2.1 Struktura obyvatel

2.1 Struktura obyvatel
Obecně je stav obyvatelstva určován porodností, úmrtností a v případě migračně otevřených územních celků, k nimž patří celé hlavní město, především stěhováním. Při hodnocení demografického vývoje je nutné vždy přihlédnout k základním podmínkám reprodukce, a to podmínkám demografickým, sociálně ekonomickým, ale i psychologickým a postojovým. Podmínky demografického vývoje v hl. m. Praze se ve většině oblastí odlišují od ostatních krajů ČR a tudíž i ukazatele demografické statistiky mají v Praze svá výrazná specifika. Především je třeba zdůraznit, že hl. m. Praha je jako celý kraj pouze městskou aglomerací, kde se prakticky nevyskytuje venkovský typ osídlení. Ve velkoměstských populacích mají svá specifika bezpochyby i podmínky související s trhem práce, bydlením, ale také s dalšími ekonomickými předpoklady, městské populace se také obvykle vyznačují nižší plodností i sníženou specifickou úmrtností.

2.1.1 Stav obyvatel

· Výrazné snížení úbytků obyvatel přirozenou měnou v posledních dvou letech
· Migrace jako jediný zdroj početního růstu obyvatel
· Nárůst počtu cizích státních příslušníků, pokles počtu občanů ČR

Stav obyvatel Prahy k 31. 12. 2005 byl 1 181 610 osob. Jde o trvale bydlící občany ČR a cizí státní příslušníky s trvalým nebo dlouhodobým povolením k pobytu. Hl. m. Praha je druhým nejlidnatějším krajem ČR. V tomto velkoměstě je hlášeno necelých 12 % ze všech obyvatel ČR. Od roku 1993 do roku 2001 docházelo každoročně ke snižování celkového počtu obyvatel Prahy. Byla to velmi netypická situace. Hlavní město sice většinou v historii vykazovalo úbytek obyvatel přirozenou měnou (roční počty zemřelých převyšují roční počty živě narozených), ale velké migrační přírůstky tento deficit vždy pokrývaly a i značně překračovaly. Od počátku oficiální statistiky o počtu obyvatel v Praze došlo pouze ve dvou obdobích k úbytku obyvatel, a to po ukončení 2. světové války a poté od roku 1994 do roku 2001.

Tab. 2.1.1.1
Vývoj obyvatel

Od roku 2002 nastala opět pro Prahu obvyklá situace, počet obyvatel se v důsledku migrace každoročně zvyšuje. K tomuto obratu ovšem došlo hlavně v důsledku již zmíněné metodické změny, spočívající v započtení cizinců s dlouhodobým pobytem do stavu obyvatel. Veškeré početní přírůstky obyvatel ve sledovaném období jsou v Praze totiž vázány na migrační saldo cizích státních příslušníků, kteří v Praze nacházejí pracovní uplatnění.

Graf 2.1.1.1
Pohyb obyvatel

Od počátku roku 2002 do konce roku 2005 (období zvyšování počtu obyvatel) vzrostl celkový počet obyvatel Prahy téměř o 2 %.

2.1.2 Sídelní struktura obyvatel

· Mimořádně vysoká hustota zalidnění
· Snižování počtu obyvatel v centrálních částech
· Perspektivní vývoj v částech s možnostmi nové bytové výstavby
· Středočeský kraj je zdrojem lidského kapitálu pro hlavní město
· Propojení Prahy s jejím okolím se posiluje

Vzhledem k tomu, že Praha představuje specifický region, který je tvořen jediným velkoměstem, je zde velmi husté osídlení. Celkově v Praze k 31. 12. 2005 byla hustota zalidnění 2 371 osob na km2. Je to nejvyšší hustota ze všech regionů (na druhé pozici je kraj Moravskoslezský, kde hustota jen mírně převyšuje 200 obyvatel na km2). Srovnání s ostatními regiony však v tomto směru není zcela adekvátní, právě proto, že Praha je jen jedno město, bez venkovských území. Pro srovnání charakteristik sídelní struktury je lépe použít srovnání s dalšími velkými městy ČR.

Tab. 2.1.2.1
Charakteristiky osídlení - srovnání ČR, velká města

Ovšem i ve srovnání s dalšími třemi největšími městy ČR (Brno, Ostrava a Plzeň) hustota zalidnění na km2 v Praze značně převyšuje údaje za Brno, Ostravu i Plzeň. Hustota zalidnění souvisí především s typem zástavby. Nejdetailnější údaje o typu obytné zástavby máme vždy jednou za 10 let ze sčítání lidu, domů a bytů. Především ve městech žije drtivá převaha obyvatel v bytových domech. Zatímco v celorepublikovém průměru podle výsledků SLDB 2001 žilo v bytových domech 54 % obyvatel, v Praze to bylo 85 %. Také v dalších dvou největších městech (Ostrava a Plzeň) podíl obyvatel bydlících v bytových domech přesahoval 80 % a v Brně to bylo více než tři čtvrtiny obyvatel. Hustota osídlení ve velkoměstské zástavbě je proto výrazně vyšší než na jiných územích. Zejména výstavba opravdu velkokapacitních panelových sídlištních komplexů v poslední čtvrtině 20. století hustotu osídlení ve velkých městech zvýšila.
Hustota osídlení se liší i uvnitř hlavního města, a to podle typu zástavby jednotlivých územních celků. Celkově byla hustota obyvatel v Praze v předchozích obdobích ještě vyšší. Postupným připojováním území poměrně řídce osídlených okolních obcí ve 2. polovině 20. století docházelo ke snižování průměrné hustoty zalidnění. V okrajových částech byl vytvořen předpoklad k rozšíření nové výstavby. V šedesátých letech byla k hl. m. Praze připojena území 21 nejbližších obcí z okolí, která představovala cca 125 km2. Později v roce 1974 bylo území Prahy rozšířeno o 30 obcí s územím o rozloze necelých 200 km2. Na těchto nových územích byla hustota osídlení minimální, takže tím byly dány předpoklady pro novou výstavbu.
I při trvalém, již několik desetiletí trvajícím odlivu obyvatel z vnitřního města, je až dosud nejvyšší hustota v centrálních částech města (v MČ Praha 2 a Praha 3 přesahuje 10 000 obyvatel na km2). Hustě obydlené části centra jsou zastavěny bytovými domy z konce 18. a počátku 19. století, v nichž se v té době koncentroval vysoký počet obyvatel.
Obdobná koncentrace obyvatel probíhala však i ve druhé polovině 20. století v nově budovaných rozsáhlých sídlištních celcích, které jsou tvořeny vysokokapacitními bytovými domy. Ty byly situovány právě na volná území většinou nově přičleněná k Praze právě v roce 1968. Na těchto sídlištích dosahuje hustota obyvatel hodnot mezi 6 000 a 7 000 obyvatel na km2 (v MČ Praha 11 a Praha 17 je více než 7 000 obyvatel na km2).
Naproti tomu v okrajových městských částech, které byly před přičleněním ku Praze menšími venkovskými obcemi, a jsou poněkud vzdálenější od vnitřního města, je stále relativně nízká hustota osídlení (MČ Praha-Královice a Praha-Nedvězí, mají hustotu kolem 50 obyvatel na km2 a nižší než 200 obyvatel na km2 je ještě hustota v MČ Praha-Křeslice, Praha-Přední Kopanina a Praha-Benice). Nejnižší hustota je s výjimkou Přední Kopaniny v městských částech v jihovýchodním výběžku hl. m. Prahy za MČ Praha 22, tj. za Uhříněvsí. Zde je také prostor pro současnou novou bytovou výstavbu, která má však zcela jiný charakter. V současné době nová výstavba nemá tak koncentrovanou podobu. Ačkoli v Praze převažuje výstavba bytových domů nad domy rodinnými, nejde již o koncentraci sídlištního typu z let před rokem 1990, a to jak pokud jde o velikost obytných staveb, tak i o jejich lokalizaci.
V centrálních městských částech s vysokou koncentrací osídlení hustota obyvatel stále dlouhodobě klesá. Hustota v posledních letech poklesla i ve většině sídlištních městských částech s vysokou koncentrací. Lze říci, že veškeré přírůstky obyvatel Prahy v návaznosti na bytovou výstavbu jsou poměrně rovnoměrně rozptýleny do různých, spíše okrajových městských částí. Od roku 2001 se v Praze hustota obyvatel zvýšila o 13 osob na km2. Vůbec nejvíce poklesla hustota v MČ Praha 2, a to o 683 osob. Naproti tomu nejvíce stoupla hustota v MČ Praha 14, a to o 306 osob.
Základní schéma struktury osídlení se v Praze dlouhodobě nemění s tím, že v posledních letech nevznikají další disproporce vyplývající z nekoordinované nárazové bytové výstavby s lokální koncentrací.
Strukturu osídlení lze hodnotit i bez ohledu na administrativně správní dělení hlavního města podle jiných kritérií. Na základě výsledků SLDB 2001 byla experimentálně vytvořena ve spolupráci s oddělením urbanistické koncepce Útvaru rozvoje hl. m. Prahy speciální typologie UO podle převládajícího typu zástavby, a to s posouzením charakteru zástavby v jednotlivých UO. Pro potřebu třídění dat ze SLDB 2001 (a i pro srovnání s výsledky SLDB 1991) vzniklo tak celkem 8 kategorií.
Je to těchto 8 typů s převládající zástavbou:
(názvy kategorií byly upraveny a zjednodušeny, v závorce jsou uvedeny příklady využití)

