Metodika - Výdaje státního rozpočtu na VaV

Statistika státních rozpočtových výdajů na VaV je zabezpečována s roční periodicitou na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2152 a metodiky uvedené ve Frascati manuálu (OECD, 2015). Seznam socioekonomických cílů je uveden v Nomenklatuře pro analýzu a srovnání vědeckých programů a rozpočtů (NABS, Eurostat 2007).

V ČR je statistika státních rozpočtových výdajů na VaV zajišťována na základě administrativních údajů převzatých z Informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. Částečně jsou údaje získávány přímo od jednotlivých poskytovatelů veřejné podpory VaV. Statistika přímé veřejné podpory VaV zohledňuje terminologii a specifikaci výdajů dané zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků (v jeho novelizovaném znění).

Státní rozpočtové výdaje na VaV zahrnují v případě ČR veškeré finanční prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na podporu VaV, včetně prostředků plynoucích na VaV do zahraničí. Z veřejných prostředků na VaV je dle platné mezinárodní metodiky vyloučena podpora VaV realizovaná pomocí návratných půjček, předfinancování programů EU krytých příjmy z Evropské unie a podpora inovací.

Veškeré údaje o státních rozpočtových výdajích na VaV vychází z údajů uvedených v závěrečném účtu státního rozpočtu ČR pro oblast VaV. Jedná se o výdaje, které byly ze státního rozpočtu v daném roce na VaV opravdu čerpány, a nikoliv o částky schválené v zákoně o státním rozpočtu na daný rok.

Účelová podpora zahrnuje projekty v rámci programů vyhlašovaných ministerstvy a VaV agenturami (GA ČR a TA ČR), také projekty financované z operačních programů a projekty 7. Rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj.

Institucionální podpora zahrnuje rozvoj výzkumných organizací, specifický výzkum na vysokých školách2, podporu mezinárodního VaV a dříve i výzkumné záměry.

Vymezení výzkumu a vývoje

VaV je systematická tvůrčí práce konaná za účelem rozšíření stávajícího poznání, včetně poznání člověka, kultury a společnosti, získání nových znalostí nebo jejich využití v praxi, a to metodami, které umožňují potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků (OECD 2015, Frascati manuál). Základním pravidlem pro určení, zda se jedná o VaV činnost, je přítomnost prvku novosti, kreativity, nejistoty, systematičnosti a reprodukovatelnosti. Rozlišují se tři základní typy VaV činnosti.

• Základní výzkum, kterým se rozumí experimentální a teoretická práce vynakládaná zásadně za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi.
• Aplikovaný výzkum, kterým se rozumí plánovitý výzkum nebo kritické šetření zaměřené na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových výrobků, postupů nebo služeb nebo ke značnému zdokonalení stávajících výrobků, postupů nebo služeb. Výsledky aplikovaného výzkumu jsou směřovány ke specifickému a praktickému cíli.

Experimentální vývoj, kterým se rozumí získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.