Do celkového počtu domů jsou zahrnuty všechny domy

Do celkového počtu domů jsou zahrnuty všechny domy určené k bydlení (bez ohledu na obydlenost), objekty s byty (bytem) a ubytovací zařízení bez bytu, pokud slouží k dlouhodobému nebo trvalému ubytování (např. dětské domovy, domovy důchodců). V neobydleném domě nebyla sečtena žádná osoba s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Při hodnocení obydlenosti domů se nově ve sčítání 2001 objevuje kategorie přechodně obydlené domy - jde o domy, ve kterých je pouze přechodně obydlený byt (nebo byty) a současně žádný trvale obydlený byt ani trvale či dlouhodobě bydlící osoba. Nárůst celkového počtu rodinných domů za posledních deset let byl částečně ovlivněn nesprávným zařazováním rodinných domů při sčítání 1991 do rekreačních objektů (i když nebyly vyčleněny z domovního fondu) a částečně změnou metodiky při členění domů na bytové a rodinné domy. Celkové hodnocení stáří domovního fondu je ovlivněno tím, že v roce 2001 se zjišťovalo nejen období výstavby, ale také rekonstrukce.

Obdobně jako u obydlenosti domů i u obydlenosti bytů je ve sčítání 2001 nová kategorie neobydlenosti - přechodně obydlený byt. Jde o byt bez trvale hlášených osob, který je ale využíván k přechodnému bydlení, to znamená byt, ve kterém byla sečtena dočasně přítomná osoba (osoby). Ve srovnání s rokem 1991 se u bytů liší ukazatel obytné plochy bytu - v roce 2001 byly do obytné plochy bytu zahrnuty i místnosti s plochou 4 - 7,9 m², které v předchozím sčítání byly zařazeny do plochy ostatních prostor (předsíň, příslušenství apod.). Ve srovnání s rokem 1991 nejsou z důvodu metodických změn plně srovnatelné údaje o převládajícím způsobu vytápění bytů - v roce 2001 byly všechny druhy vytápění se zdrojem tepla umístěným mimo byt zahrnuty do ústředního topení (v předchozím sčítání převážně u rodinných domů, ve kterých byl tepelný zdroj umístěn mimo byt ve sklepě, komoře apod., byly tyto byty zařazeny do etážového topení).

Kromě nejčastějšího způsobu bydlení (tj. v bytech), byly zjišťovány i ostatní způsoby, tj. bydlení mimo byty. Nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném domě, nouzové ubytování na pracovišti apod. Rekreační chata, chalupa se uváděla v případě trvalého bydlení osob v objektech určených k rekreaci vč. vyčleněných rekreačních chalup a rekreačních domků. Naopak do celkového počtu obyvatel bydlících mimo byty nepatří osoby trvale či dlouhodobě bydlící ve všech typech ubytovacích a lůžkových léčebných zařízeních sloužících k individuálnímu i kolektivnímu ubytování většího počtu osob (svobodárny, domovy důchodců, penziony pro důchodce, dětské domovy, ústavy sociální péče, ubytovny, studentské koleje, domovy mládeže, internáty, léčebny, sanatoria, kojenecké ústavy, lázeňské ústavy apod.). Při zpracování výsledků SLDB 2001 byly tyto osoby zařazeny do samostatné kategorie "osoby v zařízeních".

6.1 Vývoj domovního fondu

Domovní fond Jihomoravského kraje tvořilo ke dni sčítání celkem 237 514 domů. Ve srovnání s rokem 1991 vzrostl celkový počet domů o 9 144 domů, tj. o 4,0%. V dlouhodobém pohledu se úhrnný počet domů v kraji neustále zvyšoval, ale tempo růstu se mezi jednotlivými sčítáními od roku 1970 postupně snižovalo. Za desetiletí od roku 1970 do roku 1980 vzrostl domovní fond o 10 615 domů (tj. o 5,1%), od roku 1980 do roku 1991 o 9 796 (tj. o 4,5%). Ve sledovaném období třiceti let od roku 1970 vzrostl domovní fond o téměř 30 tisíc domů, což je o více jak 14%.

Tab. 6.1.1 Vývoj domovního fondu

Trvale obydlených bylo v kraji zjištěno celkem 205 293 domů, tj. 86,4% z celkového domovního fondu. Z dlouhodobého pohledu je významné postupné zvyšování podílu neobydlených domů, v roce 2001 dosáhl tento podíl 13,6% (více jak 32 tisíc domů), což je nejvyšší podíl od roku 1970, kdy činil jen 5,1% (10 540 domů). V absolutním vyjádření se počet neobydlených domů od roku 1970 zvýšil o 21 681 domů (celkový počet neobydlených domů se tedy do roku 2001 ztrojnásobil). Za posledních deset let od roku 1991 vzrostl počet neobydlených domů o 5 885 domů, tj. o 22,3%.

Z celkového počtu trvale obydlených domů, jejichž počet se za posledních deset let zvýšil jen o 1,6% (tj. o 3 259 bytů) tvoří rodinné domy 90,2%. Podíl rodinných domů se dlouhodobě pohybuje kolem devadesáti procent (v roce 1961 činil 92,1%). Zajímavostí je, že počet trvale obydlených rodinných domů se v dlouhodobém pohledu neustále zvyšoval na rozdíl od domů bytových, jejichž počet se zvyšoval pouze do roku 1991. Od roku 1961 do roku 1991 vzrostl počet bytových domů o 8 744, což je v relativním vyjádření nárůst o téměř 85% (nemalou měrou se na tomto růstu podílela zejména výstavba panelových sídlištních celků). Za stejné období vzrostl počet rodinných domů o 3 135, což je v relativním vyjádření jen o 1,8%.

Období od roku 1991 do roku 2001 je charakterizováno postupným snižováním výstavby velkých panelových domů a zvyšováním výstavby rodinných domů, což vedlo k tomu, že celkový přírůstek počtu trvale obydlených domů za posledních deset let byl zcela zabezpečen přírůstkem rodinných domů. Jejich počet vzrostl o 3 938 domů (o 2,2%), na rozdíl od domů bytových, jejichž počet od sčítání v roce 1991 poklesl o 1 394 domů (o 7,2%). Nutno ovšem upozornit na to, že růst celkového počtu rodinných domů byl také částečně ovlivněn nesprávným zařazováním rodinných domů při sčítání v roce 1991 do rekreačních objektů (byly zařazeny do Soupisu objektů individuální rekreace, i když nebyly tyto rodinné domy vyčleněny z domovního a bytového fondu) a také tím, že od roku 1991 se měnila i metodika členění domů na bytové a rodinné.

Bytové domy se na celkovém počtu trvale obydlených domů v kraji podílejí 8,7% (ve srovnání s rokem 1991 poklesl jejich podíl o 0,8 bodu) a ostatní domy, mezi něž patří svobodárny, ubytovny, společné domovy, domovy důchodců a další, se podílejí pouze 1,1% (za posledních deset let podíl ostatních domů na celkové počtu trvale obydlených domů vzrostl o 0,3 bodu).