Ø kompaktní městského typu (bydlení, administrativa aj. nebytové funkce, v polootevřených a uzavřených blocích a objektech tvořících souvislou uliční frontu)
Ø vilová městského typu (rodinná zástavba různého typu v zeleni do 3 nadzemních podlaží)
Ø sídlištní po roce 1980 (rozvolněná zástavba pro bydlení i nebytové funkce postavená převážně po roce 1980, ve skupinách či otevřených blocích, které nemusí tvořit uliční frontu)
Ø sídlištní do roku 1980 (obdobně jako 3)
Ø kompaktní venkovského typu (rozvíjející se původní venkovské osídlení, nízkopodlažní smíšená zástavba)
Ø drobná rozptýlená (drobná zástavba rekreačního charakteru do 2 nadzemních podlaží, zástavba v převážně nezastavěném území a plochy bez zástavby - např. zahrádkové osady, plochy pro sport, zeleň, zemědělská půda aj.)
Ø účelové areály (zástavba různé podlažnosti, většinou nesouvislá, kombinovaná, velkoplošné halové objekty - např. letiště, technické vybavení, sportovní areály, kasárna, nemocnice)
Ø ostatní smíšená (kombinovaná zástavba bez převažujícího charakteru, smíšené funkce)
Podle rozlohy představují největší plochu UO zařazené do kategorie „drobná rozptýlená zástavba“, je to polovina území celého hlavního města. Ovšem na této ploše podle výsledků SLDB 2001 žilo jen 1,3 % obyvatel. Jejich počet se v posledních letech mírně zvýšil, ale stále je to jen mizivý podíl na pražské populaci. Naproti tomu téměř polovina obyvatelstva (47 %) žije v UO zařazených do kategorie sídlišť, které zaujímají jen 11 % plochy města. Celkově se počet obyvatel v oblastech se sídlištní zástavbou mírně snižuje. Tento úbytek byl zaznamenán ve starší sídlištní zástavbě. Ovšem nejvýznamnější úbytky byly zaznamenány v oblastech, kde převažuje kompaktní zástavba městského typu. Nicméně v těchto částech Prahy, které představují jen 4 % území města, žije stále čtvrtina obyvatel, takže patří mezi nejhustěji osídlené části. Snižování počtu obyvatel zejména v centrálních částech města je jednak důsledkem výrazně limitovaných možností nové bytové výstavby, zčásti i přeměny některých bytových prostor na komerční využití nebytového typu, ale v posledních letech i růst cen nemovitostí a nájmů v atraktivních lokalitách. Vůbec nejvýraznější početní přírůstky obyvatel byly v posledních letech zaznamenány v UO s převažujícím rodinným bydlením, ať už v městských vilových čtvrtích či ve venkovské zástavbě převážně na okrajích města. V těchto dvou typech zástavby se počet obyvatel od roku 2001 zvýšil téměř o 7 %.

Tab. 2.1.2.2
Počet obyvatel podle typu zástavby

Místní rozdělení základních sídelních jednotek podle typu zástavby je znázorněno na kartogramu v příloze. Použitá typologie UO má charakter „morfologický“ a nesleduje primárně prostorové či vývojové hledisko - jednotlivé typy UO nevytvářejí nutně souvislé zóny, jak je z mapky zřejmé.
Rozdělení podle typů zástavby dokumentuje poměrně značně nerovnoměrné rozmístění bydlícího obyvatelstva na ploše města, respektive i velkorysé územní vymezení Prahy.
Dosavadní vývoj počtu obyvatel jak podle administrativně správního členění Prahy na 57 městských částí, tak i podle typu zástavby poukazuje na hlavní tendenci, která je charakterizována trvalým úbytkem obyvatel hustě osídlených centrálních částí města a růstem počtu obyvatel v okrajových částech s možnostmi výstavby nových obytných celků. Proces znovuobjevování atraktivních lokalit v centrech měst pro bydlení (nazývaný „gentrifikace“), do jisté míry opačný proces ke vzniku „satelitních“ městeček, v Praze není zatím tak významný. V centru Prahy vzniká pouze relativně malý počet nových bytů v půdních vestavbách a v nejvyšších patrech víceúčelových novostaveb, který jen malou měrou přispívá ke zmírnění rizika postupného vylidňování centra. Nicméně i v Praze jsou realizovány v posledních letech projekty nového bydlení na regenerovaných plochách v tzv. rozšířeném centru Prahy. Jednou z bariér, které brání obrácení depopulačního trendu ve vnitřním městě je však také vysoká cenová hladina bydlení v těchto oblastech, která limituje využití takto situovaných obytných zón ve větší míře zejména pro mladé rodiny s dětmi.
Z hlediska lidského potenciálu nabývá stále více na významu propojení Prahy s okolím hlavního města. Zejména rozsáhlá bytová výstavba, především formou výstavby rodinných domů v bezprostředním okolí Prahy, činí tato území obytným zázemím pro pracovní sílu uplatňující se na pražském trhu práce. Formy této rezidenční suburbanizace jsou zaznamenávány i v okolí dalších velkých měst. Značná část bytové výstavby realizovaná především v obcích okresů Praha-východ a Praha-západ je vázána téměř výhradně na pracovní uplatnění zdejšího obyvatelstva v hlavním městě. Středočeský kraj se tak stává zejména v bližším okolí Prahy zdrojem lidského kapitálu pro hlavní město. Za administrativní hranicí hlavního města vznikají ale i komerční zóny, kde mnohdy pracují i obyvatelé hlavního města. Důvody je třeba hledat především v tom, že jsou zde spojeny výhody vyplývající z mezinárodního i celostátního centra, kterým Praha je, s větší dostupností volných pozemkových prostor. Praha a Středočeský kraj tvoří propojený region, kde zvláště kolem administrativní hranice jsou stále zřetelnější vzájemné vazby. Sídelní struktura hlavního města a nejbližších okresů Středočeského kraje je tímto procesem značně ovlivňována. V hlavním městě je trvale velmi nízký podíl nově stavěných bytů v rodinných domech, na což má určitý vliv právě skutečnost, že masivní výstavba právě rodinných domů je realizována za hranicemi Prahy. Vzájemné vazby mezi těmito regiony se odrazily již v minulém vývoji. K Praze byly postupně přičleňovány obce původně patřící ke Středočeskému kraji.
Praha je pro Středočeský kraj i v současné době zcela dominantním centrem, na něž je orientována většina aktivit nejen v nejbližším okolí hlavního města. Praha se svou koncentrovanou nabídkou pracovních příležitostí stává nejčastějším cílem dojížďky za prací především obyvatel okresů Praha-východ a Praha-západ. Úzké dopravní propojení Prahy a sídel v jejím okolí je posilováno i integrovaným dopravním systémem DP hl. m. Prahy, který rozšiřuje městskou hromadnou dopravu i do těchto lokalit.

Pro posouzení populace ve vztahu k rozvoji regionu v socioekonomickém pohledu je především nutné posuzovat kvalitativní aspekty.

