Charakteristiky okresů

Bruntálský okres se rozkládá v severozápadní části Moravskoslezského kraje. Bruntál je se stávajícími 1 537 km² (28,3 % rozlohy kraje) výměrou největším okresem v rámci Moravskoslezského kraje a 9. největším v České republice. V současnosti je v okrese 67 obcí, z nichž má 9 statut města. Nejlidnatějšími z nich jsou Krnov (22,8 tisíce obyvatel) a Bruntál (15,4 tisíce obyvatel). S účinností od 1. 1. 2003 jsou města Bruntál, Krnov a Rýmařov obcemi s rozšířenou působností. Ke stejnému datu byly stanoveny rovněž obce s pověřeným obecním úřadem, kterými jsou vedle tří dříve jmenovaných, města Horní Benešov, Vrbno pod Pradědem, Město Albrechtice a obec Osoblaha. Na území celého bruntálského okresu žije necelých 90 tisíc obyvatel a je tak nejmenším v kraji.

Téměř celý okres je vyplněna pahorkatinou Nízkého Jeseníku s nejvyšší horou Slunečná (800 m n. m.), na severozápadě zasahuje do území okresu hlavní hřeben Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Praděd (1 491 m n. m.), naopak nejníže je položena oblast Osoblažska s minimální nadmořskou výškou 203 m n. m.

Přírodní i klimatické poměry jsou dosti různorodé. V Nízkém a Hrubém Jeseníku je podnebí chladné a vlhké, na hřebenech spadne ročně 1 000 až 1 500 mm srážek a průměrná roční teplota se pohybuje kolem 1 °C. V nížinných částech okresu na Krnovsku a Osoblažsku je podnebí mírnější s průměrnou roční teplotou okolo 9 °C a ročním srážkovým úhrnem do 700 mm.

Na území okresu pramení dva vodohospodářsky významné toky – Moravice a Opava a prochází zde hlavní evropské rozvodí řek tekoucích do Baltského resp. Černého moře. Území je tak důležitým vodohospodářským centrem s velkým významem řeky Moravice a přehradních nádrží Slezská Harta a Kružberk pro zásobování níže položených oblastí kraje. Vlastní hydrologické poměry okresu jsou však nepříznivé. Významnější zdroje podzemní vody se nachází pouze v severovýchodní části okresu na Krnovsku a Osoblažsku.

Bruntálsko v minulosti proslulo jako oblast báňská. Dolovaly se zde drahé kovy – zlato a stříbro a rudy barevných kovů. V současné době má okres charakter průmyslově zemědělské oblasti. Zcela mimořádný význam mají lesy, a to nejen z hlediska produkce dřeva, ale i pro svou funkci vodohospodářskou, ochrannou a rekreační. Výměra lesních pozemků v okrese dosahuje přes 70 tisíc ha, tj. 46 % celkové rozlohy regionu. Charakter krajiny vytváří objektivně vhodné podmínky i pro rozvoj turistického ruchu, rekreace a sportovních aktivit v řadě míst okresu. Nadregionálně známé jsou rekreační lokality Malá Morávka, Karlov, Karlova Studánka či Vrbno pod Pradědem v oblasti chráněné krajinné oblasti Jeseníky.

Okres Frýdek-Místek leží v nejvýchodnější části České republiky a je součástí Moravskoslezského kraje. Severovýchodní a východní hranice okresu tvoří státní hranice s Polskou republikou. Na jihovýchodě sousedí se Slovenskou republikou, na jihozápadě s okresem Vsetín, na západě s okresem Nový Jičín a na severu s okresy Ostrava-město a Karviná. Svou rozlohou 1 208 km² se v Moravskoslezském kraji řadí na druhé místo. S počtem téměř 215 tisíc obyvatel je třetím nejlidnatějším v kraji a šestým v Česku.

V současnosti se okres člení na 72 obcí, z nichž má 6 statut města. Největšími z nich jsou statutární města Frýdek-Místek se zhruba 54 tisíci obyvateli a Třinec s 34,3 tisíce obyvateli. Města Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Jablunkov a Třinec se stala od 1. 1. 2003 obcemi s rozšířenou působností a rovněž i obcemi s pověřeným obecním úřadem.

Převážná část území okresu je tvořena horninami karpatského flyše, pouze jeho část na severu v oblasti Vratimov – Šenov náleží ke karpatské miocénní předhlubni. Mladší horniny překrývají prvohorní karbon, jehož povrch je nejvýše v prostoru Staříč a k jihu klesá. Bloky štramberského vápence vycházejí v okolí Příbora, těšínské vápence jsou odkryty především v Třinci. Místní železná ruda se v minulém století těžila např. ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Ostravici a ve Starých Hamrech.

