ŽP6 Ekologická stabilita krajiny v roce 2005

Ukazatel vyjadřuje poměr ekologicky pozitivně využívaných ploch k ekologicky negativně využívaným.

Mezi pozitivně využívané plochy patří:

lesy, sady, zahrady, vinice, chmelnice, louky a pastviny a vodní plochy,
z ostatních ploch se jedná o plochy zeleně, sportoviště a rekreační plochy, hřbitovy, urnové háje, plantáže dřevin, kulturní a osvětové plochy.

Mezi negativně využívané plochy patří:

orná půda, zastavěné plochy,
z ostatních ploch pak dopravní plochy (silnice, železnice, ostatní komunikace), dobývací prostor, manipulační prostor, skládky, neplodná půda.

Do výpočtu za ostatní plochy vstupovala v případě pozitivně využívaných ploch pouze zeleň a sportoviště a rekreační plochy a v případě negativních ploch dopravní plochy, dobývací prostor, skládky a neplodná půda. Za zbývající složky ostatních ploch nebyla k dispozici data.

Hlavním důvodem, proč byl tento syntetický ukazatel do hodnocení zařazen je skutečnost, že souhrnně charakterizuje krajinný typ z pohledu využití pozemků. Kvalitu životního prostředí by lépe charakterizovaly jiné ukazatele – počet, velikost a kvalita biocenter, biokoridorů, druhové složení zoocenóz a fytocenóz. Vzhledem k obtížné kvantifikaci kvality a absenci údajů z této oblasti je ekologická stabilita krajiny pro hodnocení přijatelným syntetickým ukazatelem kvality krajinného rázu z environmentálního hlediska.
Způsob výpočtu vychází z metody Z-transformace:

kde:
x = podíl pozitivně nebo negativně využívaných ploch v obci na celkové výměře obce,

= podíl pozitivně nebo negativně využívaných ploch v kraji na celkové výměře kraje,
s = směrodatná odchylka, která se vypočte jako:

kde:
n = počet obcí v kraji

Výsledek Z-transformace říká, kolik procent průměrné odchylky v kraji tvoří odchylka obce od průměru kraje. Je-li index záporný, znamená to, že se obec pohybuje pod průměrem kraje a naopak. Záleží pak na tom, zda je pro obec pozitivní či negativní být pod nebo nad průměrem kraje. Podle toho pak ukazatel vstupuje do konečného výpočtu ukazatele vyjadřujícího ekologickou stabilitu krajiny v obci.

Z tohoto hlediska jsou ukazatele rozděleny do dvou skupin:

pozitivní (P): čím více, tím lépe (pozitivně využívané plochy)
negativní (N): čím více, tím hůře (negativně využívané plochy)

Z výše uvedeného členění pak vyplývá i postavení ukazatelů v souhrnném vzorci ekologické stability krajiny:

Ekologická stabilita krajiny = P - N

Čím vyšší hodnota indexu ekologické stability krajiny, tím pozitivnější situace pro danou obec.

Optimum: maximum