinou studenti škol vysokých. Pro relaci tedy zvolíme počty studentů vysokých škol, a to bez cizích státních příslušníků a bez studentů dalšího stupně vzdělávání, kde jde zpravidla o jiné než prezenční studium. Srovnáním dostaneme orientační údaj, že cca polovina vysokoškoláků byla v roce 2001 mimopražských.
Jak konkrétně situace vypadala v roce 2005 ukazuje následující graf.

Graf 2.2.1.2
Studenti vysokých škol v Praze k 31. 10. 2005 podle místa bydliště

Je zřejmé, že podíl mimopražských studentů stále stoupá. V roce 2005 podle údajů ÚIV na pražských vysokých školách již studovala pouze třetina studentů bydlících v hlavním městě.
Studijní příležitosti, které Praha nabízí i pro jiné než zde bydlící osoby se ovšem zpětně odráží i v úrovni vzdělání pražské populace. Studenti, kteří získají vzdělání na pražských školách zde často hledají i profesní uplatnění.

2.2.2 Celoživotní vzdělávání

· Na vysokých školách v Praze je nižší nabídka distanční a kombinované formy studia než je tomu u vysokých škol na jiných místech republiky
· Počet studujících při zaměstnání na pražských školách (všech stupňů) trvale roste
· Obyvatelé Prahy se formálního vzdělávání (na školách) účastní větší měrou i ve starších věkových skupinách (30 a více let)
· Uchazeči o zaměstnání v Praze se účastní rekvalifikačních kurzů méně než ve zbytku republiky, což je dané příznivější vzdělanostní strukturou uchazečů

Celoživotní vzdělávání je stále častěji používaným termínem. Vyjadřuje myšlenku, že v moderním světě člověk nevystačí s jednou nabytými znalostmi. S rychlým rozvojem techniky i společnosti si člověk musí v průběhu celého života osvojovat nové poznatky, aby našel uplatnění na trhu práce a zařadil se snáze do sociálních struktur. Problematice kontinuálního doplňování znalostí je věnována zvýšená pozornost. Z dostupných zdrojů však stále dosud neexistuje dostatek statistických údajů, na základě kterých by se vývoj této oblasti dal podrobně hodnotit1) V letech 2002 a 2003 zpracoval Ústav pro informace ve vzdělávání projekt s názvem „Informační systém dalšího vzdělávání jako součást celoživotního vzdělávání“. Výstupem projektu byl návrh modelu informačního systému dalšího vzdělávání v ČR.).
V souvislosti s celoživotním vzděláváním se objevuje řada pojmů, které jsou použity i v této části publikace. Týkají se především členění vzdělávání. Počáteční vzdělávání představuje veškeré vzdělávání před prvním vstupem na trh práce. Další vzdělávání zahrnuje jakékoli vzdělávání a učení, které probíhá po prvním vstupu na pracovní trh. Právě na tuto fázi vzdělávání je zaměřen text této podkapitoly.
Dalším použitým členěním vzdělávání v textu je rozdělení vzdělávání na formální vzdělávání, které vede k dosažení určitého stupně vzdělání a zpravidla probíhá ve školských zařízeních. Dále je to vzdělávání neformální, kterým je označováno získání znalostí a dovedností formou odborných kurzů a zpravidla probíhá ve specializovaných zařízeních nebo v zařízeních zaměstnavatele.
Představu o rozsahu dalšího vzdělávání můžeme získat z údajů o žácích a studentech, kteří učení a studium provozují „při zaměstnání“ nebo jinou formou, než je studium denní. Tito studenti již na trh práce vstoupili a další stupeň vzdělání či jinou odbornost získávají současně s výkonem zaměstnání na některém typu školského zařízení, jedná se tedy o účastníky formálního vzdělávání.
Nejvyšší počet studentů si při zaměstnání doplňuje odbornost sekundárního stupně na pražských středních odborných školách. Ve školním roce 2004/2005 na tomto typu škol bylo již více než 10 % ze všech studentů studujících při zaměstnání. Vysoký podíl těchto studentů je i na vyšších odborných školách, kde jde již o terciární stupeň. Zde to je v současnosti již pětina ze všech studentů. Nejvyšší počet studentů při zaměstnání je na pražských vysokých školách. Je to dáno i tím, že stále trvá vysoká koncentrace vysokých škol v hlavním městě. Studenti při zaměstnání představovali ve školním roce 2004/2005 cca desetinu ze všech studentů veřejných vysokých škol. Pokud jde o soukromé vysoké školy, přesné údaje nejsou k dispozici.
Co se týče struktury žáků a studentů při zaměstnání podle typu školy, nejvíce se na tomto počtu podílejí právě studenti škol vysokých (60 %), dále je vysoký počet žáků při zaměstnání na středních odborných školách (27 %). Teprve poté následují studenti vyšších odborných škol (10 % celkového počtu žáků a studentů „při zaměstnání“ ve školním roce 2004/2005).
Počty žáků a studentů vycházejí z údajů jednotlivých škol, není tedy zohledněno, kde má žák či student trvalé bydliště.

