K  1. březnu  2001  tvořilo  domovní  fond  okresu  Rychnov  nad  Kněžnou  celkem 20 725 domů určených k  bydlení,  z  nichž byla více než jedna pětina neobydlených. Trvale obydlených domů bylo sečteno 16 179 a neobydlených 4 546. Počet trvale obydlených domů se od roku 1961 postupně snižuje, zatímco počet neobydlených domů se stále zvyšuje. Důvodem je  užívání stále většího počtu starších rodinných domků na venkově bez trvale bydlících osob (podle metodiky tedy neobydlených) k rekreačním účelům. Z celkového počtu neobydlených domů s byty tvořilo 96 procent rodinných domů, ze kterých  56,8 % sloužilo k rekreaci.

Tab. 14 Základní údaje o domovním fondu v letech 1961 – 2001

Údaje i za minulá sčítání ukazují, že skladba domovního fondu je v okrese dána jednoznačně rodinnými domy. Jejich podíl se  od sčítání v roce 1961 mírně snižoval od 92,6 % na 87,8 % v roce 1991. V posledním desetiletí došlo k obratu, když v roce 2001 se podíl rodinných domků zvýšil na 89,5 %. Důvodem tohoto zvýšení je nová výstavba (případně rekonstrukce) 1 404 rodinných domků, která převýšila pomalejší nárůst neobydlených  domů. Jejich  počet  se  za deset let zvýšil celkem o 688, z toho jich 500 bylo neobydlených z  důvodu  rekreace.  Podíl  bytových domů se naopak od roku 1961 postupně zvyšoval, z 2,8 % na 10,4 % v  roce  1991,  v  roce 2001  v porovnání  s rokem 1991  jich  však  414,  tj. téměř čtvrtina ubylo a jejich podíl na domovním fondu klesl na 7,9 %. Nová výstavba za posledních deset let  nemohla nahradit celkový úbytek bytových domů. Počet ostatních trvale obydlených domů se za deset let zvýšil o 123 na 421 v roce 2001, jejich podíl z trvale obydleného domovního fondu činí 2,6 %. Z celkového počtu osob bydlících v domech jich v okrese Rychnov nad Kněžnou téměř dvě třetiny obývaly rodinné domky.

Úbytek trvale obydlených domů (celkem 373)  proti minulému sčítání zaznamenalo 53 obcí (tj. 63,9 procent všech obcí), z toho v devíti obcích úbytek představoval více než desetinu domovního fondu a v jedné obci (Sněžné) více než jednu pětinu. Absolutně největší úbytek byl zjištěn ve městě Kostelec nad Orlicí, 32 trvale obydlených domů.  Ve 26 obcích byl zaznamenán přírůstek 273  trvale obydlených domů. Z toho 110 těchto domů, tj. 40,3 %  přibylo ve čtyřech městech, v dalších 22 obcích pak 163 domů. Absolutně nejvíce nových (zrekonstruovaných) domů bylo sečteno v okresním městě, celkem 52, relativní přírůstek se pohyboval okolo čtyř procent.

Proti sčítání 1991 se počet neobydlených domů zvýšil o 17,8 % na 4 546 domů, v tom bylo 4 363 rodinných domků, 10 bytových a 173 ostatních domů. Domů užívaných k rekreaci, neboli trvale neobydlených, bylo v okrese sečteno téměř 2,5 tisíce (a tvořily je pouze rodinné domy), takže skutečně neobydlených domů zbývají zhruba 2 tisíce. Tyto domy byly neobydleny z důvodu jednak nezpůsobilosti k bydlení (28,4 %), více než 22 % bylo obydleno přechodně (nebyl v nich nikdo trvale hlášen) a zhruba deset procent domů bylo uvolněno pro přestavbu. Zbývající domy byly neobydleny z důvodu změny uživatele, pozůstalostního nebo soudní řízení, apod.

