Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj

5.4 Cenzové domácnosti

V roce 2001 bylo v Pardubickém kraji sečteno 204 594 cenzových domácností, ve kterých žilo 504 902 (99,3 %) obyvatel. Údaje o 3 379 obyvatelích kraje žijících v zařízeních nebyly z hlediska cenzových domácností zjišťovány. V úplných rodinách žilo 75,6 % obyvatel (počítáno z celkového počtu osob v cenzových domácnostech), v neúplných rodinách 12,0 %, v domácnostech jednotlivců 11,2 % a ve vícečlenných nerodinných domácnostech 1,1 % obyvatel. Podíl osob v úplných rodinách poklesl v období let 1991 – 2001 o 6,7 procentního bodu, přitom v úplných rodinách se závislými dětmi byl zaznamenán pokles o 11,6 procentního bodu. Podíl obyvatel v úplných rodinách bez závislých dětí naopak vzrostl. O 3,5 procentního bodu se zvýšilo zastoupení obyvatel žijících v neúplných rodinách, přičemž rychleji rostl počet obyvatel v neúplných rodinách se závislými dětmi. Podíl osob tvořících domácnost jednotlivce byl v roce 2001 vyšší o 2,3 procentního bodu než před deseti lety.

Celkový počet cenzových domácností v kraji se od sčítání v roce 1970 zvýšil o 34 234, přičemž rozhodující část tohoto přírůstku (15 136 domácností) připadala na sedmdesátá léta, kdy rostl především počet domácností jednotlivců a úplných rodin. Na zvýšení celkového počtu domácností v 90. letech o 14 317 se kromě rostoucího počtu domácností jednotlivců podílel i mnohem vyšší počet neúplných rodin. V roce 2001 bylo v kraji sečteno 120 673 úplných rodin (o 3 775 méně než před třiceti lety), pokles jejich počtu započal již v průběhu 80. let, rozhodující úbytek úplných rodin byl však zaznamenán mezi sčítáními v období

1991 – 2001 (6 374 rodin). Zcela opačný trend lze sledovat ve vývoji počtu neúplných rodin, kterých bylo v roce 2001 v kraji sečteno 24 454, tedy o 11 239 více než v roce 1970. Nejvyšší přírůstek těchto rodin se projevil v devadesátých letech (o 7 163).

Počet domácností jednotlivců dlouhodobě roste. Od roku 1970 se jejich počet v kraji téměř zdvojnásobil (o 26 017 na 56 726), přičemž nejvyšší přírůstek připadal, stejně jako u neúplných rodin, na poslední desetiletí (11 538). U vícečlenných nerodinných domácností, kterých bylo v kraji v roce 2001 sečteno 2 741, lze v čase sledovat kolísavý vývoj jejich počtu. Oproti roku 1970 jich v kraji přibylo 753, přírůstek 1 990 nerodinných domácností od minulého sčítání byl vyvolán především metodickou změnou. Na rozdíl od předchozího sčítání, kdy bylo soužití prarodiče s vnoučetem zařazeno mezi neúplné rodiny, bylo v roce 2001 zařazeno do nerodinných domácností.

Výrazné rozdíly v zastoupení jednotlivých druhů domácností jsou patrné z územního hlediska. Podíl úplných rodin na všech cenzových domácnostech v kraji v roce 2001 (59,0 %) převyšoval o 4,4 procentního bodu republikový průměr, jednalo se o třetí nejvyšší hodnotu po kraji Vysočina a Zlínském kraji. Stejné pořadí krajů bylo zaznamenáno rovněž v případě podílu úplných rodin se závislými dětmi. S nadprůměrným procentním zastoupením úplných rodin bez závislých dětí (31,0 %) se Pardubický kraj zařadil dokonce na druhé místo za kraj Vysočina. V případě zastoupení neúplných rodin (12,0 %) byla v kraji zaznamenána druhá nejnižší hodnota po kraji Vysočina, u neúplných rodin se závislými dětmi třetí nejnižší hodnota po kraji Vysočina a Zlínském kraji. Specifikem Pardubického kraje byl však i relativně nízký podíl neúplných rodin bez závislých dětí (4,9 %), se kterým se dostal na předposlední místo po Ústeckém kraji. Spolu s Královéhradeckým krajem se Pardubický kraj zařadil na poslední místo s procentním zastoupením vícečlenných nerodinných domácností (1,3 %). Podíl 27,7 % domácností jednotlivců (o 2,2 procentního bodu pod průměrem ČR) byl mezi všemi kraji v republice pátý nejnižší.