Tab. 2.2.2.1
Žáci a studenti při zaměstnání podle typu školy

V průběhu sledovaných let došlo ke zvýšení počtu žáků a studentů studujících při zaměstnání z 12,6 tisíc ve školním roce 2001/2002 na 14,5 tisíce ve školním roce 2004/2005. Vývoj počtu byl rozdílný v jednotlivých typech škol.
Počet žáků studujících při zaměstnání v pražských gymnáziích stagnoval, tito žáci tvoří nadále pouhý zlomek celkového počtu žáků gymnázií (2 %).
Počet žáků při zaměstnání na středních odborných školách byl průběhu let 2001 - 2005 poměrně stabilní. Přestože došlo k mírnému nárůstu jejich počtu, díky významnému nárůstu celkového počtu žáků těchto škol došlo k poklesu podílu žáků při zaměstnání. Stále jsou však žáci při zaměstnání na odborných školách zastoupeni výrazně více (11,6 %), než na školách se všeobecným zaměřením studia.
Nejvýrazněji se studenti při zaměstnání podílejí na počtu studentů vyšších odborných škol, a to i přesto, že se jejich počet od roku 2001 do roku 2005 mírně snížil. Je zde tedy patrný posun ve struktuře studentů tohoto typu vzdělávání. Dříve tuto formu vzdělávání volili spíše lidé, kteří si zde doplňovali svoje vzdělání, postupně se studenty těchto škol stávali i ti, kteří zde pokračovali ve svém „počátečním“ vzdělávání. Ve školním roce 2004/2005 byl každý pátý student tohoto typu škol student dálkového studia.
Setrvalý trend růstu počtu studentů při zaměstnání (distanční a kombinované studium) je možné pozorovat u studentů vysokých škol. Jejich počet se v průběhu sledovaného období zvýšil o více než 26 %.
Ve srovnání se situací ve školách na území celé republiky je v pražských školách obecně více žáků a studentů, kteří na školách studují jinou než denní formou. Výjimkou jsou vysoké školy, které nabízejí mimo Prahu mnohdy více možností studia distanční nebo kombinovanou formou. Z celkového počtu studentů pražských vysokých škol jich jinou než denní formou studuje 10,1 %, zatímco na školách v ostatních krajích (bez pražských VŠ) činí tento podíl 23,4 %.
Doplňkovým zdrojem dat pro hodnocení dalšího vzdělávání je výběrové šetření pracovních sil (prováděné ČSÚ), které bylo v roce 2003 doplněno jednorázovým šetřením o účasti respondentů na jakémkoli typu vzdělávání. Jedná se však o šetření výběrové, takže vzhledem k velikosti výběrového vzorku jsou regionální výstupy tohoto dotazování omezené. Výhodou šetření je, že účastníci vzdělávání jsou zde rozděleni do regionů ČR podle místa bydliště nikoli sídla školy.

