3.1 Vývoj počtu a struktury domácností Jedním ze
3.1 Vývoj počtu a struktury domácností
Jedním ze základních výsledků sčítání lidu, domů a bytů jsou údaje o počtu, struktuře a vybavení rodin a domácností, které není možno jiným způsobem zjistit. Jsou získány a zpracovány charakteristiky 3 kategorií domácností, a to bytových, hospodařících a cenzových. Údaje o bytových domácnostech slouží k hodnocení způsobu a úrovně bydlení, údaje o hospodařících domácnostech napomáhají při sledování životní úrovně a cenzové domácnosti charakterizují rodiny a příbuzenské vztahy v bytových (popřípadě hospodařících) domácnostech.
Tab. 9 Základní údaje o bytových a hospodařících domácnostech
Údaje o domácnostech jsou v časové řadě srovnatelné. Výjimku tvoří úplné a neúplné rodiny s dětmi. V letech 1961 a 1970 byly do jejich počtu zahrnovány rodiny s dětmi do 15 let, od roku 1980 pak rodiny se závislými dětmi bez ohledu na jejich věk. Proti roku 1991 došlo ke změně posuzování soužití prarodiče s vnukem. Při SLDB 1991 byla taková domácnost posuzována jako neúplná rodina, v roce 2001 jako vícečlenná nerodinná domácnost. Postupně byl rovněž aktualizován výběr předmětů dlouhodobé spotřeby pro hodnocení vybavenosti domácností.
Tab. 10 Struktura jednotlivých typů domácností v % podle počtu členů
Růst počtu bytových domácností se v posledním desetiletí zrychlil v porovnání s obdobím let 1980-1991, a to i přes všeobecný trend zpomalení tempa bytové výstavby a větší finanční náročnost pořízení samostatného bydlení. Pozitivním jevem je dlouhodobý růst počtu bytových domácností tvořených jednou cenzovou domácností, jejich podíl v roce 2001 činil 90,2% a např. proti roku 1970 se zvýšil o 2,0 bodu.
Jako hospodařící domácnost označujeme domácnost, která bydlí ve vlastním bytě nebo na sčítacím tiskopisu uvedla samostatné hospodaření při společném bydlení s dalšími osobami. Růst počtu hospodařících domácností byl výraznější než u bytových a došlo tak k dalšímu zvýšení rozdílu mezi jejich počty, v roce 1970 se tyto dva typy domácností k sobě počtem více přibližovaly. Přitom počet hospodařících rodin tvořených 2 a více cenzovými domácnostmi se proti roku 1991 snížil a převážná většina hospodařících domácností (97,7%) je tvořena jednou cenzovou domácností.
Průměrný počet členů bytových domácností neustále klesá vzhledem k vysokému zastoupení bytových domácností s 1 cenzovou domácností a celkovému vývoji v zastoupení jednotlivých typů cenzových domácností. Nejčastěji se vyskytují bytové domácnost se 2 členy, v roce 2001 tvořily téměř čtvrtinu domácností. U hospodařících rodin byl pokles průměrného počtu členů ještě výraznější. Nejčastější je opět dvoučlenná hospodařící domácnost.
3.2 Cenzové domácnosti
Cenzové domácnosti jsou nejmenší společenství lidí bydlících v jednom bytě, jsou odvozované zpravidla podle příbuzenského vztahu a dělíme je na 4 základní typy - úplné rodiny, neúplné rodiny, vícečlenné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivce. Úplné a neúplné rodiny, souhrnně označované jako domácnosti rodinné, pak lze rozdělit ještě podle toho, zda jsou či nejsou členy domácnosti závislé děti. Přes růst počtu cenzových domácností o 4,0 % byl vývoj v jednotlivých typech rozdílný, což souvisí s celkovým demografickým vývojem, tedy vývojem sňatečnosti, porodnosti, úmrtnosti a rozvodovosti.
