4.1 Vývoj domovního fondu Do celkového počtu domů
4.1 Vývoj domovního fondu
Do celkového počtu domů jsou zahrnuty všechny domy určené k bydlení (bez ohledu na obydlenost), objekty s byty (bytem) a ubytovací zařízení bez bytu, pokud slouží k dlouhodobému nebo trvalému ubytování (např. dětské domovy, domovy důchodců). V neobydleném domě nebyla sečtena žádná osoba s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Při hodnocení obydlenosti domů se nově ve sčítání 2001 objevuje kategorie přechodně obydlené domy - jde o domy, ve kterých je pouze přechodně obydlený byt (nebo byty) a současně žádný trvale obydlený byt ani trvale či dlouhodobě bydlící osoba. Nárůst celkového počtu rodinných domů za posledních deset let byl částečně ovlivněn metodikou zařazování rodinných domů při sčítání 1991 do rekreačních objektů (i když nebyly vyčleněny z domovního fondu) a částečně změnou metodiky při členění domů na bytové a rodinné domy. Celkové hodnocení stáří domovního fondu je ovlivněno tím, že v roce 2001 se zjišťovalo nejen období výstavby, ale také rekonstrukce.
Domovní fond okresu Hodonín tvořilo ke dni sčítání celkem 40 060 domů. Z tohoto počtu připadlo 34 869 domů na trvale obydlené, 5 191 domů bylo v době sčítání neobydlených. Celkové množství domů vzrostlo proti roku 1991 o 952 domů, tj. o 2,4%. Počet trvale obydlených domů vzrostl o 307 (o 0,9%), počet neobydlených domů vzrostl o 645 (o 14,2%).
V letech 1991 - 2001 byl zaznamenán úbytek bytových domů o 6,9%, ale značný přírůstek (28,4%) ostatních budov (všechny další druhy budov kromě rodinných a bytových domů). V absolutním vyjádření ale nejvíce přibylo rodinných domů, jejich počet se zvýšil o 998 domů, tj. o 2,7%.
Více jak 98% neobydlených domů tvoří neobydlené rodinné domy, jejich počet se za poslední desetiletí zvýšil o 668, tj. 15,1%. Naopak počet neobydlených bytových a ostatních domů od sčítání v roce 1991 klesl. Mezi hlavní důvody neobydlenosti domovního fondu patří nezpůsobilost k bydlení (celkem 30,6% všech neobydlených domů), 17,6% domů slouží k rekreaci a 13,0% domů je obydleno přechodně. Neobydlenost z jiných důvodů včetně nezjištěného byla ve 38,8% případů neobydlených domů.
V posledních 10 letech se ve 34 obcích počet trvale obydlených domů snížil, v 5 obcích zůstal stejný (Bukovany, Karlín, Nenkovice, Nový Poddvorov, Strážovice) a v 42 obcích okresu se počet domů zvýšil. K obcím s nejvyšším relativním přírůstkem patří Kelčany (15,0%), Hýsly a Žeraviny (10,9%) a Lužice (10,6%), nejvíce poklesl počet trvale obydlených domů v Javorníku (o 19,6%) a Labutech (o 15,4%).
Tab. 13 Vývoj trvale obydlených domů a trvale neobydlených bytů
4.2 Charakteristika trvale obydlených domů
Z celkového počtu trvale obydlených domů je 32 602 (93,5%) ve vlastnictví soukromé fyzické osoby, 650 domů (1,9%) vlastní stát a obce, 432 domů (1,2%) vlastní stavební bytové družstvo a 1 185 domů (3,4%) má jiného vlastníka (právnické osoby, kombinace vlastníků). Téměř většinu rodinných domů (98,5%) vlastní soukromé fyzické osoby. U bytových domů převládá kombinace vlastníků (41,5%), ve vlastnictví stavebního bytového družstva je 24,6% bytových domů a více jak pětinu bytových domů vlastní obec nebo stát.
