Přejít k menu Přejít k obsahu

Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj

3.5 Národnost, státní občanství


Jedinečnost sčítání lidu spočívá mimo jiné v tom, že z jeho údajů lze získat informace o národnostním složení obyvatelstva. Přihlášení se k určité národnosti bylo dle metodiky sčítání chápáno jako ryze deklaratorní, každý uvedl národnost podle svého vlastního rozhodnutí.

Z hlediska národnostního složení patří Pardubický kraj díky své geografické poloze k územím s převahou osob hlásících se k české národnosti. Podíl osob s českou národností na všech obyvatelích v kraji (96,2 %) převyšuje republikový průměr o 5,8 procentního bodu a je zároveň nejvyšší ze všech krajů v republice. Výrazné rozdíly na území kraje jsou patrné v zastoupení osob hlásících se k moravské národnosti (0,6 % obyvatel), která je po národnosti slovenské (1,2 %) druhá nejpočetnější. Jihovýchodní částí Pardubického kraje totiž prochází historická hranice Moravy a v řadě obcí svitavského okresu se k moravské národnosti hlásilo více než deset procent obyvatel, v celém okrese pak v průměru 2,2 % obyvatel. V menším územním detailu (obvody obcí s rozšířenou působností) byl zaznamenán nejvyšší podíl obyvatel hlásících se k moravské národnosti na Moravskotřebovsku (6,3 %) a Svitavsku (1,2 %).

K dalším relativně početněji zastoupeným národnostem v kraji s více než pěti sty sečtenými osobami se v roce 2001 řadila ukrajinská (0,2 % obyvatel kraje), polská a německá národnost (obě s podílem 0,1 % obyvatel). Největší podíl obyvatel hlásících se k jiné než české, moravské a slezské národnosti žije na území příhraničního okresu Ústí nad Orlicí. Mezi obvody obcí s rozšířenou působností bylo relativně nejvíce osob s jinou než českou, moravskou a slezskou národností sečteno na Králicku (5,5 %), Lanškrounsku (2,9 %) a Českotřebovsku (2,8 %), za ně se s 2,5 % zařadil obvod Pardubice.


Tab. 3.5.1 Vývoj obyvatelstva podle národnosti


Stejně jako v jiných oblastech, tak i v Pardubickém kraji se od minulého sčítání projevil pokles podílu osob hlásících se k jiné než české národnosti (z 5,2 % na 2,7 %). Pod vlivem náhle změněných společenských podmínek na prahu devadesátých let se mnozí obyvatelé hlásili k jiným národnostem (moravská, slezská). O deset let později se projevila spíše opačná tendence a řada z těchto obyvatel uvedla opět českou národnost. Oproti minulému sčítání se přihlásilo o třetinu méně osob k národnosti slovenské a maďarské, u příslušníků romské národnosti byl zaznamenán dokonce více než šedesátiprocentní relativní úbytek. Zcela opačný trend nastal u národnosti ukrajinské (více než trojnásobný přírůstek obyvatel), osob hlásících se k vietnamské národnosti bylo sečteno dokonce téměř patnáctkrát více než v roce 1991. Vzhledem k tomu, že řada obyvatel (i pod vlivem negativního přístupu ke sčítání lidu) svoji národnostní příslušnost neuvedla, rozrostla se kategorie nezjištěno z 255 osob v roce 1991 na 5 244 o deset let později. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie je možné předpokládat, že národnostní složení obyvatel dozná určitých změn. To je však otázka dlouhodobějšího vývoje, na kterou bude možné odpovědět na základě výsledků budoucích sčítání lidu.

V průměru jsou osoby jiné než české (moravské, slezské) národnosti více zastoupeny ve vyšších věkových kategoriích. Tvoří-li všechny osoby šedesátileté a starší (vč. nezjištěného věku) podíl na obyvatelstvu kraje 18,5 %, pro srovnání mezi obyvateli německé národnosti představují osoby v nejvyšší věkové kategorii podíl 49,1 %, u Řeků je to 47,3 % a u Rumunů 41,1 %. Na opačné straně – s nejnižším zastoupením osob šedesátiletých a starších – stojí Vietnamci (pouze 1 sečtená osoba z 282) a Romové (5,7 %). Výrazně nadprůměrné podíly osob ve věku 15 – 59 let jsou dosahovány u národnosti polské (87,3 %), ukrajinské (83,2 %) i vietnamské (75,5 %). Nejvyšší podíl dětské populace (0 – 14 let) byl zaznamenán u osob hlásících se k národnosti romské (32,9 %, tj. téměř dvojnásobně vyšší podíl než průměr kraje) a vietnamské (23,8 %). Ženy mají nejvyšší převahu mezi osobami polské (80,2 %) a ruské (66,0 %) národnosti, naopak u obyvatel pocházejících z Vietnamu tvořily ženy k datu sčítání pouze 39,4 %.

