Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj

6.1 Vývoj domovního fondu

Mezi městy, jejichž počet obyvatel přesahuje 10 000, se nejbouřlivěji vyvíjely Pardubice. I po přepočtu na současnou územní strukturu se počet domů ve městě zvýšil oproti roku 1869 téměř osminásobně. Zatímco v roce 1869 mělo město Svitavy jen o 103 domy méně než město Pardubice, v roce 2001 byl rozdíl v počtu domů již 6 778. Vlivem rychlejšího růstu počtu domů, který začal po skončení 1. světové války, sena 2. místo v kraji za Pardubice zařadilo v 60. letech 20. století město Chrudim. Počet domů se za posledních 100 let více než zdvojnásobil ještě v České Třebové a Hlinsku. Mezi 9 městy s více než 10 000 obyvateli se stejným tempem jako ve Svitavách, tj. o 72 %, zvyšoval ve 20. století počet domů v Moravské Třebové. O méně než 100 % vzrostl také ve Vysokém Mýtě, Ústí nad Orlicí a v Litomyšli.

Od roku 1971 se počet domů v kraji zvyšoval průměrně o 500 za rok, rychleji rostl v 70. a pomaleji v 80. letech. V období 1991 – 2001 přibylo 5 102 domů, což představuje přírůstek 4,5 %. Ke zvýšení dynamiky růstu počtu domů (v 80. letech byl přírůstek 3,7 %) přispělo, že na rozdíl od období 1980 – 1991 rostl v 90. letech počet trvale obydlených domů. Tato tendence se projevila hlavně na Pardubicku a Svitavsku, zatímco na Chrudimsku se i v 90. letech počet trvale obydlených domů nepatrně snížil.

Celostátní analýza vývoje domovního a bytového fondu ukázala na nesoulad mezi přírůstkem domů a bytů v období 1991 – 2001 zjištěným při sčítání a mezi údaji z jiných zdrojů (stavební úřady). Z mimořádného šetření, které v důsledku toho proběhlo v roce 2001 ve spolupráci s vybranými obcemi, vyplynulo, že příčinou je především nesprávné zařazení části domů s byty využívanými k rekreaci při sčítání v roce 1991. Některé rodinné domy byly tehdy neoprávněně považovány za rekreační chalupy a byty v nich za vyčleněné z bytového fondu. Zařazeny byly tehdy do Soupisu objektů individuální rekreace. V Pardubickém kraji byla tato skutečnost zjištěna v několika obcích Pardubicka, Chrudimska a Svitavska.

Od roku 1991 přibylo v kraji celkem 1 029 trvale obydlených domů. To, že přibývaly rodinné a ostatní domy na úkor bytových domů, má několik příčin, jejichž váhu lze jen obtížně vyjádřit. Rozhodující byla zřejmě metodická změna v definování rodinného domu. Jestliže v roce 1991 mohl mít nejvýše 3 byty a obytná plocha nemohla přesáhnout 150 m2, v roce 2001 kriterium plochy odpadlo.

Novou výstavbu domů k bydlení lze v 90. letech rozdělit do několika etap. Bezprostředně po roce 1990 se dokončovala v některých městech rozestavěná panelová sídliště s komunálními a družstevními byty. Následovalo omezení družstevní výstavby a komunální výstavba se soustředila na výstavbu menších sociálních bytů pro mladé rodiny (hlavně dvoupokojových) a pro důchodce (hlavně jednopokojových v penzionech). Postupně se vzhledem k nepříznivým podmínkám snižovala v 1. polovině 90. let výstavba rodinných domů. Až zpřístupnění hypotečních úvěrů a rozvoj stavebního spoření umožnily oživení výstavby rodinných domů, a to nejen ve městech, ale i v řadě obcí poblíž velkých měst, odkud je přijatelná možnost dojíždění za prací, a přitom je v těchto obcích příznivé životní prostředí. Na tuto volbu stavebníků působila i nižší cena stavebních pozemků.