Během deseti let se struktura domovního fondu v okrese z hlediska vlastnictví změnila pouze mírně, i když v této oblasti došlo během posledních deseti let ke změnám. Stále je nejvíce soukromých vlastníků,  88,2 %, protože ve struktuře domů vysoce převažují rodinné domky a 96,4 % z nich je v soukromém vlastnictví. O tři procentní body na 2,8 % ubyly rodinné domy v majetku různých družstev (bytových, družstva nájemců, organizací), mírně se snížil podíl rodinných domů v majetku obce či státu.  Bytových domů v majetku soukromých osob bylo 13,2 %, více než pětinu vlastnila obec či stát a zhruba čtvrtina byla v majetku bytového družstva. Největší podíl majitelů v bytových domech však tvořili ostatní vlastníci (37,7 %), tj. např. kombinace vlastníků, jiná právnická osoba a právnická osoba založená za účelem privatizace domu.

Věková struktura domovního fondu se v průběhu let 1970-2001 vlivem nové výstavby výrazně změnila. V roce 1970 byla polovina všech domů postavena do roku 1919 a podíl domů postavených po roce 1945 činil zhruba 18 %. V současné době převládají v okrese  domy z období výstavby 1946-1980, téměř 40 % domovního  fondu,  a  to  jak  rodinné,  tak  bytové  domy.  Podíl domů postavených do roku 1919 ubyl na zhruba 16 procent. Téměř 15 procent domovního fondu bylo z období výstavby 1981-1990 a necelá desetina domů byla postavena nebo rekonstruována v posledních deseti letech. Průměrné stáří domů v okrese bylo 46,4 let, přitom  průměrný věk u rodinných domků byl 46,9 let, u bytových domů 37,1 let a zbývající ostatní domy byly nejstarší - 55,5 let. Z měst mělo nejmladší domovní fond okresní město (42,6 let). Z celkového počtu domů postavených či rekonstruovaných v posledních deseti letech v okrese jich bylo téměř 12 procent právě v Rychnově nad Kněžnou. V domech postavených po roce 1945 žily v době sčítání zhruba tři čtvrtiny obyvatelstva okresu.

Velikost domů je charakterizována počtem bytů a počtem nadzemních podlaží. V porovnání s rokem 1991 se mírně zvýšil průměrný počet bytů v rodinných domech, výrazně pak v bytových domech. V průměru připadlo na sto trvale obydlených domů 177 bytů (tj. o 8 více než v roce 1991), na sto rodinných domků připadalo 118 bytů, na sto bytových domů pak 877 bytů. Zhruba 72 % domovního fondu tvořily jednobytové rodinné domy, dalších 17 % byly dvoubytové rodinné domy. Více než 6 % domovního fondu (996 domů) tvořily bytové domy s 5 a více byty, z toho bylo 103 domů s 20-49 byty a čtyři domy s 50 a více byty (všechny v okresním městě). Průměrný počet bytů na 1 trvale obydlený dům se zvýšil za deset let o 0,15 na 1,84 bytu a to především z důvodu růstu průměrného počtu bytů na jeden trvale obydlený bytový dům (z 6,38 v roce 1991 na 8,77 bytu v roce 2001). Ve struktuře trvale obydlených domů z hlediska počtu nadzemních podlaží převažovaly z více než poloviny dvoupodlažní domy a z 41 % jednopodlažní domy (z toho 95 % tvoří rodinné domy).

Hlavním  materiálem  nosných zdí trvale obydlených domů byly cihly a tvárnice. Postaveno z nich bylo  66,4 % všech trvale obydlených domů (převážně z období výstavby či rekonstrukce v letech 1946-1980), z toho 67,2 % rodinných domů a 63,2 % bytových domů. Podstatně menší podíl  (21 %) měly domy s kombinací materiálu kámen a cihly a převažovaly u staré výstavby do roku 1919. Minimální byl podíl domů postavených jen z kamene, nepálených cihel nebo dřeva. V nové výstavbě (zejména po roce 1961) byly používány především u bytových domů stěnové panely. Jejich zastoupení na celkovém počtu trvale obydlených domů bylo však z důvodu nízkého počtu bytových domů pouhých 3,2 %.