Nejvíce domů pochází z období výstavby z let 1946 - 1980, a to 51,6%, v posledním desetiletí bylo postaveno 10,1% domů. Průměrné stáří domů v okrese je 39,0 let, ve srovnání s rokem 1991 se průměrné stáří snížilo o téměř 5 let. Nejstarší domovní fond mají obyvatelé v obci Karlín (54,3 let), nejnižší průměrné stáří domů (32,8 let) je v obci Vacenovice. Rozdíly ve stáří domů u měst jsou menší, nejstarší domovní fond má město Hodonín (43,8 let), nejmladší Dubňany (37,0 let).
Převládajícím stavebním materiálem nosných zdí obydlených domů jsou cihly, tvárnice a cihlové bloky, je z nich postaveno 81,3% domů, následují kámen a cihly - 7,5%, 4,5% domů je z nepálených cihel a 1,8% ze stěnových panelů. Stěnové panely se používaly nejvíce v letech 1946 - 1900, a to převážně na bytové domy.
Vysoké zastoupení rodinných domů způsobuje, že v trvale obydleném domovním fondu převládají domy nízkopodlažní. Domy s jedním až dvěma nadzemními podlažími tak tvořily 95,5% trvale obydleného domovního fondu okresu Hodonín. U bytových domů jsou nejvíce zastoupeny třípodlažní domy (34,3%), devět a více podlaží má v okrese pouze 4,7% bytových domů. Čtyři bytové domy se 13 a více podlažími byly postaveny v letech 1946 - 1980, jediný dům v kategorii 9 - 12 podlaží byl postaven v uplynulém desetiletí.
Výstavba nových a rekonstrukce a modernizace stávajících domů se kladně projevuje na vývoji technického vybavení trvale obydlených domů. Přesto jsou zde odlišnosti podle druhu těchto domů. Především u bytových domů je větší podíl připojení na kanalizační síť (91,4%) a plyn z veřejné sítě (93,5%). Vzhledem k tomu, že plynofikace se týká prakticky téměř každé obce okresu, není podstatný rozdíl mezi městy a ostatními obcemi okresu. Značně vyšší je ve městech pouze napojení na veřejnou kanalizační síť (81,0% proti 56,7% v ostatních obcích). V okrese je vysoké vybavení domů vodovodem, podíl se neustále zvyšuje, od 82,1% v roce 1980 přes 92,1% v roce 1991 až po nynějších 97,2%.
Tab. 14 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a v ostatních obcích
4.3 Vývoj bytového fondu
Bytový fond okresu představuje v roce 2001 celkem 58 154 bytů, což je proti roku 1991 zvýšení o 3 019 bytů (o 5,5%). Z celkového množství je 51 797 bytů trvale obydlených (89,1%) a 6 357 neobydlených (10,9%). Do neobydlených bytů jsou ovšem započítávány i byty sloužící k rekreaci. Přírůstek neobydlených bytů (32,9%) v období 1991 - 2001 je ovlivněn rozdílnou metodikou započítání bytů sloužících k rekreaci při sčítání v letech 1991 a 2001. V roce 1991 byly tyto byty v domech, které nebyly vyňaty z domovního fondu, zapsány do "Soupisu objektů individuální rekreace" a nepodléhaly proto sčítání. V roce 2001 byly tyto byty v domech sloužící k rekreaci, ale nevyčleněné z domovního fondu, sečteny. Tato skutečnost se týká především venkovských obcí. Ve městech je vysoký podíl bytů, které nejsou z hlediska sčítání trvale obydleny, tudíž jsou brány jako neobydlené. Ve skutečnosti jsou tyto byty obydlené přechodně (v době sčítání byla v bytě sečtena dočasně přítomná osoba nebo osoby). Podíly přechodně obydlených bytů z celkového počtu neobydlených bytů se zvyšují s velikostí obce. Ve velikostní skupině obcí 5 000 - 9 999 obyvatel činí podíl 22,5%, ve skupině 10 000 - 19 999 obyvatel je to už 29,4% a ve skupině 20 000 a více obyvatel je to téměř polovina všech neobydlených bytů (49,8%).
Ve všech 8 městech okresu byl ve srovnání se sčítáním v roce 1991 zaznamenán nárůst trvale obydlených bytů, nejvyšší nárůst, tj. o 11,6%, byl v Dubňanech. K nejvýraznějšímu navýšení mezi ostatními obcemi došlo v Kelčanech (17,4%) a Lužicích (11,9%). V 25 obcích byl zaznamenán úbytek bytového fondu, nejvýrazněji v Javorníku (21,0%) a Labutech (15,4%). U obce Javorník se ovšem na tomto úbytku značně podepsalo odtržení osady U Sabotů, nyní na území Slovenské republiky.
