Při analýze výsledků SLDB za oblast ekonomické akt
Při analýze výsledků SLDB za oblast ekonomické aktivity je třeba zohlednit metodické posuny oproti předchozím cenzům, jakož i některé skutečnosti, které byly v tomto ohledu významné pro SLDB 2001. Všechny předchozí poválečné cenzy ve svých výsledcích reflektovaly zcela odlišné socioekonomické prostředí, což se patrně nejvíce projevilo v oblasti ekonomické aktivity. Řada podrobnějších strukturálních (bohužel i některých základních) ukazatelů není v časové řadě zcela srovnatelná (mnohdy ani s rokem 1991). Časovou srovnatelnost znesnadňuje v neposlední řadě i zvýšený počet nezjištěných odpovědí při cenzu 2001 (zejména v oblastech týkajících se profesní a odvětvové struktury).
Údaj o počtu ekonomicky aktivních osob není plně srovnatelný s předchozími cenzy. Ve sčítání 1991 byly do počtu ekonomicky aktivních zahrnovány i ženy na tzv. další mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající mateřský příspěvek, pokud trval jejich pracovní poměr. V roce 2001 sem byly započítány jen ženy na mateřské dovolené v trvání 28, respektive 37 týdnů, ostatní jsou zahrnuty do ekonomicky neaktivních.
Nově bylo v SLDB 2001 použito označení postavení v zaměstnání místo do roku 1991 užívaného označení společenská či socioprofesní skupina. V zařazení podle postavení v zaměstnání došlo k přesunům i u osob samostatně výdělečně činných. I v roce 1991 byla kategorie „samostatně činní“, ale nepatřili sem soukromí rolníci ani osoby svobodného povolání (ti byli uváděni v samostatných skupinách), do této kategorie se zařazují až nyní, kdy sem patří všechny osoby samostatně výdělečně činné, takže tato kategorie početně narostla. Srovnání v této oblasti v časové řadě je velmi problematické. Plná srovnatelnost není ani u zařazování do jednotlivých odvětví. V roce 1991 byli vojáci základní služby zařazeni podle posledního vykonávaného zaměstnání a v SLDB 2001 v souladu s metodikou Mezinárodní organizace práce ILO uvedli zaměstnání voják základní (náhradní, civilní) služby a byli zahrnuti do odvětví obrany (veřejné správy či sociálního zabezpečení v případě náhradní nebo civilní služby).
Velmi významným aspektem je u ekonomické aktivity započtení cizinců s dlouhodobým pobytem. Nově oproti sčítání 1991 byla zařazena i otázka na druhé případně další zaměstnání, jejímž vyhodnocením lze postihnout další rozměr socioekonomického chování obyvatel.
4.1 Struktura obyvatelstva podle stupně ekonomické aktivity
Počet ekonomicky aktivních obyvatel v Praze trvale rostl v celém vývoji v návaznosti na celkový nárůst počtu obyvatel. V letech 1961 - 1970 o 31 582 osob (přitom veškerý přírůstek se týkal žen). V průběhu 70. let přibylo dalších 22 177 ekonomicky aktivních osob (ženy se na tomto přírůstku podílely téměř z 90%). Počet ekonomicky aktivních osob rostl i v následujícím desetiletí (o 14 175 osob). Poválečné období se tedy neslo ve znamení intenzifikace využití pracovních sil. Navzdory postupně se snižujícím relativním přírůstkům ekonomicky aktivních (z 5,4% v období 1960-69 na 2,2% v 1980-91) bylo na konci socialistické éry dosaženo velmi vysokých hodnot ekonomického zapojení obyvatel. Počet ekonomicky aktivních osob se v období 1991- 2001 v Praze poprvé v poválečném období snížil a to z 648 993 v roce 1991 na 635 105 v roce 2001. Tento pokles (13 888 osob) byl větší, než by se dalo očekávat v souvislosti s všeobecným demografickým vývojem (počet obyvatel ve věku 15-59 let vzrostl o 36 865 osob). Uvedený stav je výsledkem kombinace několika příčin. Kromě metodické změny, na jejímž základě se osoby na rodičovské dovolené v roce 2001 zahrnují mezi ekonomicky neaktivní s vlastním zdrojem obživy (týká se asi 12 tis. žen), se na tom podílel i vyšší počet mladých lidí, kteří se teprve připravují k výkonu povolání (týká se více než 10 tis. osob). V neposlední řadě působila situace na trhu práce, která omezila ekonomickou aktivitu starobních důchodců a vedla část populace k rozhodnutí odejít do předčasného důchodu. Počet pracujících důchodců poklesl v Praze za 10 let o více než 11 tis. osob (významně k tomu ovšem přispěl i fakt, že do věkové skupiny 60-69 začaly vstupovat populačně slabé kohorty narozených v době meziválečné hospodářské krize). Počet ekonomicky aktivních na druhé straně významně zvyšovali v roce 2001 nově započtení ekonomicky aktivní cizinci s dlouhodobým pobytem (15 tis.) a pracující studenti učni (téměř 9 tis).
Oproti předchozím sčítáním se v roce 2001 ekonomicky aktivní osoby člení na 2 základní skupiny –zaměstnané a nezaměstnané. Již v roce 1991 byly zjišťovány tzv. osoby hledající zaměstnání, pomocí této kategorie měly být zachyceny počátky vznikající nezaměstnanosti. Kromě základní skupiny klasických „pracujících osob“ (v tabulkách je tato skupina označena „zaměstnané osoby, zaměstnavatelé, samostatně činní“) se samostatně uvádějí pracující důchodci, ženy na mateřské dovolené a nově pracující studenti a učni.
V 90. letech počet ekonomicky aktivních obyvatel v Praze poklesl o 2,1%, rychleji klesal počet zaměstnaných osob (o 4,8%), zatímco počet nezaměstnaných vzrostl téměř dvojnásobně (z 17 915 v roce 1991 na 34 074 v roce 2001). Hlavní skupina zaměstnaných, tvořená zaměstnanými osobami, zaměstnavateli a samostatně činnými, čítala v roce 2001 v Praze 601 031 osob (z toho ženy tvořily necelých 46%). Pokles (3 773 osob) v této skupině oproti roku 1991 se na celkovém úbytku zaměstnaných osob podílel pouze z jedné desetiny. Na úbytku žen na mateřské dovolené (23 822 žen) se výrazněji projevoval nejen přesun osob na rodičovské dovolené mezi ekonomicky neaktivní (cca 12 tis. žen), ale též pokles počtu žen na základní mateřské dovolené, který vyplývá ze sníženého (zhruba o čtvrtinu) počtu narozených dětí. Pravděpodobně se však uplatnily i další vlivy (u části žen rychlejší návrat z mateřské dovolené s možností nadprůměrných výdělků, které skýtá pražský trh práce, rozšířenější možnosti práce na částečný úvazek, hlídání dětí apod.). Pokles počtu žen na mateřské dovolené se tak nejvýraznější měrou podepsal na nižším počtu ekonomicky aktivních osob.