2.1.3 Věková struktura obyvatel

· Trvalý mírný početní i procentuální nárůst obyvatel v produktivním věku
· Největší početní přírůstky v pětiletých věkových skupinách 30 - 34 let a 60 - 64 let
· Zvyšující se podíl obyvatel v produktivním věku je hlavní příčinou dalšího poklesu již tak nízké hodnoty indexu ekonomického zatížení
· V souvislosti s trvale relativně nízkým podílem dětí a naopak zvýšeným zastoupením osob nejstaršího věku je v Praze průměrný věk stále vyšší než v ČR celkem

Významnou charakteristikou populační základny jako prvotního zdroje pracovní síly je věkové složení obyvatel regionu.
Obecně jsou stav obyvatelstva a jeho věkové složení určovány porodností, úmrtností a stárnutím v čase. V případě migračně otevřených územních celků, k nimž patří celé hlavní město, také stěhováním. Právě v Praze jsou významnější změny ve věkovém složení spojeny hlavně s migrací. Koncentrace pracovních příležitostí i další příznivé okolnosti mají zvláště v posledních letech značný vliv na zvyšující se počty přistěhovalých a tím i pozvolný nárůst počtu obyvatel zejména ve věkových skupinách produktivního věku.
Pro věkovou skladbu pražské populace je v posledních letech typické zvýšené zastoupení obyvatel v ekonomicky aktivním věku. V Praze byl podíl osob ve věku 15 - 64 let ke konci roku 2005 o 1 procentní bod vyšší než v celorepublikovém průměru. Vysoký počet obyvatel v produktivním věku je v Praze ovlivňován migračními přírůstky. Imigranti, přicházející do hlavního města za prací, jsou právě v této věkové kategorii. V roce 2002 se počet obyvatel ve věku 15 - 64 zvýšil o 6 141 osob, v roce 2003 o 7 568, v roce 2004 o 7 395 osob a v roce 2005 to bylo již o 11 134 osob. Ke konci roku 2005 bylo v Praze 851 820 obyvatel v produktivním věku.
Naproti tomu ve srovnání s hodnotou ČR, ale i ostatních regionů, je v Praze trvale velmi nízký podíl dětí do 15 let. Zatímco v ČR dětská složka ke konci roku 2005 představovala 14,6 % populace, v Praze je to pouhých 12,3 %. Počty dětí jsou v Praze ovlivněny jednak stabilně spíše nižší úrovní plodnosti pražských žen, jednak v tomto ohledu poměrně nepříznivou věkovou skladbou populace, ale částečně i migrací. Mezi vystěhovalými z Prahy je v posledních letech poměrně vysoký podíl dětí, které odcházejí spolu s rodiči z Prahy často za lepšími podmínkami pro bydlení. Vliv na tuto situaci má proces rezidenční suburbanizace, protože díky stěhování obyvatel do okresů v blízkém okolí Praha ztrácí i dětskou složku populace. V posledních letech však v Praze porodnost roste poněkud rychleji než v ostatních regionech a nárůst počtu dětí do 4 let je zde výrazně vyšší než v ČR celkem. V Praze počet dětí do 5 let vzrostl od roku 2000 o 18,2 % a v ČR celkem o 6,4 %. Celkově se počet obyvatel ve věku 0 - 14 let od roku 2000 snížil o 7,2 %, počet dětí do 15 let činil 145 364.
Zvýšené zastoupení obyvatel v důchodovém věku je pro Prahu charakteristické trvale. V posledních šesti letech je zde však patrná zcela odlišná tendence než v ČR. Zatímco v ČR podíl obyvatel nad 64 let každoročně mírně roste, v Praze je tomu opačně. Koncem roku 2000 byl v Praze podíl osob v poproduktivním věku vyšší než v ČR celkem o 1,9 procentního bodu, v roce 2005 to bylo více o 1,4 procentního bodu. V Praze ke konci roku 2005 bylo 184 426 osob v poproduktivním věku, což představovalo 15,6 % populace. V posledních letech i v této věkové kategorii ovlivňuje v Praze migrace početní vývoj obyvatel v postaktivním věku. Stále více obyvatel po ukončení aktivního zapojení do pracovní sféry odchází mimo Prahu zejména v souvislosti se zvyšujícími se náklady na bydlení, ale také v návaznosti na změny v životním stylu.

Tab. 2.1.3.1
Hlavní věkové skupiny obyvatel

Index ekonomického zatížení, koncipovaný jako poměr součtu počtu dětí s počtem obyvatel ve věku důchodovém k počtu osob v produktivním věku je v Praze daleko nižší než v ČR celkem a jeho hodnota se trvale snižuje. Na 100 osob v produktivním věku v Praze v roce 2001 připadalo 47 osob ve věku ekonomicky neaktivním a v roce 2005 to již bylo 39. Pokles tohoto ukazatele v hlavním městě je zejména důsledkem nárůstu počtu osob v mladších věkových skupinách aktivního věku, poklesu počtu dětí do 14 let, ale i početního snížení stavu obyvatel ve věku 65 let a více.
V současnosti zatím dochází ke snižování zatíženosti ekonomicky aktivního obyvatelstva i v České republice, ale očekává se, že v relativně blízké budoucnosti se tato situace bude měnit, zejména proto, že z ekonomicky aktivní populace budou brzy odcházet početně silné ročníky, narozené po 2. světové válce. V Praze ovšem tyto základní demografické předpoklady ovlivňuje do značné míry právě migrace, takže lze předpokládat, že zvyšování ekonomického zatížení zde bude i v budoucnu méně progresivní než jinde v ČR. Hlavní město se svou nabídkou pracovních příležitostí, ale i velkoměstským způsobem života bude stále působit na koncentraci ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Tab. 2.1.3.2
Obyvatelstvo podle věkových skupin

Posuzujeme-li početní nárůst obyvatel v jednotlivých pětiletých věkových skupinách, bylo oproti roku 2000 zaznamenáno v Praze, ve shodě s údajem za celou ČR, nejvýraznější navýšení u věkové skupiny obyvatel ve věku 80 - 84 let, kde je příčina zejména v prodlužování naděje dožití. Počet těchto obyvatel se v Praze zvýšil o 63,3 % a v ČR dokonce o 68,3 %. Nižší nárůst v Praze než v ČR celkem souvisí opět s migrací, protože osoby nejstaršího věku z Prahy v posledních letech poněkud častěji odcházejí na venkov za zdravějším životním prostředím, ale také za levnějším bydlením.
Kromě tohoto nebývalého zvýšení byl v Praze zaznamenán značný početní nárůst u obyvatel ve věku 60 - 64 let. V Praze to ve srovnání s rokem 2000 ke konci roku 2005 činilo 44,5 % (v ČR to bylo pouze 26,6 %). Toto výrazně vyšší navýšení než v ČR celkem je dáno soustředěním osob, které v tomto věku v Praze nacházejí pracovní uplatnění zejména v místech, kde je vyžadována vysoká kvalifikace a odbornost.
Pracovní příležitosti jsou příčinou výrazného nárůstu i u počtu obyvatel v mladších věkových skupinách produktivního věku, který je v Praze zaznamenáván. Počet osob ve věku 30 - 34 let v Praze vzrostl od roku 2000 o třetinu (v ČR to bylo o 25,3 %). V Praze se zvýšil i počet obyvatel ve věkových skupinách produktivního věku 25 - 29 let (o 11,9 %), 55 - 59 let (o 11,3 %) a 40 - 44 let (zvýšení o 7,3 %).
Ke snížení počtu obyvatel v kategorii produktivní věk (15 - 59 let) došlo u věkových skupin do 24 let. Ve věku 15 - 19 let došlo k poklesu o 7 % (ČR o 4,2 %) a ve věku 20 - 24 let byl zjištěn pokles o 17 % (v ČR o 18 %). K nejvýraznějšímu početnímu úbytku došlo v Praze u osob ve věku 45 - 49 let, a to o 22,4 %, zatímco v celorepublikovém průměru se počet takto starých obyvatel snížil jen o 14,8 %. V celkovém snížení se v tomto věku projevuje mírné snížení porodnosti v důsledku legalizace UPT v roce 1958, ale v Praze lze příčiny opět hledat i v migraci. Obyvatelé v tomto věku již zpravidla mají zajištěné postavení v zaměstnání a v mnoha případech i určité finanční rezervy, což jim umožní realizovat své plány na bydlení v nově postavených rodinných domech situovaných často v okolí Prahy. Pro ilustraci uveďme, že v okrese Praha východ byl pokles počtu v této věkové skupině jen 9,8 % a v okrese Praha západ 11 %.
Pokud hodnotíme pražskou věkovou strukturu v kategorii produktivní věk, která je pro vývoj lidských zdrojů v krátkodobém horizontu nejvýznamnější, můžeme konstatovat, že nejsilněji jsou zde zastoupeny věkové skupiny 25 - 29 let (12,7 % ze všech v produktivním věku) a 30 - 34 let (12,2 % ze všech v produktivním věku). Obdobná je situace i v rámci celé republiky, protože v tomto věku jsou početně silné populační ročníky ze 70. let minulého století. Nicméně v Praze je toto zastoupení zesílené, protože v migračních přírůstcích je tento věk významně zastoupen. Z perspektivního pohledu lze hodnotit jako nepříznivé, že je v Praze oproti ČR snížené zastoupení obyvatel ve věku 15 - 19 a 20 - 24 let. Zde je ovšem třeba brát na zřetel, že v Praze je přítomen značný počet studentů zejména vysokých škol z celé republiky, kteří dosud trvale bydlí mimo Prahu a jakmile dokončí přípravu na povolání, zůstávají díky pestré nabídce pražského pracovního trhu v hlavním městě a většinou zde přijmou i bydlení. Lze tedy předpokládat, že počet osob v následujících věkových skupinách poroste. Silněji než v ČR celkem jsou v Praze zastoupeny nejstarší věkové skupiny obyvatel v produktivním věku. Je to obecně dáno především přesunem početně silnějších populačních ročníků do této kategorie, ale v Praze má vliv i koncentrace v důsledku pracovních příležitostí.
Z hlediska dělení populace podle pohlaví je pro věkovou strukturu v Praze typické silnější zastoupení žen, a to nejen v kategorii poproduktivní věk, ale i u obyvatel ve věku produktivním. Pro velkoměstské populace je větší převaha žen typická. Zatímco v rámci ČR v roce 2005 bylo ve věkové kategorii 15 - 64 let 49,8 % žen, v Praze to bylo 50,6 % žen. Převaha je zde u vyšších věkových skupin produktivního věku. Zatímco v ČR celkem v roce 2005 byla převaha mužů až do věkové skupiny 45 - 49 let, v Praze bylo více žen už ve věkové skupině 40 - 44 let. Ve všech pětiletých věkových skupinách produktivního věku nad 39 let je v Praze převaha žen také výraznější než v ČR. Pokud jde o změny ve složení obyvatel v produktivním věku za sledované období, tak mužská část populace roste početně poněkud rychleji. V Praze se podíl žen v produktivním věku snížil o 0,6 procentního bodu. Stejná tendence byla i v ČR celkem, ale méně výrazná, pouze o 0,1 procentního bodu.