Struktura domovního fondu se mění s velikostí obcí z hlediska počtu obyvatel. V menších obcích ve velikostní skupině do 5 tisíc obyvatel, kterých je v kraji 625 (tj. 97% všech obcí) a v nichž žije 44% obyvatel kraje, dosahuje podíl rodinných domů 96,6% a podíl bytových jen 2,6%. S velikostí obce narůstá podíl bytových domů, který v krajském městě Brně dosahuje 25,4%. U neobydlených domů ovšem platí opačná tendence - v relativním vyjádření se s velikostí sídla podíl neobydlených domů snižuje. Nejvyšší podíl neobydlených domů (více jak 30%) je v nejmenších obcích ve velikostní struktuře do 199 obyvatel (celkem v kraji je těchto obcí 107). Převážná část neobydlených domů v malých obcích slouží k rekreačním účelům.

Tab. 6.1.2 Domovní fond podle velikostních skupin obcí

Ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností (ORP) je v absolutním vyjádření největší počet trvale obydlených domů mimo Brno (34 359 domů) v ORP Znojmo (18 804 domů) a v ORP Kyjov (14 184 domů). V relativním vyjádření se nejrychleji za posledních deset let od roku 1991 vyvíjel domovní fond v ORP Kuřim (nárůst o 5,0%) a ORP Mikulov (nárůst o 4,7%). Celkem v pěti správných obvodech ORP (Bučovice, Moravský Krumlov, Pohořelice, Tišnov a Veselí nad Moravou) došlo k úbytku trvale obydlených domů. Podíl neobydlených domů z celkového domovního fondu se ve správních obvodech ORP pohybuje v rozmezí od 7,3% (Brno) do 20,1% (Boskovice).

Celkem ve 23 obcích kraje bylo při sčítání zjištěno méně než 30 trvale obydlených domů. Mezi obce s nejmenším počtem domů patří Březina z okresu Vyškov (4 domy), Ústup (11 domů) a Lhota u Olešnice (12 trvale obydlených domů) z okresu Blansko. K největšímu úbytku domovního fondu v relativním vyjádření (o více jak 30%) došlo od roku 1991 v obcích Zálesná Zhoř v okrese Brno - venkov a Bukovice v okrese Blansko, naopak k relativně největšímu přírůstku domovního fondu (téměř o 40%) došlo v obci Rebešovice (okrese Brno - venkov). Z jednotlivých městských částí Brna se relativně nejvíce zvýšil domovní fond v Brně - Útěchově (počet domů se zdvojnásobil) a o polovinu vzrostl počet domů v Brně - Ivanovicích. V 10% všech obcí kraje představuje podíl neobydlených domů z celkového domovního fondu více jak 30%, největší podíl (téměř 67%) je v obci Podhradí nad Dyjí v okrese Znojmo, ve které na 25 trvale obydlených domů připadá 50 neobydlených domů, sloužících převážně k rekreačním účelům.

Tab. 6.1.3 Důvody neobydlenosti domovního fondu

Celkem 10 471 neobydlených domů v Jihomoravském kraji (tj. 32,5%) slouží k rekreačním účelům. Jako druhý nejvýznamnější důvod neobydlenosti je nezpůsobilost k bydlení (17,6%) a nemalý význam má i přechodná obydlenost domu (13,8%) - jde o domy, ve kterých je pouze přechodně obydlený byt nebo byty a současně žádný trvale obydlený byt (tato kategorie neobydlenosti domovního fondu je ve sčítání zařazena nově). Z důvodu přestavby domu je neobydleno 9,4% všech neobydlených domů, z důvodu pozůstalostního a soudního jednání 4,0% a z důvodu změny uživatele 2,6%. Relativně vysoký podíl (18,5%) představují domy neobydlené z jiného důvodu vč. nezjištěného důvodu. Obdobné rozdělení četností jednotlivých důvodů neobydlenosti domovního fondu celkem platí i u rodinných domů, neboť neobydlené domy z více jak 97% představují právě rodinné domy. U neobydlených bytových domů převládá u 45% nezpůsobilost k bydlení, dále přestavba domu (15%) a přechodná obydlenost (téměř 14%). Neobydlené bytové domy se ovšem na celkovém neobydleném domovním fondu podílí pouze 0,2%. Tzv. ostatní neobydlené domy tvoří na neobydlených domech celkem 2,5%, z nich zhruba třetina je obydlena přechodně a téměř polovina je neobydlena z jiného nebo z nezjištěného důvodu. Z hlediska velikostní struktury obcí bylo v absolutním vyjádření nejvíce neobydlených domů (10 446) v obcích s počtem obyvatel od 1 000 do 4 999, v relativním vyjádření platí již výše uvedené - s rostoucí velikostí obcí klesá podíl neobydlených domů.

6.2 Charakteristika trvale obydlených domů

Trvale obydlené domy je možno charakterizovat z hlediska velikosti domů, vlastníka domu, obdobím výstavby, podle materiálu nosných zdí nebo z hlediska technického vybavení. S vývojem počtu trvale obydlených domů dochází v dlouhodobém pohledu ke změnám jejich základních charakteristik.

V trvale obydlených domech byl sečteno celkem 421 341 bytů, z toho bylo 404 876 bytů (96,1%) trvale obydlených. Celkový počet bytů v trvale obydlených domech rostl od sčítání 1991 mnohem rychleji (nárůst o 5,3%) než počet trvale obydlených domů (nárůst o 1,6%), což se projevilo ve zvýšení průměrného počtu bytů na jeden dům. V roce 1991 na jeden trvale obydlený dům připadlo 1,98 bytů (ať již trvale obydlených čineobydlených), v roce 2001 to již bylo 2,05 bytů. Tento relativní ukazatel velikosti domů celkem z hlediska průměrného počtu bytů za sledované období posledních čtyřiceti let trvale roste.

Tab. 6.2.1 Vývoj trvale obydlených domů a trvale obydlených a neobydlených bytů

U rodinných domů se v dlouhodobém pohledu průměrný počet bytů na jeden dům výrazně neměnil, pohyboval se kolem 1,1 bytu. Jinak je tomu u bytových domů, u kterých došlo od sčítání v roce 1961 k nárůstu průměrného počtu bytů na jeden dům z 8,33 bytů na 11,87 bytů v roce 2001.

Většina trvale obydlených domů je jednobytových - celkem 166 854 domů (tj. 81,3%), dva byty má 19 376 domů (9,4%). Tři až devět bytů má celkem 10 659 domů (5,2%) a 8 118 domů (téměř 4%) má deset a více bytů. V kraji se nachází celkem 247 domů, které mají padesát a více bytů - převážná většina těchto domů je v Brně. Téměř polovina všech domů v kraji (49%) má jedno podlaží, dvě podlaží má 42% domů, na více podlažní budovy tak zůstává 9%. Celkem 122 trvale obydlených domů v kraji má třináct a více podlaží. U rodinných domů převažují domy s jedním nadzemním podlažím (53,9%), dvě nadzemní podlaží má 44,0% rodinných domů a tři nadzemní podlaží jen 2 644 domů, tj. 1,4%. Z celkového počtu rodinných domů je více jak 45% domů řadových, stejný podíl dosahují rodinné domy stojící samostatně a rodinné domy - dvojdomky tvoří více jak 9%.