Neúplné rodiny a domácnosti jednotlivců jsou nejvíce zastoupeny ve všech domácnostech v okrese Pardubice, kde je nadprůměrný podíl městského obyvatelstva. Rovněž z hlediska podrobnějšího územního členění v podobě obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) je nejvyšší podíl neúplných rodin patrný na Pardubicku a nejvyšší podíl domácností jednotlivců kromě Pardubicka také na Ústeckoorlicku a Vysokomýtsku. Na druhé straně relativně nejméně neúplných rodin mezi obvody ORP žije na Litomyšlsku, Poličsku a Žamberecku a nejmenší procentní zastoupení domácností jednotlivců bylo zaznamenáno na Hlinecku, Litomyšlsku a Lanškrounsku.

Při pohledu na strukturu domácností podle velikostních skupin obcí (tabulka 5.4.1) je zřejmé, že nejnižší podíl úplných rodin je typický pro město Pardubice (tvořící samostatně kategorii s 50 000 a více obyvateli). S klesající velikostí obce se zvyšuje podíl úplných rodin bez závislých dětí až na 33,7 % v obcích do 199 obyvatel, ve kterých převažují spíše úplné rodiny starších manželů. Zastoupení úplných rodin se závislými dětmi je maximální mezi obcemi s 500 – 4 999 obyvateli. Odlišný životní styl městského obyvatelstva spojený především s vyšší rozvodovostí se odráží v nejvyšším podílu neúplných rodin mezi všemi velikostními kategoriemi obcí v krajském městě. Rovněž podíl domácností jednotlivců je v Pardubicích spolu s nejmenšími obcemi (vyšší zastoupení domácností starších ovdovělých žen) a městem Chrudim (skupina 20 000 – 49 999) výrazně nad průměrem kraje.

Průměrný počet členů cenzové domácnosti v Pardubickém kraji se od sčítání v roce 1991 snížil ze 2,66 na 2,47. Ve srovnání s ostatními kraji v republice se jedná o třetí nejvyšší hodnotu po kraji Vysočina a Zlínském kraji. Ve struktuře všech cenzových domácností podle počtu členů se od minulého sčítání projevil růst podílu domácností s jedním členem o 4 procentní body, se dvěma členy o 1,5 procentního bodu a se třemi členy o 0,8 procentního bodu. Procentní zastoupení domácností se čtyřmi a více členy naopak pokleslo o 6,3 procentního bodu. Pokles průměrného počtu členů v posledním desetiletí byl zaznamenán nejen v úplných rodinách (ze 3,27 na 3,16), ale také v neúplných rodinách (ze 2,49 na 2,48). Na tomto poklesu se podílelo především snížení průměrného počtu členů v rodinách se závislými dětmi. V úplných i neúplných rodinách bez závislých dětí se počet členů na jednu domácnost v 90. letech naopak zvýšil. Jestliže průměrný počet závislých dětí v úplných rodinách se závislými dětmi v posledním desetiletí poklesl, v neúplných rodinách se závislými dětmi zůstal od roku 1991 nezměněn.