Graf 2.1.3.1
Vybrané věkové skupiny obyvatel v letech 2000 a 2005

Rozdíly ve věkovém složení jsou zaznamenávány v hl. m. Praze i podle jejích jednotlivých částí. Hlavní město Praha je samostatným vyšším územně správním celkem a je i statutárním městem, vnitřně členěným na 57 městských částí s vlastní samosprávou. Složení městských částí je jak z hlediska velikosti, tak i urbanistického charakteru, značně rozdílné. Tato rozrůzněnost mimo jiné souvisí s typem osídlení, polohou v rámci území města i s historií a vývojem těchto celků. Především jsou významné rozdíly ve velikosti jednotlivých městských částí ať již co do rozlohy, či co do počtu obyvatel. U čtyř městských částí se počet obyvatel pohybuje kolem 100 000, u sedmnácti městských částí nedosahoval počet obyvatel k 31. 12. 2005 ani hodnoty 2 000. Obdobně jsou rozdílné i typy zástavby, jak je uvedeno v oddíle o sídelní struktuře. V návaznosti na tyto sídelní charakteristiky se liší i věkové složení obyvatel.
Ve vnitřních městských částech se starší zástavbou bytových domů, kde vzhledem ke zmíněnému typu zástavby a k poměrně malým nezastavěným plochám, je i při trvalých úbytcích obyvatel stále vysoká hustota obyvatel. Převládá zde obyvatelstvo většinou vyššího věku. Všechny syntetické ukazatele věkového složení, průměrný věk, index stáří a index ekonomického zatížení, zde překračují celopražské hodnoty. Struktura podle hlavních třech věkových kategorií ukazuje, že je zde trvale vysoký podíl osob v poproduktivním věku a naproti tomu nízký podíl dětské složky. Podíl obyvatel 65letých a starších se pohybuje kolem 17 % a dětská složka zde jen lehce překračuje desetinu populace. Ovšem ve srovnání s rokem 2000 dochází i v těchto městských částech k určitému zlepšování parametrů věkové skladby. Jde zejména o zvyšování podílu osob v produktivním věku a pokles podílu osob starších 64 let. Klesá zde tedy i index ekonomického zatížení a také index stáří. I v těchto posunech se odráží působení migrace. V těchto vnitřních městských částech, kde většinu tvoří starší až historická zástavba, jsou na jedné straně relativně velmi vysoké náklady na bydlení, ale na straně druhé většinou nepříliš příznivé podmínky života, což souvisí s umístěním v samém centru města. Tyto oblasti nejsou proto vyhledávány pro bydlení mladší části obyvatel s dětmi. Jsou zde také jen velmi omezené možnosti nové výstavby bytů, takže přírůstky mladší části populace migrací zde nemají podstatný význam. Naopak pro centrum města je dlouhodobě charakteristický spíše značný úbytek obyvatel migrací. Jde však do značné míry o vystěhovávání starších obyvatel, kteří odtud po skončení profesionální dráhy odcházejí a hledají levnější a i klidnější bydlení.
Dále jsou v Praze městské části s převažující sídlištní zástavbou. Jak zástavba sídlištní, tak i starší městská zástavba bytových domů je typická vysokou hustotou osídlení. Z pohledu věkového složení populace jsou spíše na druhé straně spektra než oblasti vnitřního města. Důležité je ovšem i stáří této sídlištní zástavby. Městské části s poměrně novou sídlištní zástavbou, kde jsou i v současnosti pravidelně zaznamenávány migrační přírůstky, mají populaci mladší a všechny věkové charakteristiky lze hodnotit pozitivně. Průměrný věk je zde nižší než v částech se starší zástavbou a výrazně nižší než celopražský údaj. Také podíl obyvatel nejstarší věkové kategorie je zde poměrně nízký. Ovšem zastoupení dětí je zde vyšší než v centru města. V městských částech, kde jde již o poněkud starší sídlištní komplexy, bydlí o něco starší obyvatelstvo a zejména zastoupení dětské složky populace je zde velmi nízké. V těchto městských částech je zvýšený podíl obyvatel ve věkové kategorii 15 - 64 let. Naproti tomu zastoupení osob ve věku nad 64 let je stále poměrně nízké. K posunům ve věkové skladbě v důsledku migrace dochází méně a změny, k nimž od roku 2001 došlo jsou způsobeny spíše stárnutím stávající populace. Zvyšuje se zde průměrný věk a roste index stáří, zejména v důsledku poklesu počtu dětí do 14 let.
Dalším typem jsou převážně okrajové městské části s většinou vhodnými územními podmínkami pro novou zástavbu tam, kde jsou zaznamenávány migrační přírůstky v posledních letech. Tyto následně ovlivňují i věkovou skladbu obyvatel, což se odráží i v posunech charakteristik věkové struktury. Největší význam má početní nárůst osob ve věku 15 - 64 let. Mezi přistěhovalými tvoří osoby této věkové kohorty výraznou většinu. V těchto městských částech je většinou také nadprůměrný podíl dětské složky. Ve většině těchto městských částí je i nadprůměrné zastoupení obyvatel v ekonomicky aktivním věku. Ve srovnání s rokem 2000 se nadále tento podíl zvyšoval. Dále je zde i naopak snížený podíl osob v důchodovém věku. Ve většině těchto městských částí došlo také ve srovnání s rokem 2000 k poměrně značnému snížení podílu nejstarší věkové kategorie.
Pro hodnocení situace ve věkové struktuře z pohledu lidských zdrojů je pro Prahu pozitivní, že roste počet obyvatel zejména ve věkových skupinách mladšího produktivního věku. Současný stav lze charakterizovat jako pozitivní, je však třeba vytvářet podmínky pro stěhování mladších obyvatel do hlavního města a zachovat či zlepšit propojení Prahy s ostatními regiony.

2.1.4 Vzdělanostní struktura obyvatel

· Nadprůměrná vzdělanostní úroveň populace
· Zlepšení parametrů vzdělanostní struktury se výrazněji projevuje u žen
· Nejvyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je ve věkové skupině 35 - 44 let
· Ve sledovaném období výrazně vzrostl zejména podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva v produktivním věku

Podstatným a pro hodnocení populace z hlediska kvality lidských zdrojů rozhodujícím parametrem je složení obyvatelstva podle vzdělání. Dosažené vzdělání je z ekonomického, sociálního i demografického hlediska jedním ze základních diferenciačních faktorů. Podkladem pro hodnocení současné úrovně vzdělanosti Prahy jsou zejména výsledky SLDB 2001 v porovnání s minulým cenzem v roce 1991.
Vzdělanostní struktura obyvatel Prahy je odlišná od struktury v celé ČR i ostatních regionech. Podle výsledků sčítání lidu 2001 byl v hlavním městě ve srovnání s celorepublikovým průměrem nižší podíl osob se základním vzděláním (o 8,6 procentních bodů) a podíl s učňovským a středním vzděláním bez maturity (o 9,1 procentních bodů), naopak vyšší bylo zastoupení osob s úplným středním (o 7,4 procentních bodů) a vysokoškolským vzděláním (o 9,9 procentních bodů). Podíl vysokoškolsky vzdělané populace je v Praze více než dvojnásobný ve srovnání s ČR. Zatímco podle SLDB 2001 žilo ze všech obyvatel starších 15 let v Praze 11,8 % v hlavním městě, ze všech vysokoškolsky vzdělaných obyvatel ČR jich žilo v Praze 23,9 %.
Necelá pětina obyvatel Prahy má vysokoškolské vzdělání. Pokud jde o zaměření studia, je v Praze stejně jako i v celé republice mezi vysokoškolsky vzdělanými nejvíce absolventů univerzitních oborů. Následují absolventi technických oborů. Větší zastoupení mezi vysokoškoláky mají v Praze než v ČR odborníci ekonomové a také absolventi uměleckých vysokých škol.
Tab. 2.1.4.1
Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle vzdělání a pohlaví (SLDB 2001)

