4.1 Vývoj domovního fondu Do celkového počtu domů
4.1 Vývoj domovního fondu
Do celkového počtu domů jsou zahrnuty všechny domy určené k bydlení (bez ohledu na obydlenost), objekty s byty (bytem) a ubytovací zařízení bez bytu, pokud slouží k dlouhodobému nebo trvalému ubytování (např. dětské domovy, domovy důchodců). V neobydleném domě nebyla sečtena žádná osoba s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Při hodnocení obydlenosti domů se nově ve sčítání 2001 objevuje kategorie přechodně obydlené domy - jde o domy, ve kterých je pouze přechodně obydlený byt (nebo byty) a současně žádný trvale obydlený byt ani trvale či dlouhodobě bydlící osoba. Nárůst celkového počtu rodinných domů za posledních deset let byl částečně ovlivněn metodikou zařazování rodinných domů při sčítání 1991 do rekreačních objektů (i když nebyly vyčleněny z domovního fondu) a částečně změnou metodiky při členění domů na bytové a rodinné domy. Celkové hodnocení stáří domovního fondu je ovlivněno tím, že v roce 2001 se zjišťovalo nejen období výstavby, ale také rekonstrukce.
Domovní fond okresu Vyškov tvořilo ke dni sčítání celkem 25 044 domů. Z tohoto počtu bylo 20 447 domů trvale obydlených a 4 597 domů v době sčítání neobydlených. V porovnání s roce 1991 vzrostl celkový počet domů o 703, tedy o 2,9%, u obydlených domů byl nárůst o 85 domů, tj. o 0,4%, u neobydlených zvýšení o 618 domů, tj. o 15,5%. V dlouhodobé řadě je nárůst domovního fondu v roce 2001 ještě zřetelnější, např. v roce 1980 bylo v okrese celkem 23 560 domů (21 123 obydlených a 2 437 neobydlených), v roce 1970 domovní fond představoval 22 716 domů ( 21 438 obydlených a 1 278 neobydlených).
Tab. 13 Základní údaje o domovním fondu
Ve skladbě struktury obydlených domů nedochází k výrazným změnám, převládají rodinné domy, v roce 2001 tvořily 93,7% celku, v roce 1991 to bylo 93,6% a v roce 1980 celkem 93,8%. Až do roku 1991 se zvyšoval podíl bytových domů, tehdy dosáhl hranice 5,8%, v roce 2001 se snížil na 5,4%. Z celkového počtu obydlených domů je 35,2% ve městech (Vyškov jako největší město se podílí na celku 14,1%) a 64,8% domů v ostatních obcích okresu.
Bylo již zmíněno zvýšení počtu trvale obydlených domů. K obcím s nejvyšším nárůstem v relativním vyjádření patří Křižanovice u Vyškova (+11,9%) a obec Dětkovice (+7,9%), absolutní přírůstek byl nejvyšší ve městech Vyškov (zvýšení počtu o 77 domů) a ve Slavkově u Brna (+34 domů). Naopak největší úbytky v relativním vyjádření byly v obci Kožušice (-20,0%) a v Zelené Hoře (-14,1%). Úbytek v absolutním vyjádření byl nejvyšší v Ivanovicích na Hané (-21 domů) a v obcích Nesovice a Nemotice, kde shodně ubylo 14 trvale obydlených domů.
Celkem 1 900 neobydlených domů, což je 41,3% z celkového počtu neobydlených domů, slouží k rekreaci, 667 domů, tj. 14,5%, je nezpůsobilých k bydlení, 572 domů, tedy 12,4%, je obydleno přechodně a 394 domů (8,6%) je neobydleno z důvodu přestavby. U 1 064 neobydlených domů (23,2%) je uveden jiný důvod nebo nebyl uveden žádný. Zajímavostí je, že ve 3 obcích (Březina, Křižanovice u Vyškova a Kučerov) žádný z neobydlených domů není určen k rekreaci.
4.2 Charakteristika trvale obydlených domů
Trvale obydlené domy je možno charakterizovat z hlediska vlastníka domu, obdobím výstavby, velikostí domu, podle materiálu nosných zdí nebo technickým vybavením. Z hlediska vlastníka domu - 92,5% trvale obydlených domů vlastní soukromá fyzická osoba, u 2,7% domů je vlastníkem obec či stát, 2,1% domů vlastní stavební bytové družstvo, u 1,3% je uvedena kombinace vlastníků, u 1,4% domů je jiný vlastník nebo není druh vlastnictví uveden. Rodinné domy vlastní z 98,0% soukromé fyzické osoby, u bytových domů je zastoupeno stavební bytové družstvo 37,1%, 35,9% stát či obec a kombinace vlastníků je u 12,1% bytových domů.