Navzdory absolutnímu poklesu počtu ekonomicky aktivních se jejich podíl na celkovém obyvatelstvu Prahy v 90. letech mírně zvýšil (z 53,5% na 54,3%). I díky tomu se udržel nad celorepublikovým průměrem (ten klesl z 52,4 na 51,4 v období 1991-2001).
K datu posledního sčítání se mezi nezaměstnané zařadilo 34 074 obyvatel, z toho ženy tvořily 46,5%. Míra nezaměstnanosti tak v hlavním městě k 1. 3. 2001 dosáhla 5,4%. Lze však předpokládat, že skutečný počet nezaměstnaných mohl být i vyšší vzhledem k tomu, že u 14 759 sečtených osob (2,3% z ekonomicky aktivních celkem) nebyla ekonomická aktivita zjištěna. Bez zajímavosti není ani srovnání s jinými datovými zdroji. Úřady práce evidovaly v Praze ke konci února 2001 „jen“ 22 236 uchazečů o zaměstnání (registrovaná míra nezaměstnanosti 3,5%). Nižší byl i počet nezaměstnaných zjištěných ve výběrovém šetření pracovních sil (k prvnímu čtvrtletí celkem 26 tis., což odpovídá 4% obecné míře nezaměstnanosti). Zvýšený počet nezaměstnaných osob zjištěných v cenzu je možno částečně vysvětlit i započtením nezaměstnaných cizinců (více než 1 200 osob), významněji se mohly uplatnit i jiné faktory (osoby, které nechtěly sdělit žádné informace o svém odvětví či profesi se raději deklarovaly jako nezaměstnaní).
Nehledě na rozdílné počty nezaměstnaných setrvává míra nezaměstnanosti v Praze na poloviční úrovni než v ČR a zároveň je nejnižší ze všech krajů. Pro zachycení vývojových trendů poskytují oproti cenzům lepší informaci údaje z běžné statistiky (SLDB 1991 použilo pro zachycení prvních příznaků nezaměstnanosti kategorii „osoby hledající zaměstnání“, jejich srovnání s rokem 2001 je poněkud problematické, neboť v posledním cenzu byla kategorie nezaměstnaných vymezena již v souladu s mezinárodní metodikou ILO).
Stále významnější pozici na trhu práce v metropoli sehrávají cizinci. Cenzus 2001 poprvé přinesl podrobnější strukturální charakteristiky cizinců s dlouhodobým pobytem. Přestože byla sečtena pouze část legálně pobývajících cizinců (v ČR necelá polovina stavu registrovaného Ministerstvem vnitra, v Praze byl tento podíl ještě nižší), poskytují zpracované údaje alespoň základní informaci o ekonomické aktivitě cizinců. Podíl nezaměstnaných obyvatel Prahy s občanstvím České republiky na příslušném počtu ekonomicky aktivních (5,7%) je odlišný od podílu nezaměstnaných cizinců s dlouhodobým pobytem (4,7%) a s trvalým pobytem (8,2%). V obou kategoriích cizinců měly ženy o třetinu vyšší nezaměstnanost než muži. Dlouhodobý pobyt cizinců se většinou váže na pracovní povolení, a proto je počet nezaměstnaných v této kategorii velmi nízký. Nízký podíl nezaměstnaných je i u osob s trvalým pobytem v České republice, pocházejících ze zemí Evropské unie (např. Německa 2,8%). Naopak občané Slovenské republiky, kteří mají v České republice trvalý pobyt, vykázali v Praze téměř 8% nezaměstnanost (u občanů Ruska a Ukrajiny s trvalým pobytem dokonce 12%). Z hlediska národnosti měli obyvatelé české i slovenské národnosti podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivních 5,0%, u ruské a ukrajinské národnosti se blížila 10%, avšak každý čtvrtý obyvatel romské národnosti byl v době sčítání nezaměstnaný.
Tab. 4.1.1 Vývoj struktury obyvatel podle stupně ekonomické aktivity
Mezi ekonomicky neaktivními osobami v roce 2001 mírně převažovali nepracující důchodci. Přestože se jejich počet oproti cenzu 1991 nepatrně snížil (o 1,7%), jejich podíl na celkovém obyvatelstvu vzrostl na 21,1%. Z celkového počtu nepracujících důchodců (246 282) tvořily ženy bezmála dvě třetiny. Úbytek nepracujících důchodců byl způsoben jednak prodloužením věkové hranice odchodu do důchodu a také tím, že hranici 60 let začaly překračovat málo početné generace narozené v 30. letech minulého století. Zatímco v roce 2001 tvořili početně nejvýznamnější skupinu důchodci ve věku 70 - 74 let (u obou pohlaví), o deset let dříve to byli šedesátníci (65-69). Podíly osob do 60 let a nad 80 let na celkovém počtu nepracujících důchodců se během dekády nezměnily (v obou případech kolísaly okolo 15%).
Druhou významnou skupinou ekonomicky neaktivních představují děti, žáci, studenti a učni. Jejich počet se během 90. let snížil o více než 60 tis., přesto při posledním cenzu představovali téměř čtvrtmilionovou masu. Nejvýrazněji se na úbytku podíleli osoby mladší 15-ti let, jejichž počet klesl v důsledku snížené porodnosti téměř o třetinu (z 225 tis. na 157 tis.).
Novou kategorii „ostatní osoby s vlastním zdrojem obživy“, s podílem na celkovém počtu obyvatel 1,1%, tvoří především ženy na rodičovské dovolené. V roce 2001 bylo sečteno kromě 12,5 tis. osob s vlastním zdrojem obživy také téměř 19 tis. osob v domácnosti. Ta je tvořena prakticky výhradně ženami, ačkoli v posledních letech jsou dány legislativní předpoklady k tomu, aby v tomto postavení byli i muži (v Praze bylo zjištěno 6 mužů v tomto postavení). Počet žen v domácnosti oproti roku 1991 vzrostl o zhruba o polovinu, přesto nedosáhl úrovně roku 1980, kdy část žen zůstávala doma s dětmi po skončení další mateřské dovolené, která tehdy trvala do 2 let věku dítěte (do 3 let věku dítěte byla až od 1. ledna 1989).
