Přejít k menu Přejít k obsahu

Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj

5.5 Bydlení domácností


Výsledky sčítání lidu umožňují analyzovat bydlení domácností z mnoha hledisek. Základním členěním cenzových domácností podle způsobu bydlení je na domácnosti bydlící v bytech (99,2 % všech domácností v kraji) a bydlící mimo byty (1 682 domácností). Jestliže podíl domácností sečtených mimo byty do roku 1991 neustále klesal, při posledním sčítání byl v dlouhodobém vývoji nejvyšší (na 1 000 domácností celkem připadalo 8 bydlících mimo byt). Osoby v zařízeních při sčítání nevyplňovaly Bytový list, a tudíž se za ně údaje o domácnostech nezpracovávaly. Největší zastoupení mezi všemi domácnostmi bydlícími mimo byty měli stejně jako při minulém sčítání jednotlivci (69,2 %), následovaly neúplné rodiny (16,1 %; 271 rodin, z toho 243 se závislými dětmi). Úplné rodiny se na celkovém počtu domácností bydlících mimo byty podílely 12,2 % (205 rodin, z toho 96 se závislými dětmi). Podle druhu bydlení obývalo nejvíce domácností bydlících mimo byty (92,2 %) nouzová obydlí, a to nejen v objektech mimo bytový fond, ale také v obytných domech. Pouze 7,1 % domácností mimo byty bylo sečteno v rekreační chatě či chalupě vyčleněné z bytového fondu a 12 domácností žilo v mobilním (pohyblivém) obydlí.

Mezi všemi 202 912 domácnostmi v kraji bydlícími v bytě převažovaly ty, které obývaly byt ve vlastním domě, což je nejčastější forma užívání bytů v rodinných domech. Největší zastoupení takto užívaných bytů bylo zaznamenáno u úplných rodin (53,4 %).

Úplné i neúplné rodiny nejčastěji obývají byty se třemi obytnými místnostmi. Bytům se dvěma obytnými místnostmi dávají přednost domácnosti jednotlivců a vícečlenné nerodinné domácnosti. Značné rozdíly jsou patrné ve velikosti obytné plochy na jednu osobu. V domácnostech jednotlivců bydlících samostatně připadalo na osobu průměrně 38,5 m2 obytné plochy, v rodinných domech vzhledem k větší průměrné velikosti bytů dokonce 46,3 m2. Naproti tomu v samostatně bydlících úplných rodinách se závislými dětmi činila obytná plocha na osobu pouze 14,8 m2, v bytových domech 11,9 m2. V bytech obývaných dvěma cenzovými domácnostmi připadalo na osobu v průměru 14,2 m2 obytné plochy, tj. o 5,5 m2 méně než v případě samostatného bydlení domácností v bytě. U bytů se třemi a více cenzovými domácnostmi to bylo pouze 11,1 m2, tedy o dokonce o 8,6 m2 méně než v případě bytů obývaných pouze jednou domácností.

V průměru lépe technicky vybavené byty obývají úplné rodiny. V bytech první kategorie žilo v době sčítání 89,5 % z těchto rodin, přitom nejčastěji žily v nejlépe vybavených bytech úplné rodiny se dvěma závislými dětmi (92 rodin ze 100), nejméně často úplné rodiny se čtyřmi a více závislými dětmi (79 rodin ze 100). Byty čtvrté kategorie obývalo 0,6 % všech úplných rodin, přitom ve struktuře nejpočetnějších úplných rodin se čtyřmi a více závislými dětmi to bylo 2,7 %. U neúplných rodin činil podíl domácností bydlících v bytech první kategorie 85,0 %, tedy o 4,5 procentního bodu méně než u úplných rodin, zároveň byl u neúplných rodin zaznamenán vyšší podíl domácností bydlících v bytech čtvrté kategorie (1,5 %). Nejvyšší procentní zastoupení domácností bydlících v nejhůře vybavených bytech byl však zjištěn u jednotlivců (4,1 % v bytech čtvrté kategorie). Další související informace lze nalézt v kapitole o úrovni bydlení a bydlení mimo byty.


