Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj
6.5 Úroveň bydlení
Úroveň bydlení charakterizovaná velikostí bytů či jejich technickou vybaveností byla zčásti popsána již v předchozí kapitole. Pro získání komplexnějšího pohledu na úroveň bydlení je však třeba zkoumat získané údaje o bytech ve vztahu k počtu osob a domácností, které v nich bydlí. K základním poměrovým ukazatelům určujícím úroveň bydlení z tohoto hlediska patří počet osob na jeden byt nebo na obytnou místnost, obytná plocha na jednu osobu a počet cenzových domácností na jeden byt. Pro hodnocení jejich vývoje je třeba se zaměřit na změny v základních ukazatelích, z jejichž hodnot jsou propočítány.
Přírůstek (úbytek) v Pardubickém kraji v období 1991 – 2001
· počet trvale obydlených bytů: 4,3 %
· počet obytných místností s plochou 8 a více m2: 5,6 %
· obytná plocha bytů: 11,4 %
· počet osob bydlících v bytech: - 0,5 %
· počet cenzových domácností bydlících v bytech: 6,8 %
Z uvedeného přehledu je patrný diferencovaný vývoj základních ukazatelů úrovně bydlení. V roce 1961 připadalo na 1 trvale obydlený byt v kraji v průměru 3,45 bydlících obyvatel. Vysoký přírůstek počtu bytů v 70. letech byl provázen pomalejším růstem počtu obyvatel v bytech, proto se počet obyvatel na byt snížil z 3,28 v roce 1970 na 3,01 v roce 1980. Tak výrazný pokles „zalidněnosti bytů“ nebyl již v dalších obdobích zaznamenán. V 80. letech poklesl počet osob na 1 byt o 4,3 % a vlivem poklesu počtu obyvatel v bytech se při nižším přírůstku bytů snížil v 90. letech průměrný počet osob připadajících na jeden byt na 2,75, což představuje snížení o 4,5 %. Výraznější pokles byl v bytech v bytových domech (ze 2,81 na 2,56) než v bytech v rodinných domech (ze 2,94 na 2,89). Pokles zalidnění bytů byl stejný u bytů s 1 cenzovou domácností a se 2 a více cenzovými domácnostmi. V bytech, kde žije více cenzových domácností, bylo v průměru sečteno o 2 osoby více než tam, kde žije jen jedna domácnost.
Nejzalidněnější jsou byty z období 1981 – 1990, v nichž žije 3,21 osoby na byt, naproti tomu nejméně zalidněné jsou menší byty z období 1946 – 1970 (2,50) a byty starší než 100 let (2,40). Zalidněnost postupně roste s počtem obytných místností od 1,68 u bytů s 1 obytnou místností po 3,86 u pětipokojových a větších bytů. Obdobně roste z 1,54 u bytů s plochou do 20 m2 na 3,67 u bytů s plochou větší než 80 m2. Zalidněnost bytů klesá se snižující se technickou vybaveností bytu. Nejméně jsou zalidněné byty IV. kategorie (1,75 osoby na byt), nejzalidněnější jsou byty I. kategorie (2,82). Oproti roku 1991 došlo u bytů v bytových domech ke změně, nejzalidněnější jsou byty II. kategorie v souvislosti s tím, že strukturu bytů významně ovlivnily nové byty v penzionech pro důchodce (přírůstek bytů I. kategorie, ve kterých žije pouze 1 osoba). Z hlediska právního důvodu užívání bytu jsou nejzalidněnější byty, které jsou ve vlastním domě uživatelů bytů (2,99). Nejméně osob na 1 byt připadá v ostatních bezplatně užívaných bytech (2,16). Oproti roku 1991 se nejvíce snížila zalidněnost bytů v osobním vlastnictví (ze 2,83 na 2,52) a u družstevních bytů (ze 2,98 na 2,71). Průměrný počet osob na byt se liší v závislosti na ekonomické aktivitě uživatele bytu. U bytů, kde je uživatel ekonomicky aktivní, žije v průměru 3,23 osob (je-li zaměstnavatelem dokonce 3,38). V bytech s ekonomicky neaktivním uživatelem žije v průměru 1,94 osob.
Graf 30. Struktura trvale obydlených bytů podle počtu osob v bytě
Z územního hlediska mají byty nejvíce obyvatel na Litomyšlsku (2,91 osob na 1 byt), Hlinecku a Králicku (po 2,90). Nejméně obyvatel na byt připadá na Pardubicku (2,58). Ve městech připadá v průměru na byt 2,65 osob, v ostatních obcích je to 2,91 osob na byt. Zatímco v Bystrém a v Letohradě připadá na byt v průměru 2,92 osob, v Pardubicích je tento podíl 2,50 a v Brandýse nad Orlicí 2,54.