Podíl ekonomicky neaktivních na celkové populaci byl v roce 2001 v Praze 44,1% (oproti předchozímu cenzu se snížil o 2,1 p.b.).
4.2 Intenzita ekonomické aktivity
Míra intenzity ekonomické aktivity, vyjádřená počtem ekonomicky aktivních na 1 000 obyvatel příslušné věkové skupiny, poklesla u mužů ve věku 15-59 let z 861 v roce 1991 na 830 v roce 2001. Nejvyšší ekonomická aktivita mužů byla v roce 2001 v Praze ve věkové kategorii 30-49 let (vůbec nejvyšší byla ve věku 37 let), stabilně 95% mužů bylo v tomto věku ekonomicky aktivních. U žen ve věku 15-59 let byl zaznamenán pokles ekonomické aktivity ze 798 v roce 1991 na 729 v roce 2001. Nejvyšší ekonomická aktivita žen byla v roce 2001 ve věkové skupině 45-9 let (vůbec nejvyšší byla ve věku 47 let), kdy bylo 9 z 10 žen ekonomicky aktivních. K poklesu ekonomické aktivity došlo v 90. letech u obou pohlaví ve všech pětiletých věkových kategoriích, vyjma věkových skupin 55-59 a 60-64.
Největší absolutní pokles ekonomické aktivity nastal u mužů ve věku 15-19 let (vliv prodloužení docházky do základních škol na 9 let v polovině 90. let), 20-24 let (zvýšení podílu mladých lidí, studujících na vyšších odborných a vysokých školách). Naproti tomu ve věkové skupině 60-64 let se ekonomická aktivita mužů naopak poněkud zvýšila. Tento růst nemá zdaleka univerzální charakter a do značné míry je specifický právě pro Prahu. Díky relativně příznivé situaci na trhu práce se zde nachází dostatek pracovních příležitostí i pro důchodce, významnou roli zřejmě sehrává i fakt, že tito lidé mají v Praze oproti jiným krajům celkově vyšší vzdělanostní úroveň a mohou se tak lépe uplatnit např. ve veřejných službách (školství, zdravotnictví, veřejná správa), ve kterých se výrazněji projevil vliv předčasných odchodů do důchodu než prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu.
Graf 4.2.1 Srovnání intenzity ekonomické aktivity mužů a žen podle věku
Ekonomická aktivita žen poklesla ve věkové skupině 20-34 let zejména z důvodu metodické změny, kdy se v roce 2001 mezi ekonomicky aktivní nepočítaly ženy na rodičovské dovolené. Také u žen došlo v 90. letech k nárůstu ekonomické aktivity, dokonce ve větším věkovém rozpětí (55-64 let). Pokud jde o ovlivňující faktory, platí totéž co u mužů. U žen se ve větší míře uplatnilo i rychlejší prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu.
Intenzita ekonomické aktivity osob starších 65-ti let již zůstává na poměrně nízké úrovni. Během 90. let se příliš nezměnila (pouze u žen mírně klesla).
Tab. 4.2.1 Intenzita ekonomické aktivity podle pohlaví a věkových skupin
Intenzita ekonomické aktivity podle věku se nápadně odlišuje podle dosaženého stupně vzdělání. Z grafu je patrná pozitivní závislost mezi výší vzdělání a intenzitou ekonomického zapojení. Úroveň vzdělanosti hraje významnější roli zejména v obou krajních obdobích ekonomicky aktivního života.
Graf 4.2.2 Srovnání intenzity ekonomické aktivity podle věku a stupně dosaženého vzdělání
Intenzita ekonomické aktivity cizích státních příslušníků, zejména osob s dlouhodobým pobytem (703 z 1 000 osob starších než 15 let), je vyšší než u domácího obyvatelstva (626). U osob s dlouhodobým pobytem měli nejvyšší míru aktivity cizinci z Vietnamu (851), Číny (828) a Ukrajiny (790). Spíše průměrnou aktivitu vykázali Rusové a Slováci. Velmi vysoká intenzita ekonomické aktivity je u obyvatel Vietnamu s trvalým pobytem (858).
4.3 Ekonomicky aktivní podle věku a vzdělání
Věková struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva se postupně mění v závislosti na změnách věkové struktury celé populace. V roce 2001 byl nejvyšší počet ekonomicky aktivních mužů ve věkové skupině 25-29, následovaný skupinami 50-54 a 45-49 (početně silné ročníky ze 70. let a poválečné ročníky), ačkoli nejvyšší intenzitu ekonomické aktivity měly kategorie 30-34 a 35-39 let. Ekonomicky aktivní ženy jsou nejvíce zastoupeny ve skupině 50-54, těsně následované skupinou 45-49 let, přitom ekonomická aktivita žen je nejvyšší ve skupinách 40-44 let a 45-49 let, kde se nejvíce blíží ekonomické aktivitě mužů. Zajímavé jsou minimální rozdíly mezi pohlavími v zastoupení věkové skupiny 20-34 let (u žen bylo pouze o 1,2 p.b. nižší). Specifickou příčinou uplatňující se především v Praze je velmi malý počet žen na rodičovské dovolené. Naproti tomu ženy mají dokonce o 5 procentního bodu vyšší podíl věkové skupiny 45-54 let. Dřívější odchod žen do důchodu v porovnání s muži je příčinou toho, že se muži ve věkové skupině 55-59 let podílejí na celkovém počtu ekonomicky aktivních mužů 10,3%, zatímco ženy stejné věkové kategorie na ekonomicky aktivních ženách pouze 7,8%.
Tab. 4.3.1 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle věku a pohlaví
Agregátní informaci o měnícím se věkovém složení ekonomicky aktivních ilustruje jejich průměrný věk (zde pro jednoduchost počítaný z 5-letých věkových skupin). Průměrný věk ekonomicky aktivního obyvatelstva poklesl během 80. let z 41,3 na 40,2 roku, aby v následující dekádě opět vzrost na původní hodnotu. Zatímco rozdíl mezi pohlavími se mezi cenzy 1980 a 1991 neměnil (o 1 rok vyšší pro muže), v roce 2001 byl již rozdíl mezi pohlavími minimální (muži: 41,4, ženy: 41,1). Na rychlejším zvyšování průměrného věku ekonomicky aktivních žen během 90. let se negativně projevil prudký pokles počtu žen na mateřské dovolené v doprovodu s rychlejším prodlužováním věkové hranice pro odchod do penze.