Z hlediska vlastnictví trvale obydlených domů převažuje vlastnictví soukromé - vlastnictví fyzické osoby. Podle jednotlivých druhů domů převažuje tento typ vlastnictví u rodinných domů - více jak 98% rodinných domů je v soukromém vlastnictví fyzické osoby. U bytových domů je to odlišné - třetina bytových domů je ve vlastnictví obce či státu, čtvrtina bytových domů je ve vlastnictví stavebních bytových družstev, další čtvrtina je ve vlastnictví jiné právnické osoby či kombinace vlastníků, v soukromém vlastnictví je 13,1% bytových domů a 2,8% je ve vlastnictví právnické osoby založené za účelem privatizace domu (v rámci kraje jde celkem o 505 bytových domů).

Tab. 6.2.2 Trvale obydlené domy podle stáří a vlastnictví

Podle období výstavby bylo 42,5% trvale obydlených domů postaveno v letech 1946 - 1980. Do roku 1919 bylo postaveno 12,6% domů, v letech 1920 - 1945 19,1% domů a v posledních dvaceti letech byla postavena zhruba jedna čtvrtina všech domů (24,8%). Průměrné stáří trvale obydleného domu tak v roce 2001 činí 44,2 let (u rodinných domů je to rovněž 44,2 let, bytové domy jsou v průměru relativně mladší - 42,9 let a relativně nejstarší jsou ostatní domy s průměrným stářím 52,4 let). Ve srovnání s rokem 1991 se výrazně snížilo průměrné stáří (z 56,4 let na 44,2 let), toto "omlazení" domovního fondu je částečně způsobeno také tím, že na rozdíl od roku 1991 se ve sčítání 2001 sledovalo nejen období výstavby, ale také období rekonstrukce.

Z údajů o vlastnictví a stáří domů vyplývá, že největší část domů v soukromém vlastnictví fyzické osoby (41,4%) byla postavena v letech 1946 - 1980. Rovněž tak z tohoto období pochází téměř 41% domů ve vlastnictví obce či státu a také zhruba 70% domů ve vlastnictví stavebních bytových družstev. V posledním desetiletí bylo celkem postaveno v kraji 21 761 domů, které jsou z 94% v soukromém vlastnictví fyzických osob, jen 2,3% domů z toho období výstavby patří obcím či státu a 1,3% domů jsou ve vlastnictví stavebních bytových družstev. Pro jiné vlastníky (právnické osoby založené za účelem privatizace, jiné právnické osoby a kombinace vlastníků) připadá z tohoto období výstavby jen 2,5% domů.

Převládajícím stavebním materiálem nosných zdí obydlených rodinných domů jsou cihly, tvárnice a cihlové bloky - z tohoto materiálu je postaveno 70,2% všech rodinných domů, následují domy postavené z kamene a cihel (16,8% rodinných domů) a z nepálených cihel (6,0%). Ze stěnových panelů je postaveno jen 0,7% rodinných domů. Pouze z kamene je postaveno 0,8% domů a celkem je v kraji také 556 rodinných domů (0,3%), jejichž nosné zdi jsou postavené ze dřeva. Z jiných materiálů a jejich kombinací včetně nezjištěných je postaveno 5,2% rodinných domů.

U bytových domů jsou rovněž převládajícím stavebním materiálem nosných zdí cihly, tvárnice a cihlové bloky, z tohoto materiálu je postaveno 63,5% bytových domů. Více jak 30% bytových domů je postaveno ze stěnových panelů a necelých 5% z kamene a cihel.

Tab. 6.2.3 Trvale obydlené domy podle stáří a materiálu nosných zdí

Z dlouhodobého pohledu zůstávají cihly, tvárnice a cihlové bloky nejčastěji používaným materiálem pro výstavbu domů - dokládá to i vývoj podílů postavených domů z tohoto materiálu ve struktuře podle období výstavby nebo rekonstrukce domů. Z domů postavených do roku 1919 byla z tohoto materiálu postavena třetina domů, v období let 1920 - 1945 již 67% domů, v letech 1946 - 1980 téměř 74% všech domů a v posledních 20 letech bylo z toho materiálu postaveno 84% všech domů. Stěnové panely byly hojně využívány pro výstavbu zejména bytových domů v období let 1946 až 1990. V posledním desetiletí od roku 1991 bylo ze stěnových panelů postaveno pouze 362 domů, tj. 1,7% všech domů.

Tab. 6.2.4 Struktura trvale obydlených domů podle materiálu nosných zdí a stáří domů
podle velikostních skupin obcí

Z hlediska velikostních skupin obcí je relativně nejmladší domovní fond v obcích ve velikosti od 1 000 do 4 999 obyvatel. V této velikostní skupině, ve které je více jak 35% všech trvale obydlených domů, dosahuje průměrné stáří domu 41,1 let, což výrazně ovlivňuje průměrné stáří domů v kraji celkem. Nejvyšší průměrné stáří domů je na jedné straně v malých obcích (v obcích do 199 obyvatel 51,5 let, v obcích od 200 do 499 obyvatel 46,8 let) a na straně druhé v obci největší velikostní skupiny - v Brně dosahuje průměrné stáří domů 51,0 let. Obdobné tendence platí při relativním posouzení stáří rodinných domů, ale u bytových domů platí úměra - s rostoucí velikostí obcí se zvyšuje průměrné stáří domů, to znamená, že relativně nejstarší bytové domy jsou v Brně - 49,8 let.

K obcím s nejmladším domovním fondem v relativním vyjádření patří obce Klentnice v okrese Břeclav (průměrné stáří domu 28,6 let), Lazinov v okrese Blansko (30,4 let), Moravany (31,0 let) a Rebešovice (31,2 let) v okrese Brno - venkov. Nejstarší domovní fond byl zjištěn v obci Lhota u Olešnice v okrese Blansko (79,7 let). Z územního pohledu lze konstatovat, že relativně nejstarší část domovního fondu (mimo některé městské části v Brně) je v jihozápadním cípu kraje v okrese Znojmo. Celkem ve 30 obcích kraje jsou domy v průměrném stáří 60 a více let a převážná část těchto obcí patří do této části území okresu Znojmo.

Ve struktuře území podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností je nejstarší domovní fond v Brně (51,0 let) a v ORP Znojmo (48,3 let), relativně nejmladší domovní fond je v obcích správního obvodu ORP Hodonín a Hustopeče (shodně 38,4 let), ORP Veselí nad Moravou (38,8 let) a ORP Kyjov (39,8 let).

Tab. 6.2.5 Vlastnictví a technické vybavení trvale obydlených domů podle velikostních skupin obcí

Na plyn je napojeno celkem 82,6% všech trvale obydlených domů v kraji (převládá napojení na veřejnou síť), vodovodem je vybaveno již téměř 98% všech domů (z toho 81,7% je napojeno na veřejnou vodovodní síť) a na kanalizační síť je napojeno celkem 57,5% domů (podíl domů vybavených žumpou nebo jímkou činí 40,2%, podíl domů s domácí čističkou odpadních vod činí 0,3% domů a mimo to je celkem 2 775 domů, tj. 1,4% domů bez kanalizace a jímky). Ústředním topením je vybaveno 74,2% všech domů (z toho napojení na dálkové topení přestavuje 2,4% domů a ústřední topení s kotelnou v domě 70,3% domů).