Tab. 6.5.1 Charakteristiky úrovně bydlení podle druhu domu a počtu cenzových domácností
V roce 1961 připadalo na 1 obyvatele bytu v průměru 10 m2 obytné plochy. Jestliže do roku 1970 se obytná plocha na osobu zvýšila o 1,9 m2, v 70. letech vlivem intenzivní bytové výstavby vzrostla o 2,7 m2. Tak vysoký přírůstek již nebyl v dalších obdobích dosažen (2,1 m2 v 80. letech a 2,0 m2 v 90. letech). Růst celkové obytné plochy bytů při mírném poklesu počtu osob v bytech umožnil zvýšení obytné plochy bytu na 1 osobu z 16,7 m2 v roce 1991 na 18,7 m2 v roce 2001. Zatímco v rodinných domech vzrostla o 2,1 m2 na 21,0 m2, v bytových domech vzrostla o 1,5 m2 na 15,5 m2. Pomaleji rostly plochy na osobu v bytech s více cenzovými domácnostmi a průměrná hodnota je v těchto bytech o třetinu nižší než v bytech s jedinou cenzovou domácností.
Nejvyšší hodnoty obytné plochy na osobu byly v roce 2001 na rozdíl od zalidněnosti bytu zjištěny u nejstarších bytů postavených před rokem 1900 a v posledních 100 letech nerekonstruovaných (20,8 m2). Více než 20 m2 připadá na osobu i v bytech z let 1920 – 1945 a 19,8 m2 v bytech postavených po roce 1990. Nejmenší obytná plocha 17,7 m2 byla zjištěna u bytů z let 1981 – 1990. V rodinných i v bytových domech s lepší technickou vybaveností (I. kategorie bytu) připadá na obyvatele v průměru větší obytná plocha a s vyšší kategorií se obytná plocha na osobu zmenšuje. Přímá závislost je mezi počtem obytných místností v bytě a obytnou plochou na osobu. Zatímco v bytech s 1 obytnou místností připadá na osobu v průměru 13,4 m2, v pětipokojových a větších bytech je to již 25,1 m2. Rozdíly v obytné ploše na osobu jsou i z hlediska právního důvodu užívání bytu. Největší plocha na osobu je v ostatních bezplatně užívaných bytech (22,3 m2), které častěji obývají menší domácnosti, kde uživatelem bytu je ekonomicky neaktivní osoba (tzv. výměnky). V bytech ve vlastním domě připadá v průměru 21,2 m2 na osobu, v nájemních bytech o čtvrtinu méně (14,9 m2). Byty, jejichž uživatel je ekonomicky aktivní, mají obytnou plochu 17,0 m2 na osobu, jejichž uživatel je ekonomicky neaktivní 23,6 m2.
Z územního hlediska připadá na osobu největší obytná plocha na Holicku (21,1 m2), Chrudimsku (19,6 m2) a Litomyšlsku (19,3 m2), nejmenší na Českotřebovsku (17,3 m2) a Králicku (17,7 m2). Ve městech připadá na osobu 18,1 m2, což je téměř o desetinu plochy méně než v ostatních obcích kraje. Mezi městy byly v roce 2001 zjištěny nejpříznivější hodnoty v Ronově nad Doubravou (23,3 m2), Sezemicích (20,9 m2) a v Chrasti (20,7 m2). Nejmenší obytná plocha připadala na osobu ve Chvaleticích (15,3 m2), Bystrém (17,1 m2) a v České Třebové (17,2 m2).
Graf 31. Struktura bytů podle obytné plochy v m 2 na 1 osobu
Největší skupinu bytů tvoří ty, kde na osobu připadá více než 30 m2 (22,7 %). V necelé desetině bytů připadá na osobu méně než 10 m2. Mezi byty, ve kterých žije více cenzových domácností, je téměř čtvrtina takových, kde připadá na osobu méně než 10 m2. Ve třetině bytů s 1 cenzovou domácností v rodinných domech připadá na osobu více než 30 m2 a méně než 10 m2 připadá na osobu pouze v 5 % bytů. V bytech se 2 a více cenzovými domácnostmi je podíl bytů s plochou do 10 m2 na osobu 18 %. Bytů v bytových domech, ve kterých žije více cenzových domácností a na osobu připadá méně než 10 m2, je dokonce 34 % a v další třetině bytů připadá na osobu 10,0 – 13,9 m2. Struktura je patrná z tabulky A47 v datové příloze na CD.
Počet osob na 1 obytnou místnost 8 m2 a větší se za 40 let snížil na polovinu. V roce 1961 připadalo na 1 místnost 2,03 osob a během 10 let tato hodnota poklesla o 21 %. V 70. letech, kdy byla bytová výstavba nejintenzivnější, došlo ke snížení o 23 % a v 80. letech se pokles zpomalil na 15 %. V posledním desetiletí se počet osob na obytnou místnost snížil z 1,05 v roce 1991 na 0,99 v roce 2001. Rychlejší pokles nastal u bytů v bytových domech, disproporce mezi byty v rodinných a bytových domech byla i v roce 2001 vysoká (0,92 osob na obytnou místnost v rodinných a 1,10 v bytových domech). V bytech se 2 a více cenzovými domácnostmi se počet osob na obytnou místnost oproti roku 1991 zvýšil, protože u bytů v rodinných domech hodnota vzrostla z 1,25 na 1,29 a u bytů v bytových domech se snížila jen nepatrně.