Graf 4.3.1 Ekonomická aktivita a míra nezaměstnanosti podle pohlaví a věkových skupin
Vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí souvisí s tím, že řada zaměstnavatelů dává při obsazování volných míst přednost uchazečům o práci s praxí v oboru. U mužů k tomu ještě přistupovala skutečnost, že zaměstnavatelé upřednostňují ty muže, kteří již absolvovali základní vojenskou službu. U žen ovlivňuje podíl nezaměstnaných žen ve věku 25-34 let jejich mateřství. Tyto obecné principy trhu práce sice platí i v Praze, ale uplatňují se zde přece jen s nižší intenzitou než v jiných krajích. Míra nezaměstnanosti osob do 25 let byla v Praze o třetinu nižší než v ČR (11,9% vs. 17,7%), podobně i u osob ve věku 55-59 (3,1% vs. 5,0%).
V 90. letech se významně měnila i vzdělanostní struktura ekonomicky aktivních osob. Kromě růstu podílu absolventů středních a vysokých škol se projevilo i to, že vznikla řada vyšších odborných škol, které začali opouštět první absolventi ve 2. polovině 90. let. Mezi ekonomicky aktivními mělo v roce 1991 vysokoškolské vzdělání 24,6% mužů a v roce 2001 byl jejich podíl 26,4%. Podíl vysokoškolsky vzdělaných žen vzrostl za stejné období z 16,1% na 20,5%. Více než desetinásobně se zvýšil podíl osob s ukončeným vyšším odborným či nástavbovým vzděláním. Na rozdíl od mužů mají ekonomicky aktivní ženy častěji nejvyšší vzdělání zakončené maturitní zkouškou. V roce 2001 jich bylo 45,8%, zatímco u mužů to bylo pouze 31,2%. Více než třetina ekonomicky aktivních mužů je vyučena či má střední odborné vzdělání bez maturity. Ženy mají i nadále větší zastoupení mezi ekonomicky aktivními se základním vzděláním. V roce 2001 jich bylo 7,1%, což je však již pouze o 2,1 procentního bodu více než u mužů. Podíl ekonomicky aktivních žen se základním vzděláním se během pouhé dekády snížil na polovinu. Bez vzdělání je shodně 0,6% mužů a 0,4% žen.
Tab. 4.3.2 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a stupně dosaženého vzdělání
Není bez zajímavosti, že téměř každý třetí pracující důchodce v Praze byl absolventem vysoké školy (u mužů dokonce 43%, což je téměř dvojnásobek podílu vysokoškoláků na všech pracujících). Naopak vzdělanostní struktura pracujících důchodkyň se od všech pracujících příliš nelišila (důchodkyně měly pouze zvýšený podíl žen se základním vzděláním). Tito důchodci v Praze často zajišťují vysoce kvalifikované práce (např. ve vědě a výzkumu), mezi ženami je pravděpodobně vyšší zastoupení osob, které jsou ochotny vykonávat nekvalifikované práce i za minimální mzdu.
S přihlédnutím k výraznému zastoupení v Praze je třeba věnovat podrobnější pozornost osobám s vysokoškolským vzděláním. Pozornost si zaslouží zejména rozdělení podle jednotlivých oborů.
Graf 4.3.2 Podíl mužů a žen s vysokoškolským vzděláním podle vybraných oborů
Pozn. čísla vedle sloupců uvádí procentní zastoupení žen v dané kategorii
Vzdělanostní struktura ekonomicky aktivních se liší podle postavení těchto osob v zaměstnání. Mezi zaměstnanými je v porovnání s úhrnem ekonomicky aktivních mírně nadprůměrný podíl osob s úplným středoškolským a s vysokoškolským vzděláním na úkor osob se základním vzděláním. Nejvyšší podíl osob s ukončeným vysokoškolským vzděláním (40,9%) je mezi zaměstnavateli, nejvyšší podíl vyučených je mezi členy produkčních družstev a mezi ostatními zaměstnanci. V této kategorii je i nejvyšší podíl osob se základním vzděláním.
Tab. 4.3.3 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle stupně dosaženého vzdělání, typu ekonomické aktivity a postavení v zaměstnání
Podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivních se liší u mužů i žen v závislosti na nejvyšším ukončeném vzdělání. Zaměstnání nemělo v době sčítání 47,0% mužů a 36,2% žen bez vzdělání, 24,1% mužů a 13,0% žen se základním vzděláním. Nižší podíl nezaměstnaných žen souvisí s větší nabídkou nekvalifikovaných (často i sezónních) prací pro ženy (úklidové práce, pomocné práce, obchod). Mezi vyučenými a osobami se středním vzděláním bez maturity nemělo práci 6,4% mužů a 7,6% žen.
Ti, jejichž vzdělávání bylo zakončeno maturitní zkouškou, nacházeli uplatnění ve větším měřítku, přesto mezi nimi zůstal podíl nezaměstnaných mužů 4,3% a žen 4,2% ze všech ekonomicky aktivních této vzdělanostní kategorie. Nejnižší podíl nezaměstnaných byl mezi vysokoškoláky (1,7% u mužů a 2,0% u žen).
Mezi nezaměstnanými je mírně nadprůměrný podíl osob se středním vzděláním bez maturity včetně vyučených, více než pětinu všech nezaměstnaných tvoří osoby se základním či neukončeným vzděláním. U mužů je tento podíl o 4,1 procentního bodu vyšší než u žen. Téměř třetinu nezaměstnaných tvoří osoby s maturitou, přitom u mužů je tento podíl 26,0%, zatímco u žen je to 38,1%. O 15 procentních bodů se však mezi muži a ženami liší i podíl této vzdělanostní kategorie na celkovém počtu ekonomicky aktivních.
4.4 Ekonomicky aktivní podle odvětví
Zásadní změny ve společnosti se v 90. letech výrazně promítly do struktury ekonomicky aktivních podle odvětví, ve kterých tyto osoby pracují. Podchycení podrobnějších vývojových trendů znesnadňuje nejen odlišné současné řazení odvětví v rámci sektoru služeb, ale též výrazně vyšší podíl nezjištěných odpovědí (v roce 2001 uvedlo tuto variantu více než 50 tis. ekonomicky aktivních - 8,9%, před deseti lety dosáhl počet osob s nezjištěným odvětvím 30 tis. - 4,6% všech ekonomicky aktivních). Proto při srovnání vývoje vycházíme přednostně pouze ze zjištěných odvětví.