Povrch okresu je velmi členitý. Z velké části jej tvoří Moravskoslezské Beskydy, jako součást vnějších Karpat a jejich nejvyššího pohoří. Ke Karpatům náleží zvlněný reliéf charakteru hornatin, vrchovin a pahorkatin, které jsou od sebe odděleny výraznými vnitrohorskými depresemi. Rozhodující část území okresu patří do vnějších západních Karpat a jen malá část na severu a severozápadě patří do vněkarpatských sníženin, Ostravské pánve a oderské části Moravské brány. Převážná část Moravsko-slezských Beskyd se rozkládá na jižní a východní části okresu. Skládají se ze dvou horských pásů. Na severu je to pás kulminační, rozčleněný údolími řek v horské skupiny. Do okresu z něj patří nejvyšší vrcholy: skupina Smrku (1 276 m), oddělená údolím Ostravice od skupiny Lysé Hory (1 323 m – nejvyšším bodem v okrese). Mohelnice odděluje další skupinu Travného (1 203 m) a Morávka skupinu Ropice (1 082 m). Zcela samostatně se vypíná nad údolím Ostravice masiv Ondřejníku (890 až 964 m). Pohraniční pás je nižší, ale vede po něm evropské rozvodí od Bumbálky přes Bobek, Súlov a Velký Polom k Jablunkovskému průsmyku (553 m). Kulminační pás Beskyd je složen z velmi odolných pískovců, pohraniční pás se skládá z pískovců a slepenců. Za Jablunkovskou brázdou a údolím Olše navazuje skupina Velké Čantoryje (995 m) ve Slezských Beskydách. Nejnižší bod v okrese s nadmořskou výšku 225 m je v obci Krmelín.

Okres leží v oblasti na přechodu mezi podnebím oceánským a vnitrozemským a má vyrovnané vlivy pevninského a oceánského podnebí. Klimatické podmínky jsou ovlivňovány rozsáhlým horským masivem Beskyd a jeho směrem napříč větrům, které přinášejí srážky. Převážná část území okresu je na návětrné straně Beskyd a patří mezi nejdeštivější oblasti v celé České republice. Na Lysé hoře je průměrná roční teplota vzduchu 3,7 °C a průměrný roční srážkový úhrn činí 1 459 mm.

Vodní soustava okresu náleží k Baltskému úmoří, k povodí Odry s dílčími povodími řek Ostravice a Olše. Vodohospodářsky nejvýznamnější oblastí je vnější flyšové pásmo Západních Karpat, které se vyznačuje nejvyššími srážkami a odtoky na území České republiky s vysokým kolísáním průtoků. V kombinaci s málo propustným podložím a vegetačním krytem způsobují srážky vysoké povodňové odtoky. Značný podélný sklon beskydských toků způsobuje, že povodňové průtoky mají velikou rychlost a ničivou energii. Vysoké nároky na zajištění množství a na jakost vody v povodí Odry vyvolaly potřebu výstavby několika vodohospodářských děl – přehrad Šance, Morávka, Žermanice, Olešná a Baška. Jednotlivá díla jsou součástí celé soustavy vodohospodářských děl s nadokresním významem. Nejvýznamnějším vodním tokem je Ostravice, která pramení v Beskydech, stejně jako její přítoky Morávka s Mohelnicí, Čeladenka a Olešná. Okresem protéká další přítok Odry – Olše, pramenící v Polské republice.

Významné je lesní bohatství. Lesní pozemky zaujímají přes polovinu plochy okresu (51 %), což řadí okres mezi nejlesnatější v republice. Po stránce produkce dřeva patří beskydské lesy k nejproduktivnějším oblastem nejen v České republice. Původní smíšené porosty Beskyd a jejich podhůří byly z ekonomických důvodů postupně nahrazovány smrkovými monokulturami. Poslední zbytky původních, či přirozených porostů jsou chráněny jako národní přírodní rezervace nebo přírodní rezervace. Na území okresu leží chráněná krajinná oblast Beskydy (cca 43 % území okresu), dále se zde nachází jedna národní přírodní památka, 5 národních přírodních rezervací, 24 přírodních památek a 29 přírodních rezervací. Z celkové rozlohy okresu připadá na zemědělskou půdu přes 37 %.