Tab. 11 Základní údaje o cenzových domácnostech
Za uplynulých 10 let od posledního sčítání došlo k největším změnám v zastoupení rodinných domácností. Zatímco v letech 1980 a 1991 byl podíl rodin na cenzových domácnostech stabilní a činil více než 76%, v roce 2001 poklesl tento podíl na 73,4%. Vývoj porodnosti se odrazil na snížení počtu rodin se závislými dětmi (pokles o 17,2%). Nárůst počtu rozvodů se pak odráží ve zvyšování počtu neúplných rodin, a to zvláště rodin se závislými dětmi, kde byl zaznamenán nárůst o 65,7%.
Největší skupinu cenzových domácností tvoří úplné rodiny, jedná se o soužití manželské dvojice (nebo dvojice ve vztahu druh - družka, tzv. faktická manželství), a to buď s dětmi nebo bez dětí. V roce 2001 bylo těchto rodin 20 615, tj. 61,8% všech domácností, proti roku 1991 je to však pokles podílu o 5,5 bodu. Pokles se týkal především domácností se závislými dětmi. Ty v roce 1991 tvořily 55,7% úplných rodin, zatímco v roce 2001 to bylo již jen 48,3%.
Neúplnou rodinu tvoří jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem, v roce 2001 byl počet těchto rodin o 1 059 (o 37,8%) vyšší než v roce 1991. Nárůst byl zaznamenán především u již vzpomínaných neúplných rodin se závislými dětmi. Podíl neúplných rodin na celkovém počtu cenzových domácností tvořil v roce 2001 11,6%, což bylo o 2,8 bodu více proti stavu roce 1991. Tento vývoj je důsledkem vyššího počtu rozvodů a nižšího počtu sňatků.
Vývoj v rodinných domácnostech v desetiletí 1991-2001 je charakterizován především růstem počtu rodin bez závislých dětí a zvýšením jejich podílu na rodinných domácnostech z 44,3% na 51,7%. Vývoj v rodinách se závislými dětmi je opačný v úplných a neúplných rodinách. Zatímco v úplných rodinách se snížil počet rodin s 1 dítětem, rodin se 2 dětmi i počet rodin se 3 a více dětmi, u neúplných rodin se počty rodin se závislými dětmi u všech velikostních kategorií zvýšily. Nejčastějším typem úplné rodiny zůstává rodina se 2 dětmi, tvoří 49,0% úplných rodin s dětmi, u neúplných rodin převládá rodina s 1 dítětem - 61,8% neúplných rodin s dětmi.
Vícečlenné nerodinné domácnosti představují soužití dvou nebo více osob příbuzných či nepříbuzných, které sice společně hospodaří, ale netvoří domácnost rodinnou (např. sourozenci, prarodič - vnuk, vzdálenější příbuzní, ale i nepříbuzné osoby). Tento typ domácnosti představuje pouze nepatrný zlomek cenzových domácnosti, jejich zastoupení v jednotlivých letech kolísá. V roce 2001 představovaly 2,2% celkového počtu cenzových domácností.
Vcelku významný nárůst byl zaznamenán u počtu domácností jednotlivců, jejich počet 8 141 (3 307 mužů a 4 834 žen) v roce 2001 byl o 7,5% vyšší než v roce 1991. Z pohledu rodinného stavu člena domácnosti jednotlivce u žen tvořily výraznou většinu, a to 68,5% ženy ovdovělé, následovaly se 13,5% rozvedené a s 12,3% svobodné. U mužů výrazné rozdíly ve stavu nebyly zaznamenány - 35,9% svobodní, 32,4% rozvedení a 16,8% ovdovělí. Ženatí či vdané tvořily v obou případech menšinu.
3.3 Vybavení bytových domácností
Součástí sčítání je rovněž zjišťování úrovně vybavenosti bytových domácností. V porovnání s předchozími sčítáními se okruh zjišťovaných předmětů změnil a zúžil. Nebyl již dáván dotaz na elektrospotřebiče, jako je televizor, pračka, chladnička, mraznička, protože se předpokládá téměř stoprocentní vybavenost domácností těmito předměty dlouhodobé spotřeby. Zájem se soustředil na vybavenost komunikačními prostředky, tj. telefonem, ať už pevnou linkou, mobilním telefonem nebo kombinací obou způsobů, osobním počítačem buď s připojením na internet nebo bez tohoto připojení, dále počet osobních automobilů a možnosti využívání rekreačního objektu podle vlastnictví.