Technická vybavenost domů se zvyšuje s velikostí obcí, zřejmé to je u napojení na vodovod, plyn a zejména u napojení na kanalizační síť. Zatímco v obcích do 199 obyvatel je na kanalizační síť napojeno jen 18,7% všech domů, u velikostní kategorie obcí od 20 tisíc do 50 tisíc obyvatel tento podíl již činí 79,3% a v Brně pak 90,1%. U vybavenosti ústředním topením ale nejsou podstatné územní rozdíly mezi malými a velkými obcemi.

6.3 Vývoj bytového fondu

V trvale obydleném i neobydleném domovním fondu bylo ke dni sčítání zjištěno celkem 454 406 bytů, z nichž bylo trvale obydleno celkem 404 876 bytů. V dlouhodobém pohledu se počet bytů v kraji neustále zvyšoval, ve srovnání s rokem 1970 vzrostl počet o 37,4% (o 123 623 bytů). Za stejné období vzrostl počet trvale obydlených bytů o 25,7% (o 82 808), počet neobydlených bytů se ovšem zvyšoval rychleji - ve srovnání s rokem 1970 byl počet neobydlených bytů 5,7krát vyšší (nárůst o 40 815 bytů). V posledním desetiletí od sčítání v roce 1991 vzrostl bytový fond kraje o 6,3% (o 27 009 bytů), z toho počet trvale obydlených o 2,7% (o 10 575 bytů) a neobydlených o 49,7% (o 16 434 bytů). V meziokresním srovnání se relativně nejvíce zvýšil za sledované období počet trvale obydlených bytů v okrese Břeclav (o 5,5%) a Blansko (o 5,3%), nejméně se zvýšil počet bytů v Brně - městě (nárůst o 0,03%, tj. jen o 53 bytů). V Brně - městě se naopak téměř zdvojnásobil počet neobydlených bytů (nárůst o 6,8 tisíc bytů).

Období od roku 1991 do roku 2001 lze v kraji charakterizovat snižováním rozsahu výstavby bytových domů (zejména družstevních) ve prospěch výstavby rodinných domů s vyšším standardem. Počet trvale obydlených bytů v rodinných domech vzrostl za sledované období o 4,5% (nárůst o 8 851 bytů) a počet bytů v bytových domech vzrostl o 0,5% (o 896 bytů). Počet bytů v tzv. ostatních domech vzrostl o 38,5% (nárůst o 828 bytů).

V souladu s touto tendencí se zvýšil podíl bytů v rodinných domech na celkovém počtu trvale obydlených bytů z 49,4% v roce 1991 na 50,3% v roce 2001. Z hlediska velikostních skupin obcí dle počtu obyvatel platí - čím menší obec, tím vyšší podíl bytů v rodinných domech na celkovém počtu bytů. U obcí ve velikostní skupině do tisíc obyvatel tento podíl dosahuje 93,9%, u obcí od 20 tisíc do 50 tisíc obyvatel činí 29,3% a v Brně je pouze pětina všech trvale obydlených bytů v rodinných domech. Obdobná tendence platí i u neobydlených bytů, nejvyšší podíl neobydlených bytů je v malých obcích, např. ve velikostní skupině obcí do 199 obyvatel tento podíl dosahuje 29%. Celkově v kraji vzrostl podíl neobydlených bytů (ať již v obydlených či neobydlených domech) ze 7,7% v roce 1991 na 10,9% v roce 2001.

Tab. 6.3.1 Bytový fond podle velikostních skupin obcí

Na celkovém přírůstku bytů v kraji, který v období 1991 - 2001 činil 27 009 bytů, se přírůstek bytů neobydlených podílí 16 434 byty. Za tímto počtem se skrývají především přesuny trvale obydlených bytů do neobydlených, neboť ty nemají přirozený zdroj přírůstku jako trvale obydlené byty (novou bytovou výstavbou). Celkový vývoj počtu bytů v kraji byl tedy ovlivněn novou bytovou výstavbou a také dalšími faktory, kterými jsou úbytky bytů (ať již jejich fyzická likvidace nebo přeměna bytů k jiným účelům) a naopak přírůstky bytů zejména z důvodu navracení objektů do bytového fondu. Z uvedených faktorů jsou za kraj za celé sledované období k dispozici pouze údaje o nové bytové výstavbě z běžného statistického výkaznictví. Podle těchto údajů bylo v kraji v letech 1991 až 2000 získáno novou bytovou výstavbou celkem 26 348 bytů. Z tohoto údaje vyplývá, že pokud by od přírůstku bytů novou výstavbou byly odečteny za sledované období úbytky bytů (fyzická likvidace, změna účelu užívání apod.), měl by být skutečný přírůstek bytového fondu menší, než jaký byl při sčítání zjištěn. Tato skutečnost je ovlivněna především těmito faktory (kvantifikace vlivu těchto faktorů není za kraj dostupná):

odlišným (nesprávným) sečtením bytů v roce 1991 jako objektů individuální rekreace (domy s byty byly v roce 1991 zahrnuty do Soupisu objektů individuální rekreace, i když nebyly vyčleněny z domovního fondu)
druhou nejčastější příčinou je vrácení bytů bytovým účelům (jde o případy objektů podle tehdejších předpisů vyčleněných z bytového fondu, které nebyly a také neměly být předmětem sčítání v roce 1991 - následně v mnoha případech po roce 1991 došlo k přečíslování těchto objektů na čísla popisná a v roce 2001 tyto objekty byly sečteny jako rekreační chalupy s neobydlenými byty)
rozdílnou deklarací počtu bytů v rodinných domech (přírůstek byl způsoben tím, že ve sčítání 2001 byly v části rodinných domů deklarovány dva byty na rozdíl od roku 1991, kdy z různých důvodů byl deklarován pouze jeden byt)
ostatní důvody (např. stavební úpravy v restituovaných domech, přestavby svobodáren a ubytoven na byty nenahlášené na stavebních úřadech, sečtení nezkolaudovaných bytů apod.).

Pouze u dvou okresů v kraji (Brno - město a Hodonín) byl při sčítání 2001 zjištěn nižší přírůstek bytového fondu za posledních deset let, než jaký byl za toto období (dle pravidelného statistického výkaznictví) celkový počet dokončených bytů novou výstavbou.

Z časové řady dokončených bytů v jednotlivých letech od roku 1991 lze rozlišit tři základní období - počátkem devadesátých let byly dokončovány rozestavěné panelové domy s komunálními (obecními) a družstevními byty, v polovině devadesátých let došlo k výraznému útlumu bytové výstavby a koncem devadesátých let došlo k oživení bytové výstavby - částečně i vliv stavebního spoření a hypotéčních úvěrů.

Tab. 6.3.2 Dokončené byty v letech 1991 - 2000

Ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností je v absolutním vyjádření největší počet trvale obydlených bytů mimo Brno (151 724 bytů) v ORP Znojmo (30 646 bytů), ORP Hodonín (20 880) a ORP Břeclav (20 312 bytů). Od roku 1991 se nejrychleji zvyšoval bytový fond v ORP Mikulov (nárůst o 7,9%) a ORP Kuřim (nárůst o 6,9%). Nejvyšší podíl neobydlených bytů z celkového bytového fondu je v ORP Bučovice (17,3%), v ORP Boskovice (16,8%) a v ORP Moravský Krumlov (16,4%), nejnižší je v ORP Hodonín - 7,9%.