Okres Frýdek-Místek svými doširoka otevřenými i sevřenými údolími a horami v Moravskoslezských Beskydách, charakterem krajiny a v neposlední řadě množstvím historických a kulturních památek, skýtá příznivé podmínky pro cestovní ruch. Vznikl zde Euroregion Beskydy, historicky první euroregion spojující hranice tří postkomunistických zemí – České, Slovenské a Polské republiky – podepsáním dohody dne 9. 6. 2000 ve Frýdku-Místku zástupci všech tří příhraničních regionů. V okresním městě přivítají návštěvníky dvě opravená historická centra, je možno zde navštívit stálou expozici Muzea Beskyd ve frýdeckém zámku, možnost zhlédnout některou z galerií – Pod Sovou, Langův dům, Krásno, U Jakuba. Jistě zaujme i poutní mariánský kostel – bazilika ve Frýdku, chrám svatého Jana a Pavla v Místku. V okrese je hradní zřícenina Hukvaldy, renesanční zámeček ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, rozhledny u Staříče a v Chlebovicích, zbytky opevnění proti Turkům z let 1578–1743 v Mostech u Jablunkova, státní rezervace Mionší v Horní Lomné a mnoho dalších architektonických památek. Nachází se zde největší množství dřevěných kostelíků v Česku (starobylý dřevěný kostelík v Kunčicích pod Ondřejníkem, v Řepištích, Sedlištích, Gutách, nejmenší dřevěný kostelík v Nýdku, na Hrčavě, Bílé, Grúni, Čeladné a hoře Prašivé). Turisté mohou navštívit stylové bylinné lázně v Komorní Lhotce, mohou se napít z přírodních pramenů např. v Čeladné, na Hrčavě nebo v Hájku u Frýdku. Milovníkům přírody skýtají Beskydy téměř všechny druhy aktivního odpočinku, kromě turistiky sjíždění na lyžích, běžecké trasy, cyklistické trasy i možnost pro vyznavače paraglidingu. Jsou zde i podmínky pro vodní sporty na Žermanicích, na Bašce, také na přehradě Olešná u Frýdku-Místku, možnost využití golfového areálu na Čeladné. Pro letní i zimní rekreaci je okres dobře vybaven velkou možností ubytování v různých typech ubytovacího zařízení. K cestovnímu ruchu v okrese patří neodmyslitelně i hraniční přechody. Na hranici s Polskou republikou jsou 2 hraniční přechody (Bukovec – Jasnowice a Horní Lištná – Leszna Górna). Na hranici se Slovenskou republikou jsou pak 4 hraniční přechody (Bílá-Bumbálka – Makov, Bílá-Konečná – Klokočov, Mosty u Jablunkova – Svrčinovec a Šance – Čadca-Milošová).

Okres Karviná je situován v severovýchodní části Moravskoslezského kraje. Zaujímá rozlohu 356 km², což jej činí čtvrtým nejmenším okresem v republice a za okresem Ostrava-město druhým nejmenším v kraji. Severně a východně hraničí s Polskou republikou, když státní hranice je více než z poloviny tvořena vodními toky. Ve třech úsecích v délce 26,5 km řekou Olší, jejím pravým přítokem – Petrůvkou – v délce 7 km a řeka Odra tvoří hranici v délce 9 km.

Okres se skládá z celkem 17 obcí, z nichž 7 má statut města. Počtem obyvatel největší jsou statutární města Havířov (70,2 tisíce) a Karviná (necelých 50,2 tisíce). Od 1. 1. 2000 je okres součástí Moravskoslezského kraje. Pět velkých měst okresu (Bohumín, Český Těšín, Havířov, Karviná a Orlová) se od 1. 1. 2003 stalo středisky správních obvodů obcí s rozšířenou působností a s pověřeným obecním úřadem. Počtem obyvatel přes 242 tisíc je druhým nejlidnatějším okresem v rámci kraje a třetím v České republice.