Mezi muži a ženami jsou rozdíly v charakteristikách vzdělanostní struktury. Vysokoškolské vzdělání je stále častější u mužů než u žen. V Praze je mezi vysokoškolsky vzdělanými 43,8 % žen a v ČR je to 42,5 %. Ačkoli je v Praze výrazně vyšší podíl osob s nejvyšším vzděláním, rozdělení podle pohlaví zásadní rozdíl nevykazuje. V Praze je méně žen již jen mezi těmi, kteří vykázali vyučení bez maturity a vyučení s maturitou. I v této kategorii bylo 43 % žen. V případě vyučení s maturitou to bylo 38 % žen. U všech ostatních vzdělanostních kategorií převažovaly ženy. Nejvýrazněji pak u absolventů nástavbového studia (67,7 % žen) a u všeobecného vzdělání s maturitou (64,9 % žen). I v celorepublikovém pohledu byly u těchto typů vzdělání ženy nejsilněji zastoupeny (více než 60 %). Ovšem převaha mužů byla zaznamenána kromě vysokoškolského a vyučení bez maturity i u středního vzdělání bez maturity a u vyučených s maturitou. Podle oborů vysokoškolského studia převažují ženy nad muži především v univerzitních oborech, a to jak v Praze (58,9 %), tak i v ČR celkem (61,2 %) a v Praze ještě velmi mírně v uměleckých oborech (50,5 %).
Úroveň vzdělanosti obyvatelstva Prahy (i celé ČR) se v čase postupně zvyšovala, a to nejen tím, že stále více mladých lidí dosahovalo vyššího stupně vzdělání, ale také, a to značnou měrou, vymíráním obyvatel starších generací, kteří mnohem méně častěji získávali vyšší vzdělání než generace mladší.

Tab. 2.1.4.2
Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle vzdělání a věku (SLDB 2001)

V hodnocení vzdělanostní úrovně populace podle věkových skupin je třeba zohlednit, že v nejmladší věkové kategorii je velká část obyvatel, kteří ještě nedokončili přípravu na povolání. Do určité míry se tato okolnost odráží i ve věkové skupině 25 - 34 let, ale zde je to už výrazně méně podstatné. Nejvyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je ve věkové skupině 35 - 44 let. Naopak mezi obyvatelstvem v poproduktivním věku je vysokoškoláků nejnižší podíl.

Graf 2.1.4.1
Vzdělání obyvatel podle věkových skupin

Ovšem ve všech kategoriích produktivního věku je v Praze nejvyšší podíl osob s maturitním vzděláním. Vůbec nejčastější je tento typ vzdělání u obyvatel ve věku 25 - 34 let, ale zde, jak bylo řečeno výše, je jistá část těch, kteří ještě dokončí vysokou školu. Máme-li na zřeteli tuto okolnost, lze říci, že ve všech věkových kategoriích produktivního věku je v Praze více než třetina obyvatel s maturitním vzděláním.
Zlepšení parametrů struktury pražské populace mezi cenzy v letech 1991 a 2001 se výrazněji odrazilo u žen. Zatímco počet vysokoškolsky vzdělaných mužů se v období 1991 - 2001 zvýšil o 13 %, počet žen s tímto vzděláním se zvýšil o necelou třetinu (32 %). U středního vzdělání s maturitou se počet opět navýšil cca o pětinu (19,7 %) a zde již v růstu nebyly podstatné rozdíly mezi muži a ženami. U středního vzdělání bez maturity celkově v Praze se počet osob velmi mírně snížil, ale byl zde opět rozdíl mezi pohlavími. Zatímco mužů s tímto vzděláním v Praze o 1,3 % přibylo, počet žen se o 2,5 % snížil.

Tab. 2.1.4.3
Srovnání struktury obyvatel ve věku 15 a více let podle vzdělání a pohlaví v roce 1991 a 2001 (SLDB)

Úroveň vzdělanosti obyvatelstva nejen Prahy, ale i celé ČR se zvláště ke konci minulého století rapidně zvyšovala, a vzrůstající trend pokračoval i v posledních 5 letech. Údaje zjišťované při výběrovém šetření pracovních sil mají jiný metodický základ než údaje ze sčítání lidu, ale i ty tento trend potvrzují.

Tab. 2.1.4.4
Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle vzdělání v letech 2001 - 2005 (VŠPS)

Od roku 2001 v Praze vzrostl nejvýrazněji počet osob s vysokoškolským vzděláním. V roce 2005 mělo 22,4 % obyvatel nad 14 let v Praze vysokoškolské vzdělání. Více méně stagnuje počet osob se vzděláním maturitním (41 %). Mírný nárůst byl zaznamenán i u osob se středním vzděláním bez maturity. Zde je možné vidět příčinu i v tom, že pražský pracovní trh vykazuje relativně dost volných pracovních míst s požadavkem na řemeslné profese či na pozice ve sféře obchodu a služeb, kde není požadováno vyšší vzdělání, takže zejména určitá část migrantů přicházejících do Prahy za prací je patrně i z těchto vzdělanostních vrstev.
Také podle zjištění pravidelného výběrového šetření pracovních sil lze konstatovat, že výrazněji roste vzdělanostní úroveň u žen než u mužů.
Vysoká úroveň vzdělání je pro Prahu typická a vývoj nabídky pracovních příležitostí spolu s všeobecnými trendy ve způsobu života podporuje její další růst. Je však nutné také diverzifikovat možnosti a příležitosti ke vzdělání v přímé souvislosti s trhem práce a podporovat zvyšování flexibility lidských zdrojů i ve vzdělání pro co nejefektivnější využití.

2.1.5 Zdravotní stav obyvatel

· Naděje dožití v Praze dosahuje nejvyšších hodnot ze všech regionů
· Intenzitní ukazatele úmrtnosti v hlavním městě jsou velmi příznivé
· Intenzita úmrtnosti vyšší u mužů než u žen, ale zlepšování úmrtnostních poměrů je u mužů naopak o něco progresivnější
· Novotvary jsou nejčastější příčinou smrti u osob v produktivním věku
· V Praze je trvale snížené průměrné procento pracovní neschopnosti
· Průměrná délka pracovní neschopnosti je v Praze nižší než v ČR

Pro hodnocení populačního potenciálu z hlediska zdravotního stavu je v sociodemografických analýzách používáno několik charakteristik, které jsou dostupné ze statistických zjišťování a s touto problematikou souvisejí.
Zdravotní stav obyvatel obecně souvisí zejména s věkovým složením populace, ale jistou provázanost je možno hledat i se vzdělanostní strukturou spolu s ekonomickou aktivitou obyvatel. Charakter Prahy jako velkoměstské populace s sebou nese specifické rysy i v této oblasti.
Základní intenzitním ukazatelem úmrtnosti a tedy i charakteristikou zdravotního stavu obyvatel běžně dostupnou z demografického zpracování dat je naděje dožití. Všeobecné snižování míry úmrtnosti se kladně projevilo v prodloužení naděje dožití. Praha je v tomto ohledu oblastí se stabilně příznivými hodnotami. Důvody jsou spatřovány ve vzdělanostní i socioekonomické struktuře pražské populace. Svou roli ovšem hraje i dostupnost a kvalita zdravotní péče a zejména možnost rychlé lékařské pomoci při náhlých příhodách.

