Náklady práce v Plzeňském kraji a ČR v roce 2015
Náklady práce je možné definovat jako výdaje zaměstnavatele související se zaměstnáváním pracovníků, tj. cena, za kterou nakupuje pracovní sílu na trhu práce. Kromě přímých nákladů zahrnujících mzdy za vykonanou práci (mzdy a platy) a náhrady mezd (např. za dovolenou, za svátky atd.) tvoří úplné náklady také nepřímé náklady, které nesouvisí přímo se mzdou. Tyto výdaje zaměstnavatelů lze rozdělit na sociální požitky (např. příspěvky na bydlení, stravování), sociální náklady (např. platba zákonného pojistného), personální náklady (např. výdaje spojené s náborem zaměstnanců a jejich zaškolením nebo ošatné), ale také daně a dotace související se zaměstnáváním lidí.
Náklady související s prací hrají v hospodaření státu významnou úlohu, podle Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (2004) ve své podstatě propojují ekonomickou a sociální sféru. V rámci ekonomických vztahů jsou náklady práce vnímány jako faktor konkurenceschopnosti například mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. S ohledem na sociální sféru společnosti vytváří náklady na práci platy a mzdy početné sociální skupiny zaměstnanců a přispívají na tvorbu finančních prostředků sociálních fondů, ze kterých se následně vyplácí např. důchody, dávky v nemoci atd.
Úplné náklady práce na 1 zaměstnance v Plzeňském kraji v roce 2015 činily celkem 423 090 Kč za rok, 35 258 Kč za měsíc a za hodinu pak 246 Kč. Ve srovnání s ostatními kraji byly hodinové náklady v Plzeňském kraji třetí nejvyšší po Hl. městě Praze (303 Kč) a Středočeském kraji (258 Kč). Tyto regiony dominovaly zejména díky koncentraci odvětví s vyšším nárokem na kvalifikaci zaměstnanců, kteří jsou dražší pracovní silou. Jedná se však v tomto případě také o odvětví, která často nabízejí nadstandardní sociální výhody. Mezi tato odvětví patřily např. Informační a komunikační činnosti, Peněžnictví a pojišťovnictví. Příčinou nadprůměrných nákladů v rámci Hl. města Prahy může být také koncentrace sídel zahraničních podniků vykazující vyšší náklady. Důležitou roli ovlivňující hodnotu nákladů práce v rámci jednotlivých krajů může hrát i samotná metodika šetření. Z pohledu zpracování údajů jde o tzv. podnikovou metodu, to znamená, že je organizace jako celek zařazena do kraje, ve kterém se nachází její sídlo (často hlavní město), nikoliv do kraje, kde leží jednotlivé provozovny. Průměr za ČR dosahuje vlivem Prahy a Středočeského kraje vyšší hodnoty (256 Kč), u všech zbývajících 12 krajů byly náklady práce pod touto hranicí.
Největší a pro zaměstnance nejvíce motivující složkou z hlediska struktury nákladů práce jsou přímé náklady vytvářející hlavní zdroj jejich finančních příjmů. V rámci celé ČR právě tyto náklady zaujímaly největší část, mezi jednotlivými kraji se poté struktura zásadně nelišila. Konkrétně při zaměření na Plzeňský kraj v roce 2015 tvořily přímé náklady 72,4 % z nákladů úplných, z toho téměř 90 % byly mzdy za odpracované hodiny a zbytek dotvářely náhrady mezd. Podíl nepřímých nákladů, který činil v rámci kraje 27,6 % z celkových nákladů, utvářely z největší části odvody na sociální a zdravotní zabezpečení, tj. platby zákonného pojištění a ostatní. Tyto platby se na úplných nákladech práce podílely 25,9 %. Obecně se dá říci, že Česká republika jako celek patří ke státům s vyšším podílem příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců na sociální fondy, jejichž cílem je důchodové nebo zdravotní zabezpečení a pojištění.
Z hlediska odvětvové struktury nákladů práce je zřejmé, že nejvyšší hodnoty v rámci ČR bylo dosaženo v případě Informačních a komunikačních činností, kde hodinové náklady dosáhly až 461 Kč na jednoho zaměstnance. Důvodem může být mimo jiné charakter odvětví, který vyžaduje vyšší produktivitu práce prostřednictvím kvalifikovanějších, ale také dražších zaměstnanců. Naopak nejnižší hodnota byla naměřena v případě odvětví zaměřujících se na Ubytování, stravování a pohostinství, kde 1 hodina práce vyšla zaměstnavatele celkově na 143 Kč. V případě tohoto odvětí je však důležité upozornit na určité omezení statistiky, která neumožňuje zachytit například spropitné nebo různé naturální požitky, které mohou výrazně zvýšit příjem. V budoucnu také uvidíme, zda zavedení elektronických evidencí tržeb nějak ovlivní postavení tohoto odvětví.
Mezi odvětví s nejvyššími nepřímými náklady patřilo Peněžnictví a pojišťovnictví, kde hodinové náklady vyšplhaly ke 132 Kč ve srovnání s téměř třetinovými náklady v pohostinství.
Pro motivaci pracovních sil není možné opomenout také sociální požitky, které jsou součástí nepřímých nákladů. Jedná se o důležitý faktor pro zaměstnance, jelikož jde o jedinou mimomzdovou motivaci pracovníků stojící mimo jejich výkon a přesto ho ovlivňující z hlediska jeho spojenosti. V rámci Plzeňského kraje tvořily sociální požitky pouze 0,9 % z úplných nákladů. Z hlediska odvětví v rámci českého hospodářství bylo dosaženo nejvyšších sociálních požitků v odvětvích Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, kde činily více než 13 Kč/hodinu, což bylo o více než 10 Kč/hodinu více než byl průměr napříč odvětvími. Mezikrajské porovnání odhalilo, že nejvyšších sociálních požitků dosahovali zaměstnanci v Hl. městě Praze, a to necelých 5 Kč/hod., což byla téměř dvojnásobná hodnota ve srovnání se Středočeským krajem, který byl na druhém místě.
Po ekonomické recesi v roce 2009 docházelo v Plzeňském kraji k postupnému růstu nákladů práce. Tento růst nebyl provázen ani růstem nezaměstnanosti, ani poklesem zaměstnanosti. Meziročně se hodnota měsíčních úplných nákladů práce v kraji zvýšila o 1 308 Kč, od roku 2009 dokonce o 4 931 Kč.
Pozn.: Odvětví CZ-NACE – A Zemědělství, lesnictví a rybářství, B Těžba a dobývání, C Zpracovatelský průmysl, D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, E Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi, B-E Průmysl celkem, F Stavebnictví, G Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel, H Doprava a skladování, I Ubytování, stravování a pohostinství, J Informační a komunikační činnosti, K Peněžnictví a pojišťovnictví, L Činnosti v oblasti nemovitostí, M Profesní, vědecké a technické činnosti, N Administrativní a podpůrné činnosti, O Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení, P Vzdělávání, Q Zdravotní a sociální péče, R Kulturní, zábavní a rekreační činnosti, S Ostatní činnosti
Zdroj: VÚPSV (2004). Náklady práce. URL: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Do_1245.pdf