Z územního hlediska přibylo nejvíce trvale obydlených domů v 90. letech v územním obvodě ORP Pardubice (435), Litomyšl (118) a Ústí nad Orlicí (117). Zatímco na Pardubicku byl nejvyšší přírůstek domovního fondu zaznamenán i v 70. a 80. letech, Litomyšlsko se dostalo v tomto směru do popředí v 80. letech, naproti tomu na Ústeckoorlicku se počet trvale obydlených domů v 80. letech dokonce snižoval a úbytek 4,7 % byl nejvyšší v kraji.

Ve městech se počet trvale obydlených domů v 90. letech zvýšil o 2,0 %, zatímco v ostatních obcích činil pouze 0,3 %. Oproti 80. letům byl přírůstek ve městech trojnásobný, v ostatních obcích kraje došlo ke změně trendu, kdy úbytek trvale obydlených domů 1,6 % ze 70. let a 4,4 % z 80. let byl vystřídán přírůstkem (0,3 %). Město Pardubice sice zaznamenalo v 90. letech nejvyšší přírůstek trvale obydlených domů (193), v relativním vyjádření jej však předstihlo 13 měst. Nejvyšší relativní přírůstek 9,8 % byl ve Chvaleticích a pokračoval tak vývoj z předchozích let, neboť v tomto městě rostl nejrychleji domovní fond i v předcházejících 20 letech. Z dalších měst navázala v 90. letech na dynamický růst domovního fondu i Třemošnice (7,2 %), Jablonné nad Orlicí (7,0 %) a Lázně Bohdaneč (6,0 %). V 7 městech se v 90. letech snížil počet trvale obydlených domů, nejvíce v České Třebové, Dašicích a v Ronově nad Doubravou.

Počet neobydlených domů v kraji se postupně zvyšoval ze 7 650 v roce 1970 na 22 034 v roce 2001. Ztrojnásobení počtu neobydlených domů mělo hlavní příčinu v růstu rekreačního využití domovního fondu (z 1 095 domů v roce 1970 na 12 249 v roce 2001).

Z územního hlediska je relativně nejvíce neobydlených domů v jižní (územní obvody ORP Hlinsko a Polička) a v severovýchodní části kraje (ORP Žamberk), kde jsou nejvyšší počty domů sloužících k rekreaci. Nejnižší podíl neobydlených domů je v územních obvodech ORP s vysokým podílem městského obyvatelstva, tedy na Pardubicku a Českotřebovsku. V těchto obvodech je i nejnižší podíl domů neobydlených z důvodu rekreačního využití. Celkově je ve venkovských obcích kraje neobydleno 24,8 % domů a ve městech 11,1 % domů. Ve městech je hlavní příčinou neobydlenosti to, že jsou byty obydleny přechodně. Nejvyšší podíl neobydlených domů je zejména v menších městech v rekreačně atraktivním území. V některých z nich se podíl neobydlených domů blíží průměru venkovských obcí, nebo jej dokonce překračuje (Bystré 23,7 %, Ronov nad Doubravou 22,3 %, Skuteč 22,0 %, Třemošnice 21,6 % a Králíky 20,7 %). Absolutně nejvyšší počet neobydlených domů je v Pardubicích (677), Skutči (294), České Třebové (278), Seči (263), Luži (258) a v Chrudimi (254). Relativně nejméně neobydlených domů je ve Svitavách (5,3 %) v důsledku toho, že město nezahrnuje sídelní lokality venkovského charakteru, které zástavbou nesplývají s městem. Proto má též nejnižší podíl neobydlených domů sloužících k rekreaci (5,9 %). V Pardubicích není obydleno 7,2 % domovního fondu a z neobydlených domů slouží sedmina k rekreaci. Mezi městy je nejvyšší podíl rekreačního využití neobydlených domů v Třemošnici, Ronově nad Doubravou a v Králíkách. V těchto městech je výše uvedený podíl vyšší než průměr zjištěný za venkovské obce Pardubického kraje (63,6 %).