Charakteristiky okresů

Okres České Budějovice v současných hranicích vznikl v roce 1960 při celkové reorganizaci správního rozdělení republiky. Poslední územní změnou bylo přičlenění obce Dražíč z okresu Písek a obce Čenkov u Bechyně z okresu Tábor k 1. 1. 2007. Okres sousedí se všemi okresy Jihočeského kraje. Na jihovýchodě ohraničuje území okresu státní hranice s Rakouskem v délce 22 km. Svou rozlohou 1 638 km² je druhým největším okresem Jihočeského kraje a třetím v rámci celé ČR.

Střední část okresu tvoří českobudějovická pánev, která se na jihovýchodě zdvíhá do Novohradských hor. Nejvýše položeným místem je vrchol hory Vysoká v Novohradských horách (1 034 m n.m.). Nejníže položeným místem je údolí řeky Vltavy u Týna nad Vltavou (343 m n.m.). Průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 500 m.

Charakteristickým znakem okresu je velké množství vodních ploch. Na zamokřeném území bylo vybudováno v minulosti cca 300 rybníků, z nichž nejznámější je Bezdrev nedaleko Hluboké nad Vltavou. Od jihu k severu okres protíná řeka Vltava s hlavními vodními zdroji z přítoků řeky Malše v Českých Budějovicích a z řeky Lužnice u Týna nad Vltavou. Vodní dílo Římov na řece Malši zásobuje pitnou vodou značnou část celých jižních Čech. Vodní dílo Hněvkovice bylo účelově vybudováno na řece Vltavě v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny Temelín.

Z plochy okresu tvoří více než polovinu zemědělská půda, když více než 35 % ploch okresu je půda orná. Na lesní půdu připadá zhruba třetina ploch okresu a na vodní plochy necelých 6 %. Lesy jsou nejen zdrojem dřeva, ale zejména přirozeným regulátorem vodního režimu a celkového klimatu. Nejvíce lesních ploch je v jižní a severní části okresu. Převažují lesy jehličnaté a smíšené.

Nejstarší osídlení okresu je doloženo z doby bronzové. První slovanští obyvatelé osídlili především Pomalší. Nejstarší písemná zmínka je o obci Doudleby (r. 1008). Hlavní vlna osídlení proběhla ve 13. a 14. století. Významné postavení mělo od samého počátku královské město České Budějovice, které založil v roce 1265 český král Přemysl Otakar II.

Trvalý nebo dlouhodobý (cizinci s pobytem delším než 90 dnů) pobyt má v okrese více než 200 tis. obyvatel, což zařazuje okres na první místo co do počtu obyvatel v Jihočeském kraji a na deváté místo v celé České republice. Počtem 122 obyvatel na km² téměř dvojnásobně překračuje krajský průměr. Nejhustěji jsou osídleny České Budějovice a jejich okolí. Nejmenší hustota osídlení je v oblasti Novohradska, kde se projevilo vysídlování obyvatel podél státních hranic.

V ekonomické oblasti se výrazně projevuje vliv Českých Budějovic jako územně správního centra kraje. V okrese je zaregistrováno přes 51 tis. ekonomických subjektů, což je téměř třetina z celého kraje. Pro Českobudějovický region je z hlediska trhu práce příznačná nižší míra nezaměstnanosti.

Zdravotnická péče je poskytována především v krajské nemocnici, v Českých Budějovicích je zřízena rovněž lékařská služba první pomoci (s detašovanými pracovišti v Týně nad Vltavou a Trhových Svinech) a transfuzní stanice.

Na území okresu se dochovala řada významných přírodních, kulturních a uměleckých památek. Mezi nejznámější a nejvíce navštěvované památky patří především pseudogotický zámek Hluboká nad Vltavou. Mezi kulturní památky patří celá řada měšťanských domů v Českých Budějovicích, v jejichž centru je městská památková rezervace. V řadě vesnic se dochovala charakteristická lidová architektura tzv. selské baroko. Původní ráz si zachovaly především Holašovice, které byly zařazeny do Seznamu chráněných památek (UNESCO).

Jihočeský kraj je hojně navštěvován nejen občany z celé České republiky, ale i zahraničními turisty.

