HDP, jeho měření a systém revizí (06.01.2005)

Na sklonku minulého roku, 27. prosince zveřejnily Hospodářské noviny článek Petra Sklenáře „Slaďování rozlaďuje ekonomy“. Je otázkou, zda tento příspěvek měl v předsilvestrovské atmosféře čtenáře spíše pobavit než něco podstatného sdělit. Používání různých třeskutě vtipných variací na výraz „sladit“ svědčí spíše o první variantě. Český statistický úřad přesto považuje za potřebné na některé názory reagovat a obecněji informovat o politice revizí ukazatelů národních účtů.

Řada pochybností uživatelů o kvalitě a vypovídací schopnosti některých makroekonomických ukazatelů zřejmě vyplývá pouze z nepochopení jejich metodického obsahu. Sekce národních účtů ČSÚ má proto zájem nejen produkovat metodicky a věcně správné údaje, ale také je srozumitelně prezentovat odborné i laické veřejnosti. ČSÚ také opakovaně nabízí možnost konzultací, při kterých by uživatelé měli příležitost diskutovat své otázky do hloubky a v širším kontextu.

Pro Českou republiku jako členskou zemi EU jsou závazné metodické standardy a postupy pro výpočet požadovaných ukazatelů dané příslušnými rozhodnutími Evropské komise. Mezinárodní srovnatelnost dat má přitom prioritu, proto ani statistický úřad EU Eurostat nepřipouští národní specifika. Souvisí to např. s tím, že podle výše hrubého národního důchodu jsou stanoveny příspěvky do společné unijní pokladny. ČSÚ je pro EU garantem správnosti použitých metodických postupů, je zodpovědný i za jejich správnou aplikaci a nemůže tedy žádné návrhy nestandardních řešení akceptovat. Někteří analytici kupř. přicházejí s náměty, jak lépe vyjádřit ekonomický vývoj a zaměřují se přitom především na jiný způsob měření reálného růstu HDP. Opakovaně se přitom objevuje myšlenka nejprve vyjádřit nominální HDP prostřednictvím směnného kurzu v eurech a pak jej očistit o inflaci v eurozóně. Výsledný ukazatel je sice nesporně analyticky zajímavý, avšak jako substituci za HDP ve stálých cenách, který je standardně počítán deflováním nominálních údajů odpovídajícími cenovými indexy, jej ČSÚ přijmout nemůže.

Revize původních odhadů výkonnosti ekonomiky je citlivé a do jisté míry kontroverzní téma. Rozladění analytiků není těžké pochopit. ČSÚ stojí vždy před volbou, zda zpřesňovat ukazatele méně často, tedy zhruba jednou ročně, nebo vždy, je-li k tomu důvod. První varianta méně komplikuje práci uživatelům dat, druhá lépe odráží aktuální stav poznání.

Ani EU zatím nemá k politice revizí jednotný přístup. Program poskytování dat národních účtů je sice přílohou metodického standardu ESA 1995, ale načasováním revizí se zabývá jen okrajově. Relativní volnost například způsobila, že v úhrnu za celou EU nastalo z titulu postupných úprav HDP v jednotlivých členských zemích více než dvacet změn za jediné čtvrtletí. Reakcí na tento neúnosný stav bylo rozhodnutí vypracovat jednotný systém revizí, závazný pro všechny členské země. Revidovaný program poskytování dat, který by měl platit od roku 2006, vychází ze dvou základních principů - rozlišování mezi roční a čtvrtletní periodicitou a mezi běžnými a příležitostnými revizemi. Navrhovaný přístup předpokládá, že při publikování každého nového čtvrtletí se provádí revize předchozího čtvrtletí a že každá běžná revize ročních údajů automaticky vyvolává revizi čtvrtletních údajů, tak aby roční a čtvrtletní ukazatele byly co možná nejdříve uvedeny do vzájemného souladu. Z toho vyplývá, že daný ukazatel se může v procesu běžných revizí několikrát změnit, přičemž další změny mohou nastat při každé příležitostné revizí.