Povrch území je plochý, mírně zvlněný, bez nápadných hor a terénních hran. Nejvyšší bod okresu je kopec Šachta v Českém Těšíně – Mistřovicích (423 m n. m.) a nejnižší 195 m n. m. (i v rámci Moravskoslezského kraje) se nachází severně od Bohumína v místě soutoku Odry s Olší. Reliéf okresu je tvořen ze dvou odlišných součástí dělených přibližně tratí Havířov – Chotěbuz. Větší severní část náleží k Ostravské pánvi. Je mírně zvlněná s mnoha vodními plochami, poddolovaným a místy silně narušeným terénem. Menší území jižně od této trati tvoří Těšínská pahorkatina a má charakterem blíže k Beskydám. Je nad mořem výše, výškově členitější a je méně narušena lidskou činností. Pod pokrývkou třetihorních a čtvrtohorních usazenin jsou uloženy karbonské uhlonosné sedimenty v Ostravské pánvi. Hlavní tektonickou poruchu Ostravské pánve tvoří orlovská vrása. Ta je v podstatě předělem mezi dvěma geologickými útvary – Karpatskou soustavou a Českým masivem.

Vodní soustava okresu náleží k Baltskému úmoří, k povodí Odry. Stojatých i tekoucích vod je v okrese nad úrovní celostátního průměru. Okres nemá na svém území žádný významný pramen povrchové vody a je tedy „průtočný“. Největším vodním tokem je řeka Odra tvořící v délce 12 km okresní hranici, z toho 9 km státní. Nejdelším tokem je však řeka Olše (Olza) pramenící v Polsku. Dalšími význačnějšími toky jsou řeka Stonávka, jež napájí Těrlickou přehradu a vlévá se do Olše, a také řeka Lučina. Ta protéká údolní nádrží Žermanice a vtéká do Ostravice. Ostatní vodní toky v délce několika kilometrů jsou většinou přítoky Stonávky a Lučiny. Specifikou Karvinska je množství důlních slaných vod, vyvěrajících téměř ve všech dolech v okrese. K léčebným účelům se využívá v Lázních Darkov a v Rehabilitačním ústavu Karviná minerální darkovská voda, která patří k nejsilnějším jodobromovým solankám vyšší vydatnosti v Evropě.

Klimatické podmínky okresu náleží do mírného pásma a jsou mírně kontinentální. Většinou plochý terén nevyvolává zásadní podnební zvláštnosti, jako např. dešťové stíny nebo tepelné inverze. Charakteristická je otevřenost terénu západním a severním větrům. Z celkové rozlohy okresu připadá zhruba polovina na zemědělskou půdu, necelých 15 % na lesní pozemky a přes 6 % na vodní plochy. Půdní kategorie jsou zastoupeny půdami hnědozemními, středně těžkými i středně hlubokými.

V okrese Karviná jsou jsou početně zastoupeny všechny stupně vzdělávání. Výuku v řadě vysokoškolských studijních oborů nabízí v Karviné Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Opavě a soukromá Evropská výzkumná univerzita v Havířově.

Cestovní ruch je odpovídající silně urbanizovanému životnímu prostředí Karvinska. Jeho obyvateli je využívaná příměstská pěší turistika a cykloturistika a možnost krátkodobé rekreace u přírodních nádrží. Pro mimookresní návštěvníky je území okresu zajímavé Lázněmi Darkov, zámkem v Karviné-Fryštátě, zámečky v Rychvaldu a Petrovicích, dřevěnými kostelíky v Albrechticích a Petrovicích, historickými centry měst Bohumína, Českého Těšína, Karviné a Orlové. Návštěvnost zvyšuje také cyklistický okruh vedoucí okresem – Euroregion Těšínské Slezsko. Poloha okresu na hranicích s Polskem a v blízkosti Slovenska působí na to, že je častěji nikoli cílový, ale zpravidla tranzitní. V devadesátých letech po uvolnění hranic s Polskou republikou pro volný pohyb osob, došlo také k velkému nárůstu ekonomicky blízké zahraniční turistiky za nakupováním z důvodu cenových rozdílů u některých potravinářských a spotřebních druhů zboží. Pro polské občany je okres průjezdem na jejich cestách zejména do střední a jižní Evropy. V okrese je 6 hraničních přechodů (Český Těšín – Cieszyn, Chotěbuz – Cieszyn, Dolní Marklovice – Marklowice Górne, Závada – Gołkowice, Bohumín – Chałupki, Bohumín – Nowe Chałupki).

Okres Nový Jičín leží v jižní části ostravské průmyslové aglomerace. Svou rozlohou 882 km² se řadí spíše mezi menší okresy České republiky. Z hlediska geomorfologického náleží území okresu Nový Jičín ke dvěma odlišným geologickým útvarům – k České vysočině, zabíhající na území okresu výběžky Nízkého Jeseníku s Vítkovskou vrchovinou a Karpatům s Podbeskydskou pahorkatinou a Moravskoslezskými Beskydami. Území Moravské brány podél toku řeky Odry odděluje obě horopisné jednotky úrodným pruhem údolní nivy. Většina území má pahorkatinný ráz s výškovým rozdílem nejvyššího a nejnižšího místa okresu 896 m n. m. (233 m n. m. u Jistebnických rybníků a 1 129 m výšková kóta Radhoště).