Tab. 15 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech

Technická vybavenost domovního fondu se v okrese za posledních deset let dále zlepšovala. Podíl trvale obydlených domů s plynem se zvýšil proti roku 1991 o 20 bodů, přitom podíl napojených domů ve městech byl  o  11,5  bodů  vyšší  než  ve  venkovských  obcích. Nejvíce domů napojených na plyn bylo v Kostelci nad Orlicí (57,5 % domovního fondu) a v Týništi nad Orlicí (54,6 %). Vodovodem bylo vybaveno již 98,4 % trvale obydlených domů okresu. Podíl domů s vodovodní přípojkou ve městech se příliš neodlišoval od ostatních obcí okresu. Rozdíl byl pouze v nižším podílu zapojení venkovských obcí na veřejnou vodovodní síť. Pomalu postupuje, především na venkově, budování veřejné kanalizační sítě, nárůst proti roku 1991 byl o 9,4 bodu. Přípojku na veřejnou kanalizaci mělo podstatně více domů ve městech. Okresní průměr překračovaly městské domy o více než 20 bodů, v ostatních obcích bylo přípojkou na veřejnou kanalizaci napojeno o 17,6 bodů méně domů než je okresní průměr. Celkem bylo v okrese na kanalizační síť napojeno 45,6 %  trvale obydlených domů, 42 % rodinných a 82 % bytových domů. Více než polovina především rodinných domků měla žumpu nebo jímku a 123 trvale obydlených domů bylo stále bez jakéhokoliv odpadního vybavení. Údaje o ústředním a etážovém vytápění nebyly plně srovnatelné s rokem 1991 v důsledku změny metodiky. Podle údajů sčítání 2001 měly téměř dvě třetiny trvale obydlených domů okresu ústřední topení, v tom bylo 4,6 % napojeno na dálkové topení, 1,1 % domů na blokovou kotelnu a 94,3 %  trvale obydlených domů mělo vlastní kotelnu v domě.

Na území rychnovského okresu bylo k 1. 3. 2001 zjištěno 34 459 bytů celkem, z nichž bylo 28 694, tj. 83,3 % trvale obydlených a 5 765, tj. 16,7 % neobydlených (to jsou byty, ve kterých není přihlášena žádná osoba k trvalému pobytu).

Počet bytů celkem se od roku 1961 neustále zvyšuje. Za poslední desetiletí bylo sčítáním zjištěno o 2 621 (8,2 %) bytů více. Podle údajů statistiky stavebnictví však přibylo v okrese od roku 1991 do roku 2000 novou výstavbou celkem 2 258 bytů. Mimo to, že je nutné vzít v úvahu i tzv. odpad bytového fondu (tj. fyzická likvidace bytu, zrušení, změna účelu užívání apod.), umožňují vysvětlit rozdíl zhruba 300 bytů výsledky výběrového šetření, při kterém byly porovnány výsledky sčítání bytů 1991 a 2001 a u všech rozdílů byla zjištěna i jejich příčina. Jako nejčetnější se ukázalo nesprávné sečtení bytů v roce 1991, kdy řada bytů byla zahrnuta do Soupisů pro individuální rekreaci přesto, že nebyly vyčleněny z bytového fondu. Objekty v tomto Soupisu pak nepodléhaly sčítání. Další méně četné důvody byly byty vrácené bytovým účelům a dále rozdílná deklarace počtu bytů v rodinných domcích (tento údaj byl závislý pouze na prohlášení zde bydlících osob).