Ve věkové struktuře manželů (druhů a družek) tvořících úplnou rodinu nejvíce převažují osoby ve věku

40 – 59 let (46,2 % mužů a 45,5 % žen). Ve 49,5 % případů mají oba z partnerů stejný stupeň nejvyššího ukončeného vzdělání. Vysoká shoda vzdělanostní úrovně u partnerů je zřejmá ve středním a mladším věku (kromě skupiny nejmladších do 19 let), nejvyšší byla ve věkové skupině 25 – 29letých. Jestliže 64 ze 100 mužů se základním vzděláním (vč. neukončeného a bez vzdělání) si vybralo partnerku se stejným vzděláním, u středoškoláků bez maturity to bylo 50 mužů ze 100 (ostatní žili nejčastěji se ženou se základním či středoškolským vzděláním s maturitou). Absolventi maturitního studia tvořili úplnou rodinu se ženou se stejným vzděláním ve 49 % případů, 34 % maturantů žilo s partnerkou se středním vzděláním bez maturity. Vysokoškoláci nejčastěji volili za partnerku středoškolačku s maturitou (47,1 % mužů s vysokoškolským vzděláním žijících v úplné rodině), s vysokoškolačkou žili ve 36,4 % případů. Celkový počet partnerství tvořených dvěma vysokoškoláky činil v kraji 4 434 (3,7 % všech úplných rodin). V 362 úplných rodinách žil muž – vysokoškolák se ženou se základním vzděláním (vč. neukončeného a bez vzdělání), soužití vysokoškolačky s mužem s nejnižším vzděláním bylo zaznamenáno ve 49 případech.

Z územního hlediska v rozdělení podle velikostních skupin obcí (viz tabulka 5.4.4) žije početně nejvíce úplných rodin ve městech s 5 000 – 19 999 obyvateli. Na všech cenzových domácnostech jsou však procentně nejvíce zastoupeny v menších obcích s 500 – 999 obyvateli (63,4 %). Nízký podíl úplných rodin je typický pro velká města, kde je oproti venkovským obcím mnohem vyšší rozvodovost. Nejméně mezi všemi velikostními skupinami obcí se úplné rodiny podílely na všech domácnostech v Pardubicích (52,9 %) a Chrudimi (56,8 %). Jestliže v krajském městě zůstal podíl úplných rodin se závislými dětmi na všech domácnostech 5 procentních bodů pod krajským průměrem (ten činil 28,0 %), v Chrudimi tomuto průměru přesně odpovídal. Spolu s nejmenšími obcemi se město Pardubice vyznačuje rovněž nadprůměrným podílem nejméně početných úplných rodin se dvěma členy. Také podíl tříčlenných úplných rodin (i tříčlenných úplných rodin se závislými dětmi) je v krajském městě nejvyšší. Rodiny se čtyřmi členy tvoří největší podíl ve městě Chrudim. Nad krajským průměrem je podíl pěti a vícečlenných úplných rodin v obcích do 5 000 obyvatel, s rostoucí velikostí obcí jejich zastoupení na všech úplných rodinách klesá.

V nesezdaném soužití žijí nejčastěji rozvedení (52,1 % mužů a 48,3 % žen). Svobodní muži se na všech faktických manželstvích podílejí 39,3 % a svobodné ženy 32,2 %. Podíl svobodných žijících v uvedených soužitích se neustále zvyšuje. V menší míře jsou zastoupeni ovdovělí (319 vdovců a 865 vdov), ženatí (78 mužů) a vdané (79 žen). Téměř polovina všech faktických manželství je tvořena dvojicemi, v nichž jsou muž i žena rozvedení či ovdovělí (tabulka 5.4.5), soužití svobodných partnerů připadá na 23 faktických manželství ze 100. Poměrně početnou skupinu tvoří i svazek svobodného muže s rozvedenou či ovdovělou ženou a také soužití rozvedeného či ovdovělého muže se svobodnou ženou. Z hlediska pětiletých věkových skupin jsou ve faktických manželstvích nejvíce zastoupeni muži ve věku 25 – 29 let (15,3 %; s výraznou převahou svobodných) a ve věku 50 – 54 let (12,6 %; s vyšším podílem rozvedených). Mezi ženami je nejpočetnější věková skupina 20 – 24letých (15,2 %) a 25 – 29letých (14,7 %) s převahou svobodných.