V současnosti se okres administrativně člení do 54 obcí, z toho je 9 měst, z nichž počtem obyvatel největší jsou Nový Jičín (23,0 tisíce) a Kopřivnice (21,7 tisíce). S účinností od 1. 1. 2003 zajišťují města Bílovec, Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice, Nový Jičín a Odry jako obce s rozšířenou působností výkon státní správy. Ke stejnému datu byly stanoveny rovněž stanoveny obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, jejímiž středisky jsou vedle dříve jmenovaných, města Fulnek, Příbor a Studénka. Od 1. 1. 2000 je okres součástí Moravskoslezského kraje. I přesto, že počtem obyvatel 152 tisíc je druhým nejmenším okresem v rámci kraje, mu v rámci republiky patří 18. místo mezi všemi 76 okresy.

Území okresu Nový Jičín se rozprostírá převážně v klimatické oblasti mírně teplé, jen jihovýchod zasahuje do oblasti mírně chladné. Klimaticky nejvýhodnější je střed okresu, směrem k západu i východu se klimatické poměry zdrsňují s přibývající nadmořskou výškou. Přes značnou rozdílnost klimatických podmínek je celé území s ohledem na klima vhodné pro zemědělskou výrobu, zejména střed okresu, kde při správné agrotechnice lze úspěšně pěstovat i náročné plodiny příslušné produkční oblasti (cukrovka, pšenice, ječmen). Okrajová území okresu jsou vhodná pro méně náročné plodiny (žito, oves, brambory a hlavně pícniny).

Okres Nový Jičín patří z naprosté většiny k povodí řeky Odry, pouze nepatrná část na jihozápadě je povodím řeky Bečvy. Z minulosti se dochovala a hospodářským účelům dosud slouží část dřívější rozsáhlé rybníkářské soustavy v oblasti Jistebníku, Studénky, Bartošovic a Oder. K dosud funkčním rybníkům postupně přibyla řada nových vodních nádrží s víceúčelovým využitím. Rozloha vodních ploch včetně vodních toků přesahuje 1 850 ha, tj. 2,1 % z celkové výměry.

Novojičínsko je region s nebývalou koncentrací architektonických památek a velmi příznivými podmínkami pro cestovní ruch. V historicky nejcennějších částech měst Nový Jičín, Štramberk a Příbor byly vyhlášeny městské památkové rezervace, ve městech Fulnek, Bílovec a Odry městské památkové zóny. Okresní město Nový Jičín má historické, velmi zachovalé náměstí, Žerotínský zámek a celý soubor dalších kulturních památek. Pod hradní věží Trúbou ve Štramberku je zachován ojedinělý urbanistický soubor rázovitých dřevěných chalup. Starobylý Příbor, rodiště zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, je spjat s piaristickou kolejí a učitelským ústavem, jedním z nejstarších na Moravě. V okrese jsou také dvě národní kulturní památky: Bratrský sbor ve Fulneku, ve kterém působil Jan Amos Komenský, a rodný dům Františka Palackého v Hodslavicích. Okres Nový Jičín nabízí turistům pestrou paletu dalších turistických zajímavostí. Dlouhodobé výrobní tradice jsou zachyceny v unikátních sbírkách technického muzea automobilové výroby v Kopřivnici, vagonářského muzea v zámku ve Studénce či novojičínského muzea se stálou expozicí kloboučnické výroby. Milovníci přírody mají možnost navštívit dvě chráněné krajinné oblasti – Beskydy a Poodří, dva velkoplošné přírodní parky i velký počet rezervací. Pro letní i zimní rekreaci je dobře vybaveno zejména město Frenštát pod Radhoštěm s blízkým okolím, kde je také soustředěna nabídka vhodných ubytovacích zařízení. Lyžařské vleky, jezdecké areály, lovecké revíry, turistické stezky, možnosti koupání – to vše čeká na návštěvníky Frenštátska, ale i jiných míst okresu. Nově vybudovaný lázeňský komplex v Klimkovicích je připraven zajistit léčebné pobyty pro pacienty z tuzemska i ze zahraničí.