4.4 Charakteristika trvale obydlených bytů
Trvale obydlené byty je možno charakterizovat z hlediska vlastnictví a druhu domu, obdobím výstavby, podle právního důvodu užívání bytu, podle obytné plochy, kategorie bytu, počtu obytných místností nebo technického vybavení bytu. Ve srovnání s rokem 1991 se u bytů liší ukazatel obytné plochy bytu - v roce 2001 byly do obytné plochy zahrnuty i místnosti s plochou 4 - 7,9 m2, které v předchozím sčítání byly zařazeny do plochy ostatních prostor (předsíň, příslušenství apod.). Ve srovnání s rokem 1991 nejsou z důvodu metodických změn plně srovnatelné údaje o převládajícím způsobu vytápění bytů - v roce 2001 byly všechny druhy vytápění se zdrojem tepla umístěným mimo byt zahrnuty do ústředního topení (v předchozím sčítání převážně u rodinných domů, ve kterých byl tepelný zdroj umístěn mimo byt ve sklepě, komoře apod., byly tyto byty zařazeny do etážového topení).
Z celkového počtu 51 797 trvale obydlených bytů připadá 67,1% na byty v domech, kde vlastníkem je soukromá osoba. Jedná se především o byty v rodinných domech (33 821 bytů), ale 864 takových bytů bylo v bytových domech. Druhou nejčastější formou vlastnictví bytů je kombinace vlastníků - této formě vlastnictví odpovídá 6 438 bytů, což je 12,4% ze všech trvale obydlených bytů Tato forma vlastnictví převažuje u bytových domů. Dále je zde 10% bytů ve vlastnictví stavebních bytových družstev, jde o 5 188 bytů v bytových domech a 12 bytů v rodinných domech. Stát a obec jsou podle výsledků sčítání vlastníkem 8,6% (4 436) trvale obydlených bytů.
Tab. 15 Základní údaje o bytovém fondu
1) v roce 1961 bez promítnutí územních změn
2) v letech 1961 a 1970 bez promítnutí územních změn
3) v letech 1961 a 1970 včetně osob s přechodným pobytem v bytech
Proti roku 1991 výrazně poklesl podíl bytů v domech postavených do roku 1889 (pokles o 4,8 bodu) a v letech 1900 - 1945 (pokles o 11,6 bodu). Největší část bytů tak připadá na domy s obdobím výstavby nebo rekonstrukce v letech 1946 - 1970, podíl z celkového počtu tvoří 34,1% a je pouze o 1 procentní bod vyšší než v roce 1991 a na domy s obdobím výstavby nebo rekonstrukce 1971 - 1990 (39,4%). Při sčítání v roce 1991 činil podíl domů postavených v tomto období (1971 - 1990) 34,0%. Porovnávání je ovšem obtížné, protože v 2001 se zjišťovalo nejen období výstavby, ale i rekonstrukce, zatímco při sčítání v roce 1991 se zjišťovalo pouze období výstavby. Byty v domech postavených nebo rekonstruovaných v desetiletí od posledního sčítání představují 9,5%. U 250 bytů (0,5%) nebylo zjištěno stáří domů.
Starší bytový fond je ve venkovských obcích, kde byty v domech postavených do roku 1945 představují 19%, v městech je to 14,1% ze všech trvale obydlených bytů. Obrácený poměr je u bytů v domech postavených v poválečných letech až do roku 1990 (76,8% ve městech proti 70,0% ve venkovských obcích). V posledním desetiletí od roku 1991 bylo postaveno celkem 9,5% trvale obydlených bytů, z toho ve městech 8,6% a v ostatních obcích 10,5%. Přesto lze charakterizovat stáří bytového fondu v okrese z hlediska rozdílu mezi městy a venkovskými obcemi jako přiměřeně vyrovnané. Podle velikostních skupin obcí je nejvyšší podíl (11,3%) bytů v domech postavených v uplynulém desetiletí v obcích s počtem obyvatel 2 000 - 4 999 a 10 000 - 19 999, nejméně se stavělo a rekonstruovalo (5,0%) v obci s 20 000 a více obyvateli (město Hodonín).