Podle období výstavby bylo 43,8% domů postaveno v letech 1946-1980. Z období do roku 1919 pochází 13,6% domů, v období 1920-1945 bylo postaveno 17,1% domů, v letech 1981-1990 pak 14,0% domů. Z let 1991-2001 pochází 10,3% trvale obydlených domů. Průměrné stáří obydlených domů dosahuje 44,3 roků, ve městech je to v průměru 42,8 a v ostatních obcích okresu 45,1 roku. Nejvyšší průměrné stáří domovního fondu mají obce Březina - 73,0 roku, Kožušice - 62,1 roku a Křižanovice u Vyškova - 60,6 roku. Naopak nejnižší průměrné stáří domů je v Bošovicích - 37,0 roku a v Milešovicích - 37,2 roku.
Většina obydlených domů je jednobytových - celkem 17 356 domů, což je 84,9%, dva byty má 1 942 domů, tedy 9,5%. Jedno nadzemní podlaží má 53,3% domů a 2 podlaží pak 40,8% domů, na vícepodlažní budovy zůstává 5,9%.
Tab. 14 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a ostatních obcích
Převládajícím stavebním materiálem obydlených domů jsou cihly a tvárnice, je z nich postaveno 64,2% domů, následují kámen a cihly - 15,0%, 11,1% domů je z nepálených cihel a 1,7% ze stěnových panelů. Stěnové panely se používaly nejvíce v letech 1946-1990, a to převážně na bytové domy.
Na plyn je napojeno 80,3% trvale obydlených domů, 96,3% je vybaveno vodovodem, 76,4% ústředním či dálkovým topením a 58,5% domů je připojeno na kanalizační síť. Zajímavostí je, že u vybavenosti domů plynem, vodovodem nebo topením nejsou podstatné rozdíly mezi městy a ostatními obcemi okresu. Pouze v připojení na kanalizaci je vyšší podíl u městských domů, činí 78,4%, v ostatních obcích okresu je připojeno pouze 47,7% domů.
4.3 Vývoj bytového fondu
Obdobně jako u obydlenosti domů i u obydlenosti bytů je ve sčítání 2001 nová kategorie neobydlenosti - přechodně obydlený byt. Jde o byt bez trvale hlášených osob, který je ale využíván k přechodnému bydlení, to znamená byt, ve kterém byla sečtena dočasně přítomná osoba (osoby). Ve srovnání s rokem 1991 se u bytů liší ukazatel obytné plochy bytu - v roce 2001 byly do obytné plochy bytu zahrnuty i místnosti s plochou 4 - 7,9 m2, které v předchozím sčítání byly zařazeny do plochy ostatních prostor (předsíň, příslušenství apod.). Ve srovnání s rokem 1991 nejsou z důvodu metodických změn plně srovnatelné údaje o převládajícím způsobu vytápění bytů - v roce 2001 byly všechny druhy vytápění se zdrojem tepla umístěným mimo byt zahrnuty do ústředního topení (v předchozím sčítání převážně u rodinných domů, ve kterých byl tepelný zdroj umístěn mimo byt ve sklepě, komoře apod., byly tyto byty zařazeny do etážového topení).
V okrese Vyškov bylo k 1. březnu 2001 celkem 35 305 bytů, proti roku 1991 přibylo 1 852 bytů, což představuje zvýšení o 5,5%. V posledních 30 letech docházelo k pravidelnému nárůstu celkového počtu bytů, proti roku 1970 byl počet bytů vyšší dokonce o 7 530, což je nárůst o 27,1%. Z celkového počtu bytů v roce 2001 bylo 29 993 bytů trvale obydlených (proti roku 1991 nárůst o 816 bytů, tj. o 2,8%) a 5 312 neobydlených (proti roku 1991 nárůst o 1 036 bytů, tj. o 24,2%).
V období 1991-2001 bylo v okrese výstavbou získáno 1 901 nových bytů, což je údaj získaný z pravidelného statistického zjišťování. Přírůstek počtu bytů v roce 2001 proti roku 1991 podle údajů ze sčítání však činí 1 852 bytů. Příčinou rozdílů je zřejmě rozdílné deklarování druhého bytu majiteli rodinných domů.