Nadpoloviční většinu faktických manželství představuje soužití partnerů bez závislých dětí (61,8 %; u soužití ekonomicky neaktivních žen 70,1 %). Ve srovnání s rokem 1991 se jejich procentní zastoupení na všech nesezdaných soužitích zvýšil o 6,5 procentního bodu. Podíl faktických manželství se dvěma závislými dětmi naopak v průběhu 90. let poklesl o 3,9 procentního bodu a pokles se projevil rovněž u soužití se třemi závislými dětmi (o 2,6 procentního bodu). V menší míře (o 0,2 procentního bodu) se snížilo zastoupení soužití se čtyřmi a více dětmi, ve stejném rozsahu se naopak zvýšil podíl svazků s jedním závislým dítětem. Oproti průměrným podílům v úhrnu mužské a ženské populace kraje bylo u osob žijících ve faktických manželstvích zaznamenáno mnohem vyšší zastoupení absolventů středních odborných škol bez maturity vč. vyučených (55 ze 100 mužů, 41 ze 100 žen). Z hlediska náboženského vyznání je nesezdané soužití typické spíše pro osoby bez vyznání (64,9 % mužů, 62,0 % žen, tedy podíly výrazně nad krajským průměrem).

Skupina neúplných rodin se závislými dětmi je posílena nejen přechodem domácností z kategorie úplných rodin rozvodem partnerů či ovdověním, značnou měrou se zde projevuje především posun v životním stylu mladých lidí spojený se zakládáním rodin bez uzavření manželského svazku. Od roku 1991 se procentní zastoupení neúplných rodin se závislými dětmi na všech neúplných rodinách v Pardubickém kraji zvýšilo o 4,2 procentního bodu na 59,2 %. V absolutních hodnotách

vzrostl počet neúplných rodin se závislými dětmi v období 1991 – 2001 o 4 967 na 14 487 a podíl na všech cenzových domácnostech se zvýšil o 2,1 procentního bodu na 7,1 %.

V úhrnu neúplných rodin (bez ohledu na počet dětí) se od roku 1991 nepatrně snížil průměrný počet členů ze 2,49 na 2,48. Na tomto mírném poklesu se podílelo především snížení průměrného počtu členů v neúplných rodinách se závislými dětmi (ze 2,73 na 2,65), které bylo částečně kompenzováno zvýšením počtu členů v neúplných rodinách bez závislých dětí (ze 2,19 na 2,24). Jestliže v roce 1991 připadalo na 100 neúplných rodin v průměru 80 závislých dětí, o deset let později to bylo ještě o 6 dětí více. Průměrný počet závislých dětí na jednu neúplnou rodinu se závislými dětmi (1,45) se oproti minulému sčítání nezměnil. Na snížení průměrného počtu členů v neúplných rodinách se závislými dětmi se tedy nepodílel pokles počtu dětí, projevil se zde spíše vliv menšího zastoupení ostatních členů těchto domácností včetně dětí, který již přestaly být závislé. Na rozdíl od úplných rodin, kde převažují domácnosti se dvěma dětmi, u neúplných rodin tvoří největší podíl (62,6 %) domácnosti jen s jedním dítětem. Rodiny se dvěma dětmi se podílejí na neúplných rodinách se závislými dětmi 31,4 % a rodiny se třemi a více dětmi 6,0 %. Zatímco procentní zastoupení rodin s jedním dítětem se od sčítání v roce 1991 nezměnilo, u rodin se dvěma dětmi vzrostlo o tři desetiny procentního bodu, naopak u rodin se třemi a více dětmi ve stejném rozsahu pokleslo.