V 19 obcích kraje bylo ke dni sčítání méně než 30 trvale obydlených bytů. Mezi obce s nejmenším počtem bytů patří Březina v okrese Vyškov (4 byty), Ústup (13 bytů) a Lhota u Olešnice (14 bytů) v okrese Blansko. Ve struktuře území podle obcí došlo k největšímu nárůstu bytového fondu v absolutním vyjádření (včetně posouzení vývoje v jednotlivých městských částech Brna - města) v Brně - Nové Lískovci (nárůst o 2 169 bytů, tj. o 112,7%), v Břeclavi (nárůst o 842 bytů, tj. 9,7%), ve Znojmě (nárůst o 661 bytů, tj. o 5,2%) a v Brně - Bystrci (nárůst o 556 bytů, tj. o 6,3%). Absolutně největší pokles byl zaznamenán v městské části Brno - střed (pokles o 2 464 bytů, tj. o 7,9%) a Brno - Židenice (pokles o 432 bytů, tj. o 4,7%).

Z pohledu vlastnictví trvale obydleného bytového fondu připadá převažující část bytů do soukromého vlastnictví fyzických osob, ve srovnání s rokem 1991 vzrostl podíl těchto bytů z 49,7% (195 967 bytů) na 53,2% (215 337 bytů). Soukromé vlastnictví fyzických osob podle druhu domu převažuje u bytů v rodinných domech (v roce 2001 to bylo 98,0%), u bytových domů je v soukromém vlastnictví fyzických osob 7,6% bytů a u ostatních domů 22,4% bytů.

Od roku 1991 poklesl podíl bytů ve vlastnictví obce či státu z 29,3% (115 363 bytů) na 18,3% (74 261 bytů). Tento druh vlastnictví převažuje u bytových domů, kde ve vlastnictví obce či státu bylo v roce 2001 celkem 36,2% (71 724 bytů). Za posledních deset let ovšem poklesl podíl tohoto druhu vlastnictví u bytových domů o téměř 20 procentních bodů (v roce 1991 bylo ve vlastnictví obce či státu v bytových domech téměř 58%, tj. 109 948 všech bytů). U tzv. ostatních domů také velmi výrazně za posledních deset let poklesl podíl bytů ve vlastnictví obce či státu, a to z 91,7% v roce 1991 na 47,3% v roce 2001 (nemalý vliv privatizací a restitucí).

Třetí nejčastější formou vlastnictví je vlastnictví stavebních bytových družstev, z celkového bytového fondu kraje tvoří družstevní byty 14,4% (58 121 bytů). Tento druh vlastnictví je téměř výlučně u bytových domů, u kterých je 29,2% bytů (57 963 bytů) družstevních (u bytových domů je to po obecním či státním vlastnictví druhá nejvýznamnější forma vlastnictví bytu). V srovnání s rokem 1991 poklesl rovněž podíl bytů ve vlastnictví stavebních bytových družstev, a to o téměř 12 procentních bodů (družstevních tehdy bylo 40,8%, tj. 80 574 bytů).

Od sčítání v roce 1991 získaly na významu nové druhy vlastnictví. Ve vlastnictví právnických osob založených za účelem privatizace domu bylo celkem v roce 2001 zjištěno 4 899 (tj. 1,2%) bytů, ve vlastnictví jiných právnických osob a kombinace vlastníků (například vlastníkem části bytů v domě je soukromá fyzická osoba a části bytové družstvo) bylo zjištěno 51 130 (tj. 12,6%) bytů. Uvedené druhy vlastnictví opět převažují u bytových domů, v nichž 48 095 (tj. 24,3%) bytů patří těmto vlastníkům.

Tab. 6.3.3 Trvale obydlené byty podle vlastnictví domu

Z celkového počtu neobydlených bytů (ať již v trvale obydlených nebo neobydlených domech) je více jak čtvrtina (25,4%) obydlena přechodně. Tato kategorie neobydlenosti - přechodně obydlený byt - se ve sčítání 2001 zjišťovala nově (nelze srovnat s rokem 1991). Jde o byt bez trvale hlášených osob, který je ale využíván k přechodnému bydlení, to znamená byt, ve kterém byla sečtena dočasně přítomná osoba (osoby). Téměř polovina všech neobydlených bytů v trvale obydlených domech (8 013 bytů) je právě neobydlena z tohoto důvodu, u neobydlených domů činí podíl neobydlenosti bytu z důvodu jeho přechodného obydlení necelých 14% (4 557 bytů). U neobydlených bytů v rodinných domech dosahuje podíl přechodně obydlených bytů 14,8%, u neobydlených bytů v bytových domech je tento podíl vysoký - 50,4%.

Tab. 6.3.4 Neobydlené byty podle druhu domu a důvodu neobydlenosti

Více jak pětina všech neobydlených bytů (10 634 bytů, tj. 21,5%) slouží k rekreaci. Jde o byty převážně v neobydlených rodinných domech. V porovnání s rokem 1991 vzrostl počet neobydlených bytů sloužících k rekreaci o 3 191 bytů. Z důvodu nezpůsobilosti k bydlení bylo neobydleno 6 499 bytů (13,1%), téměř 90% těchto bytů bylo v rodinných domech. Z důvodu přestavby bytu bylo neobydleno 8,0% (3 968 bytů), z důvodu pozůstalostního nebo soudního řízení 3,6% (1 768 bytů) a dosud neobydlených bytů po kolaudaci bylo 3,0% (1 469 bytů). Celkem u 11 096 bytů (22,3%) byl při sčítání zjištěn jiný důvod neobydlenosti nebo důvod nebyl zjištěn vůbec.

Podle právního důvodu užívání bytů převládá užívání bytu ve vlastním domě (44,5%, tj. 180 147 bytů), následují byty nájemní (25,1%, tj. 101 767 bytů) a byty členů stavebních bytových družstev (15,4%, tj. 62 305 bytů). V ostatním bezplatném užívání je v kraji celkem 16 211 bytů, tj. 4,0%. U bytů v rodinných domech výrazně převládá užívání bytu ve vlastním domě (87,6%, tj. 178 497 bytů) a ostatní bezplatné užívání bytu (7,7%, tj. 15 680 bytů), tento způsob právního užívání bytu převládá u rodinných domů (jde o téměř 97% všech bytů s tímto důvodem užívání spojených) - jedná se například o byt dětí v domě rodičů. U bytů v bytových domech převažují byty nájemní (48,7%, tj. 96 520 bytů) a byty členů stavebních bytových družstev (31,3%, tj. 62 125 bytů). U bytů v tzv. ostatních domech převažují byty nájemní (52,2%, tj. 1 552 bytů).

Tab. 6.3.5 Neobydlené byty v trvale obydlených rodinných a bytových domech podle právního
důvodu užívání a důvodu neobydlenosti bytu

Ve struktuře neobydlených bytů v trvale obydlených rodinných domech dle právního důvodu užívání převažují byty neobydlené ve vlastním domě, z nichž přechodně obydlené byty představují 26,4% všech bytů, byty neobydlené z důvodu přestavby 12,5% bytů, nezpůsobilé k bydlení tvoří 10,0% a velmi vysoký podíl (36,4%) jsou byty neobydlené z jiného důvodu nebo důvod nebyl zjištěn. Největší část neobydlených bytů v trvale obydlených bytových domech dle právního důvodu užívání představují byty nájemní (z těchto je přechodně obydleno 53,3%) a byty stavebních bytových družstev - u těchto bytů podíl neobydlených bytů z důvodu přechodného ubytování je vysoký - 61,0%. Relativně vysoký podíl přechodně obydlených bytů v trvale obydlených bytových domech je v osobním vlastnictví - dosahuje téměř 55%.