Tab. 16 Struktura obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích
Náročnější požadavky na kvalitu bydlení se projevily i lepším technickým vybavením bytů proti sčítání v roce 1991 a tím zařazení bytů do vyšší kategorie. Do I. kategorie bytů bylo v roce 2001 zařazeno 46 445 bytů (89,7%). Zvýšení proti roku 1991 představovalo 24,5 bodu. Zde je nutné připomenout pouze částečnou srovnatelnost s rokem 1991 v důsledku změny metodiky pojmu etážové topení. Část bytů z II. kategorie v roce 1991 přešla změnou metodiky v roce 2001 do I. kategorie.
Nejvýraznější nárůst kvality bytů (29,5 bodu) byl zaznamenán u rodinných domů. Nejvyšší podíl bytů I. kategorie (98,2%) je u bytových domů, u těchto domů je minimální podíl (1,3%) bytů II. kategorie, byty III. a IV. kategorie představují pouze zlomky procent (0,4%). I přes značné zlepšení vybavení a tím i kategorie bytů v rodinných domech je v nich proti bytům v bytových domech pořád ještě větší podíl bytů III. a IV. kategorie (celkem 5,7%). Tomu odpovídá i skutečnost, že většina rodinných domů je ve venkovských obcích, kde je menší dostupnost technických sítí a kde tradičně zůstává odvod odpadních vod do septiků a jímek a zaužívaný typ lokálního topení.
Tab. 17 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a ostatních obcích
Rozdíl mezi městy a ostatními venkovskými obcemi se projevuje především u připojení na kanalizační síť, ve městech je připojeno 90,6% bytů, v ostatních obcích pouze 57,3%. Ve vybavení bytů ústředním popřípadě etážovým topením není tento rozdíl při porovnání až tak výrazný (města 83,1%, obce 79,6%).
Z hlediska právního důvodu užívání bytů je více než 60% trvale obydlených bytů užíváno z důvodu vlastnictví domu. Toto užívání převažuje u rodinných domů, z celkového počtu 34 342 bytů v rodinných domech připadá 90,9% na byty ve vlastním domě. Druhou největší skupinou u rodinných domů z hlediska právního užívání bytu je bezplatné užívání (5,9%), jedná se např. o byt dětí v domě rodičů nebo naopak. V bytových domech představují 35,6% nájemní byty, následují byty v osobním vlastnictví (32,7%) a třetí největší skupinou jsou byty členů bytových družstev (28,9%).
V důsledku stoupajících nároků na kvalitu bydlení se zvolna mění i struktura bytového fondu ve prospěch bytů s větším počtem pokojů. V zastoupení bytů jednotlivých velikostí existují rozdíly mezi byty v rodinných a bytových domech. V bytových domech představují 44,2% byty třípokojové a 38,9% byty dvoupokojové, pouze 3,2% tvoří byty se 4 a více pokoji. Naproti tomu v rodinných domech je podíl dvoupokojových (16,9%) a třípokojových bytů (27,9%) nižší, výrazně vyšší je však podíl bytů se 4 a více pokoji (50,6%).
Tab. 18 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a ostatních obcích
Rozdíly v úrovni bydlení podle druhu domu se projevily i v základních charakteristikách úrovně bydlení (obytná plocha, počet obytných místností na 1 byt a obytná plocha na 1 osobu v bytě). V rodinných domech se obytná plocha na 1 byt zvyšovala rychlejším tempem než v bytových domech, růst proti roku 1991 činil 13,4%, zatímco u bytových domů jen 2,4%. Nejinak tomu je i v počtu obytných místností s plochou 8 m2 a větší na jeden byt. U rodinných domů došlo ke zvýšení o 3,6%, u bytových domů naopak ke snížení o 1,7% ve srovnání s rokem 1991.
4.5 Úroveň bydlení
Úroveň bydlení je ovlivňována jednak počtem osob a složením cenzových domácností v bytě, jednak druhem domu, počtem bytů, počtem obytných místností a jejich velikostí.