Okres Český Krumlov je typicky příhraničním regionem, který leží v nejjižnějším cípu České republiky. Jeho jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice je tvořena státní hranicí s Rakouskem. Na severu a severovýchodě sousedí s okresem České Budějovice, na severozápadě s okresem Prachatice. Rozloha okresu je 1 615 km². Je třetím největším okresem v Jihočeském kraji a čtvrtým v celé České republice.

Z hlediska přírodních podmínek je českokrumlovský okres územím velmi pestrým. Téměř celé území je součástí Šumavy a v jihovýchodní části okresu pak Novohradských hor. Nejvýše položeným místem okresu je Smrčina (1 332 m n. m.), nejníže položený bod je v místě, kde řeka Vltava opouští území okresu u obce Vrábče (420 m n. m.). Průměrná nadmořská výška okresu je 690 m.

Na části území okresu byly vyhlášeny Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava, Chráněná krajinná oblast Blanský les a Přírodní park Novohradské hory. Nejstarším chráněným územím v České republice s vysokou přírodovědnou hodnotou je Žofínský prales založený roku 1838.

Okres Český Krumlov náleží zhruba stejným dílem ke dvěma klimatickým oblastem - mírně teplé a ke chladné oblasti. Průměrná roční teplota se pohybuje v nejteplejších částech okresu kolem 7,5 °C, na Lipensku kolem 5,5 °C. Množství spadlých srážek je vzhledem k velké členitosti okresu značně nerovnoměrné a pohybuje se od 600 mm do 1 000 mm za rok

Ve 47 obcích okresu žije přibližně 62 tis. obyvatel. Hustota obyvatelstva (38 obyvatel na km²) je nejmenší v Jihočeském kraji. Více než polovina obyvatel okresu žije v některém z 6 měst.

V odvětvové skladbě zaměstnaných je markantní zejména nižší podíl dopravy a obchodu.  Mezi okresy má však Český Krumlov nejvyšší podíl pracujících v oblasti ubytování, stravování a pohostinství. Okres má dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v kraji.

Na území okresu jsou četné stavební památky. Největším skvostem regionu je unikátní architektonický a urbanistický celek - město Český Krumlov, zapsaný od roku 1992 na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Českokrumlovský hrad a zámek je druhým největším v Čechách. Hrad byl založen již v polovině 13. století.

Známá je rovněž observatoř Kleť, která ve výšce 1 070 m je nejvýše položenou astronomickou observatoří v Čechách. Tato hvězdárna je známá výzkumem planetek (asteroidů) a komet, včetně objevů dosud neznámých těles. Počtem planetek objevených na Kleti se řadí tato observatoř na šesté místo v celosvětové statistice.

Okres Jindřichův Hradec je svou rozlohou 1 944 km² největším okresem v České republice. Rozkládá se na jihovýchodě Čech a jeho jižní hranice tvoří zároveň státní hranici s Rakouskem.

Podstatnou část okresu pokrývají žuly a granodiority Českomoravské vrchoviny. Odlišným prvkem je Třeboňská pánev. Její nadmořská výška dosahuje 400 až 500 m. Plochý pánevní reliéf a malý spád toků Lužnice a Nežárky je příčinou vzniku rozsáhlých rašelinišť a významné rybníkářské oblasti.

Nejvýznamnější řekou okresu je Lužnice. Její horní tok byl v 16. století doplněn dvěma umělými stavbami, a to Zlatou stokou, která napájí soustavu velkých rybníků, a Novou řekou, která odvádí vodu z Lužnice do Nežárky.

Podnebí okresu ovlivňují rozsáhlé vodní plochy, které jsou velkými akumulátory tepla, regulují množství srážek i zchlazování. Nejteplejší oblastí je Třeboňská pánev, mezi relativně chladnější oblasti patří Studenecko v okolí Javořice.

Důležitým surovinovým zdrojem pro okres Jindřichův Hradec jsou lesy, které zaujímají více než třetinu z celkové plochy okresu. V lesních porostech jsou zastoupeny jak kultury jehličnaté, tak listnaté.

Specifikou okresu jsou rozsáhlé vodní plochy vybudovaných rybničních soustav. V okrese je přes 2 500 rybníků s chovem ryb, svou rozlohou zaujímají zhruba 7 % plochy okresu. Rybníky vznikaly již od 13. století, největšího rozmachu doznaly v 16. století, kdy jejich budovateli byli zejména Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan. Největším rybníkem v České republice je Rožmberk (720 ha).