Tab. 12 Vybavení bytových domácností ve městech a v ostatních obcích
Proti roku 1991 se zvýšila vybavenost domácností osobními automobily z 44,3% na 52,4%, přičemž podíl domácností, které mají k dispozici 2 a více aut je 6,5%. Výrazné je v desetiletí mezi sčítáními zvýšení podílu domácností s některou z forem vybavení telefonem (z 13,4% na 74,7%). Za předpokladu, že v roce 1991 se jednalo pouze o pevné telefonní linky, zvýšil se v roce 2001 podíl těchto domácností na 66,4%. Nárůst podílu domácností s možností využívat rekreační objekt o 4,2 procentního bodu je ovlivněn i odlišným dotazem na sčítacím tiskopisu. Zatímco v roce 1991 se zjišťovalo vlastnictví nebo trvalý nájem, v roce 2001 se uváděla i forma spoluvlastnictví či bezplatného užívání.
Vybavenost bytů je diferencovaná podle počtu cenzových domácností v bytě. Obecně je vybavenost vyšší u bytových domácností tvořených 2 a více cenzovými domácnostmi, neboť zde dochází k sečtení předmětů, kterými jsou vybaveny jednotlivé cenzové domácnosti. Nejvýrazněji je tento fakt zřetelný u vybavenosti osobním automobilem, kombinací pevné a mobilní telefonní linky či osobním počítačem. Z bytů se 2 a více cenzovými domácnostmi je tak osobním automobilem vybaveno 63,3%, zatímco v bytech s 1 cenzovou domácností pouze 51,2%, u kombinace pevné a mobilní telefonní linky je tento poměr 23,3% ku 18,0%.
V bytové domácnosti tvořené jednou cenzovou domácností má základní vliv na vybavenost bytu počet členů domácnosti. Opět s počtem členů roste vybavenost bytu - platí jednoznačně pro vybavenost automobilem, resp. dvěma a více automobily, vybavenost počítačem, a to i s připojením na internet. Pouze u vybavení pevnou telefonní linkou je vybavenost srovnatelná ve všech velikostních skupinách.
Vliv na rozsah vybavenosti domácnosti má rovněž věk uživatele bytu. Úroveň vybavenosti se plynule zvyšuje do 49 roku věku uživatele bytu, pak postupně klesá a k prudkému snížení dochází zejména u domácností uživatelů nad 60 let. Výrazné je to zejména u osobních automobilů, kde v bytech s uživatelem nad 60 let je vybavenost 29,3%, zatímco například v bytech s uživatelem do 29 let je to 50,8%, a dále u osobních počítačů, kde činí vybavenost v kategorii 60 a více let pouze 2,1%. Ve vybavení telefonem dává starší generace přednost pevné telefonní lince, mobilní telefon upřednostňují věkem mladší.
Rozdíly ve vybavenosti sledovanými předměty a rekreačními možnostmi v rámci okresu jsou ovlivněny i velikostí sídel. Nutnost častější dojížďky vede k vyšší vybavenosti osobními automobily ve venkovských obcích, ať už se to týká vlastnictví jednoho či více automobilů. Naproti tomu počítač vlastní vyšší procento domácností ve městech, častější je zde rovněž připojení na internet. Ve vybavení telefonem existují rozdíly v zastoupení jednotlivých typů telefonu, i když stále převažuje vybavenost pevnou telefonní linkou. Výrazný je rozdíl v možnostech využívat rekreační objekt, což souvisí s rozdíly ve způsobu života ve městech, zejména větších, a na venkově. Zatímco ve Vyškově má možnost využívat rekreační objekt ze sta domácností více než 15 rodin, ve venkovských obcích na 100 rodin připadá pouze 6 rodin s touto možností.