Graf 4.4.1 Vývoj struktury zaměstnanosti podle pohlaví a hlavních odvětví ekonomické činnosti(ze zjištěných odvětví)
Jestliže v roce 1991 pracovalo v Praze v zemědělství a lesnictví 1,8% ekonomicky aktivních, o deset let později pouze 0,6%. Rychleji než v 80. letech klesal podíl pracujících v průmyslu (o 3,4 procentního bodu v 80. letech a o 7,8 procentního bodu v 90. letech). Pokračoval mírný pokles zaměstnaných ve stavebnictví (navzdory faktu, že během 90. let byli do tohoto odvětví zařazeni i pracovníci, kteří zajišťovali stavební činnosti v zemědělských a průmyslových firmách). Posilování sektoru služeb se v 90. letech projevilo u sociálních činností, obchodu, ale také u služeb pro podniky či v peněžnictví.
V roce 2001 byl v Praze z hlediska zaměstnanosti nejvýznamnějším odvětvím obchod, kde pracoval každý osmý ekonomicky aktivní obyvatel Prahy. Na druhém místě s podobným významem pro celkovou zaměstnanost nacházíme průmysl. Konečně třetí významné odvětví, které formuje ráz pražské ekonomiky představují činnosti v oblasti nemovitostí, služby pro podniky a výzkum a vývoj.
Tab. 4.4.1 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle typu ekonomické aktivity, věkových skupin a odvětví ekonomické činnosti
Nadprůměrný podíl osob ve věku 50-59 let pracuje zejména v odvětvích průmyslu, stavebnictví, dopravě a v oblasti školství, zdravotnictví a veřejné správy, mladí lidé do 30 let mají nadprůměrný podíl především v obchodě. Údaje o odvětvové struktuře u mladých lidí znehodnocuje dvojnásobný podíl nezjištěného odvětví v porovnání s ostatními věkovými kategoriemi.
Nejvyšší podíl žen je tradičně ve zdravotnictví, veterinárních a sociálních činnostech (77,3%), ve školství (72,0%) a v peněžnictví a pojišťovnictví (65,2%). Z průmyslových odvětví je výrazně nadprůměrný podíl žen pouze v oděvním (86%) a textilním průmyslu (73%). Nejméně jsou ženy zastoupeny ve stavebnictví (16,8%) a výrobě a rozvodu elektřinu, plynu a vody (25,3%).
Odvětvová struktura zaměstnanosti v Praze se velmi odlišuje od ostatních krajů. Po odečtení nezjištěných odvětví pracují tři ze čtyř Pražanů v terciárním sektoru. Ve všech odvětvích služeb dosahuje Praha čelní místo (mezi všemi kraji ČR) v podílu těchto odvětví na celkové zaměstnanosti. Výjimkou je pouze pohostinství a ubytování, kde se před Prahou umístil Karlovarský kraj. Typické je pro Prahu také vysoké zastoupení tzv. progresivních služeb (zahrnují peněžnictví a pojišťovnictví, činnosti v oblasti nemovitostí, služeb pro podniky a výzkum a vývoj), které se na celkové zaměstnanosti v Praze podílí téměř 17%, v celé republice však pouze 7%.
Údaje o odvětvové struktuře nezaměstnaných vycházely při sčítání 2001 z odvětví, ve kterém pracovali nezaměstnaní v posledním zaměstnání. Z celkového počtu nezaměstnaných mužů k 1. březnu 2001 jich naposledy 8,6% pracovalo v průmyslu, 7,9% ve stavebnictví, 7,8% v obchodě, 5,7% v pohostinství a ubytování. V těchto odvětvích se výrazně projevuje sezónnost prací, která zvyšuje nezaměstnanost v zimním období. Vyšší podíl nezaměstnaných mužů než žen byl v dopravě, poštách a telekomunikacích. Naproti tomu výrazně nižší podíl nezaměstnaných mužů v porovnání se ženami byl v peněžnictví a pojišťovnictví, ve školství, zdravotnictví a v sociálních činnostech. Mezi ženami se na počtu nezaměstnaných nejvíce podílely ty, které dříve pracovaly obchodě (13,6% ), průmyslu (8,5%), a v pohostinství a ubytování (6,4%).
4.5 Ekonomicky aktivní podle zaměstnání a postavení v zaměstnání
V souladu se statistickou Klasifikací zaměstnání byli v roce 2001 ekonomicky aktivní rozděleni do 10 hlavních skupin. Nejvíce byla v Praze zastoupena skupina technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků (s maturitou), kteří se na všech ekonomicky aktivních podíleli téměř 30%. Mezi těmito osobami bylo 57,3% žen. Druhou významnou skupinu tvořili vědečtí a odborní duševní pracovníci (inženýři, lékaři, učitelé), k nimž se řadil každý šestý ekonomicky aktivní obyvatel hlavního města. Následovala skupina provozních pracovníků ve službách a obchodě, kam se řadil každý osmý. Významnější roli ještě mají skupiny řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé a opraváři (kam se řadil každý desátý) a nižší administrativní pracovníci (každý dvanáctý).
Výrazné změny nastaly v 90. letech ve struktuře ekonomicky aktivních z hlediska postavení v zaměstnání. Ubylo členů produkčních družstev a v roce 2001 jich zůstalo pouze jedno promile ze všech ekonomicky aktivních. Nově vznikla skupina zaměstnavatelů (4,1%), rozšířila se skupina samostatně činných na 16,0% a pomáhajících rodinných příslušníků (na 0,4%) na úkor zaměstnanců. V roce 2001 byl podíl zaměstnanců 74,3%.
Tab. 4.5.1 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a postavení v zaměstnání
Z více než 25 tis. zaměstnavatelů jich téměř čtvrtina podniká v oblasti obchodu, 13,8% v nemovitostech a službách pro podniky, 11,9% v průmyslu, 11,7% ve stavebnictví, 9,5% ve zdravotnictví, veterinárních a sociálních činnostech, 9,6% v pohostinství a ubytování. Z více než 100 tis. samostatně činných podniká v oblasti nemovitostí a služeb pro podniky téměř pětina, každý šestý se zabývá ostatními veřejnými a osobními službami, na stavebnictví připadá 16% samostatně činných, 9% připadá na průmysl, 7% na dopravu a telekomunikace a 5% na odvětví obchodu.