Trvale nebo dlouhodobě žije na území okresu zhruba 90 tis. osob. Hustotou osídlení 46 obyvatel na km² patří mezi nejřidčeji osídlené okresy v republice.

V odvětvové skladbě zaměstnaných je patrný především vyšší podíl zemědělství a průmyslu. Díky vyššímu počtu zaměstnaných v sektoru primárním a sekundárním je v okrese nižší podíl zaměstnaných osob ve službách.

Okres Jindřichův Hradec pro svou polohu na rozhraní Čech, Moravy a Rakouska hrál významnou roli v dějinách českého státu, stejně jako šlechtické rody zde sídlící – páni z Hradce, Rožmberkové, Slavatové, Černínové a jiní. První písemná zpráva v okrese je z roku 1175 o Nové Bystřici.

V okrese je velké množství kulturních a historických památek. Jádra měst Jindřichův Hradec, Třeboň a Slavonice byla pro svou historickou hodnotu vyhlášena Městskými památkovými rezervacemi. Nejstarší doložená písemná zmínka o Jindřichově Hradci je z roku 1220. Nachází se zde státní hrad a zámek. Tento komplex se svou velikostí řadí na třetí místo v celé republice. V renesanční budově okresního muzea je umístěn největší mechanický betlém na světě - Krýzovy jesličky.

Jindřichův Hradec je nejmenším univerzitním městem v České republice, své sídlo zde má Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické v Praze.

Na území okresu je zřízena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, která je zapsána na seznamu UNESCO.

Okres Písek v současných hranicích vznikl v roce 1960. Poslední územní změny proběhly v roce 1990 začleněním obce Nadějkov do okresu Tábor. K 1. 1. 2007 přešla obec Dražíč do okresu České Budějovice. Svou rozlohou 1 127 km² je Písecko druhým nejmenším okresem kraje.

Povrch okresu je mírně zvlněný, nejvyšším bodem okresu je vrch Kozlov (708 m n.m.), který je součástí Povltavské hornatiny. Naopak nejníže položeným místem okresu a celého Jihočeského kraje je hladina Orlické přehrady (cca 330 m n. m.).

Z celkové výměry okresu zaujímá více než polovinu zemědělská půda a zhruba třetinu lesní plochy. Hlavními vodními toky na území okresu jsou řeky Vltava a Otava. Jejich soutok je pod hradem Zvíkov. Tok Vltavy zde tvoří 68 km dlouhé Orlické přehradní jezero, jehož vodní plocha představuje 2 640 ha. Na území okresu je kolem 300 rybníků, z nichž je nejznámější Tálínský.

V okrese Písek žije zhruba 72 tis. obyvatel. Město Písek, ve kterém žije téměř 30 000 osob, je třetím největším v kraji.

V odvětvové struktuře zaměstnaných připadá nejvyšší podíl na průmysl, na zemědělství pak připadá zhruba 7 % zaměstnaných, čímž okres lehce převyšuje krajský průměr. V terciárním sektoru je pak zaměstnaných více než 50 % obyvatel okresu.

Ke kulturnímu vyžití slouží pro obyvatele okresu i jeho návštěvníky divadlo, kina, muzea, knihovny, koncertní síně i výstavní prostory. Kulturní život města Písku je velmi pestrý. Každoročně se zde koná řada tradičních přehlídek a festivalů. Nejbližší okolí měst s mnoha značenými stezkami láká k příjemným procházkám i cyklistickým výletům.

Atraktivitu celého regionu zvyšuje Orlická přehrada se zámkem Orlík a hradem Zvíkov, město Protivín se starým schwarzenberským pivovarem, obec Albrechtice nad Vltavou s unikátním hřbitovem a mnoho dalších památek. Z církevních staveb zaujme románský kostel Na Červené, který byl před napuštěním Orlické přehrady přesunut na výše položené místo.

Okres Prachatice se nachází v jihozápadní části Jihočeského kraje. Na západě sousedí s Plzeňským krajem, na jihu sousedí okres krátkou hranicí s Rakouskem a na jihozápadě tvoří hřebeny Šumavy přirozenou hranici se Spolkovou republikou Německo. Svou rozlohou 1 376 km² se řadí okres Prachatice na čtvrté místo v rámci okresů Jihočeského kraje.