Tab. 2.2.2.2
Účastníci formálního vzdělávání *)

V tomto případě jde o vzdělávání označené jako formální, tedy vzdělávání probíhající ve školních zařízeních, a u drtivé většiny odpovídajících se zjišťovala účast na počátečním vzdělávání, tedy docházka do škol před vstupem do prvního zaměstnání. V rámci šetření byli respondenti dotazováni i na formu studia, tyto výsledky jsou však zpracovány pouze pro územní úroveň celé ČR. Z údajů za ČR víme, že z celkového počtu účastníků formálního vzdělávání jich 5,4 % absolvuje toto vzdělávání formou dálkového studia. Mezi těmito osobami převažují ženy (61 %). Ženy studující dálkově pak studují obecně v poněkud vyšším věku než muži. Mezi muži studujícími dálkově tvoří věková skupina do 30 let více než dvě třetiny, u dálkově studujících žen je zastoupení této skupiny o 10 procentních bodů nižší.
Účast na formálním vzdělávání je u obyvatel Prahy poněkud vyšší než je tomu v průměru za celou republiku. Z celkového počtu obyvatel Prahy ve věku 15 a více let se jich formálního vzdělávání účastnilo 11,6 %, v celé ČR byl tento podíl 10,9 %. Také rozdíly ve věkové struktuře účastníků formálního vzdělávání mezi Prahou a celorepublikovým údajem jsou patrné. Mezi obyvateli Prahy jsou mezi účastníky formálního vzdělávání větší měrou zastoupeny osoby starších věkových skupin. V celé ČR se na celkovém počtu účastníků formálního vzdělávání podílejí osoby ve věku 25 a více let 8,5 %. V Praze je zastoupení této skupiny 13,7 %. Jedná se zde sice většinou o studenty denní formy studia na vyšších stupních vzdělávání, nicméně vliv na zvýšenou hodnotu tohoto podílu mají i studenti distančního a kombinovaného studia.
Obory studia, uvedené v předcházejícím přehledu, jsou vybrány na základě pořadí podle počtu studujících v hlavním městě. Tyto obory jsou závislé jak na zaměření ekonomiky města, tak na specializaci škol poskytujících vzdělání. Ve srovnání s ČR studuje v Praze na sekundárním stupni více žáků na gymnáziích a ekonomických středních školách. Naproti tomu v republice celkem jsou na středním stupni nejvíce zastoupeni žáci technických směrů studia. Na terciárním stupni vzdělávání jsou rovněž patrné rozdíly ve struktuře studentů podle převažujících oborů studia mezi hlavním městem a územím celého státu. Studenti společenských věd jsou nejčetnější skupinou na obou územních úrovních. Na rozdíl od Prahy, jsou však na území ČR větší měrou zastoupeni studenti technických oborů a obchodu a správy.
Specifickou formou dalšího vzdělávání (poskytovaného státem) jsou rekvalifikace. Účastníky rekvalifikací jsou v drtivé většině uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadech práce. Údaje o účastnících rekvalifikací jsou převzaty z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V Praze je trvale relativně nízká míra nezaměstnanosti. Je zde také neustále ve srovnání s jinými regiony vysoký počet volných míst. Trh práce zde má zvýšenou dynamiku a také vzdělanostní úroveň nezaměstnaných je zde vyšší.

Tab. 2.2.2.3
Účastníci rekvalifikací

V průběhu sledovaného období trvale rostl počet uchazečů o zaměstnání, kteří absolvovali některý z rekvalifikačních kurzů. Zatímco v roce 2001 na 100 uchazečů evidovaných na konci roku připadali 2 uchazeči, kteří v průběhu roku ukončili rekvalifikační kurz, v roce 2005 činil tento podíl 4,2 ukončené rekvalifikace na 100 evidovaných uchazečů ke konci období (je třeba mít na paměti, že celkový počet uchazečů evidovaných ÚP v průběhu roku byl vyšší v důsledku průběžného hlášení nových uchazečů a průběžnému vyřazování jiných osob z evidence). Počet uchazečů rostl od roku 2001 do roku 2004, mezi lety 2004 a 2005 došlo k poklesu evidovaných uchazečů. Počet rekvalifikací vzrůstal v průběhu celého období. Jeho růst však byl v roce, kdy poklesl počet uchazečů o zaměstnání, nejnižší. Mezi uchazeči, kteří v průběhu sledovaných období absolvovali rekvalifikační kurz, jsou nadproporcionálně zastoupeny ženy, osoby v produktivním věku 30 - 49 let a v letech 2001 - 2003 i uchazeči s vysokoškolským vzděláním, kteří si dále snažili vylepšit svojí pozici na pracovním trhu. Jejich zastoupení na rekvalifikacích dosáhlo v posledních dvou letech průměrné hodnoty podílu ukončených rekvalifikacích na evidovaných uchazečích ke konci roku.
Právě oblast prováděných rekvalifikačních kurzů, které mohou pomoci uchazečům o zaměstnání nalézt uplatnění na trhu práce, je důležitým místem, kde by státní úřady měly spolupracovat s firmami při řešení zaměstnanosti.