Nejvyšší vzdělanostní úroveň vykázali zaměstnavatelé (40% s vysokoškolským vzděláním, u žen dokonce téměř 45%), vzdělanost zaměstnanců a samostatně činných byla (v porovnání se všemi ekonomicky aktivními) zhruba průměrná. Mezi samostatně činnými jsou sice častěji zastoupení vysokoškoláci, ale také osoby, které jsou pouze vyučeny, příp. dosáhly středoškolského vzdělání bez maturity (např. téměř 40% samostatně činných mužů má tento typ vzdělání). Podprůměrné zastoupení vysokoškoláků je typické pro nepočetné skupiny pomáhajících rodinných příslušníků a členů produkčních družstev, z velké části je důsledkem jejich výrazně starší věkové struktury.
Z hlediska věku patří nejvíce zaměstnanců do skupiny 50-54 let (téměř 15% celkového počtu), zaměstnavatelů do skupiny 45-49 let (19%) a samostatně činných do skupiny 45-49 let (15%). Mezi členy produkčních družstev je nejpočetnější kategorií skupina 50-54 let (více než pětina) mezi pomáhajícími rodinnými příslušníky věková skupina 45-49 (soustřeďující 13% všech pomáhajících). Z početněji zastoupených skupin mají celkově nejstarší věkovou strukturu zaměstnavatelé (silné zastoupení „čtyřicátníků“), nejmladší nezaměstnaní (přes 40% je mladších 30-ti let).
Graf 4.5.1 Věková struktura ekonomicky aktivních podle postavení v zaměstnání
K ekonomické aktivitě ve druhém a dalším zaměstnání se v Praze v roce 2001 přihlásilo 49 609 osob (tj. 7,8% všech ekonomicky aktivních) ekonomicky aktivních obyvatel. Ženy se na tomto počtu podílely necelými 40%, tradičně se tedy do dalších zaměstnání více zapojují muži (9,0% ekonomicky aktivních mužů) než ženy (6,5% ekonomicky aktivních žen). Tímto neobvykle vysokým podílem Praha výrazně převyšuje ostatní kraje v republice.
4.6 Ekonomická aktivita žen
Počet ekonomicky aktivních žen se oproti roku 1991 snížil o 6,3%. Vyloučíme-li vliv změny v zařazování žen na další mateřské dovolené (viz metodické vysvětlivky) a úbytek pracujících důchodkyň, zjistíme, že se počet ekonomicky aktivních žen ve věku příliš 15-59 let nezměnil. Projevily se dvě protichůdné tendence - růst počtu žen ve věku 15-59 let a pokles ekonomické aktivity žen ve většině věkových kategoriích. Zatímco u žen ve věku 15-19 let se na poklesu ekonomické aktivity obdobně jako u mužů podílelo obnovení 9. ročníků základních škol, a tím prodloužení období přípravy na výkon budoucího povolání, u žen ve věku 20-24 let mělo vliv rozšíření nabídky studia na vyšších odborných školách, jazykových školách (jednoleté denní studium) a bakalářského studia na vysokých školách. U žen ve věku 20-34 let se však nejvíce projevila výše uvedená změna metodiky sčítání. Mezi ženami ve věku 55-59 let se na zvýšení ekonomické aktivity podílelo rychlejší prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu, předčasné odchody do důchodu v kombinaci s relativně příznivou situací na trhu práce, která umožňovala zejména vzdělanějším ženám pracovat i v pozdějším věku.
V roce 2001 mělo závislé děti 39,4% ekonomicky aktivních žen, ale pouze 16,7% ekonomicky neaktivních žen. Z 118 126 ekonomicky aktivních žen se závislými dětmi mělo 56,8% jedno závislé dítě, 38,9% dvě děti a pouze 4,4% z nich mělo 3 a více závislých dětí. Mezi ekonomicky aktivními ženami s 1 závislým dítětem mělo toto dítě méně než 2 roky v 9,2% případů, 9,1% dětí mělo 3-5 let, více než třetina dětí 6-14 let a téměř 45% tvořily závislé děti patnáctileté a starší. Tři ze čtyř ekonomicky aktivních žen se dvěma dětmi měly obě děti starší než 6 let, téměř pětina žen měla obě děti starší než 14 let. Pouze v 3% případů byly obě děti mladší než 6 let. Pouze každá šedesátá ekonomicky aktivních žena se 3 a více dětmi měla všechny děti mladší než 6 let a naproti tomu 60% žen mělo všechny děti starší než 6 let .
Zatímco oproti roku 1991 poklesl počet ekonomicky aktivních vdaných žen s dětmi o 50 444 (o více než jednu třetinu), počet ostatních ekonomicky aktivních žen s dětmi, tedy svobodných, rozvedených a ovdovělých, klesl pouze o 2 140, tj. o 7%. Uvedená disproporce je z velké části způsobena navýšením podílu dětí narozených mimo manželství. (Mezi vdanými ženami ubylo nejvíce ekonomicky aktivních se 2 závislými dětmi (24 842), v relativním vyjádření ubylo nejvíce ekonomicky aktivních žen se třemi a více dětmi (téměř polovina). Nejmenší relativní úbytek ekonomicky aktivních ostatních žen se závislými dětmi byl zaznamenán u žen s jedním dítětem (o 2%). Naproti tomu počet ostatních žen se 3 a více závislými dětmi se snížil téměř o třetinu.
Výrazně nejčetnější skupinou ekonomicky aktivních žen se závislými dětmi jsou ženy ve věku 35-44 let (43,1%), více než čtvrtina je starších 44 let. Mezi ženami s 1 závislým dítětem tvoří více než třetinu ženy 45leté a starší, následované ženami ve věku 35-44 let. U ekonomicky aktivních žen s vyšším počtem dětí dominují ženy ve věku 35-44, druhou nejpočetnější skupinu však tvoří ženy ve věku 30-34 let. Vyšší zastoupení starších osob u žen s jedním závislým dítětem je způsobeno tím, že ženy jsou často matkami více dětí, ale jejich ostatní děti již přestaly být řazeny do kategorie závislých dětí.