Větší část okresu tvoří podhorská vrchovina, která v pohraniční oblasti přechází v horské pásmo Šumavy. Převážná část okresu se nachází v nadmořské výšce 600 - 800 m. Nejvýše položenou obcí je obec Kvilda (1 062 m n. m.), nejníže leží část obce Podeřiště v obci Malovice (410 m n. m.). Nejvyšším bodem okresu je Plechý na hranici s Rakouskem ve výšce 1 378 metrů nad mořem.

Nejvýznamnější šumavskou řekou je Vltava. Pramení na východním svahu Černé hory v nadmořské výšce 1 162 m a délka jejího toku na území Šumavy přesahuje 120 km. Pod Novou Pecí se vlévá do Lipenské vodní nádrže.

Klimatické podmínky okresu jsou silně ovlivněny nadmořskou výškou a velkou členitostí terénu. Průměrná roční teplota dosahuje v Husinci, který leží v nadmořské výšce 504 m, 7 °C; na Kvildě (1 062 m n. m.) však pouze 3,7 °C.

Významným přírodním bohatstvím Prachaticka jsou rozsáhlé lesy, které pokrývají více než polovinu plochy okresu. Jedná se především o jehličnaté a smíšené lesy. Z ostatních zdrojů se v okrese nacházejí ložiska rašeliny.

Trvale nebo dlouhodobě v okrese žije více než 50 tis. obyvatel, tj. nejméně ze všech okresů v kraji. Hustota obyvatelstva dosahuje pouze 37 obyvatel na km² a je nízká zejména v pohraniční části okresu, kde po odsunu německého obyvatelstva nedošlo k plnému dosídlení této oblasti. V šesti městech žije více než polovina obyvatelstva okresu.

Podle odvětvové struktury zaměstnaných lze za nejvýznamnější sektor označit průmysl. Připadá na něj zhruba třetinový podíl. Díky vyššímu podílu osob zaměstnaných v zemědělství a stavebnictví, zbývá na terciární sektor necelá polovina zaměstnaných.

Poloha okresu v podhorské a horské oblasti, relativně čisté ovzduší, velké lesní plochy a klid vytvářejí příznivé podmínky pro rekreaci. Snaha o zachování přírodního prostředí se odrazila ve zřízení Národního parku Šumava a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Městskou památkovou rezervací je historické centrum města Prachatic. V zimním období jsou zde velmi dobré podmínky pro lyžařskou turistiku i rekreační sjezdové lyžování.

Okres Strakonice se nachází v západní části Jihočeského kraje a svou rozlohou 1 032 km² je nejmenším okresem kraje. Na severu sousedí se Středočeským krajem, na západě s Plzeňským krajem, na jihu a východě s jihočeskými okresy Prachatice, České Budějovice a Písek.

Z celkové rozlohy připadají téměř dvě třetiny na zemědělskou půdu a necelou čtvrtinu pokrývají lesy. Nejvyšším bodem okresu je vrch Zahájený (845 m n. m.), roviny poměrně malého rozsahu se rozkládají kolem řeky Otavy. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6 až 7,5 °C.

Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Otava, která protéká okresem ve směru od západu k východu. Větší plochy rybníků se nacházejí na Vodňansku a Blatensku.

Počtem přes 70 tis. obyvatel (včetně osob s dlouhodobým pobytem) se řadí na páté místo v kraji, ale hustotou obyvatelstva 69 obyvatel na km² zaujímá třetí místo za okresy České Budějovice a Tábor.

Četné archeologické nálezy, uložené v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích, svědčí o výskytu sídlišť na území okresu již před naším letopočtem. Nejstarší historické prameny uvádějí existenci obcí již v polovině 11. stol. Mezi významné kulturní památky patří hrad ve Strakonicích a vodní hrad a zámek v Blatné. Lidovou architekturu od poloviny 19. století připomínají v řadě obcí selská stavení s typickými štíty, dílo zedníka a lidového stavitele Jakuba Bursy.

Ve struktuře zaměstnaných podle odvětví je významné především silné zastoupení odvětví průmyslu (zhruba třetina zaměstnaných), naopak ve službách je zaměstnána pouze polovina osob.