Vzdělanostní úroveň je v jednotlivých skupinách národností dosti odlišná a do značné míry závislá i na věkové struktuře. Nejméně příznivé složení obyvatel podle vzdělanosti bylo zjištěno u osob romské a rumunské národnosti. Z celkového počtu 320 Romů patnáctiletých a starších bylo 74,7 % bez vzdělání či se základním nebo neukončeným vzděláním, mezi osobami rumunské národnosti činil tento podíl 65,3 %.

Vzhledem k tomu, že více než polovinu obyvatel německé národnosti sečtených na území Pardubického kraje představují nepracující důchodci, tvoří ekonomicky aktivní u Němců nejnižší podíl ze všech národností (36,5 %). Druhý nejnižší podíl u Romů (40,7 %) souvisí s již zmiňovaným vysokým zastoupením dětí a značným podílem ekonomicky neaktivních ve věkové skupině 15 – 59 let.

Národnostní složení obyvatel je možné porovnat také s jejich strukturou podle mateřského jazyka (zjišťován byl mateřský jazyk, kterým se sčítanou osobou hovořila v dětství matka). U většiny obyvatel odpovídá národnost, ke které se při sčítání přihlásili, jejich mateřskému jazyku. Jiný než český mateřský jazyk uvedlo celkem 12 398 osob, z toho bylo 56,7 % žen. Největší zastoupení měla slovenština (6 852 osob). Z uvedeného počtu osob s jiným než českým mateřským jazykem se téměř čtvrtina přihlásila k české (moravské, slezské) národnosti. Naopak českým mateřským jazykem hovořilo a zároveň k jiné než české (moravské, slezské) národnosti se přihlásilo 1 625 obyvatel kraje. Největší disproporce mezi národností a mateřským jazykem byla zjištěna u osob hlásících se k romské a německé národnosti. Z 1 117 osob, které uvedly jako svůj mateřský jazyk romštinu, se k romské národnosti přihlásilo pouze 308, k české národnosti 614 a ke slovenské 137.

Z hlediska státního občanství, které na rozdíl od národnosti představuje právní svazek fyzické osoby a státu, bylo v kraji sečteno 1 572 cizích státních příslušníků s trvalým a 1 917 s dlouhodobým pobytem, celkem tedy 3 489 osob s jiným než českým státním občanstvím (z toho 3 osoby uvedly dvojí občanství). Dalších 558 obyvatel mělo dvojí státní občanství, z nichž jedno bylo české, a 95 osob bylo bez státního občanství. Mezi osobami s jiným než českým státním občanstvím tvořili příslušníci zemí Evropské unie 4,1 % (z toho převažovalo občanství Německa – 47 osob). Z kandidátských zemí EU bylo 41,6 % osob (nejvíce s občanstvím Slovenské republiky – 907 osob) a z ostatních evropských států 37,2 % osob (nejvíce s občanstvím Ukrajiny – 884 osob). Z jiných kontinentů tvořili nejpočetnější skupinu cizinci z Asie (13,3 % obyvatel s jiným než českým občanstvím), z Ameriky bylo 1,6 % cizích státních příslušníků, z Afriky 0,5 %.

Ženy se na celkovém počtu 3 489 cizinců podílely 54 %. U obou pohlaví měly výraznou převahu osoby ve věku 15 – 59 let: u mužů představovaly 83,8 % a u žen 85,0 %. Procentní zastoupení nezaměstnaných mezi 2 510 ekonomicky aktivními cizinci s trvalým či dlouhodobým pobytem bylo v době sčítání 7,9 % – tedy na úrovni krajského průměru.


Tab. 3.5.2 Obyvatelstvo podle pohlaví, věku a státního občanství