Tab. 2.1.5.1
Naděje dožití podle pohlaví a věku

Prodloužení naděje dožití bylo v devadesátých letech vyšší u mužů než u žen, takže došlo ke snížení rozdílu mezi pohlavími. Tento rozdíl byl v Praze vždy nižší než udával celorepublikový průměr. Vyšší úmrtnost mužů souvisí mimo jiné i s rozdíly ve způsobu života včetně zaměstnání. V Praze má více mužů zaměstnání se spíše nižším fyzickým zatížením a jsou i méně často vystaveni riziku úrazu než je tomu v některých jiných regionech. Při velkoměstském způsobu života se rozdíly v životním stylu mezi pohlavími přece jen neprojevují v takové míře jako na venkově. Zatímco v celorepublikovém hodnocení lze říci, že i v průběhu posledních let docházelo spíše ke snižování rozdílu v naději dožití mezi ženami a muži, v Praze je situace po roce 2000 opačná. Oproti hodnotě z období 2001 - 2002, kdy byl rozdíl mezi muži a ženami 5,23 let, se v období 2004 - 2005 zvýšil tento rozdíl na 5,34 let. Je zřejmé, že více se rozdíly v úmrtnosti mezi pohlavími projevují spíše v mladším věku a se stoupajícím věkem se snižují. Při hodnocení naděje dožití osob v 65 respektive v 80 letech se snížení rozdílu mužů a žen neprojevilo během posledního desetiletí nijak výrazně. Současně i rozdíly mezi Prahou a celou ČR se ve vyšším věku stírají.
Po roce 2000 se značně rychlé prodlužování naděje dožití charakteristické pro devadesátá léta poněkud zpomalilo, ale stále je prodloužení v Praze vyšší než v ČR celkem. Lze říci, že tento indikátor zdravotního stavu populace má v Praze stále kladné hodnoty.
O zdravotním stavu obyvatel vypovídají i údaje o mírách úmrtnosti a příčinách smrti. Pro Prahu je trvale charakteristická vysoká hrubá míra úmrtnosti, protože ji podstatně ovlivňuje věková skladba populace. Vysoké zastoupení obyvatel nejstarších věkových kategorií, u nichž je vyšší riziko úmrtí, implikuje v Praze zvýšené roční počty zemřelých. Pokud ovšem bereme v úvahu intenzitní ukazatele úmrtnosti patří naopak hlavní město mezi oblasti s příznivými úmrtnostními poměry.

Tab. 2.1.5.2
Úmrtnost podle pohlaví a věku

Podstatnou informaci o změnách hladiny úmrtnosti nám dává srovnání specifických měr úmrtnosti podle věkových skupin. Výše specifických úmrtností téměř ve všech věkových skupinách u obou pohlaví vykazuje ve srovnání se stavem v roce 2000 pokles intenzity. Jak již údaje o naději dožití ukazují, je intenzita úmrtnosti vyšší u mužů než u žen, ale zlepšování úmrtnostních poměrů je u mužů naopak o něco progresivnější. V Praze však i rozdíly v tomto ukazateli mezi pohlavími nejsou tak výrazné jako je tomu v celorepublikovém průměru.
I v hlavním městě trvá nadúmrtnost mužů ve všech věkových skupinách. Téměř ve všech pětiletých věkových skupinách od 30 do 69 let byla intenzita úmrtnosti mužů v Praze více než dvojnásobná.
Výše nadúmrtnosti mužů se všeobecně s věkem snižuje. Nejvýrazněji se liší míra nadúmrtnosti mužů v Praze a v celé republice právě ve věku do 20 let, ale i v dalších mladších věkových skupinách.
Rozdíly a změny úmrtnosti ve vazbě na příčiny úmrtí vypovídají o souvislostech se zdravotním stavem obyvatel, životním prostředím, ale i s úrovní zdravotnické péče a změnami v životním stylu. Vliv těchto faktorů se odráží i ve vývoji úmrtnosti podle jednotlivých tříd příčin smrti.
Základní struktura podle hlavních příčin je relativně stabilní, a to jak regionálně tak v čase.
Nejčastější příčinou smrti jsou nemoci oběhové soustavy. Celkově lze konstatovat, že mírně klesá podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy a v Praze je tento pokles ještě výraznější než v ČR celkem. V porovnání s rokem 2000 se v Praze v roce 2005 snížil počet úmrtí na nemoci oběhové soustavy o 13,2 %. Je to především zapříčiněno dokonalejšími léčebnými postupy a včasnou lékařskou pomocí. Nemoci oběhové soustavy jsou v Praze, ale i v celé ČR příčnou smrti zejména u nejstarších vrstev obyvatel. Nicméně k výraznému poklesu počtu úmrtí na nemoci oběhové soustavy došlo i ve věkových skupinách produktivního věku, kde hrají významnou roli i změny v životním stylu. Celkově na tyto příčiny umírají výrazně častěji ženy, a to právě z toho důvodu, že je více žen než mužů, které umírají ve vysokém věku.
U více než čtvrtiny zemřelých jsou příčinou smrti novotvary. Je to druhý nejčastější komplex příčin smrti opět jak v Praze, tak i v celé ČR. V dlouhodobém pohledu zde již nelze hovořit o tak jednoznačném snižování počtu zemřelých z těchto příčin jako u nemocí oběhové soustavy. Počet úmrtí na novotvary v Praze v roce 2005 ve srovnání s rokem 2000 také mírně poklesl (o 6,2 %) a snížilo se i zastoupení těchto úmrtí. Úmrtí na novotvary se již tak výrazně nesoustřeďují do nejvyššího věku. U osob v produktivním věku jsou novotvary nejčastější příčinou smrti. U této příčiny nejsou nijak významné ani rozdíly mezi pohlavími.

Tab. 2.1.5.3
Zemřelí podle příčin smrti

Třetí nejčastější třídou příčin smrti jsou v Praze opět shodně se situací v ČR celkem tzv. vnější příčiny. Zde jsou shrnuta úmrtí následkem úrazů a nehod a také sebevraždy. Počet úmrtí z vnějších příčin představuje v Praze jen 5,2 % zemřelých. Je to nižší podíl než v ČR celkem a toto snížení připadá výhradně na sníženou intenzitu (v porovnání se situací u mužů v ČR celkem) úmrtí z vnějších příčin u mužů. Ve srovnání s rokem 2000 poklesl počet těchto úmrtí v Praze téměř o čtvrtinu. Také úmrtí z vnějších příčin jsou častější u nejstarších vrstev populace.
V Praze výrazně klesá počet zemřelých každoročně již od roku 1995 a lze předpokládat, že tento pokles, který je dán jednak posuny ve věkové skladbě obyvatel (pokles podílu nejstarších vrstev) a jednak zlepšující se zdravotnickou péčí, bude nadále pokračovat. Pražská populace ve srovnání s celorepublikovými hodnotami i ostatními regiony vykazuje poměrně příznivou úmrtnostní situaci.
Další z charakteristik vypovídajících o zdravotním stavu populace jsou údaje o hlášených onemocněních podle sledovaných příčin. Tyto údaje sleduje ÚZIS a jsou i v členění podle věku.

Tab. 2.1.5.4
Hlášená onemocnění podle sledovaných příčin u obyvatel v produktivním věku

Také v porovnání těchto údajů s celorepublikovým průměrem i jednotlivými kraji se jeví situace v Praze jako velmi příznivá. Zatímco v ČR počet nemocí z povolání v přepočtu na 100 000 pojištěných v roce 2005 byl 30,2, v Praze to bylo jen 5,9. V Praze je tato hodnota výrazně nejnižší ze všech krajů. Je to dáno tím, že hlavní část zaměstnaných pracuje v Praze v takových povoláních, kde jsou tyto nemoci spíše výjimkou. Pozitivní je rovněž skutečnost, že má tento počet v průběhu sledovaného období klesající tendenci.
Počet hlášených onemocnění na novotvary neklesá a zejména u obyvatel ve starších věkových kategoriích produktivního věku sledujeme mírný nárůst. Tento trend je ovšem zaznamenán i v celé ČR a je ovlivněn také vzestupem počtu osob v tomto věku. Jinak u onemocnění na novotvary je v Praze situace méně příznivá než udává celorepubliková hodnota. Počty hlášených onemocnění v přepočtu na 100 000 obyvatel jsou v Praze spolu s Plzeňským krajem nejvyšší. Ovšem v souvislosti s mírným poklesem počtu úmrtí na tyto příčiny není možné tento údaj hodnotit jednoznačně nepříznivě. Včasná diagnostika těchto onemocnění má za následek úspěšnější terapii.
Pozitivní je, že počet hlášených onemocnění na TBC klesá jak v celkových hodnotách, tak i v uvedených věkových kategoriích produktivního věku. Celkový počet těchto onemocnění je v celé ČR poměrně nízký.
Zdravotní stav populace se odráží také v pracovní aktivitě lidí. Zdravotní obtíže se vyskytují v největší míře v poproduktivním věku, ale četnost jejich výskytu se mírně zvyšuje i u ekonomicky aktivních. Celkový počet nemocensky pojištěných osob se v Praze průběžně zvyšuje. Průměrný denní stav práce neschopných vzrostl výrazně nižší měrou. Poněkud se oproti roku 2000 zvýšila průměrná doba trvání pracovní neschopnosti. Tento nárůst však není lineární, ale osciluje kolem hodnoty roku 2005. Tento jev se obdobně projevuje i v celorepublikovém měřítku. Celkově však je délka pracovní neschopnosti v Praze nižší než v ČR celkem. Delší trvání je vždy zaznamenáno u pracovní neschopnosti pro úrazy a těch je v Praze trvale méně než v ostatních regionech.

