1.2 Vývoj sídelní struktury

Na dlouhodobý vývoj osídlení území okresu působila celá řada faktorů. Byly to nejen přírodní podmínky, které ovlivnily vznik a umístění řady osad, ale také vlivy ekonomické a sociální. Počátky zakládání dnešních sídel na území pardubického okresu se datují do období 11. století. Z této doby pochází první písemné zmínky o osmi lokalitách: Opatovice nad Labem, Přelouč, Břehy, Dolany, Mokošín, Sopřeč, Platěnice a Prachovice. Pokud jde o přesnější časové vymezení první zmínky o těchto sídlech, bývá nejčastěji uváděn rok 1086. Vzhledem k existenci více písemných historických zdrojů se však lze setkat i s uvedením roku 1073. Je zřejmé, že území okresu bylo osídleno již mnohem dříve, uvedeny jsou však nejstarší historicky doložené lokality.
Řada nových sídel byla zakládána na území rozsáhlého panství benediktýnského kláštera v Opatovicích nad Labem. K významným střediskům klášterního panství patřila Přelouč, které bylo v roce 1261 uděleno městské privilegium a stala se tak prvním městem na Pardubicku. První historická zmínka o Pardubicích z roku 1295 (osada Pordoby) je spojena s doložením existence kláštera cyriaků, jehož vznik se stal zásadním impulsem pro rozvoj osídlení v této oblasti. V souvislosti s rozkvětem pardubického panství získaly Pardubice v roce 1340 statut města.

V průběhu 13. – 15. století vznikla převážná většina sídel pardubického okresu (přibližně 70 %), a to zejména v důsledku probíhajícího procesu kolonizace neboli příchodu obyvatelstva ze starých sídelních oblastí Německa. Druhá vlna zakládání nových lokalit přišla v 18. století (přibližně 10 %). Osidlována byla i území získaná hromadným rušením rybníků. K nejmladším osadám s první písemnou zmínkou z roku 1837 patří podle zdroje státního okresního archivu Nerad, Podhorky, Spojil a Studánka.

Vlivem dlouhodobého historického, sociálního i ekonomického vývoje směřoval postupný osidlovací proces v okrese k malým a rozptýleným sídelním jednotkám. Rozvoj průmyslové výroby, rozšíření silniční sítě a vybudování železniční tratě z Olomouce do Prahy v první polovině 19. století přispělo ke koncentraci obyvatel do větších obecních a městských celků. Integrační snahy v podobě slučování obcí se více prosadily po druhé světové válce.

Po územní reformě v roce 1960 probíhalo v okrese Pardubice sčítání lidu k 1. březnu 1961 ve 151 obcích s průměrnou rozlohou 589 hektarů a průměrným počtem 921 obyvatel na jednu obec. Následující období se vyznačovalo silnými integračními tendencemi v sídelní struktuře. K nejrozsáhlejšímu procesu slučování obcí došlo v průběhu roku 1976 (sloučením tehdy zaniklo 35 obcí). I během 80. let tyto snahy pokračovaly, ale již ne v takovém rozsahu jako v letech předchozích. V roce 1989 bylo na území okresu Pardubice pouze 88 obcí.

Pod vlivem společensko-politických změn probíhajících na počátku 90. let nastal zcela opačný proces – dezintegrace. Obce se začaly osamostatňovat, a to zejména z ekonomických důvodů. K nejvýraznějšímu posunu v tomto ohledu došlo v roce 1990, kdy se v okrese osamostatnilo 24 obcí. Sčítání v roce 1991 se provádělo již ve 112 obcích a od té doby do seznamu obcí přibyl ještě Spojil (1992 vyčleněn z města Pardubice), Trnávka (1993 vyčleněna z Řečan nad Labem) a Srnojedy (1994 vyčleněny z města Pardubice). K 1. březnu 2001 tak bylo na území okresu celkem 115 obcí s průměrnou rozlohou 773 hektarů a průměrným počtem 1 400 obyvatel a 265 domů na jednu obec.

U částí obcí došlo za posledních čtyřicet let k pozvolnému nárůstu jejich počtu z 213 na 222 a k růstu jejich podílu na jednu obec z 1,4 na 1,9. Z tohoto pohledu územního členění má specifické postavení statutární město Pardubice, které je rozděleno do 31 částí v rámci sedmi městských obvodů. Z ostatních obcí se na nejvíce částí člení město Přelouč (8 částí), Holice a Sezemice (7 částí). Pro okres Pardubice je však charakteristický spíše výskyt obcí nečleněných do částí. Těch bylo k 1. 3. 2001 celkem 81 a žilo v nich 16,3 % obyvatel okresu.

Údaje zjištěné při sčítání lidu jsou zpracovávány a publikovány až do úrovně základních sídelních jednotek neboli základních prvků sídelní struktury, které jsou skladebnou součástí každého sídelního útvaru. Představují část území obce s jednoznačnými územně-technickými a urbanistickými podmínkami (ve vybraných městech se jedná o urbanistické obvody, na ostatním území o sídelní lokality). Počet základních sídelních jednotek se od roku 1970 zvýšil o 63. Zatímco ve venkovském osídlení se jejich počet po redukci v 70. letech téměř neměnil, ve městech byly zejména v 80. letech 20. století vytvářeny nové urbanistické obvody.