Tab. 16 Základní údaje o bytovém fondu v letech 1961 – 2001

Z hlediska struktury bytů podle obydlenosti se podstatně vyšším tempem zvyšuje počet neobydlených bytů, proti minulému sčítání o 32,2 %, než bytů trvale obydlených, kterých přibyly 4,4 %. Nárůst neobydleného bytového fondu byl proti roku 1970 více než dvojnásobný. Početně největší skupinu z těchto neobydlených  bytů  (2 545,  tj. 44,1 %)  představovaly byty sloužící k rekreaci. Téměř všechny tyto neobydlené byty (99,3 %) byly zjištěny v chalupách a starších rodinných domech nevyřazených z bytového fondu (tedy v neobydlených domech). V okrese Rychnov nad Kněžnou tvořily neobydlené byty z důvodu rekreace 66,3 % neobydlených bytů v obcích do 199 obyvatel, více než poloviční byl podíl těchto bytů v obcích s 200-499 a 500-999 obyvatel. Dalších 1 007 (17,5 %)  bytů bylo obydleno přechodně. Jsou to fakticky obývané byty, ale osobami bez trvalého pobytu, podle metodiky SLDB tedy byty neobydlené. Tyto neobydlené byty se nacházejí především v trvale obydlených bytových domech ve městech, v rychnovském okrese jich bylo v devíti městech  sečteno  celkem  567,  tj.  56,3 %  (z toho v okresním městě 181, tj. 31,9 %). Z neobydlených bytů v  obydlených  rodinných   domech   tvořily   přechodně   obydlené   byty   11,7   %,   z   neobydlených  bytů v  bytových domech 54,2 %.

Další četnou skupinou pak byly byty neobydlené z důvodu nezpůsobilosti k bydlení, 666 bytů (11,6 %).    Zbývajících 1 547 bytů, tedy více než jedna čtvrtina, bylo neobydlených z jiných důvodů: byty v přestavbě či rekonstrukci, byty doposud neobydlené po kolaudaci a také byty v různých formách právního řízení a jiné vč. nezjištěných důvodů.

Přírůstky bytů byly zaznamenány v 37 obcích, tj. v 44,6 % všech obcí okresu. Nejvyšší přírůstek byl zjištěn v Rokytnici v Orlických horách, 38,5 % (254 bytů)  a v obci  Kvasiny – 23,8 %. Absolutně nejvíce bytů přibylo v okresním městě, 361 bytů, v Dobrušce 267 bytů a v Týništi nad Orlicí 139 bytů.

Skladba bytového fondu z hlediska druhu domu se v rychnovském okrese proti roku 1991 téměř nezměnila, bytů v rodinných domech bylo sečteno 17 032 (59,4 %, v roce 1991 59,3 %), v bytových domech 11 203 (39,0 %, resp. 39,3 %). Trvale obydlených bytů v ostatních domech bylo sečteno 459  a tvořily 1,6 % bytového fondu (před deseti lety to bylo 379 bytů, 1,4 %). Zcela se však změnila struktura bytového fondu podle právního důvodu užívání bytu. Výrazně vzrostl počet vlastních bytů (ve vlastním domě, v osobním vlastnictví   a   ostatní   bezplatné   užívání),   a   to  z  15 656  v roce 1991 na 19 474 v roce 2001, tj. nárůst o 10,9 procentních bodů. Podíl nájemních bytů, které před deseti lety tvořily více než čtvrtinu bytového fondu, se snížil na 16,7 %. Snížil se i podíl družstevních bytů, kterých bylo sečteno 3 646 a tvořily 12,7 % bytového fondu. Struktura podle právního užívání se podle druhu domu výrazně lišila: 80,9 % bytů v rodinných domech bylo  vlastních,  3,9 % bytů nájemních a 0,7 % bytů družstevních. V bytových domech bylo zastoupení bytů z  hlediska právního  důvodu  užívání bytu  téměř  stejnoměrné - 32,5 % tvořily vlastní byty, 34,6 % nájemní a 31,5 % družstevní byty.