V 85 ze 100 neúplných rodin stojí v čele rodiny žena, přičemž v neúplných rodinách se závislými dětmi je podíl žen v čele (88,5 % rodin) ještě vyšší. Ve srovnání se sčítáním v roce 1991 se podíl žen v čele neúplných rodin v kraji zvýšil o 4,4 procentního bodu a v čele rodin se závislými dětmi o 1,5 procentního bodu. Téměř v polovině neúplných rodin stojí v čele rozvedená osoba. Mezi ženami v čele neúplných rodin se závislými dětmi bylo 52,4 % rozvedených, u mužů byl podíl rozvedených o 6,3 procentního bodu vyšší. Druhou nejpočetnější skupinou z hlediska rodinného stavu osoby v čele neúplných rodin (bez ohledu na počet dětí) jsou ovdovělí, v neúplných rodinách se závislými dětmi jsou to ženatí (21,6 % mužů) a vdané (24,1 % žen). Na vyšším podílu osob v manželském svazku v čele neúplných rodin se zčásti podílí i metodika sčítání, která za úplnou rodinu považuje společné soužití manželů přihlášených k trvalému pobytu na stejném místě. V řadě případů je však jeden z partnerů (i přes společné bydlení) přihlášen k pobytu jinde a daná rodina je tak z hlediska sčítání považována za neúplnou. Méně početnou skupinu mezi ženami v čele neúplných rodin se závislými dětmi tvoří svobodné (14,5 %) a ovdovělé (8,4 %). V rodinách v čele s muži byl podíl svobodných mnohem nižší (4,1 %), zatímco ovdovělých bylo v procentním vyjádření více (14,5 %). Z hlediska zařazení osob v čele neúplných rodin se závislými dětmi do pětiletých věkových skupin tvoří rozhodující složku muži ve věku 40 – 44 let a 45 – 49 let (s naprostou převahou rozvedených) a ženy ve věkové kategorii 25 – 29 let (s téměř rovnoměrným zastoupením rozvedených a vdaných).

Ve srovnání s úplnými rodinami je v rámci ekonomické aktivity osob v čele neúplných rodin o 12,3 procentního bodu nižší zastoupení zaměstnaných, o 5,4 procentního bodu větší podíl nezaměstnaných a o 2,4 procentního bodu nižší podíl nepracujících důchodců. V celkovém počtu 14 204 zaměstnaných osob v čele neúplných rodin bylo 84,1 % osob v postavení zaměstnanců (o 5,9 procentního bodu více než v úplných rodinách), 8,3 % samostatně činných (o 6,5 procentního bodu méně) a 3,2 % představovali zaměstnavatelé (o 2,4 procentního bodu méně než u úplných rodin). Mezi ženami v čele neúplných rodin bylo oproti mužům vyšší procentní zastoupení nezaměstnaných a nepracujících důchodkyň. Mnohem vyšší byl i podíl žen ve kategorii ostatních ekonomicky neaktivních (ženy na rodičovské dovolené).

Z územního hlediska velikostních skupin obcí (viz tabulka 5.4.7) žije v absolutním vyjádření nejvíce neúplných rodin ve městech s 5 000 – 19 999 obyvateli. Z porovnání procentního podílu neúplných rodin na všech cenzových domácnostech mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí je však patrné, že nejvyššího zastoupení dosahují tyto domácnosti ve skupině s 50 000 a více obyvateli, tedy v krajském městě. Podíl neúplných rodin zde v roce 2001 činil 14,1 % (o 2,1 procentního bodu nad krajským průměrem) a neúplné rodiny se závislými dětmi se na všech domácnostech v Pardubicích podílely 8,6 % (o 1,5 procentního bodu více než v úhrnu za kraj). Město Pardubice je spolu se skupinou nejmenších obcí rovněž typické nadprůměrným podílem nejméně početných neúplných rodin se dvěma členy. Také podíl dvoučlenných neúplných rodin se závislými dětmi (53,9 %) je v Pardubicích nejvyšší. Rodiny se třemi členy tvoří největší podíl ve městě Chrudim (39 ze 100 neúplných rodin a 49 ze 100 neúplných rodin se závislými dětmi). S rostoucí velikostí obcí klesá procentní zastoupení nejpočetnějších neúplných rodin s 5 a více členy, přitom intenzivnější pokles je patrný u neúplných rodin se závislými dětmi.