Tab. 1 Základní údaje o obcích

Změny ve vývoji sídelní struktury lze charakterizovat také na základě rozdělení obcí do velikostních skupin podle počtu obyvatel. Mezi sčítáními v letech 1980 – 1991 dochází v okrese Pardubice k největšímu růstu počtu obcí ve skupině do 199 obyvatel, a to především v důsledku již zmiňované dezintegrace. Chceme-li však získat srovnatelný pohled na vývoj struktury obcí v čase, je třeba oprostit údaje o vliv územních změn. Z tohoto důvodu byl proveden přepočet minulých dat na územní strukturu obcí k 1. 3. 2001, jak uvádí tabulka č. 2.

I po přepočtu je v 80. letech patrný nárůst počtu obcí i obyvatel v kategorii do 199 obyvatel a zcela opačný trend v kategorii 200 – 499 obyvatel. Příčiny tohoto jevu lze spatřovat ve stárnutí a vymírání obyvatel malých obcí, které nebylo kompenzováno příchodem mladých rodin. V následujících deseti letech již nedocházelo u obcí do 500 obyvatel k tak výrazným změnám; do velikostní skupiny 200 – 499 přešla v důsledku zvýšení počtu obyvatel pouze obec Jaroslav. V současné době je v této skupině zařazeno nejvíce obcí okresu – celkem 44 obcí, tj. 38,3 %. Na růstu podílu obyvatel ve velikostní skupině obcí s 500 – 999 obyvateli se podílel hlavně přesun obce Ostřetín ze skupiny 1 000 – 1 999.

Devadesátá léta jsou v pardubickém okrese charakteristická zejména úbytkem obyvatel v největších městech. V kategorii obcí s 5 000 a více obyvateli (města Pardubice, Přelouč, Holice) se snížil stav obyvatelstva za poslední desetiletí o 4 %. To mělo vliv také na pokles podílu městského obyvatelstva okresu ze 73,0 % na 72,8 %.

Nejvýrazněji byla od roku 1991 posílena kategorie 2 000 – 4 999 tvořená městy Lázně Bohdaneč, Sezemice a Chvaletice. K nim se přidaly ještě Opatovice nad Labem, jejichž počet obyvatel překročil při sčítání v roce 2001 dvoutisícovou hranici. Rozvojem uvedených měst tak došlo k nárůstu počtu obyvatel ve zmiňované kategorii téměř o 43 %. Tato velikostní skupina obcí se vyznačuje rovněž nejnižším podílem osob šedesátiletých a starších (17,2 %), zatímco nejvyšší podíl je v obcích do 199 obyvatel (20,9 %). Vývoj počtu obyvatel směrem ke středně velkým městům souvisí hlavně s vytvářením příznivých podmínek pro bydlení a dostupností pracovních příležitostí.

Specifikem okresu je, že se na jeho území nenachází žádná obec ve velikostní skupině 10 000 – 50 000. V devadesátitisícovém městě Pardubice se koncentruje 56,3 % obyvatel, přičemž trvale od roku 1993 počet obyvatel v krajském městě klesá. Na tomto nepříznivém populačním vývoji se podílí hlavně nízký podíl přistěhovalých a živě narozených.

Tab. 2 Obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí podle správního vymezení obcí k 1. 3. 2001

Jiný podrobnější pohled na územní strukturu nám dává administrativní rozdělení území okresu podle obvodů pověřených obecních úřadů. Ty byly ustaveny na konci 20. století a v okrese Pardubice se pověřenými obcemi stala města Holice, Chvaletice, Lázně Bohdaneč, Pardubice a Přelouč. K 1. 3. 2001 patřilo spádově nejvíce obcí pod pověřený úřad Pardubice (37 obcí) a nejméně pod Chvaletice (7 obcí). Oba tyto územní obvody se vyznačovaly nejvyšší hustotou obyvatel – Pardubicko 368,0 osob/km2, Chvaleticko 151,7 osob/km2. Naproti tomu na Holicku (16 obcí) byla hustota obyvatel nejnižší – 71,7 osob/km2. Průměrná hustota obyvatel celého okresu dosáhla k datu sčítání hodnoty 181,1 osob/km2 (nejvíce mezi okresy Pardubického kraje), přičemž pod vlivem úbytku populace v posledních dvaceti letech neustále mírně klesá.

Tab. 3 Obyvatelstvo podle územních obvodů pověřených obecních úřadů podle stavu k 1. 3. 2001

Od 1. 1. 2003 byly navíc vymezeny územní obvody obcí s rozšířenou působností (ORP), kterými jsou města Pardubice, Přelouč a Holice. Obce Radhošť a Týnišťko ležící na území okresu Pardubice byly zařazeny pod ORP Vysoké Mýto z okresu Ústí nad Orlicí. Jak je patrné, obvody obcí s rozšířenou působností nejsou územně skladebné do hranic okresů. Jejich podrobná charakteristika z pohledu sčítání lidu je součástí krajské analytické publikace.