Tab. 2.1.5.5
Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz

V Praze je také trvale snížené průměrné procento pracovní neschopnosti. Zatímco v ČR celkem byla ve sledovaném období tato míra kolem 6,5 %, v Praze jen ve třech letech překročila 5 % a od roku 2003 se snížila pod 5 %. Celkové snížení v Praze o 5,9 % oproti poměrně nízkému roku 2000 je pokles progresivnější než v ČR celkem (zde to bylo snížení o 5,1 %) a Praha má stále pracovní neschopnost výrazně nejnižší ze všech krajů.

2.1.6 Migrace obyvatel

· Výrazný nárůst počtu přistěhovalých
· Zvyšování počtu vystěhovalých, ale dynamika nárůstu je nižší než u přistěhovalých
· Přírůstky migrací v posledních třech letech jsou příčinou početního růstu populace
· Migrace je zásadně ovlivněna pohybem cizích státních příslušníků
· Migrací dochází k pozitivním posunům ve věkové struktuře pražské populace, roste hlavně počet obyvatel v produktivním věku

Migrace má pro vývoj lidských zdrojů v hl. m. Praze podstatný význam. Mechanický pohyb obyvatel ovlivňuje jednak početní vývoj obyvatel Prahy, ale má vliv i na proporce vnitřní struktury obyvatel z hlediska pohlaví, věku a i dalších charakteristik.
Od roku 2001 se změnila metodika sledování migrace cizích státních příslušníků. Do celkového počtu obyvatel jsou od SLDB 2001 započítáváni i cizinci s tzv. dlouhodobým pobytem (na základě víza nad 90 dnů a nebo jim byl udělen azyl), ne pouze cizinci s pobytem trvalým, jak tomu bylo do roku 2000.
Výše zmíněná metodická změna se výrazně promítla v Praze do migrační statistiky. Mezi statisticky sledovaná hlášení o změnách trvalého pobytu jsou zařazována i hlášení cizinecké policie o změnách místa pobytu cizinců s povolením k dlouhodobému pobytu, a tyto osoby jsou započítávány do celkových stavů obyvatel.
Započítávání cizinců s dlouhodobým pobytem se odrazilo v posledních třech letech i ve významné proměně proporcí migrace v hlavním městě. Jedním z rysů migrace vázané na dlouhodobé pobyty cizích státních příslušníků je rychlá měna migrantů, tedy vysoké počty jak přistěhovalých tak i na druhé straně vystěhovalých.
Po 9 letech, tedy od roku 1993 do roku 2001, kdy byly v Praze zaznamenávány každým rokem migrační úbytky došlo v roce 2002 ke změně a díky zmiňovanému započtení cizinců s dlouhodobým pobytem jsou až do současnosti registrovány roční přírůstky obyvatel migrací. Pokud ovšem jde o občany ČR převaha vystěhovalých nad přistěhovalými trvá i v letech 2002 - 2005 a každoročně narůstá.
Počet přistěhovalých je ve svém základu zcela nezávislý na demografických charakteristikách výchozí populační základny, ale je ovlivňován mimodemografickými faktory. Ve sledovaném období působí především nabídka pracovních příležitostí. Tato okolnost je určující zejména pro přistěhovalé z řad cizích státních příslušníku. Právě osoby s povolením k dlouhodobému pobytu sem přicházejí z valné většiny právě za prací. V Praze působí ovšem i skutečnost, že je zde koncentrováno vysoké školství a i zahraniční studenti jsou od roku 2001 započítávání do migrantů.
Roční počty přistěhovalých do Prahy se v průběhu sledovaného období značně zvyšují. Za roky 2000 - 2005 se do Prahy přistěhovalo 156 059 obyvatel, z toho 87 330 mužů a 68 729 žen. V letech 2003 a 2004 se počet přistěhovalých sice snížil, ale v roce 2005 došlo k mimořádně velkému nárůstu. Je to více než 85% nárůst oproti roku 1986, kdy byla zaznamenána nejvyšší roční hodnota právě v době, kdy v Praze vrcholila výstavba největších sídlištních komplexů.

Tab. 2.1.6.1
Přistěhovalí podle pohlaví a věku

Ve složení přistěhovalých podle pohlaví v Praze již od roku 2001 převládají muži. Je to dáno příčinami, které do Prahy migranty přivádějí. Mezi nimi stojí v popředí nabídka pracovních příležitostí, a to právě u cizích státních příslušníků, kteří od roku 2002 mezi přistěhovalými představují většinu (v roce 2005 to bylo 72 % ze všech přistěhovalých).
Stejné příčiny určují i věkovou strukturu přistěhovalých. Nejpočetnější jsou mezi přistěhovalými osoby ve věku 25 - 34 let, kteří představují více než třetinu ze všech přistěhovalých. Skutečnost, že mezi přistěhovalými převládají v posledních 2 letech cizinci s dlouhodobým pobytem, kteří přicházejí do Prahy za prací, ovlivňuje i zvyšující se podíl přistěhovalých v produktivním věku. Obyvatelé této věkové kategorie mezi přistěhovalými převládali vždy, ale jejich zastoupení v posledních letech stále roste (v roce 2000 jich bylo 83,2 %, v roce 2005 to bylo 90,2 %). Podle pohlaví se věkové složení přistěhovalých příliš neliší. Osoby ve věku 20 - 39 let jsou nejpočetnějšími jak u mužů tak u žen a podobně je tomu i u ostatních věkových kategorií.
Do roku 2004 byly k dispozici údaje o vzdělání migrantů, ale jen občanů ČR. Podle těchto orientačních dat byla mezi přistěhovalými občany ČR do Prahy kolem 30 % vysokoškolsky vzdělaných osob, kolem 60 % středoškoláků a jen kolem 10 % osob se základním vzděláním.
Také počty vystěhovalých jsou vázány na mimodemografické faktory, ale početní stav i charakter výchozí populace zde působí poněkud významněji než je tomu u přistěhovalých. Metodická úprava migrační statistiky spočívající v započtení cizích státních příslušníků s dlouhodobým pobytem ovlivnila i počty vystěhovalých. Započtení těchto migrantů se odrazilo ve zrychlení měny migrujícího obyvatelstva. Skutečnost, že příchozí obyvatelé jsou motivováni často pouze krátkodobým zájmem o pracovní nabídky a jsou ochotni při případných jiných nabídkách flexibilně měnit místo svého pobytu, ovlivňuje zvýšený pohyb migrantů oběma směry. Vysoká migrační mobilita cizích státních příslušníků naopak ostře kontrastuje s tradičně nízkou mobilitou českého obyvatelstva.
Roční počty vystěhovalých se ve sledovaných letech také výrazně zvýšily. Ačkoli i zde můžeme vidět meziroční výkyvy, stále je roční počet vystěhovalých v roce 2005 více než dvojnásobkem běžně zjištěných počtů v celé časové řadě 1956 - 1997. V letech 2000 - 2005 se z Prahy vystěhovalo 133 631 obyvatel, z toho 72 647 mužů a 60 984 žen.