Strategická poloha okresu v koridoru Moravské brány předurčuje k budování významných zařízení technické infrastruktury celostátního i mezinárodního významu, jako jsou dálnice z Brna do Ostravy, železniční vysokorychlostní tratě a přenosové energetické sítě. Letecký provoz je dislokován na Letišti Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově.

Okres Opava leží ve středu severní části Moravskoslezského kraje. Jeho hranice tvoří na severu státní hranice mezi Českou republikou a Polskem, východní částí sousedí s Ostravou a malou částí okresu Karviná, jižní hranice probíhá v sousedství okresů Nový Jičín a Olomouc a na západní straně hraničí s obcemi okresu Bruntál a Olomouc. Svojí současnou rozlohou 1 116 km² je v pořadí třetím největším okresem Moravskoslezského kraje. Tvoří jej 77 obcí, sedm z nich má statut města a v nejlidnatějším – statutárním městě Opavě – žije 55,5 tisíce obyvatel. Kromě tohoto základního administrativního členění jsou na území okresu utvořeny řady mikroregionů a část okresu Opava je součástí euroregionu Silesia (spolu s částmi okresu Bruntál, Nový Jičín a Ostrava-město na české straně a Ratibořska s Hlubčickem na polské straně). Přibližně 47 % obcí má méně než 1 000 obyvatel. Malé obce jsou především v západní a jihozápadní části okresu. Počtem obyvatel 175 tisíc je čtvrtým v rámci kraje a třináctým v republice.

Území okresu je charakterizováno dvěma přírodními útvary. Pahorkatinou Nízkého Jeseníku v jihozápadní části okresu s průměrnou nadmořskou výškou 400 až 500 m n. m. a s nejvyšším bodem okresu Červenou Horou (749 m n. m.) a oblastí Hornoslezské nížiny v severovýchodní části okresu s průměrnou nadmořskou výškou 300 m a s nejnižším bodem 198 m n. m. v místě, kde řeka Odra opouští území okresu v katastru obce Šilheřovice.

Celé území okresu je odvodňováno řekou Odrou a náleží Baltskému úmoří. Okres není pramenným územím žádné významné řeky, všechny větší vodní toky územím jen protékají. Hlavní vodní osou okresu je řeka Opava, zleva se vlévající do řeky Odry, se svým pravým přítokem, Moravicí. Podnebí daného území je dáno jeho zeměpisnou polohou. Území je otevřeno baltickému klimatu, do něhož proniká vliv podnebí kontinentálního. Počasí se vyznačuje mírnějším létem, teplým podzimem a dostatečnými srážkami. Dešťové srážky jsou na území okresu rozděleny nepravidelně. Nejméně prší na územích v dešťovém stínu Hrubého Jeseníku na severozápadě území, v místě obcí Holasovice, Loděnice a Neplachovice. Vedle zemědělské půdy (61 % z celkové výměry) je v okrese přes 31 tisíc ha lesní půdy, tj. 28 % z celkové výměry.

Nerostné bohatství je na území okresu zastoupeno lignitem, rašelinou, sádrovcem, žáruvzdornými písky, pokrývačskou břidlicí, slévárenskými písky, drobnými pískovci, žulou, štěrkopísky i minerálními prameny. Využití těchto zdrojů je celkem malé. Důležité místo však okres zaujímá ve vodním hospodářství (oblastní zdroj pitné vody).

Okres Opava patří stále k převážně zemědělským oblastem a tvoří jádro zemědělské produkce kraje. Z celkové výměry cca 68 tisíc ha zemědělské půdy připadá zhruba 80 % na ornou půdu. Výrobu v současné době zabezpečují menší společnosti, které v průběhu let vznikly vyčleněním z velkých družstev a Státních statků a také mnoho samostatně hospodařících rolníků. V okrese Opava se přes 2 tisíce ekonomických subjektů zabývá zemědělstvím, lesnictvím nebo rybářstvím. Průmysl v okrese je již tradičně více diverzifikovaný než průmysl v Moravskoslezském kraji a měl tedy po roce 1989 lepší výchozí podmínky k adaptaci na tržní prostředí. Důležitou součástí tohoto procesu byla také privatizace bývalých státních podniků. Stavebnictví v okrese zabezpečují vesměs firmy s menším počtem zaměstnanců.

Okresem prochází hlavní železniční tah ve směru od Ostravy na Krnov a Bruntál s intenzivní přepravou nákladů i osob. Rozsah a hustota dopravní sítě je dobrá s rezervami v dopravní obslužnosti okrajových částí okresu a podnikatelských subjektů. Komunikační skelet je tvořen silnicemi I. třídy s napojením na dálnici D1 a Polskou republiku.