Tab. 2.2.2.4
Typy rekvalifikací

Realizované rekvalifikační kurzy je možné hodnotit podle několika hledisek. Existuje řada typů rekvalifikací podle jejich zaměření, v předchozí tabulce jsou vybrány typy, které se v Praze vyskytovaly nejčastěji. Specifické rekvalifikace slouží k tomu, aby si uchazeč o zaměstnání osvojil dovednosti, které jsou v současné době na trhu práce požadovány. Specifické rekvalifikace se dále člení na kurzy pro dělníky a pro technicko-hospodářské profese (THP, zaměřené tedy zejména na administrativní práce). V roce 2005 převládaly v Praze rekvalifikace THP nad rekvalifikacemi dělnickými. Právě v roce 2005 byl zaznamenán vysoký nárůst rekvalifikací na žádost budoucího zaměstnavatele uchazečů („doplňkových“). Struktura realizovaných rekvalifikací podle délky trvání se v průběhu času výrazně nemění. Nejvíce kurzů má dobu trvání v rozmezí 1 týdne až jednoho měsíce. V posledních třech letech byl zaznamenán pokles podílu delších kurzů (více než 3 měsíce). Rekvalifikačních kurzů se pak nejčastěji účastní uchazeči o práci s délkou registrace v rozmezí 3 - 6 měsíců. Překvapivě málo se kurzů účastní dlouhodobě nezaměstnaní. Obecně pak platí že účastníci rekvalifikací častěji naleznou práci než uchazeči, kteří svou kvalifikaci nemění.
Ve srovnání s celou republikou je rozsah rekvalifikačních kurzů v Praze nižší. Zatímco v ČR v roce 2005 celkem připadalo na 100 registrovaných uchazečů (registrovaných ke konci roku) 6,7 ukončených rekvalifikací, v Praze činil tento podíl již zmiňovaných 4,2. Tento rozdíl je dán pravděpodobně nadprůměrnou vzdělanostní úrovní uchazečů v Praze, u kterých potřeba rekvalifikací není tak klíčová. Mezi uchazeči v celé republice výrazně převažují osoby se základním vzděláním a středoškolským bez maturity (75 %). V Praze se tyto skupiny podle vzdělání na celkovém počtu uchazečů podílejí 54,5 %.
V celé republice byl v roce 2005 podíl ukončených specifických kurzů vyšší než v Praze. Rekvalifikační kurzy za celou republiku byly také častěji delšího trvání a úspěšnost umístění účastníků rekvalifikací bylo v ČR vyšší.

2.2.3 Využívání informačních technologií

· Využívání informačních a komunikačních technologií se stává významným faktorem trendů ve vývoji lidských zdrojů
· Vybavení domácností informačními a komunikačními technologiemi je v Praze oproti celku ČR nadprůměrné
· V pražské populaci je i zvýšený podíl jednotlivců, kteří mohou IT používat
· Největší koncentrace počítačových odborníků je v hlavním městě