Tab. 2.1.6.2
Vystěhovalí podle pohlaví a věku

I mezi vystěhovalými mají převahu muži a příčiny jsou v zásadě obdobné jako u přistěhovalých. Také u vystěhovalých představují značný podíl cizinci migrující za prací. Cizinci od roku 2002 tvoří necelou polovinu ze všech vystěhovalých. Nicméně většinu vystěhovalých však stále tvoří občané ČR (v roce 2005 bylo mezi vystěhovalými 45 % cizinců). U vystěhovalých převládají muži pouze mezi cizinci. U vystěhovalých občanů ČR naopak mírně převažují ženy. V roce 2005 muži představovali u vystěhovalých cizinců 61 % a u vystěhovalých českých občanů 49 %.
Pokud jde o věk je i u vystěhovalých většina osob v produktivním věku, ale je to poněkud slabší zastoupení než u přistěhovalých. Významnější podíl u vystěhovalých totiž představují děti do 15 let a senioři. Obě tyto věkové kategorie odcházejí častěji z Prahy za přijatelnějšími podmínkami bydlení včetně výše nákladů.
Vzdělanostní struktura vystěhovalých, kterou máme jen do roku 2004 a jen za občany ČR ukazuje, že se poněkud odlišuje od struktury přistěhovalých. Mezi vystěhovalými jednoznačně dominovali středoškoláci (necelých 70 %), menší zastoupení měli vysokoškoláci (cca 15 %) a také osob se základním vzděláním (cca 15 %) byl nižší podíl než u přistěhovalých.
Z uvedených údajů vyplývá, že migrace v hl. m. Praze výrazně ovlivňuje jak početní stav obyvatel, tak i významné charakteristiky populace, které mají úzký vztah s hodnocením vývoje lidských zdrojů.
Po pro Prahu zcela netypickém osmiletém období, kdy počty vystěhovalých významně převyšovaly počty přistěhovalých, došlo v roce 2002 ke změně a od té doby je každoročně zaznamenáván migrační přírůstek obyvatel. Jeho výše se blíží k nejvyšším ročním hodnotám z osmdesátých let. V roce 2005 činilo saldo migrace 11 769 osob, což je nejvyšší přírůstek od roku 1950. Tento kladný výsledek migračního pohybu mezi Prahou, dalšími regiony ČR a zahraničím v posledních dvou letech ovšem plně připadá na migraci cizích státních příslušníků. Pokud jde o občany ČR, přetrvává již od roku 1998 převaha vystěhovalých nad přistěhovalými.
Migrací tedy rostou celkové počty obyvatel. Jde ale spíše o zvyšování počtu cizinců. Co do věkového složení populace roste počet obyvatel v produktivním věku, a to zejména v mladších věkových skupinách. Naproti tomu se mírně snižují počty obyvatel ve věku poproduktivním, ale i dětí do 15 let. Migrací se rovněž mírně snižuje podíl žen. Podle dostupných údajů lze též předpokládat, že migrace má pozitivní vliv na vzdělanostní strukturu, kde jde zejména o nárůst vysokoškolsky vzdělaných osob.

2.1.7 Projekce vývoje počtu obyvatel do roku 2025

· V Praze projekce předpokládá výrazný úbytek obyvatel
· Odhady snižování stavu obyvatel podle projekce ČSÚ nejsou naplňovány díky migračním přírůstkům

V roce 2002 byla v ČSÚ vypracována projekce obyvatel ČR do roku 2050, a to i v rámci jednotlivých krajů, v návaznosti na tzv. střední variantu projekce celorepublikové. V rámci krajů byly ovšem výpočty provedeny bez zohlednění migračních vlivů, které jsou nejobtížněji předvídatelným reprodukčním procesem. Odhad migrace je nyní ještě ztížen rozšířením demografické statistiky o cizince s dlouhodobým pobytem.

Na základě dosavadních trendů byly pro prognózu obyvatel použity odhady očekávané úrovně plodnosti a vývoje úmrtnosti. Je projektován růst úhrnné plodnosti i při poklesu počtu narozených, protože je předpokládán pokles počtu obyvatel a současně i zvyšování podílu starších vrstev populace. Pokud by nepřibývalo obyvatel hlavního města migrací, klesl by podle prognózy do roku 2050 stav obyvatel o necelou čtvrtinu. Úmrtnostní charakteristiky by se měly značně zlepšovat, ale roční počty zemřelých by měly stagnovat na více méně současných hodnotách až do roku 2025. Dále je předpokládán růst ročních počtů zemřelých zejména v důsledku početních přírůstků osob ve věku kolem 80 let, tedy předpokládaného věku úmrtí.

V Praze projekce předpokládá výrazný úbytek obyvatel a značný nárůst zastoupení osob v nejstarších věkových skupinách. Bez migrace je v Praze po roce 2025 očekáván 25 % podíl osob v poproduktivním věku. Je však zřejmé, že v Praze hraje migrace mimořádně významnou roli, takže se odhady, které ji nemohou brát v úvahu, se skutečným stavem rozcházejí.

Tab. 2.1.7.1
Projekce obyvatelstva hl. m. Prahy do roku 2025 (práh projekce - rok 2002)

Při zohlednění příznivého vývoje migrace, který se v posledních letech při započtení cizích státních příslušníků v Praze výrazně projevil, lze předpokládat posun demografického vývoje Prahy do výrazně příznivějších dimenzí, jak již naznačuje porovnání skutečnosti roku 2005 s projekcí. Migrační přírůstky kladně ovlivňují i výsledky přirozeného pohybu obyvatel.

2.1.8 Cizinci

· Praha má nejvyšší podíl cizinců v populaci ze všech krajů ČR
· Mezi cizinci jednoznačně převládají muži, kterých je kolem 60 %
· Mezi cizinci převládají osoby v produktivním věku
· Nejčetnější jsou v Praze cizinci se státním občanstvím Ukrajina
· Ze všech cizinců v Praze v roce 2005 bylo 80 % ekonomicky aktivních

Pro Prahu zvláště v posledních letech jsou cizinci jako součást populace velmi významní. Jejich počet narůstá a lze říci, že pokud jde o strukturu pražského obyvatelstva především z hlediska věku, ale i z hlediska socioekonomických parametrů, promítajících se mimo jiné i na pracovním trhu, mají pozitivní vliv.
K 31. 12. 2005 bylo v hl. m. Praze evidováno 89 997 bydlících cizích státních příslušníků. V tomto roce byla v Praze cca třetina (32,3 %) ze všech cizinců registrovaných v ČR. Jejich počet se od roku 2001 každoročně zvyšuje a za sledované období to byl nárůst o téměř 50 %. Praha má nejvyšší podíl cizinců v populaci ze všech krajů ČR. V roce 2005 představovali v Praze cizinci 7,6 % ze všech obyvatel. Toto zastoupení převyšuje výrazně celorepublikový průměr (2,5 %) i hodnoty ve všech krajích. Mezi cizinci jednoznačně převládají muži, kterých je kolem 60 %.
V průběhu posledních let většinu tvoří cizinci s dlouhodobým pobytem, kterých bylo ve sledovaném období kolem tří čtvrtin. V roce 2005 bylo v Praze 28,2 % z registrovaných cizinců s trvalým pobytem a 71,8 % cizinců s pobytem dlouhodobým. V Praze je podíl cizinců s dlouhodobým pobytem nejvyšší ze všech krajů. Ve většině ostatních krajů je podíl cizinců s dlouhodobým pobytem také většinový, ale v 5 krajích (Ústeckém, Karlovarském, Moravskoslezském, Olomouckém a Zlínském) je nižší než u cizinců s pobytem trvalým. Jedná se o kraje se zvýšenou mírou nezaměstnanosti, takže lze předpokládat, že hlavní účel pobytu u těchto cizinců, tedy pracovní příležitosti zde není tak frekventován. Pro stabilizaci lidských zdrojů v určité lokalitě jsou cizinci s trvalým pobytem významnější, protože cizinci s dlouhodobým pobytem často přicházejí jen za konkrétními, časově omezenými pracovními nabídkami. Počet cizinců s trvalým pobytem stoupá v Praze rychlejším tempem než cizinců s pobytem dlouhodobým a roste tak jejich zastoupení mezi cizinci.

Pokud jde o věkovou skladbu cizinců, trvale převládají osoby v produktivním věku a jejich podíl mírně stoupá. Většinou jde o mladší věkové skupiny produktivního věku, jak lze usoudit zejména ze statistických údajů o migraci, protože mezi migranty v Praze tvoří cizinci většinu. Jen minimálně jsou zastoupeny osoby staršího věku a podíl dětí do 15 let není také mezi cizinci velký.
Nejčetnější jsou v Praze cizinci se státním občanstvím Ukrajina, v roce 2005 to bylo 33 % ze všech cizinců. Ukrajinci žijící v Praze představují 35 % ze všech těchto cizinců registrovaných v ČR a jejich podíl je vůbec nejvyšší ze všech krajů. Jejich počet také nejvýrazněji roste. Na druhém místě jsou občané Slovenska (16 %), kterých je v Praze též nejvíce ze všech krajů, v Praze žije 29 % ze všech Slováků. Jejich celkový počet od roku 2001 vzrostl méně. Za nimi občané Ruska (10 %), jejichž počty jsou také spíše stabilní, ale nárůst byl vyšší než u Slováků.

Tab. 2.1.8.1
Cizinci

Z hlediska lidských zdrojů je důležitá i ekonomická aktivita cizích státních příslušníků. Vzhledem k důvodům, proč cizinci do Prahy přicházejí, je zřejmé, že míra ekonomické aktivity je vysoká. Ze všech cizinců v Praze v roce 2005 bylo 80 % ekonomicky aktivních. Většinou jsou v postavení zaměstnanců (70 % ze všech ekonomicky aktivních cizinců) a zbytek tvoří osoby se živnostenským listem. Nejvíce cizinců, kteří v Praze pracovali v zaměstnanecké pozici bylo ze Slovenska a na druhém místě z Ukrajiny. Mezi živnostníky byli nejpočetnější Ukrajinci a po té Vietnamci.