Tab. 6.3.6 Neobydlené byty podle důvodu neobydlenosti a velikostních skupin obcí

Důvody neobydlenosti bytů se liší podle druhu domů a velikostní skupiny obcí. U neobydlených bytů v rodinných domech převažují v malých obcích byty neobydlené z důvodu využívání pro rekreační účely, např. v obcích do 199 obyvatel činí podíl těchto bytů 67,5%, v obcích od 200 do 499 obyvatel 49,0%, v obcích od 500 do 999 obyvatel 42,6%. Podíl přechodně obydlených bytů v rodinných domech se zvyšuje s velikostí obce, nejnižší je v malých obcích do 199 obyvatel (7,4%), nejvyšší je v Brně (28,3%). Obdobné je to u přestavby bytů - tento důvod neobydlenosti bytů v rodinných domech je nejnižší v malých obcích (např. v obcích do 199 obyvatel činí 3,4%), nejvyšší je opět v Brně (15,6%). Nejvyšší podíl neobydlených bytů v rodinných domech z důvodu nezpůsobilosti k bydlení je v obcích ve velikostní struktuře od 1 000 do 4 999 obyvatel - 22,1%.

Problém neobydlených bytů v bytových domech je problémem zejména větších obcí a měst - zde jednoznačně mezi hlavní důvod neobydlenosti patří přechodné obydlení bytů, v menší míře přestavba domu a nezpůsobilost k bydlení.

6.4 Charakteristika trvale obydlených bytů

Trvale obydlené byty je možno charakterizovat celkem a podle územního hlediska podle druhu domu a jeho stáří, podle velikosti z hlediska obytné plochy a počtu obytných místností, podle technického vybavení a kategorie bytu.

Z hlediska období výstavby bylo 194 600 bytů (48,1%) postaveno v období od roku 1946 do roku 1980, v posledních dvaceti letech bylo postaveno 100 565 bytů (24,8%). Jen necelých 10% představují byty z postavené do roku 1919, více jak 64% těchto nejstarších bytů je v rodinných domech. Při sčítání v roce 1991 představovaly byty postavené do roku 1919 více jak jednu pětinu (21,5%). V posledních deseti letech od sčítání v roce 1991 bylo postaveno nebo rekonstruováno celkem 34 274 bytů (8,5%), z toho bylo 20 422 bytů, tj. 64,4% bytů v rodinných domech. Průměrné stáří trvale obydleného bytu dosahuje 40,8 let.

Tab. 6.4.1 Trvale obydlené byty podle stáří a druhu domu a velikostních skupin obcí

Relativně nejvyšší podíl nových bytů (postavených v období od roku 1991 do roku 2001) je u rodinných domů ve velikostní skupině obcí s 20 až 50 tisíci obyvateli - 11,6% bytů (jde o města Blansko, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo). Obecně u bytů v rodinných domech platí - čím větší obec, tím vyšší podíl nové výstavby. U bytů v bytových domech dosahuje nejvyšší podíl nových bytů bytový fond v obcích s 1 až 5 tisíci obyvateli - 10,5% bytů. Relativně nejvyšší podíl bytů postavených v posledním desetiletí ve struktuře území kraje podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností je v ORP Mikulov (12,4% všech bytů), ORP Šlapanice (11,7%) a ORP Slavkov u Brna (11,6%), nejnižší je v Brně - 5,9%.

Tab. 6.4.2 Trvale obydlené byty podle druhu domu a obytné plochy bytu

Celková plocha bytů se od roku 1991 do roku 2001 zvýšila z 29 152 tis. m² na 32 546 tis. m², tj. o 11,6%. Přírůstek celkové plochy bytů byl ovlivněn zejména nárůstem plochy bytů v rodinných domech (nárůst o 3 042 tis. m², tj. o 17,8%), v bytových domech se celková plocha zvýšila o 293 tis. m², tj. o 2,5% a v ostatních domech o 60 tis. m², tj. o 39,3%. Obytná plocha bytů se na celkové ploše podílí 64,0% (v roce 1991 to bylo 64,2%).

Největší podíl trvale obydlených bytů je ve velikosti obytné plochy 40 až 50 m² (celkem 85 830 bytů, tj. 21,2%), následují byty ve velikosti 30 až 40 m² (74 268 bytů, tj. 18,3%). Z hlediska velikosti bytu dle obytné plochy existují rozdíly mezi rodinnými domy a bytovými domy. U rodinných domů převažují byty s větší obytnou plochu, největší podíl bytů je o celkové obytné ploše 80 až 100 m² (31 067 bytů, tj. 15,3%), následují byty s obytnou plochou 50 až 60 m² (30 125 bytů, tj. 14,8%). U bytů v bytových domech převažují byty s menší obytnou plochou, největší podíl tvoří byty o velikosti 40 až 50 m² (55 675 bytů, tj. 28,1%) a byty s obytnou plochou 30 až 40 m² (51 386 bytů, tj. 25,9%). U ostatních bytů převažují byty malometrážní, největší podíl bytů je s obytnou plochou 20 až 30 m² (488 bytů, tj. 16,4%).

V přepočtu na jeden trvale obydlený byt vzrostla plocha bytu ze 73,9 m² v roce 1991 na 80,9 m² v roce 2001, tj. nárůst v relativním vyjádření o 9,5%. Výrazně se za posledních deset let zvýšila průměrná plocha bytu v rodinných domech, kde dosahuje 99,7 m², což je o téměř 12 m² (o 13,6%) více než v roce 1991. U bytů v bytových domech se průměrná plocha zvýšila jen nepatrně - o 1,4 m², tj o 2,3% (na jen byt činí 61,7 m²). Průměrná obytná plocha bytu celkem vzrostla za stejné období ze 47,5 m² na 51,8 m² (o 9,3%), v rodinných domech se zvýšila z 57,0 m² na 64,1 m² (o 12,4%) a u bytů v bytových domech vzrostla z 38,0 m² na 39,3 m² (o 3,4%).

V souladu s růstem celkové i obytné plochy bytů se zvýšil za posledních deset let i počet obytných místností s plochou 8 m² a větších. Celkově v roce 2001 dosáhl počet těchto místností 1 147,2 tisíc, což je o 43,3 tisíc místností (o 3,9%) více než v roce 1991. Přírůstek byl zcela zabezpečen růstem počtu místností v bytech v rodinných domech (nárůst o 6,0%) a v ostatních domech (nárůst o 30,4%). U bytů v bytových domech se počet obytných místností zvýšil jen o 2,9 tisíc (o 0,6%). V přepočtu na jeden byt připadá 2,85 místností ve velikosti 8 m² a více, v roce 1991 to bylo 2,80 místností (nárůst o 1,8%). U bytů v rodinných domech činí průměrný počet místností na jeden byt 3,39 (nárůst o 2,3%), u bytů v bytových domech 2,30 místností (nárůst o 0,6%).