Okres můžeme rozčlenit na čtyři mikroregiony - Blatensko, Vodňansko, Volyňsko a Strakonicko, přičemž každá oblast má svá specifika. Blatensko - půvabná krajina, oblast rybníků s rybníkem Labuť - největším v okrese. Vodňansko - krajina rybníků a lesů, které určují ráz této krajiny. Volyňsko - kopce a lesy, které otevírají průchod jen řece Volyňce. Strakonicko – jeho nejvýraznějším krajinotvorným prvkem je řeka Otava. Někdejší proslulost města výrobou fezů a motocyklů dnes připomíná již jen muzejní expozice. Strakonice však stále platí za město dudáků. Pravidelně se zde konají Mezinárodní dudácké festivaly, na které se sjíždějí hudebníci a národopisné soubory z různých koutů Evropy.

Okres Tábor se rozkládá v severní části Jihočeského kraje. Vedle okresů vlastního kraje  sousedí na západě s krajem Vysočina  a na severu se Středočeským krajem. Po vzniku okresu v roce 1960 se v územní struktuře projevily dvě změny – v roce 1990 přešla obec Nadějkov do okresu Písek, v roce2007 došlo k převedení obce Čenkov u Bechyně do okresu Č. Budějovice. Svou rozlohou 1 326 km² se okres řadí na páté místo v kraji.

Nadmořská výška se v okrese pohybuje od 354 m n. m. v jižní části do 724 m n. m. na severu v oblasti Mladovožicka a Jistebnicka. Severní část s mírně zvlněným terénem je převážně zalesněná jehličnatými monokulturami. Výjimku tvoří obory v okolí Bechyně, kde jsou záměrně pěstované přirozené listnaté porosty. Jižní část tvoří blatská krajina s typickou rašeliništní přírodou.

Území patří po většinu roku k chladnějším oblastem kraje. Na Táborsku je rovněž nejvíce oblačných dnů v roce a nízký počet hodin trvání slunečního svitu. Nejmenší průměrné roční srážky jsou v okolí Bechyně.

Osou regionu je řeka Lužnice, která si zachovává svůj původní ráz. Další významnější řekou je pravostranný přítok Lužnice - Nežárka. K rekreaci i jako záložní zdroj pitné vody pro Tábor slouží nejstarší údolní přehradní nádrž v Čechách Jordán, která byla zbudována roku 1492 přehrazením tehdejšího Jordánského potoka.

Podle počtu obyvatel přes 104 tis. osob je okres druhým největším v kraji. Stejně tak hustotou osídlení, když na km² žije 78 osob. V samotném městě Tábor má hlášený trvalý či dlouhodobý pobyt přes 33 tisíc obyvatel.

Celkově struktura zaměstnaných podle odvětví vcelku odpovídá struktuře v kraji. Stejně jako v kraji je zde dominantní postavení odvětví průmyslu, kde z celkového počtu zaměstnaných připadá na toto odvětví téměř 30 %. Na terciární sektor pak připadá více než 56 % zaměstnaných.

Území okresu nabízí řadu přírodních zajímavostí. V úseku mezi Táborem a Bechyní je to lužnické údolí zaříznuté do zalesněné krajiny. Nedaleko města Chýnova se nachází chráněný přírodní útvar Chýnovská jeskyně, nejstarší zpřístupněná jeskyně na našem území. Zajímavým úkazem jsou zde ojedinělé, dosud zachované písečné přesypy podél Lužnice a Nežárky, které jsou projevem fosilní činnosti větru.

Okres láká nejen svými přírodními krásami, ale i historickými památkami. Archeologické nálezy nevylučují osídlení v místě historického jádra města Tábora již v pravěku, reálná je existence keltského oppida. Doloženo je osídlení na Táborsku v prvním tisíciletí našeho letopočtu. V dalších stoletích se na tomto území střetávaly zájmy nejsilnějšího panovnického rodu na jihu Čech – Rožmberků a českých králů.

Nejvýznamnějším historickým obdobím je však pro region husitství. Na Kozím Hrádku v blízkosti Sezimova Ústí pobýval a kázal roku 1412 Mistr Jan Hus. Velká část obyvatel byla husitsky smýšlející, poručník nezletilého majitele je však vyhnal. Ze msty husité roku 1420 město vypálili a založili nové Hradiště hory Tábor, které se stalo řemeslnickým a vojenským centrem radikálního křídla husitů. Po roce 1437 pak byl Tábor prohlášen královským městem.