V Opavě mají zastoupení všechny stupně vzdělávacího systému, včetně konzervatoře či vyšších odborných škol. Výuku v řadě vysokoškolských studijních oborů nabízí Slezská univerzita v Opavě.

Okres Opava má celkem příznivé životní prostředí. Jeho kvalita vyniká zejména ve srovnání se sousedním Ostravskem. Nejvíce se zátěž soustřeďuje na severovýchodě území (Hlučínsko, Ludgeřovice a osa Ostrava – Opava). Tato oblast je zasažena zejména přítomností větších průmyslových podniků, vyšší úrovní automobilové dopravy a rovněž intenzivní zemědělskou činností a nízkým zalesněním. Naopak území Vítkovska je typické jako podhorská lesně polní krajina s relativně čistým neporušeným životním prostředím (přírodní park Moravice).

Okres Ostrava-město je tvořen statutárním městem Ostrava ve svých správních hranicích 23 městských obvodů a dalšími 12 obcemi, z nich 3 mají statut města (Klimkovice, Šenov a Vratimov). Celkovou rozlohou 332 km² je nejmenším okresem v kraji a třetím nejmenším v celé republice. Z celkové plochy okresu zaujímá zemědělská půda 46 %, lesní půda 16 %, vodní plochy necelá 4 % a zastavěné plochy a nádvoří se rozprostírají na zhruba 7 % území okresu. Počtem obyvatel přes 316 tisíc je druhým nejlidnatějším okresem v České republice a nejlidnatějším v kraji.

Město Ostrava je jedním z významných sídelních, průmyslových a intelektuálních center v České republice. Podle počtu obyvatel (283,5 tisíce osob) i rozlohy je třetím největším městem České republiky a zároveň největším městem Moravskoslezského kraje. Leží v členitém terénu ostravské pánve, pouze její západní část na levém břehu Odry přechází do Vítkovické vrchoviny. Na dynamice rozvoje města Ostravy je do značné míry závislá i dynamika rozvoje celého regionu. Pokud mluvíme o provázanosti Ostravy a regionu, musíme zdůraznit i celostátní a mezinárodní souvislosti. Ostrava má výhodnou strategickou polohu – nachází se 360 km východně od hlavního města Prahy, 310 km severně od Vídně, blízko státní hranice s Polskem, která probíhá cca 10 km severně od městského centra, hranice se Slovenskem je ve vzdálenosti 50 km východním směrem. Nejnižší místo 208 m n. m. je položeno v povodí Odry v severovýchodním výběžku Antošovic, nejvyšším bodem je kóta v západně situovaném Krásném Poli s 336 m n. m.

Počátek osídlení ve 13. století na soutoku řek Ostravice a Lučina, kde se dnes nachází Slezskoostravský hrad, je spojen s obchodní tzv. jantarovou stezkou, kterou obchodníci používali odpradávna jako hlavní cestu spojující Baltské a Středozemní moře. V Ostravě se potkávají ještě další velké řeky – Opava a Odra. Dvě z uvedených řek mají navíc velký historický význam. Ostravice a Odra totiž tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem. Tím však výčet zdejších vodních toků nekončí. Doplňují jej početné říčky, potoky a potůčky, opomenuty by určitě neměly být Porubka, Černý potok, Polančice, Plesenský potok a svým názvem nejpozoruhodnější Ščučí.

Území Ostravy spadá do mírně teplé klimatické oblasti, avšak liší se určitými zvláštnostmi, způsobenými vysokou koncentrací průmyslu, hustou zástavbou a specifickými podmínkami Ostravské pánve. Díky tomu zde panuje klima s horkými, vlhkými léty a mírnými zimami.