Vývoj v bytové výstavbě (včetně přestaveb a rekonstrukcí) směřuje k výstavbě bytů s více pokoji a s větší obytnou plochou. Podle výsledků sčítání 2001 tvoří sice nejpočetnější skupinu byty s 40,0 - 49,9 m2 (těchto bytů bylo 9 143, tj. 17,7%), ale trend postupuje ke stále větším bytům. Při srovnání s rokem 1991 klesl v rodinných domech podíl bytů s plochou do 59,9 m2 a výrazně stoupl podíl bytů s obytnou plochou 60,0 m2 a více, z toho významně podíl bytů s obytnou plochou 80,0 - 99,9 m2 a 120,0 m2 a více. U bytových domů také klesal ve srovnání s rokem 1991 podíl bytů ve velikostní skupině do 49,9 m2, od velikostní skupiny 50 m2 a více se podíly na celkovém bytovém fondu zvyšují.
Všeobecně platí, že obyvatelé bytů, kde bydlí jedna cenzová domácnost, mají vyšší úroveň bydlení, neboť zde žije menší počet osob - v průměru 2,73, zatímco v bytech se 2 a více cenzovými domácnostmi je to 5,07 osob. I když na byty, kde jsou 2 a více cenzové domácnosti, připadá větší obytná plocha i větší počet obytných místností nad 8 m2, v přepočtu je menší obytná plochá na 1 osobu a na 1 místnost připadá víc osob. Rozdíly jsou opět u bytů v rodinných a bytových domech. U rodinných domů s 1 cenzovou domácností připadá na 1 osobu 23,0 m2 obytné plochy (u bytových domů 14,9 m2) a se 2 a více cenzovými domácnostmi 15,2 m2 obytné plochy (u bytových domů 10,2 m2). Větší velikost bytů v rodinných domech tak umožňuje zachování vysoké úrovně bydlení i u více cenzových domácností.
Průměrná obytná plocha na 1 osobu v okrese Hodonín je 18,9 m2. V bytech s jednou cenzovou domácností připadá na úplnou rodinu bez závislých dětí 21,5 m2, ovšem pod okresním průměrem jsou úplné rodiny se závislými dětmi, na ně připadá pouze 16,0 m2. U neúplných rodin je tato plocha vyšší než průměr - 20,7 m2. Nejkvalitnější úroveň bydlení z hlediska těchto ukazatelů vykazují domácnosti jednotlivců. Vzhledem k tomu, že převážná část domácností jednotlivců obývá dvoupokojové (37,1%) a třípokojové (27,2%) byty, připadá na 1 osobu v průměru 40,9 m2 obytné plochy a na 1 obytnou místnost 8 m2 a více připadá pouze 0,43 osoby.
4.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních
Kromě nejčastějšího způsobu bydlení (tj. v bytech), byly zjišťovány i ostatní způsoby, tj. bydlení mimo byty. Nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném domě, nouzové ubytování na pracovišti apod. Rekreační chata, chalupa se uváděla v případě trvalého bydlení osob v objektech určených k rekreaci vč. vyčleněných rekreačních chalup a domů. Naopak do celkového počtu obyvatel bydlících mimo byty nepatří osoby trvale či dlouhodobě bydlící ve všech typech ubytovacích a lůžkových léčebných zařízeních sloužících k individuálnímu i kolektivnímu ubytování většího počtu osob (svobodárny, domovy důchodců, penziony pro důchodce, dětské domovy, ústavy sociální péče, ubytovny, studentské koleje, domovy mládeže, internáty, léčebny, sanatoria, kojenecké ústavy, lázeňské ústavy apod.). Při zpracování výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 byly tyto osoby zařazeny do samostatné kategorie "osoby v zařízeních".
Z celkového počtu 829 osob bydlících v zařízení jich je převážná část v ústavech pro tělesně a mentálně postižené (460 osob) a domovech důchodců (311 osob). Celkem 328 osob bylo sečteno z pohledu způsobu bydlení jako osoby bydlící mimo byty a zařízení. Do toho počtu patřilo např. 45 osob bydlících v provozních budovách, 29 osob bydlících v rekreačních objektech, 39 osob bydlelo v nouzovém obydlí.