Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj
Charakteristika soudního okresu Tanvald
 Soudní okres Tanvald se ve 20. letech rozkládal na území o velikosti 9 660 ha a obsahoval 9 obcí. Z hlediska katastrální rozlohy byly největšími obcemi Polubný (2 729 ha), Albrechtice (2 455 ha) a Smržovka (1 813 ha). Naopak nejmenší obec Antonínov zahrnovala území o veikosti pouhých 127 ha. Podle sčítání lidu v roce 1921 pobývalo v tanvaldském soudním okrese 26 305 obyvatel. Nejvíce obyvatel měla obec Smržovka (7 151), dále obec Polubný (4 614) a obec Tanvald (3 771). Nejméně početnou obcí byly Rejdice se 317 obyvateli. Obyvatelé německé národnosti tvořili 73 % celkového obyvatelstva okresu. Československá národnost byla zastoupena 25 %. Výjimku tvořila obec Rejdice, kde byla německá národnost menšinou – obyvatel československé národnosti zde bylo skoro pětkrát více. I v obci Šumburk převažovala z 56 % národnost československá. Naopak v obci Tanvald představovalo obyvatelstvo německé národnosti většinu 63 %, v obci Albrechtice byla tato převaha dokonce 91 %. Podle výsledků sčítání lidu na konci roku 1930 žilo na území okresu 28 059 obyvatel, což znamenalo, že se během následných deseti let počet obyvatel soudního okresu zvýšil o 1 754 obyvatel. Československé zastoupení stouplo zhruba o 1 000 obyvatel, německé rovněž. Z hlediska konfese tradičně převažovalo římskokatolické vyznání (67,5 %), evangelické vyznání mělo zastoupení pouze ze 3 %, relativně velké procento zaujímalo vyznání jiné (15 %) a stejně tak vyznání žádné (14,5%).Tanvaldský okres patřil k základnám výroby jabloneckého zboží, a to zejména v oboru sekání skla, výroby a broušení skleněných perel. Na jeho území byla celá řada sklářských hutí, v jejichž čele stál „sklářský král“ Riedel. Sklářské hutě a rafinerie, továrna na perle a osvětlovací tělesa této firmy se na tanvaldsku nacházely v Polubném a v Příchovicích. Vlastnosti „jabloneckého průmyslu“ přizpůsobit se příkazům módy a kolísajícímu vkusu umožnily, že kromě hlavních surovin skla a kovů, nalézaly upotřebení rovněž porcelán, dřevo, galalith, celuloid a jiné materiály. Do rámce výroby skleněného zboží se přimykala rovněž továrna na dřevěné a gellithové perle Josefa Schovánka v Jiřetíně, továrna Josefa Schmitta na kovové zboží v Příchovicích, továrna na zlaté perle ve Smržovce firmy Dr. Weisskopsf Co. Sklářským městem byla rovněž Desná, kde se firmy zaměřily na broušení skla. Přestože obec Polubný byla převážně obcí sklářskou, rozvinula se zde také jiná řemeslná odvětví, nejvýrazněji pak výroba dřevěných hraček. Řada sklářských firem z tohoto okresu se přirozeně zaměřila na vývoz skleněného zboží, litého skla, atd. V celém okrese měl však převahu průmysl textilní, a to především výroba bavlněného zboží. Hlavní textilní továrny byly v Tanvaldu a Šumburku. Tyto továrny zaměstnávaly téměř dva tisíce dělníků, a řadily se tak mezi největší textilní místa v republice. Neméně významným textilním centrem byl Svárov, který však proslul spíše neslavně, a to stávkou textilních dělníků. |