K obcím s nejvyšším nárůstem počtu trvale obydlených bytů v relativním vyjádření patří Březina (+33,3%), Křižanovice u Vyškova (+13,0%) a Medlovice (+11,5%), absolutní přírůstek byl nejvyšší v městech Vyškov (zvýšení o 287 bytů) a Bučovice (+127 bytů), z obcí pak v Otnicích (+44 bytů) a v Křenovicích (+39 bytů). Naopak největší úbytky trvale obydlených bytů v relativním vyjádření byly v obci Kožušice (-18,0%) a v obci Dobročkovice (-14,0%). Úbytek v absolutním vyjádření byl nejvyšší v Nemojanech a v obci Račice-Pístovice, kde ubylo shodně 16 trvale obydlených bytů.
Tab. 15 Základní údaje o bytovém fondu
1) v letech 1961 a 1970 včetně osob s přechodným pobytem v bytě
Z 5 312 neobydlených bytů slouží 1 922 bytů k rekreaci, což je 36,2%. Přechodně obydleno bylo 816 bytů, tedy 15,4% z celku. Ve městech je vyšší podíl bytů, které jsou z hlediska sčítání neobydlené, přesto v nich někdo bydlí, jsou tedy obydleny přechodně, ve venkovských obcích vzrůstá počet neobydlených bytů sloužících k rekreaci. Celkem v 11 obcích je podíl neobydlených bytů sloužící k rekreaci vyšší než 70%, ve 3 obcích (Březina, Křižanovice u Vyškova a Kučerov) není určen k rekreaci žádný neobydlený byt.
4.4 Charakteristika trvale obydlených bytů
Trvale obydlené byty je možno charakterizovat z hlediska vlastnictví a druhu domu, obdobím výstavby, podle právního důvodu užívání bytu, podle obytné plochy a počtu obytných místností nebo technickým vybavením a kategorií bytu. Z pohledu vlastnictví připadá největší část trvale obydlených bytů (69,6%, tedy 20 871 bytů) na byty v domech, kde je vlastníkem soukromá fyzická osoba. Jedná se především o byty v rodinných domcích (20 476 bytů), ale 347 takových bytů bylo i v bytových domech. Druhou nejčastější formou vlastnictví jsou byty v domech, které vlastní obec či stát (13,5%, tj. 4 044 bytů). Jako vlastník následuje stavební bytové družstvo (11,4%, 3 424 bytů). Forma kombinace vlastníků je uváděna u 3,3%, tj. 1 004 bytů. Znamená to, že například vlastníkem části bytů v domě je soukromá fyzická osoba a části bytové družstvo. Tato forma vlastnictví se vyskytuje téměř výlučně (82,5%) u bytových domů.
Nová výstavba domů, rozsáhlejší přestavby a úpravy domů se odrazily ve struktuře bytového fondu podle stáří. Proti roku 1991 výrazně poklesl podíl bytů v domech postavených do roku 1919 (-18,6 bodu) i v letech 1920-1945 (-8,3 bodu). Největší část bytů a to 39,8% tak připadá na byty v domech postavených nebo zrekonstruovaných v letech 1971-1990. Byty v domech postavených či zrekonstruovaných v desetiletí od posledního sčítání představují 9,3%. Starší bytový fond je ve venkovských obcích, kde byty v domech postavených do roku 1919 představovaly 13,3 %, zatímco ve městech to bylo pouze 7,1%. Nižší je ve venkovských obcích i podíl bytů z let 1971-1990 (33,5% ve venkovských obcích proti 46,0% ve městech).
Tab. 16 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích
Podle právního důvodu užívání bytu převládá užívání bytu ve vlastním domě (60,6% všech bytů), následují byty nájemní (17,5%) a byty členů bytových družstev (10,4%). Ostatní bezplatné užívání představuje 5,9% a v osobním vlastnictví je 2,4% bytů. Užívání bytu ve vlastním domě převažuje u rodinných domů, z celkového počtu 20 909 těchto bytů na ně připadá 18 097 (86,6%). Rovněž bezplatné užívání bytu je nejčastější u rodinných domů, zde představují druhou největší skupinu bytů - 1 755 bytů. Tento počet představuje 98,7% z 1 779 bytů s tímto důvodem užívání spojených (jedná se například o byt dětí v domě rodičů). V bytových domech představují 53,6% byty nájemní, následují byty družstevní (35,0%) a v posledním desetiletí se zde staly třetí největší skupinou byty v osobním vlastnictví - 8,2%. Vznikly prodejem obecních i družstevních bytů, 727 bytů v osobním vlastnictví jsou všechny v bytových domech.