Málokterá z oblastí ovlivňujících každodenní činnost lidské společnosti prochází v současné době tak neustále se zrychlujícím rozvojem, jako moderní informační technologie a lze oprávněně očekávat, že společnost dvacátého prvního století, a především její ekonomika, bude na informačních technologiích zcela postavena. Tento výrazný rozvoj proniká do všech oblastí lidského života a velmi ovlivňuje nejen život společnosti, ale i většiny domácností a jednotlivců. Je pochopitelné, že tento vývoj podstatně působí i na rozvoj ve sféře lidských zdrojů. Neexistenci mobilních telefonů, osobních počítačů ať už s připojením nebo bez připojení na internet, kabelové televize a podobných vymožeností si velká část našich občanů neumí ani představit. Toto se odráží významně i v oblasti vzdělanosti a vývoje dovedností, které se promítají do postavení člověka na pracovním trhu.
Právě míra využívání jednotlivých informačních a komunikačních technologií v různých regionech republiky se stává jedním z diferenciačních faktorů působících na vývoj trhu práce a stává se i podstatným komponentem trendů ve vývoji lidských zdrojů.

Tab. 2.2.3.1
Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci *)

Pravidelné šetření v domácnostech, které zjišťuje jejich vybavení informačními a komunikačními technologiemi, ukazuje, že domácnosti v Praze jsou vzhledem k celku ČR vybaveny nadprůměrně.
Nárůst vybavení domácností osobním počítačem je sice v rámci republiky mnohem progresivnější - za dva a půl roku o téměř 12 procentních bodů, v Praze „jen“ o 4,9, přesto hlavní město ve vybavenosti tímto typem IT ve 2. čtvrtletí roku 2006 převyšovalo celorepublikový průměr 1,2krát. V připojení na internet převyšují pražské domácnosti 1,4krát průměr ČR. Menší dynamika nárůstu vybavenosti osobním počítačem v Praze je také dána tím, že pražské obyvatelstvo je informačními technologiemi již vybaveno a zbytek republiky Prahu teprve „dohání“.
Ve sledovaném období dochází k poklesu počtu domácností s pevnou telefonní linkou, což souvisí s konkurenčním prostředím na trhu mobilních sítí. Tento jev je opět v Praze výraznější. Ve sledovaném období činil republikový úbytek 9,9 a v hlavním městě 12 procentních bodů.