Ve struktuře bytů podle počtu obytných místností převažují byty se třemi pokoji, těchto bytů bylo celkem 137 538, což je 34,0%. Následují byty se dvěma pokoji (118 056, tj. 29,2%) a byty se čtyřmi pokoji (56 537, tj. 14,0%). S jednou obytnou místností je celkem 49 122 bytů, tj. 12,1% všech trvale obydlených bytů. Ve srovnání s rokem 1991 poklesl podíl bytů s jednou i dvěma obytnými místnostmi, naopak vzrostl jak počet, tak i podíl bytů se třemi a více pokoji. Stejný vývoj byl jak u bytů v rodinných domech, tak i u bytů v bytových domech. U ostatních domů se za posledních deset let výrazně zvýšil počet bytů s jednou obytnou místností (nárůst o téměř 85%), jejich podíl činí na celkovém počtu bytů v tzv. ostatních domech 25,5% (v roce 1991 to bylo 19,1%).

Tab. 6.4.3 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a podle stáří a druhu domu

U bytů v rodinných domech postavených do roku 1919 převládaly v relativním vyjádření byty dvoupokojové (33,4%), u bytů v domech postavených v letech 1920 až 1945 převládaly byty třípokojové (34,6%), v letech 1946 až 1980 rovněž třípokojové (32,5%) a u bytů v domech postavených v letech 1981 až 1990 převládaly byty s pěti a více pokoji (35,0%), v posledním desetiletí od roku 1991 rovněž (27,8%). U bytů v bytových domech postavených až do roku 1980 činily největší podíl byty dvoupokojové, v letech 1981 až 1990 byty třípokojové (50,9%) a v letech 1991 až 2001 rovněž byty třípokojové (36,3%).

Ve struktuře bytů podle počtu obytných místností převládají ve všech velikostních skupinách obcí (s výjimkou Brna) byty třípokojové, druhou největší skupinu tvoří byty dvoupokojové. V Brně je to naopak - největší podíl představují byty dvoupokojové (34,1%) před třípokojovými (33,5%). Podíl bytů s jednou obytnou místností roste s velikostí obcí, u bytů čtyř a více pokojových je nejvyšší podíl dosahován v obcích do 5 tisíc obyvatel.

Tab. 6.4.4 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a velikostních skupin obcí

V posledním desetiletí došlo k dalšímu zvýšení technické vybavenosti bytů, což se projevilo ve změně struktury bytů podle kategorií. Podíl bytů I. kategorie se zvýšil ze 70,2% v roce 1991 na 90,6% v roce 2001 a výrazně se za sledované období snížil podíl bytů III. a IV. kategorie z 10,4% na 3,3%. Vyšší podíl bytů I. kategorie je dosahován u bytů v bytových domech (96,1%), u bytů v rodinných domech činí tento podíl 85,4%. U bytů v bytových domech je minimální podíl bytů III. a IV. kategorie (necelé 1%), u bytů v rodinných domech tyto byty představují 5,6%. Celkem bytů nejnižší IV. kategorie (tedy bytů bez ústředního topení a bez základního příslušenství) je v kraji 4 684.

Tab. 6.4.5 Trvale obydlené byty podle druhu domu a kategorie bytu

Z hlediska velikostních skupin obcí je vysoký podíl bytů I. kategorie v kraji (nad 90%) dosahován ve větších obcích a městech nad 5 tisíc obyvatel. Nejnižší podíl těchto bytů je v obcích do 499 obyvatel (76,7%). Rovněž tak v menších obcích je vyšší podíl bytů nižších kategorií (III. a IV.), např. ve velikostní skupině do 499 obyvatel činí tento podíl 9,4%, u největší obce - v Brně - jen 1,3%.

Ve struktuře území podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností je nejvyšší podíl bytů III. a IV. kategorie v ORP Moravský Krumlov (7,1%), ORP Bučovice (6,7%), ORP Pohořelice a Hustopeče (shodně 5,9%) a v ORP Znojmo (5,6%). Naopak nejnižší podíl je (mimo již zmíněné Brno 1,3%) v ORP Kuřim (2,2%) a Blansko (2,4%).

Tab. 6.4.6 Trvale obydlené byty podle kategorie bytu a velikostních skupin obcí

Růst počtu bytů vyšších kategorií je podmíněn zejména rozvojem technických sítí a zdrojů, které umožňují kvalitnější vybavení bytů. V období mezi posledními sčítáními byl nejvýraznější nárůst počtu bytů se zavedeným plynem, jejich podíl se zvýšil z 58,7% na 82,2%. Celkem je plyn zaveden v kraji do 332 783 bytů, vyšší podíl bytů se zavedeným plynem je v bytech v bytových domech (83,8%), u bytů v rodinných domech je na plyn napojeno 81,0% bytů. Plynofikace v kraji se výrazně projevila zejména u malých venkovských obcí, přesto i nadále zůstává podíl napojených bytů na plyn vyšší ve městech a velkých obcích. V nejmenších obcích do 199 obyvatel je na plyn napojen každý druhý byt (50,2%), v obcích od 200 do 499 obyvatel je na plyn napojeno 62,4% bytů. Nejvyšší napojení bytů na plyn je ve městech od 20 do 50 tisíc obyvatel - 91,1%. V Brně je na plyn napojeno celkem 134 136 bytů, tj. 88,4%.

Podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností je nejvyšší podíl bytů napojených na plyn ze sítě v ORP Hodonín (90,8%) a Břeclav (90,3%). Nejnižší podíl bytů napojených na plyn (méně než 50%) je v ORP Pohořelice (45,5%) a Ivančice (49,5%).

Tab. 6.4.7 Technické vybavení trvale obydlených bytů podle velikostních skupin obcí

I když v roce 1991 již byla zjištěna relativně vysoká úroveň napojení bytů na veřejné sítě a vybavení bytů základním hygienickým zařízením, přesto došlo za posledních deset let k dalšímu zlepšení, přičemž se postupně stírají rozdíly mezi malými venkovskými obcemi a městy. Vodovod v bytě má 98,3% trvale obydlených bytů, z hlediska velikostní struktury obcí se míra tohoto vybavení pohybuje od 94,3% v nejmenších obcích do 199 obyvatel do 99,5% v městě Brně. Relativně nízké územní rozdíly jsou ve vybavení ústředním nebo etážovým topením, koupelnou či sprchovým koutem a splachovacím záchodem ať již v bytě či vlastním mimo byt. Značný rozdíl zůstává pouze v napojení na kanalizační síť. V rámci kraje je na veřejnou kanalizační síť napojeno 306 361 bytů, tj. 75,7%. Ve srovnání s rokem 1991 vzrost tento podíl o 9,4 procentních bodů. I nadále ovšem zůstává relativně nízký podíl napojení bytů na veřejnou kanalizaci v malých obcích, např. v obcích do 199 obyvatel činí tento podíl jen 18,8%. U obcí do 2 tisíc obyvatel převažuje u bytů využívání žumpy nebo kanalizační jímky.

Ústředním topením je vybaveno celkem 294 755 bytů, tj. 72,8%. Etážovým topením je vybaveno 36 415 bytů, tj. 9,0%. U části bytů i nadále zůstává zdrojem tepla topení v kamnech - jde o celkem 62 295 bytů, což je v relativním vyjádření 15,4% bytů (v roce 1991 bylo tímto způsobem vytápěno 22,0% všech bytů). U rodinných i bytových domů jde o shodný podíl bytů s tímto způsobem vytápění (15,4%).