Tab. 4.6.1 Intenzita ekonomické aktivity žen podle věkových skupin, rodinného stavu a počtu závislých dětí
Míra ekonomické aktivity vdaných žen se závislými dětmi v Praze v roce 2001 byla 80,2%, což je o 5 procentních bodů méně než u ostatních žen se závislými dětmi (svobodných, rozvedených a ovdovělých). Ostatní ženy mají vyšší míru ekonomické aktivity ve všech hodnocených věkových kategoriích, nejsilněji se efekt rodinného stavu projevuje u žen ve věku 25-34 let (část vdaných žen v tomto věku upřednostňuje péči o děti před vlastním příjmem, spoléhá ve větší míře na příjem manžela a po narození dítěte nastupuje do zaměstnání s delším odstupem než ženy samoživitelky). Na vysokou míru ekonomické aktivity mladých nevdaných žen působí také specifika trhu práce v Praze (větší rozdíl mezi potenciálními příjmy ze zaměstnání a sociálních dávek garantovaných státem, rozšířenější možnosti práce na částečný úvazek).
Počet závislých dětí má na rozdíly v ekonomické aktivitě vdaných a ostatních žen jen minimální vliv.
Tab. 4.6.2 Ženy se závislými dětmi podle stupně ekonomické aktivity, věkových skupin a věku nejmladšího dítěte
Tabulka člení ženy nejen podle jejich věku a podle věku nejmladšího dítěte, ale také podle toho, zda byly v době sčítání zaměstnané či nezaměstnané. To umožňuje porovnat počet ekonomicky aktivních vdaných a ostatních žen s počtem žen ekonomicky neaktivních.
Míra ekonomické aktivity vdaných žen s nejmladším dítětem ve věku 0-2 roky (47,6%) je o 3,6 procentního bodu nižší než u ostatních žen. Obdobný rozdíl (samozřejmě s vyššími mírami aktivity) mezi vdanými a ostatními nacházíme i u žen ve s dítětem ve věku 3-5 let.
Nezaměstnanost žen se závislými dětmi je srovnatelná s nezaměstnaností žen bez ohledu na počet závislých dětí (5,1% vs. 5,3%). U vdaných žen se závislými dětmi byla nezaměstnanost také podprůměrná (4,3%), naproti tomu byla v době sčítání nezaměstnanost neprovdaných žen se závislými dětmi téměř dvojnásobná (7,6%). U žen do 24 let se závislými dětmi byla nezaměstnanost (10,2%) nepatrně vyšší než u všech žen této věkové kategorie (9,8%).
Ekonomická aktivita žen roste nejen s věkem, ale i s úrovní dosaženého vzdělání ženy (65% žen se základním vzděláním a alespoň 1 závislým dítětem bylo ekonomicky aktivních, u vysokoškolaček již 85%). Nejvíce se odlišuje intenzita pracovního zapojení žen se základním vzděláním od žen vyučených (příp. se středním vzděláním bez maturity). Nejnižší ekonomickou aktivitou obecně disponují ženy do 24 let, pouze u vysokoškolaček je tento věk posunut do skupiny 25-29 (díky delší době studia). Aktivita vysokoškolaček však prudce roste po 35 roce a ve věkové skupině 45-54 již předhání ženy s nižším vzděláním (95% vysokoškolaček v tomto věku se řadí mezi ekonomicky aktivní). Za pozornost ještě stojí vysoká ekonomická aktivita vyučených žen mezi 25-40 rokem, která nejen že převyšuje stejně staré ženy (s dětmi) s jiným vzděláním, ale dokonce i ženy ve stejné věkové kategorii (vyučené), ale bez závislých dětí.
4.7 Vyjížďka za prací a do škol
Osoby vyjíždějící do zaměstnání a škol jsou osoby, které uvedly, že jsou zaměstnané, případně jsou zaměstnavatelé, samostatně činní, pracující důchodci, ženy na mateřské dovolené (v trvání 28 resp. 37 týdnů), žáci základních škol, studenti či učni a současně místo jejich pracoviště nebo školy bylo v jiném domě, než ve kterém měly trvalý pobyt.
Data o vyjížďce do zaměstnání a do škol, zjištěné při sčítání v roce 2001, se zpracovávaly až v poslední etapě koncem roku 2003 a v době tvorby této analýzy jich většina ještě nebyla k dispozici. Proto bude problematice dojížďky do zaměstnání věnována samostatná analýza, která bude vydána v roce 2004. Ta bude zaměřena zejména na podrobnější charakteristiky dojíždějících, dojížďkové proudy - speciálně mezi Prahou a Středočeským krajem.
Rozbor vyjížďky má v případě Prahy oproti jiným krajům svá specifika. Ze SLDB 2001 byly zpracovány základní strukturální ukazatele vyjíždějících (pohlaví, doba, frekvence) v případě, pokud se jednalo o vyjížďku z obce. U Prahy, která je celá považována v tomto smyslu za 1 obec se to týká cca 30 tis. osob, zbylé (více než 90% ze všech vyjíždějících) osoby se při své cestě do zaměstnání či do škol pohybují v rámci administrativních hranic Prahy. Pro vnitropražskou vyjížďku však nejsou zatím strukturální ukazatele vyjíždějících k dispozici. Je možné je pouze rozdělit podle toho, zda-li mají místo pracoviště (školy) ve stejném správním obvodě či nikoliv. Vzhledem k tomu, že v době sčítání platilo v Praze územně administrativní členění na 15 správních obvodů (s přenesenou působností), je uvedeno územní třídění právě za tyto celky.
Graf 4.7.1 Územní strukturace vyjíždějících do zaměstnání podle 15 správních obvodů (platných v době SLDB 2001)
Z celkového počtu 601 031 zaměstnaných obyvatel Prahy jich bezmála 88% mělo místo pracoviště na jiné adrese než místo bydliště. Mezi osobami jejichž místo bydliště a pracoviště se shoduje nacházíme většinou ženy na mateřské dovolené, pomáhající rodinné příslušníky či některé drobné živnostníky. Z celkového počtu vyjíždějících (527 074) jich většina (71,3%) jezdila za prací do jiného správního obvodu (1-15), menší část (20,6%) měla pracoviště ve stejném obvodu a jen velmi malý podíl (4,9%) byl těch, kteří cestovali za prací mimo Prahu. U ostatních vyjíždějících nebylo místo pracoviště zjištěno. Ženy měli oproti mužům v průměru pracoviště blíže bydlišti (čtvrtina se pohybovala pouze v rámci správního obvodu).
Celkem vyjíždělo za prací mimo hranice metropole 26 018 osob (z toho 8 223 žen), přitom 70% z nich vyjíždělo denně. Nejčastěji trvala pracujícím cesta do zaměstnání u denně vyjíždějících mimo Prahu 30-44 minut (24% u obou pohlaví). Pětině trvala cesta déle než hodinu. Naproti tomu jen každý osmý strávil přesunem do práce méně než 15 minut.