Tab. 5.5.1 Cenzové dom ácnosti bydlící v bytech podle druhu domácnosti, velikosti, kategorie

a právního důvodu užívání bytu


Domácnosti, které bydlí v bytě samostatně, představovaly v roce 2001 v kraji 81,2 % z celkového počtu 202 912 domácností a 18,8 % (38 059) domácností své bydlení sdílelo. Největší podíl domácností žijících ve společném bydlení byl zaznamenán ve struktuře neúplných rodin (29,4 %), z toho nejvíce u rodin s jedním závislým dítětem: 42 ze 100. Vyšší je zastoupení společně bydlících také u domácností jednotlivců (23,7 %). Ve struktuře vícečlenných nerodinných domácností tvořily domácnosti žijící ve společném bydlení s jinou domácností 15,0 %, ještě nižší (14,5 %) bylo tento podíl u úplných rodin, u kterých se míra soužití snižuje s rostoucím počtem dětí.

V každém bytě s více cenzovými domácnostmi je jedna domácnost v čele s uživatelem bytu, další domácnost (domácnosti) bydlící s ní společně se definují vztahem osoby v jejich čele k uživateli bytu. Mohou to být nejen příbuzní uživatele, ale také další cizí osoby (včetně podnájemníků). Nižší než padesátiprocentní podíl domácností uživatelů bytů (46,6 %) mezi všemi 38 059 společně bydlícími domácnostmi naznačuje, že v některých případech žijí v bytě společně i více než dvě cenzové domácnosti (v kraji šlo celkem o 5 185 domácností). Ve společném soužití s domácností uživatele žije nejčastěji domácnost v čele s jeho dítětem (23,5 % společně bydlících domácností) a domácnost v čele s cizí osobou (11,8 %). Mezi spolubydlícími rodinnými domácnostmi byla dvakrát častěji uživatelem bytu domácnost bez závislých dětí než domácnost se závislými dětmi.

Při bližším pohledu na údaje v tabulce 5.5.2 zjišťujeme, že ve struktuře domácností uživatelů bytu nejvíce převažují úplné rodiny (64,4 %; 11 431 domácností), následují domácnosti jednotlivců (17,8 %; 3 164 domácností) a neúplné rodiny (17,0 %; 3 013 domácností). Z hlediska typu domácnosti žijí nejčastěji s domácností uživatele jako další domácnost jednotlivci (9 981 osob), dalšími početně největšími skupinami jsou úplné rodiny (5 980) a neúplné rodiny (4 085), nejméně jsou zastoupeny vícečlenné nerodinné domácnosti (275 domácností).


Tab. 5.5.2 Cenzové domácnosti bydlící v bytě společně s další domácností podle vztahu osoby

v čele domácnosti k uživateli bytu


Na celkovém počtu 71 407 rodin se závislými dětmi bydlících v bytě sečtených v roce 2001 v kraji se úplné rodiny podílely 80 % a neúplné rodiny 20 %. Z hlediska právního důvodu užívání bytu tvořily 47,6 % všech rodin se závislými dětmi domácnosti bydlící ve vlastním domě, přičemž vyšší podíl byl zaznamenán mezi úplnými rodinami (50,7 %) oproti neúplným rodinám (35,3 %). S rostoucím počtem dětí v úplných rodinách se podíl domácností bydlících ve vlastním domě výrazně zvyšuje, u neúplných rodin tento podíl mírně klesá. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří rodiny se závislými dětmi bydlící v nájemních bytech (20,0 % těchto rodin), tentokrát s vyšším zastoupením mezi neúplnými rodinami (29,0 %) ve srovnání s úplnými rodinami (17,7 %). V družstevních bytech žilo 15,2 % rodin se závislými dětmi, s mírně vyšší zastoupením mezi neúplnými rodinami. Úplné i neúplné rodiny s dětmi nejčastěji obývají byty se třemi obytnými místnostmi. S rostoucím počtem dětí v rodinách se zvyšuje procento domácností, které obývají prostornější byty o více místnostech. K datu sčítání žilo 333 domácností v kraji se třemi a více závislými dětmi v bytech pouze s jednou obytnou místností. Mezi úplnými rodinami se závislými dětmi je 91,3 % rodin žijících v bytech první kategorie (z toho je nejvíce rodin se dvěma dětmi), v neúplných rodinách je to 88,1 % (nejvíce s jedním dítětem). Relativně vyšší podíl rodin se třemi a více dětmi žijícími v bytech třetí a čtvrté kategorie souvisí s často omezenými finančními možnostmi těchto velmi početných domácností.

Tab. 5.5.3 Bydlení rodin se závislými dětmi