Jako nejčastější druh energie používané k vytápění bytů (bez bytů s dálkovým vytápěním) je využívání zemního plynu (57,8% bytů), elektřina k vytápění je využívána u 4,3% bytů, uhlí u 4,9% bytů a dřevo jen u 3,0% bytů.

6.5 Úroveň bydlení

Úroveň bydlení je charakterizována zejména poměrovými ukazateli (počet osob na byt nebo na obytnou místnost, obytnou plochou na byt nebo na osobu, počtem obytných místností na byt a mnoha dalšími). Je tedy zřejmé, že vývoj bytového fondu nelze sledovat nezávisle na vývoji demografické struktury obyvatelstva. Vývoj všech poměrových ukazatelů bydlení se za posledních deset let od sčítání v roce 1991 ubíral žádoucím směrem - směrem ke zvyšování kvality bydlení.

Tab. 6.5.1 Charakteristiky úrovně bydlení podle druhu domu a počtu cenzových domácností

V trvale obydlených bytech bydlí celkem 453 626 cenzových domácností, v průměru na jeden byt tak připadá 1,12 cenzových domácností (při sčítání v roce 1991 to bylo 1,11 cenzových domácností). Převážná většina bytů (89,0%, tj. 360 171 bytů) je obydlena 1 cenzovou domácností, 10,1% bytů (41 020 bytů) je obydleno 2 cenzovými domácnostmi a necelé procento bytů (0,9%, tj. 3 685 bytů) je obydleno 3 a více cenzovými domácnostmi.

Od sčítání v roce 1991 poklesl průměrný počet osob připadajících na jeden byt z 2,87 osob na 2,76 osob v roce 2001. V bytech s 1 cenzovou domácností činí průměrný počet osob v bytě 2,53 (v roce 1991 to bylo 2,65 osob). Snížil se i průměrný počet osob na jeden byt se 2 a více cenzovými domácnostmi z 4,70 na 4,62 osob.

Z hlediska počtu osob v bytě převládají v bytech s 1 cenzovou domácností byty se dvěma osobami - těchto bytů je 28,5%, dále to jsou byty s jednou osobou (26,0%) a zhruba po 20% představují byty se třemi a čtyřmi osobami. U bytů se 2 a více cenzovými domácnostmi převládají byty s pěti osobami (23,5%) a čtyřmi osobami (22,6%). Ve srovnání s rokem 1991 rostl počet bytů s menším počtem osob. Nejrychleji vzrostl počet bytů, ve kterých žijí 3 osoby (nárůst o 7 688 bytů, tj o 11,0%) a dále bytů, ve kterých žije jedna osoba - jejich počet se zvýšil o 7 994 bytů (o 9,3%). Vzrostl i počet bytů, ve kterých žijí dvě osoby (nárůst o 8 053 bytů, tj. o 8,1%). Na druhé straně se snížil počet bytů obývaných větším počtem osob - počet bytů se čtyřmi osobami se snížil o 6,0%, s pěti osobami dokonce o 18,0% a se šesti a více osobami o 9,4%.

Pokud v bytě žije více než jedna cenzová domácnost, ukazatele úrovně bydlení se přiměřeně snižují. Dokumentovat to lze na základním ukazateli, kterým je obytná plocha v m² na jednu osobu. V bytě s 1 cenzovou domácností dosahuje tento ukazatel 19,7 m², v bytě se 2 a více cenzovými domácnostmi je to jen 14,0 m2. Je samozřejmě podstatný rozdíl mezi bytovými a rodinnými domy. Rodinné domy s 1 cenzovou domácností - 23,0 m² na osobu, se 2 a více cenzovými domácnostmi 15,1 m² na osobu. Naproti tomu bytové domy s 1 cenzovou domácností - 16,2 m² na osobu, se 2 a více cenzovými domácnostmi 11,2 m² na osobu.

Případy, kdy v bytě žije 1 cenzová domácnost, tvoří 89% všech bytových domácností. Zde pak úroveň bydlení záleží na tom, zda se jedná o úplnou rodinu s dětmi či bez dětí, neúplnou rodinu nebo domácnost jednotlivce. Nejlepší ukazatele bydlení vykazují domácnosti jednotlivců, na jednu osobu zde připadá v průměru 37,5 m² obytné plochy, následují úplné rodiny bez závislých dětí (20,7 m² na osobu) a vícečlenné nerodinné domácnosti (20,0 m² na osobu). U úplných rodin se závislými dětmi dosahuje tento ukazatel hodnoty 15,1 m² obytné plochy na jednu osobu.

Existující rozdíly v úrovni bydlení mezi malými obcemi a obcemi většími a městy jsou především dány podílem bytových domů na celkovém domovním fondu. Ve větších obcích a městech jsou jednotlivé ukazatele úrovně bydlení relativně na nižší úrovni než v menších venkovských obcích. Největší obytná plocha v m² na jednu osobu je dosahována v nejmenších obcích do 199 obyvatel (20,2 m²), v přepočtu na jeden byt je největší v obcích od 500 do 999 obyvatel (61,8 m²). Nejmenší počet osob na jednu obytnou místnost ve velikosti 8 m² a více (0,93 osoby) připadá v obcích od 500 do 4 999 osob.

Tab. 6.5.2 Charakteristiky úrovně bydlení podle velikostních skupin obcí

6.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních

Mimo nejčastější způsob bydlení (tj. v bytech) byly při sčítání zjišťovány i ostatní způsoby bydlení osob, tj. bydlení mimo byty. Tzv. nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném bytě, nouzové ubytování na pracovišti apod. Rekreační chata nebo chalupa se uváděla v případě trvalého bydlení osob v objektech určených k rekreaci včetně vyčleněných rekreačních chalup a rekreačních domků.

Tab. 6.6.1 Osoby bydlící v bytech, v zařízeních a mimo bytový fond

Do celkového počtu osob bydlících mimo byty nepatří ovšem osoby trvale či dlouhodobě bydlící ve všech typech ubytovacích a lůžkových léčebných zařízeních sloužících k individuálnímu i kolektivnímu ubytování většího počtu osob (svobodárny, domovy důchodců, penziony pro důchodce, dětské domovy, ústavy sociální péče, ubytovny, studentské koleje, domovy mládeže, internáty, léčebny, sanatoria, kojenecké ústavy, lázeňské ústavy a další). Při zpracování výsledků SLDB 2001 byly tyto osoby zařazeny do samostatné kategorie "osoby v zařízeních".

Ve výše uvedených zařízeních bylo v Jihomoravském kraji sečteno celkem 7 347 bydlících osob. Největší část z nich (48,9%) žije v domovech důchodců a penzionech pro důchodce (celkem 65 domů) a v ústavech pro tělesně a mentálně postižené (22,3%) - celkem 27 domů. Ve srovnání s rokem 1991 vzrostl celkový počet bydlících v zařízeních o 2 049 osob, tj. o 38,7%.

Celkem bylo v kraji zjištěno 3 229 osob bydlících mimo byty a zařízení (v roce 1991 bylo těchto osob sečteno pouze 1 030). Jde o osoby bydlící např. v provozních budovách (431 osob), v rekreačních chatách a chalupách (465 osob), v nouzovém obydlí (301 osob) a také o 7 osob bydlících v mobilním (pohyblivém) obydlí.