Graf 2.2.3.1
Vybavenost domácností osobním počítačem a internetem

Obdobný trend je patrný i ve využívání moderních informačních technologií jednotlivci. Opět můžeme sledovat rychlejší vývoj republikových přírůstků ve vybavení, ale pražská populace vykazuje vyšší podíly těch, kteří mohou IT používat, než v ostatních krajích.
Jednou z priorit Ministerstva informatiky je podpora počítačové gramotnosti. S cílem umožnit široké veřejnosti naučit se základům práce s počítačem a internetem a pomoci překonat strach z nových technologií zahájilo ministerstvo v únoru 2003 Národní program počítačové gramotnosti (NPPG).
NPPG je založen na praktických kurzech, během kterých účastníci postupně zvládnou v doprovodu zkušených lektorů ovládání počítače, připojení k internetu, základy vyhledávání na internetu a práci s elektronickou poštou. Na rozdíl od obdobných kurzů poskytovaných komerčními subjekty nabízí Národní program Ministerstva informatiky cenově dostupné kurzy určené široké veřejnosti a zejména starší generaci, která k počítači a internetu nemá snadný přístup. Těchto kurzů se účastní stále více osob, v rámci republiky byl nárůst v roce 2005 oproti roku 2004 téměř sedminásobný. Nejpočetnější skupinu proškolených tvoří 51 - 60letí, tedy občané nejvíce ohrožení na trhu práce. Podle krajů bylo v obou letech nejvíce absolventů kurzů z Moravskoslezského kraje, v roce 2005 to bylo 22,7 % všech účastníků, zatímco z Prahy jich bylo o 1 % méně.
Využívání internetu ve vztahu k veřejné správě znamená hledání informací na webových stránkách úřadů, stahování formulářů zveřejněných na těchto stránkách, vyplňování on-line formulářů přímo na webových stránkách úřadů a jakákoliv komunikace s úřady prostřednictvím internetu (e-mailem nebo prostřednictvím webového rozhraní). V hlavním městě má v současnosti webové stránky 54 z 57 městských částí a samozřejmě existuje „Informační server hlavního města Prahy“ - internetové stránky provozované Magistrátem hl. města Prahy. Z šetření o využívání informačních technologií ve veřejné správě za rok 2004 vyplývá, že webové stránky mělo 83,8 % obcí ČR s 500 a více obyvateli. V hlavním městě mělo v tomto období weby 87,9 % městských částí, nejvíce obcí s internetovými stránkami bylo v kraji Karlovarském (91,4 %).
Nemalý podíl má využívání informačních a komunikačních technologií a systémů ve styku mezi ekonomickými subjekty podnikatelského sektoru a jejich zaměstnanci. Osobní počítač používá v České republice 97 % firem s více než deseti zaměstnanými osobami a jejich podíl se meziročně (2004 a 2005) téměř nezměnil. Pokud se jedná o připojení k internetu, disponuje jím kolem 95 % firem. Vlastní webové stránky má více než tři pětiny ekonomických subjektů s 5 a více zaměstnanými osobami (62,8 %). V používání webových stránek a internetu se řadíme k průměru EU. S počítačem pracuje v našich firmách a podnicích s 5 a více zaměstnanými osobami více než čtyři desetiny (41,3 %) těchto firem a připojení k internetu využívají více než tři desetiny (31,3 %) všech zaměstnaných osob.
V rámci zemí EU podle údajů z roku 2004 patřily české podnikatelské subjekty s 10 a více zaměstnanci používáním internetu ve vztahu k veřejné správě v oblasti vyhledávání informací na páté místo (88 % subjektů), 65 % podniků stahovalo z webových stránek veřejné správy formuláře a 32 % formuláře vyplňovalo a odesílalo on-line. V Německu využívalo internetové stránky veřejné správy cca 37 % subjektů, on-line formuláře jen 24 %.
Klíčovou roli při vývoji nových technologií sehrávají kvalifikované lidské zdroje, a proto je nutné statisticky monitorovat v tomto ohledu stávající situaci na trhu práce stejně tak jako i situaci v institucionálním zajištění odpovídajících vzdělávacích programů.
Počítačoví odborníci (ICT experti) se podle definice Eurostatu a OECD dělí na dvě hlavní skupiny, a to na vědce a odborníky a technické pracovníky v oblasti výpočetní techniky. S určitým zjednodušením lze říci, že vědečtí pracovníci se podílí na samotném vývoji nových technologií a souvisejících konceptů, zatímco techničtí pracovníci spíše na provozu a podpoře těchto systémů.

Tab. 2.2.3.2
Počítačoví odborníci (VŠPS)

Ačkoli v hlavním městě ve srovnání roku 2000 a 2005 nedošlo k nijak výraznému zvýšení počtu počítačových odborníků - nárůst činil 6,2 %, značné bylo meziroční navýšení v letech 2001 a 2002. V těchto letech lze obecně v ČR hovořit o mimořádném početním nárůstu ICT odborníků v zaměstnané populaci. Po roce 2002 se v Praze počty těchto pracovníků stabilizovaly na hodnotách z konce devadesátých let. V tomto období došlo i ke zpomalení či zastavení růstu trhu IT. Jeden z důvodů je možno hledat v tom, že v těchto letech probíhal dynamický proces centralizace a automatizace ICT, čímž se snižují i nároky na počty informatiků v podnikové sféře.
Z krajského srovnání je patrné, že největší koncentrace počítačových odborníků je právě v hlavním městě. Nad průměrem jsou také Jihomoravský, Středočeský a Moravskoslezský kraj, a to především díky nově vznikajícím vývojovým a technologickým centrům v těchto regionech.
V mezinárodním srovnání podílu ICT odborníků na zaměstnané populaci vedou v pomyslném žebříčku severské země, z nových členských zemí EU je na tom nejlépe Česká republika, i když nárůst podílu mezi roky 2000 a 2005 je v porovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy nejnižší (jen 0,1 %).
Zvyšují se podíly studentů a absolventů oborů informatiky a výpočetní techniky, v letech 2001 - 2004 v rámci republiky došlo k nárůstu těchto absolventů o 31,3 %, studentů dokonce o 39,1 %.