Lexikon hl. m. Prahy

Katastrální území

Území hlavního města Prahy tvoří 112 katastrálních území. Katastrálním územím se rozumí technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí (dle zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), § 27 písm. h), ve znění zákona č. 53/2004 Sb.).

Katastrální území pokrývají celé území státu. V Rakousku a dříve též u nás se katastrální území označovalo jako katastrální obec. Také v Praze jednotlivá katastrální území označují původní historická města (Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Karlín, Žižkov atd.) nebo také původní obce, které byly k Praze přičleňovány (Lahovice, Zličín, Satalice, Kolovraty atd.) Katastrální území je nyní v zásadě skladebnou jednotkou obcí, tzn., že jedno nebo více katastrálních území tvoří většinou obvod obce. V některých případech může součást obce tvořit zástavba, která leží na katastrálním území sousední obce (delimitované území), aniž by byla provedena odpovídající úprava hranic katastrálního území.

Název katastrálního území je určen při jeho vzniku, tj. v rámci vedení katastru nemovitostí ČR. Název může být měněn a je jedinečný v rámci ČR.
V následujících tabulkách dáváme uživatelům základní informace o prvních písemných zmínkách o KÚ, o roku jejich začlenění do hlavního města, rozloze a využití vybraných druhů pozemků. Vzhledem k tomu, že tyto územně technické jednotky jsou relativně časově nejstabilnější, uvádíme i dlouhodobé časové řady počtu obyvatel v jednotlivých katastrálních územích podle výsledků cenzů v letech 1850 až 2001.