Mezi osobami stojícími v čele měli mírnou převahu muži (53,9 %), z hlediska pětiletých věkových skupin a rodinného stavu se jednalo převážně o svobodné muže ve věku 20 – 24 let. Svobodní se na celkovém počtu vícečlenných nerodinných domácností podíleli 58,5 % s mnohem vyšším zastoupením u mužů (72,5 %) než u žen (42,0 %). Třetina žen stojících v čele vícečlenných nerodinných domácností je zařazena do věkové kategorie sedmdesátiletých a starších, z hlediska rodinného stavu jde nejčastěji o ženy ovdovělé. Jestliže u mužů v čele nerodinných domácností jsou po svobodných druhou nejpočetnější skupinou rozvedení (10,4 %), u žen se těsně za svobodné zařadily ovdovělé se 40,4 %. Věkové složení osob v čele těchto domácností ovlivňuje rovněž strukturu podle ekonomické aktivity, ve které zaměstnaní tvoří 57,2 % (u mužů 70 %), nezaměstnaní 5,4 % (u mužů 7,7 %) a nepracující důchodci 31,6 % (u žen 49,5 %).

Domácnosti jednotlivců tvoří ve struktuře cenzových domácností stále početnější skupinu. K největšímu nárůstu jejich počtu došlo v průběhu 90. let (o 11 538 na 56 726) a jejich procentní podíl na všech domácnostech v kraji vzrostl v tomto období o 4 procentní body na 27,7 %. Z celkového počtu 55 562 jednotlivců bydlících v bytech tvořily osoby bydlící samostatně 76,3 %, spolu s jinou domácností žilo 22,8 % jednotlivců a 0,8 % (454 osob) se označilo za podnájemníky. Ve struktuře domácností bydlících mimo byty představovalo 1 164 jednotlivců převažující většinu (69,2 %).

Mezi všemi domácnostmi jednotlivců mají jednoznačnou převahu ženy (57,3 %), a to především ženy v nejvyšších věkových kategoriích. Téměř polovina žen tvořících samostatnou domácnost již překročila 70 let věku. Tato skutečnost úzce souvisí se strukturou domácností jednotlivců podle rodinného stavu, ve které jsou nejvíce zastoupeni ovdovělí: 42 ze 100 jednotlivců celkem (62 ze 100 žen). Mezi ženami sedmdesátiletými a staršími tvořícími samostatnou domácnost dosáhl podíl ovdovělých dokonce 87,7 %. Rozvedené ženy tvoří 17,4 % domácností jednotlivců – žen (s nadpolovičním podílem ve věkové skupině 40 – 49 let), svobodné ženy 14,6 % a vdané 5,6 %. Jestliže mezi domácnostmi jednotlivců v čele se ženou výrazně převažují ovdovělé, mezi muži – jednotlivci představují nejpočetnější skupinu svobodní (35,5 %). Rovněž podíl rozvedených (33,3 %) je u mužů mnohem vyšší než u žen. Nejvyšší zastoupení mají rozvedení muži ve věkové skupině 40 – 49 let (55,5 %), přičemž tato věková kategorie je ve struktuře domácností jednotlivců – mužů mezi všemi pětiletými věkovými skupinami nejpočetnější. Ovdovělí tvoří 15,0 % a ženatí 13,7 % ze všech domácností jednotlivců v čele s muži.

Rozdíly v zastoupení domácností jednotlivců mezi všemi cenzovými domácnostmi z územního hlediska byly podrobněji popsány na začátku této kapitoly. V tabulce 5.4.9 jsou uvedeny územní rozdíly z hlediska způsobu bydlení těchto domácností. Početně nejvíce domácností jednotlivců žije ve středně velkých městech s 5 000 – 19 999 obyvateli. Nejvyšší podíl domácností bydlících samostatně ve struktuře obcí do 199 obyvatel je dán tím, že v těchto obcích žije samostatně vysoký podíl starších ovdovělých žen. V uvedené velikostní kategorii obcí bydlí samostatně 81 ze 100 jednotlivců, zatímco nejméně je to ve skupině obcí s 500 – 999 obyvateli (74,8 domácností ze 100). Ve struktuře domácností jednotlivců v poslední jmenované kategorii naopak mezi všemi skupinami obcí převažují osoby spolubydlící s jinou cenzovou domácností (24 jednotlivců ze 100). Nejvíce domácností jednotlivců – podnájemníků sice žije ve městech s 5 000 – 19 999 obyvateli, ve složení domácností jednotlivců však podnájemníci tvoří procentně největší skupinu v obcích s 500 – 999 obyvateli.