V souvislosti se zvyšujícími se požadavky na kvalitu bydlení se v uplynulém desetiletí změnila struktura bytového fondu podle velikosti ve prospěch bytů s větším počtem pokojů. Zatímco v roce 1991 představovaly byty tvořené jednou obytnou místností 9,8% bytového fondu, v roce 2001 to bylo 9,0%, u bytů se dvěma pokoji jde o pokles z 28,5 % na 26,9%. Naproti tomu podíl třípokojových bytů se zvýšil z 34,6% na 35,5%, bytů se 4 pokoji z 15,4% na 15,9%. U bytů s 5 a více pokoji se podíl neměnil - 11,8%. V zastoupení bytů jednotlivých velikostí existuje rozdíl mezi byty v rodinných a bytových domech. V bytových domech představují 45,2% byty třípokojové a 34,8% byty dvoupokojové, bytů se 4 a více pokoji je 3,9%. V rodinných domech je naproti tomu podíl tří- a dvoupokojových bytů menší (31,4% a 23,4%), výrazně vyšší je však podíl bytů se 4 a více pokoji, a to 37,9%.
Tab. 17 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a ostatních obcích
Zvýšení počtu bytů s větším počtem místností se odrazilo i ve zvětšení obytné plochy bytů, zvýšila se celkem o 173 tisíc metrů čtverečních. Počet místností s výměrou vyšší než 8 metrů čtverečních se zvýšil o 2 751 místností. Na jeden byt tak připadá obytná plocha 55,0 m2 (v roce 1991 to bylo 50,1 m2) a 2,99 místností nad 8 m2 (v roce 1991 to bylo 2,95 místností).
V posledním desetiletí došlo k dalšímu zvýšení technické a hygienické vybavenosti bytů. Z celkového počtu trvale obydlených bytů bylo v roce 2001 zařazeno již 88,8% do I. kategorie, zatímco v roce 1991 to bylo 60,3%. Podíl bytů II. kategorie se mezi sčítáními snížil o 17,4 bodu a činí 7,8%, podíl bytů III. kategorie poklesl o 2,1 bodu (činí 3,1%) a podíl bytů IV. kategorie poklesl o 7,2 bodu, činí 2,1%. Právě bytů IV. kategorie, tzn. bytů bez ústředního topení a bez základního příslušenství, bylo v okrese celkem 610.
Růst počtu bytů vyšších kategorií je podmíněn zejména rozvojem technických sítí a zdrojů, které umožňují kvalitnější vybavení bytů. V období mezi sčítáními byl nejvýraznější nárůst počtu bytů se zavedeným plynem, jejich podíl se zvýšil z 31,0% v roce 1991 na 78,6% v roce 2001. Plynofikace okresu se projevila především ve výrazné změně u venkovských obcí, když v roce 1991 byl podíl bytů vybavených plynem 2,3%, kdežto v roce 2001 již 76,1%. Přestože již při sčítání v roce 1991 bylo dosaženo vysoké úrovně napojení bytů na veřejné sítě a vybavení bytů základním hygienickým zařízením, došlo v uplynulých 10 letech k dalšímu zlepšení, přičemž se postupně stírají rozdíly mezi městy a ostatními obcemi. Značný rozdíl zůstává pouze v napojení na veřejnou kanalizační síť, na niž je ve městech napojeno 88,1% bytů, zatímco v ostatních obcích pouze 48,2%. Nevýrazné rozdíly jsou ve vybavení ústředním či etážovým topením nebo splachovacím záchodem v bytě, zde existuje vyšší podíl u měst.
4.5 Úroveň bydlení
Vývoj bytového fondu nelze sledovat nezávisle na vývoji demografické struktury obyvatelstva. Úroveň bydlení je charakterizována zejména poměrovými ukazateli počtu osob na obytnou místnost nebo na byt, obytnou plochou na byt nebo na osobu nebo počtem obytných místností na byt. Vývoj všech těchto poměrových ukazatelů se za posledních 10 let ubíral žádoucím směrem, směrem ke zvyšování úrovně bydlení.