Revize odhadů HDP tedy nejsou ničím neobvyklým. Jde o upřesňování, které se opírá o nově získané nebo aktualizované datové zdroje. Tak tomu bylo i loni, kdy byl při dopočtech výběrových souborů statistických dat na všechny ekonomicky činné subjekty poprvé použit administrativní zdroj – registr plátců daní. ČSÚ oslovuje při ročních statistických šetřeních pouze méně než desetinu ekonomických subjektů, zaregistrovaných v ČR, přičemž speciálně sestavená výběrová schémata mají umožnit provést statisticky korektní dopočty na celou ekonomiku. Problémem však jsou chyby ve výkazech a především nízká návratnost formulářů od menších jednotek. Je pak obtížné zjistit, zda za nevyplněným výkazem je nechuť podnikatele nebo fakt, že ukončil či pozastavil svou činnost. Možnost využití seznamu daňových přiznání je nesporně krokem ke zkvalitnění výsledků statistických šetření. Takto zpřesněné výstupy se logicky mohou lišit od dříve publikovaných odhadů.

Postupné zpřesňování ročních a na ně navazujících čtvrtletních účtů je pro uživatele přijatelné, pokud nejde o změny velkého rozsahu, které dokonce generují změny trendů. Bohužel i k nim však u nás i jinde ve světě dochází, čas od času se dokonce vyskytnou i revize odhadů HDP o několik procentních bodů. Při posuzování každé výraznější úpravy je nutné brát v úvahu všechny okolnosti, které tuto změnu ovlivnily. Konkrétně v ČR již v zásadě nejde o změny metodiky (vyjma zkvalitnění dopočtových metod a alokace užití FISIM), protože harmonizace s mezinárodními standardy již v podstatě skončila. Klesá však vypovídací schopnost některých datových zdrojů získaných statistickými zjišťováními, což riziko výraznějších revizí zvyšuje. V současné době je například mnohem obtížnější než dříve získat informace o celkové investiční aktivitě podnikatelské sféry. Dnes se i miliardové investice často účetně zaznamenávají v účelově založených dceřiných společnostech s minimálním nebo dokonce nulovým počtem pracovníků. Ve čtvrtletní periodicitě jsou pak statisticky obtížně podchytitelné, protože ČSÚ oslovuje jen podniky s 20 a více zaměstnanci. Jít pod tuto hranici by bylo neekonomické. Složitá je i situace v odhadech výdajů domácností na konečnou spotřebu. Připravovaná inovace statistiky rodinných účtů sníží rizika plynoucí z příjmové i výdajové polarizace domácností.

Vzhledem k tomu, že soustava ročních národních účtů za rok 2003 je označována jako předběžná, nelze vyloučit, že nejde o poslední verzi, upozorňuje Petr Sklenář ve svém článku. Má samozřejmě pravdu. K jejímu vytvoření nemohly být použity výstupy ze všech ročních statistických zjišťování, která jsou hlavním zdrojem dat, protože ty jsou k dispozici teprve nyní. Na revidované verzi ročních účtů 2003 proto ČSÚ v těchto dnech pracuje. Na revizích soustav čtvrtletních a ročních národních účtů tedy není nic, co by podrývalo důvěru, a to dokonce i v samotnou instituci ČSÚ, jak ve svém příspěvku usuzuje autor. V reakcích na letní polemiku nad růstem HDP se statistický úřad postavil za svou metodiku, kterou autoři kritických textů v týdeníku Ekonom zpochybňovali především. Je dobré vědět, že ČSÚ si v daném stupni poznání stojí za všemi čísly, která v daném čase zveřejňuje. To je jediná možná odpověď na závěrečnou ironickou otázku Petra Sklenáře.

Kritické názory vnímáme jako podněty lepší komunikaci. Statistický úřad proto ještě v lednu umístí na internetovou stránku www.czso.cz podrobný harmonogram revizí, z něhož také vyplyne, o jaké změny, případně zcela nové výstupy půjde.

Jan Heller
Vítězslav Ondruš
Sekce národních účtů
Český statistický úřad