Hospodářství a zaměstnanost města Ostravy, jeho ekonomický potenciál a současná struktura jsou silně ovlivněny předchozím dlouhodobým historickým vývojem. Hlavním momentem pro rozvoj města Ostravy bylo objevení kvalitního černého uhlí v roce 1763, které mělo za následek vytvoření těžkého průmyslu – založení železáren. V poválečném období byl ekonomický vývoj založen na urychlení industrializace. V rámci průmyslu představovalo hornictví, metalurgie a strojírenství nejméně jednu třetinu. Důležitým rysem těžkého průmyslu je většinou jeho koncentrace do několika geografických oblastí, kde se stávají regionální ekonomika a zaměstnanost rozhodujícím způsobem závislé na několika velkých podnicích. Takovým regionem byla i Ostrava s celým svým širokým zázemím. Šlo o oblast, v níž dlouhodobě probíhal politicky motivovaný proces preference těžkého průmyslu (zejména těžby uhlí, hutnictví železa a těžkého strojírenství). Jeho výsledkem byla deformovaná a monostrukturní ekonomická základna regionu, kde např. v průmyslu paliv bylo v aglomeraci zaměstnáno více než polovina pracovníků tohoto odvětví a v hutnictví železa dokonce 70 % pracovníků odvětví z celé České republiky. Ostatní průmyslová odvětví, zemědělská výroba a z velké části i terciéra pak nutně plnily pouze doplňkovou funkci.

Následné transformační a restrukturalizační změny byly spojeny s výrazným snižováním pracovních míst. Uvolňované pracovní síly byly v první polovině devadesátých let zčásti absorbovány přechodem do drobného podnikání, do služeb, drobné řemeslné výroby a obchodní sítě, a část přešla do starobního důchodu. V současné době se s postupným poklesem těžkého průmyslu na území města dostává do popředí i jeho role obchodního, administrativního, vzdělávacího a kulturního centra regionu.

V dopravní infrastruktuře patřila k nejzávažnějším problémům nedostatečná silniční síť a její nízká technická úroveň, zejména pro tranzitní dopravu. Propojení Ostravy na dálniční síť zajistila až výstavba dálnice D1 zahájená v roce 1999, jenž vede ve směru sever – jih od hranice Polska přes Ostravu do Brna. V blízkosti města Ostravy se nachází mezinárodní letiště Leoše Janáčka v Mošnově.

V městě Ostravě jsou početně zastoupeny všechny stupně školního i předškolního vzdělávání. Výuku v řadě vysokoškolských studijních oborů nabízejí Ostravská univerzita, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a pobočka Vysoké školy podnikání a práva.

V životním prostředí patřila Ostrava k nejhůře postiženým oblastem České republiky. Vlivem ukončení těžby uhlí, restrukturalizace průmyslu a investicím směřujícím do oblasti životního prostředí Ostravy, docházelo k zlepšování životního prostředí a ovzduší. Avšak v posledních letech podle měření Českého hydrometeorologického ústavu patří ve znečištění rakovinotvorným benzopyrenem k nejzamořenějším oblastem České republiky. Také koncentrace prachových částic jsou v ostravském ovzduší nejvyšší v zemi. V oblasti čistoty vod dochází v posledních letech k významnému zlepšování ve většině sledovaných ukazatelů. Velký vliv na zlepšování jakosti povrchových vod na území Ostravy mělo zprovoznění ústřední čistírny odpadních vod v Ostravě-Přívoze v roce 1997.

Na území Ostravy se nachází chráněná krajinná oblast Poodří, národní přírodní rezervace Polanská niva či národní přírodní památka Landek. K chráněným územím patří rovněž přírodní rezervace Polanský les, Rezavka, rybník Štěpán a Přemyšov a řada dalších přírodních památek (namátkou Heřmanický rybník, lesní rezervace Turkov).

Cestovní ruch v městě Ostravě se snaží desítkami různorodých akcí, ať již hudebních festivalů (Colours of Ostrava, Beats for Love, Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, Svatováclavský hudební festival), divadelních (Dream Factory Ostrava), folklorních (Folklor bez hranic Ostrava) či sportovních (Zlatá tretra), přilákat turisty. Dostatek zeleně a hojnost příměstských lesů dává Ostravě možnost budovat řadu sportovišť. V Ostravě je jedno z největších přírodních koupališť v Česku. Blízkost Beskyd a Jeseníků dává nepřeberné množství námětů na turistické a lyžařské trasy. Hned za hranicemi města leží mezinárodní, bohatě navštěvované 18jamkové golfové hřiště v Šilheřovicích. Bohatá průmyslová historie města Ostravy zanechala jeho obyvatelům i návštěvníkům také bohaté technické dědictví, jehož hodnota jen poroste. Dnes už evropsky známé Hornické muzeum Landek Park a expozice v národní kulturní památce Dole Michal dobře mapují historii hornictví. Národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Soubor tří na sebe navazujících celků – černouhelného dolu, koksovny a vysokopecního provozu – je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví. V Ostravě se nachází také zoo, která je druhá největší v České republice.