Nejméně osob na obytnou místnost je z pohledu stáří domovního fondu v bytech z let 1946 – 1970 (0,95). V té době se stavěly byty s menšími obytnými místnostmi. Kromě toho v těchto bytech žije méně často společně více cenzových domácností. Nejvíce osob na obytnou místnost (1,03) je v bytech z období 1981 – 1990. V těchto bytech je též nejvyšší průměrný počet osob na byt a nejmenší obytná plocha na osobu. Nejsou k dispozici data ze SLDB, která by tuto skutečnost doložila tím, že v bytech tohoto stáří žijí častěji větší cenzové domácnosti, konkrétně úplné rodiny s dětmi. Počet osob na obytnou místnost se snižuje s přibývajícím počtem obytných místností v bytě z 1,68 v případě 1 obytné místnosti na 0,72 u pěti a vícepokojových bytů. Méně než 1 osoba na obytnou místnost připadá na byty ve vlastním domě a ostatní bezplatně užívané byty (kromě bytů v osobním vlastnictví). Nejvíce osob na obytnou místnost je v nájemních bytech, i když i u nich došlo oproti roku 1991 ke zlepšení (pokles z 1,24 na 1,20). Nejvýraznější úbytek osob na obytnou místnost byl v družstevních bytech (z 1,12 v roce 1991 na 1,03 v roce 2001). Obdobně jako u počtu osob na byt je více osob na obytnou místnost v bytech, jejichž uživatelem je ekonomicky aktivní osoba (1,08) než osoba ekonomicky neaktivní (0,78).
O úrovni bydlení v neposlední řadě vypovídá i počet cenzových domácností na 1 byt (někdy, např. v tabulce A1 v příloze, je uváděn podobný ukazatel „počet cenzových domácností na 100 bytových“, avšak v tomto případě jde většinou o všechny cenzové domácnosti, nikoli pouze v bytech). Nelze určit, v jaké části bytového fondu jde o soužití chtěné a z jaké části jde o soužití vynucené ekonomickými důvody, případně nedostupností samostatného bydlení. V roce 1961 připadalo na 100 bytů v průměru 114 cenzových domácností a do roku 1970 podíl vzrostl na 115. V následujících 20 letech se hodnota snižovala (na 110 v roce 1980 a 108 v roce 1991). Až v posledním desetiletí došlo opět k růstu průměrného počtu cenzových domácností na byt. Celkově se počet cenzových domácností na 1 byt zvýšil z 1,08 v roce 1991 na 1,11 v roce 2001. K přírůstku došlo u bytů v rodinných domech (z 1,10 na 1,13) i v bytových domech (z 1,06 na 1,08).
Nejméně časté je soužití více cenzových domácností v nejmladších bytech (1,07), v bytech z období 1946 – 1970 (malé byty) a v bytech z období 1981 – 1990. Naproti tomu nejvyšší hodnota 1,13 cenzových domácností na byt byla u bytů z období 1971 – 1980. Lze předpokládat, že v těchto bytech žijí častěji rodiny s dětmi, které dorostly do věku, kdy si samy zakládají rodinu a dosud si nepořídily byt, případně se jim mladé manželství již rozpadlo a jako neúplná rodina se vracejí do bytu rodičů. Častější je soužití více cenzových domácností v lépe vybavených bytech, v rodinných domech to jsou byty I. kategorie, v bytových domech byty II. kategorie. Podle očekávání se zvyšuje počet cenzových domácností s rostoucí velikostí bytu. Čtvrtina pěti a vícepokojových bytů je obývána více cenzovými domácnostmi (1,26). V bytech s 1 obytnou místností je takovýchto případů 5 %.
Z územního hlediska je nejčastější soužití více cenzových domácností v bytě na Moravskotřebovsku, kde na 100 trvale obydlených bytů připadá 113 cenzových domácností (v bytech). Naproti tomu na Žamberecku a Poličsku je to 109 domácností. Obecně je méně časté soužití více domácností ve městech (110 CD na 100 bytů) než v ostatních obcích kraje (112 CD na 100 bytů). Přesto jsou v kraji města (především ta menší), kde je soužití více domácností v bytě častější než ve venkovských obcích kraje. V Dašicích připadá na 100 bytů 115 cenzových domácností, v Chrasti a v Lázních Bohdaneč 114. Pouze 107 cenzových domácností na 100 bytů připadá v Žamberku a ve Chvaleticích.
Tab. 6.5.2 Charakteristiky úr ovně bydlení podle velikostních skupin obcí
Nadprůměrná velikost bytů v nejmenších obcích spolu s průměrným zalidněním bytů v těchto obcích způsobuje, že v nich připadá na obyvatele nejvyšší obytná plocha bytu. Malá průměrná velikost bytů v krajském městě není dostatečně kompenzována jejich nižší zalidněností, a proto připadala v roce 2001 nejmenší průměrná obytná plocha na osobu právě v Pardubicích. Nejčastější soužití více cenzových domácností v bytě bylo zjištěno v obcích s 200 – 499 obyvateli, nejnižší ve městech s více než 5 000 obyvateli.