Tab. 18 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a ostatních obcích
Ukazatele úrovně bydlení se liší podle druhu domu, srovnání bytových a rodinných domů vychází jednoznačně vždy pro rodinné domy. Například obytná plocha v m2 na byt - 61,4 m2 u rodinných domů a 40,0 m2 v bytových domech, počet místností nad 8 m2 - 3,26 a 2,38, obytná plocha v m2 na osobu - 20,9 m2 a 14,5 m2 a nakonec počet osob na 1 obytnou místnost - 0,90 u rodinných domů a 1,16 u bytových domů.
Pokud v bytě žije víc než jedna cenzová domácnost, ukazatele úrovně bydlení se přiměřeně snižují. Dokumentovat to lze na základním ukazateli, kterým je obytná plocha v m2 na 1 osobu. V bytě s 1 cenzovou domácností dosahuje tento ukazatel hodnoty 20,1 m2, v bytě se 2 a více cenzovými domácnostmi je to jen 14,1 m2 na osobu. Je samozřejmě opět podstatný rozdíl mezi bytovými a rodinnými domy. Rodinné domy s 1 cenzovou domácností - 22,4 m2 na osobu, se 2 cenzovými domácnostmi 14,9 m2 na osobu. Naproti tomu bytové domy s 1 cenzovou domácností - 15,0 m2 na osobu, se 2 cenzovými domácnostmi 10,5 m2 na osobu.
Případy, kdy v bytě žije jedna cenzová domácnost, tvoří celkem 90,2% všech bytových domácností. Zde pak úroveň bydlení záleží na tom, zda se jedná o úplnou rodinu s dětmi či bez dětí, neúplnou rodinu nebo domácnost jednotlivce. Nejlepší ukazatele úrovně bydlení vykazují domácnosti jednotlivců, na osobu zde připadá 40,3 m2 obytné plochy, následují vícečlenné nerodinné domácnosti s 22,4 m2 na osobu, u úplných rodin bez závislých dětí dosahuje tento ukazatel hodnoty 21,5 m2 na osobu.
Existující rozdíly v úrovni bydlení mezi městy a ostatními obcemi okresu jsou dány podílem bytových domů v celkovém domovním fondu. Ve městech jsou proto jednotlivé ukazatele úrovně bydlení na nižší úrovni než v ostatních obcích. Nejnižší obytná plocha na byt připadá na obce Kožušice - 43,3 m2 a Dobročkovice - 47,7 m2, z měst pak na Vyškov - 47,7 m2. Naopak nejvyšší obytná plocha na 1 byt je v obci Hlubočany - 67,3 m2 a v Drnovicích - 65,5 m2, z měst je na tom v tomto směru nejlépe Rousínov s 56,3 m2.
4.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních
Kromě nejčastějšího způsobu bydlení (tj. v bytech), byly zjišťovány i ostatní způsoby, tj. bydlení mimo byty. Nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném domě, nouzové ubytování na pracovišti apod. Rekreační chata, chalupa se uváděla v případě trvalého bydlení osob v objektech určených k rekreaci vč. vyčleněných rekreačních chalup a rekreačních domků. Naopak do celkového počtu obyvatel bydlících mimo byty nepatří osoby trvale či dlouhodobě bydlící ve všech typech ubytovacích a lůžkových léčebných zařízeních sloužících k individuálnímu i kolektivnímu ubytování většího počtu osob (svobodárny, domovy důchodců, penziony pro důchodce, dětské domovy, ústavy sociální péče, ubytovny, studentské koleje, domovy mládeže, internáty, léčebny, sanatoria, kojenecké ústavy, lázeňské ústavy apod.). Při zpracování výsledků SLDB 2001 byly tyto osoby zařazeny do samostatné kategorie "osoby v zařízeních".
V zařízeních žilo ke dni sčítání celkem 455 osob, z toho žilo 168 osob v domovech důchodců (1 dům), 204 osob v ústavech pro tělesně a mentálně postižené (3 domy) a 23 osob ve svobodárnách a ubytovnách (10 domů).
V okrese Vyškov bylo také 253 osob bydlících mimo byty a zařízení. Do tohoto počtu patří 31 osob bydlících v provozních budovách, 29 osob bydlících v nouzovém obydlí a 4 osoby, které bydlí v rekreační chatě či chalupě.