Srovnání objemu a struktury vyjížďky s předchozím cenzem je dosti problematické. Kromě toho, že v hlavním městě došlo během 90. let k několika významným změnám v územně-správním členění, komplikují časové porovnání rovněž i metodické změny ve vymezení některých skupin ekonomicky aktivního obyvatelstva (jiné vymezení žen na mateřské dovolené, nezaměstnaných; speciálně pak výrazný nárůst kategorie samostatně činných, kteří mají často formálně shodné místo bydliště a pracoviště, ale za prací nezřídkakdy urazí více kilometrů než průměrný zaměstnanec). Proto pouze pro hrubou orientaci uvádíme, že v roce1991 vyjíždělo z metropole za prací 19 566 osob, z toho 6 234 žen.
Ve sčítání 2001 byla sledována nová kategorie ekonomicky aktivních a sice pracující studenti a učni. Přestože část svých pravidelných cest realizovali na pracoviště, zjišťovala se u nich dojížďka výhradně pouze do škol. Z celkového (téměř dvousettisícového) počtu žáků, studentů a učňů jich téměř polovina vyjížděla za vzděláním v rámci správního obvodu městské části, kde měli bydliště. Do jiného obvodu městské části cestovalo více než 40% žáků a studentů, mimo Prahu pak 3,3% (6,5 tis. osob). Z vyjíždějících mimo Prahu jich rovná polovina cestovala denně, nejčastěji s dobou přepravy do 15 minut. Častěji cesty do škol mimo městskou část svého bydliště byli nuceni podnikat žáci, studenti a učni na Praze 2,7,11 a 12. Pro úplnost dodejme, že v roce 1991 vyjíždělo mimo metropoli 4 250 žáků, studentů a učňů.
4.8 Vybrané ukazatele ekonomické aktivity podle typu zástavby
Devět vnitroměstských zón vytvořených na základě typu zástavby doplňuje standardní (podle administrativního principu) územní třídění použité v tabulkových a mapových přílohách. Metodika použité typologie, včetně základních vývojových ukazatelů, jsou prezentovány v kapitole o sídelní struktuře. Na tomto místě se omezíme pouze na základní ukazatele z posledního cenzu, srovnání podrobnějších charakteristik, případně jejich vývoje již přesahuje tematický záběr této publikace a mohl by se stát námětem pro pozdější samostatnou analýzu.
Tab. 4.8.1 Obyvatelstvo podle stupně ekonomické aktivity a převažujícího typu zástavby
Tab. 4.8.2 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle odvětví ekonomické činnosti a převažujícího typu zástavby
Tab. 4.8.3 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví, postavení v zaměstnání a převažujícího typu zástavby
Vnitropražské rozdíly u většiny ukazatelů ekonomické aktivity zůstávají poměrně omezené. Minimální rozdíly vykázala nezaměstnanost, ale i odvětvová struktura ekonomiky (podle bydliště pracujících). Z hlediska vzdělanosti pracovní síly a zastoupení pracujících důchodců vykazuje nadprůměrné hodnoty severozápadní segment města a centrum. Větší disparity se skrývají mezi jednotlivými katastry, naopak diferenciace zón podle typů zástavby byla minimální (nejvíce se odlišovaly městské centrum a vilové čtvrti od oblastí na okrajích města s převažující venkovskou zástavbou). Jako nejvýznamnější územně diferenciační faktory se v této kapitole ukázaly věkové a vzdělanostní struktury obyvatel.
4.9 Shrnutí
Počet ekonomicky aktivních se během 90. let snížil o 2,1%, navzdory početnímu navýšení celkového počtu obyvatel ve věku 15-59 (zejména o silné populační ročníky ze 70. let).
Intenzita ekonomické aktivity se proti roku 1991 snížila u obou pohlaví a ve všech věkových skupinách, vyjma 55-59, 60-64. Pracující důchodci mají na trhu práce v Praze rozšířené možnosti uplatnění (nejen díky tomu, že třetina jich má vysokoškolské vzdělání).
Dále pokračovalo zlepšování vzdělanostní úrovně pracujícího obyvatelstva. Rychleji se zvyšuje vzdělanostní úroveň pracujících žen. Disparity mezi Prahou a ostatními kraji zůstávají propastné (metropole si uchovala téměř dvojnásobný podíl vysokoškoláků oproti v pořadí druhému - Jihomoravskému kraji).
Výrazně se proměnila odvětvová struktura ekonomiky, počet ekonomicky aktivních osob v průmyslu se snížil o 40%, pomalejším tempem klesalo i stavebnictví a obory v primárním sektoru. Naopak počet zaměstnaných ve službách se zvýšil o více než 10% a v roce 2001 poskytovaly služby obživu více než třem čtvrtinám Pražanů.
V porovnání s ČR zaznamenáváme v Praze mezi ekonomicky aktivními o polovinu vyšší podíl zaměstnavatelů a samostatně činných osob. Jde většinou o muže ve věku 40-49 let podnikající nejčastěji v oblasti nemovitostí a služeb pro podniky a mají celkově vyšší zastoupení osob s vysokoškolským vzděláním (u zaměstnavatelů přes 40%). Navzdory tomu se v Praze téměř tři čtvrtiny ekonomicky aktivních obyvatel řadí mezi zaměstnance.
Počet ekonomicky aktivních žen se během v 90. let v Praze snížil o 6,3% (se započtením všech metodických změn se však počet ekonomicky aktivních žen ve věku 15-59 významně nezměnil). V roce 2001 se staralo o závislé dítě téměř 40% ekonomicky aktivních žen (při výrazné převaze žen s 1 dítětem).
Míra ekonomické aktivity žen se závislými dětmi ve věku 25-44 je nižší než u stejně starých žen bez závislých dětí. Ekonomická aktivita žen s dětmi roste s klesajícím počtem závislých dětí, rostoucím věkem ženy, u vdaných žen je bez ohledu na věk ženy nižší než u žen s jiným rodinným stavem.
Z celkového počtu vyjíždějících (527 074) jich většina (71,3%) jezdila za prací do jiného správního obvodu, 20,6% měla pracoviště ve stejném obvodu a 4,9% cestovalo za prací v ČR mimo Prahu. Ženy měly oproti mužům v průměru pracoviště blíže bydlišti.
Sledování vývojových změn znesnadňují jak metodické změny ve vymezení ekonomických ukazatelů, tak i časté územně-správní změny v metropoli během 90. let.