Tab. 17 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech

             a ostatních obcích v roce 2001

V průběhu posledních deseti let se také podstatně změnilo složení bytového fondu podle stáří. Podíl bytů postavených do roku 1945 se snížil z 13 902 na 6 904 bytů a činil 24,1 %. Nejvíce bytů bylo postaveno nebo rekonstruováno v období let 1946-1980 (48,1 %), podíl bytů postavených za posledních dvacet let činil více než čtvrtinu bytového fondu. V bytech z období po roce 1945 žily v době sčítání více než tři čtvrtiny obyvatelstva  okresu.  Průměrné  stáří trvale obydlených bytů v okrese se snížilo z 49,4 let před deseti lety na 39,6 let v roce 2001.

V  průběhu devadesátých  let  se  dále zlepšily všechny ukazatele technické vybavenosti bytů: podíl bytů s  vodovodem v bytě  vzrostl  z  96,9 % na 98,4 %, bytů s vlastní koupelnou a splachovacím WC z  90,6 % na 95,5  %,  resp. z  89,4  na  94,4 %. Nejvýrazněji však vzrostl podíl bytů s přípojkou plynu ze sítě z 3,8 % na 19,4 %, o 8,4 bodů se zvýšil podíl bytů připojených na veřejnou kanalizační síť a dále se zvýšila vybavenost ústředním nebo etážovým topením – z 68,6 na 74,1 %. Největší rozdíl ve vybavenosti bytů mezi městy a venkovskými obcemi byl v přípojce na veřejnou kanalizační síť, ve městech 80,9 % bytů, na venkově 31,7 % a ve vybavenosti ústředním, etážovým topením, 78,2 % ve městech a 68,0 % v ostatních obcích. Ostatní ukazatele technické vybavenosti byly ve městech a na venkově poměrně vyrovnané.

Tab. 18 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a v ostatních obcích v roce 2001

Souhrnnou charakteristikou kvality bytového fondu z hlediska jeho technické vybavenosti je tzv. kategorizace  bytů. Více  než  80 % trvale obydlených bytů patřilo v době sčítání do I. kategorie vybavení, tj. mělo úplné základní příslušenství a všechny obytné místnosti měly přímé ústřední vytápění. Bytů II. kategorie bylo zjištěno 13,7 %, bytů III. a IV. kategorie bylo shodně okolo dvou procent. Za poslední desetiletí  se  počet  bytů  I.  kategorie  o  čtvrtinu  zvýšil nejen z důvodu přírůstku nových kvalitních bytů, ale i z důvodu jiné metodiky převládajícího způsobu vytápění, která se promítla i do údaje o bytech podle jednotlivých kategorií. Zcela rozdílná je skladba bytů podle kategorií v rodinných a bytových domech. Zatímco podíl bytů I. kategorie byl v rodinných domech 75 % a bytů II. kategorie 17 %, v bytových domech činil podíl bytů I. kategorie 90 % a bytů II. kategorie 8 %. Z 1 356 bytů III. a IV. kategorie jich bylo v rodinných domcích téměř 90 %. V bytech I. kategorie žilo v době sčítání 83 % bydlících obyvatel rychnovského okresu. Téměř    94   %   bytů   postavených  (či  rekonstruovaných)   v posledních  třiceti  letech   splnilo    podmínky pro zařazení do bytů I. kategorie.

Úroveň bydlení charakterizuje nejen velikost bytů a míra jejich vybavení, ale také charakteristiky spojené s obyvateli bytů. Pomocí přepočtových ukazatelů lze konstatovat, že proti roku 1991 došlo v rychnovském okrese ke zlepšení úrovně bydlení v ukazatelích jako je velikost bytu daná jeho obytnou plochou a jejím poměrem   k   počtu  bydlících   osob. Na  vzestup  ukazatelů  úrovně  bydlení  má   vliv   i  skutečnost,  že při minimálním přírůstku obyvatelstva vzrostl počet trvale obydlených bytů.

Podstatně  vyšší  úroveň  bydlení  vlivem větší  plochy bytů  a  vyššího   počtu   obytných  místností   měly ve srovnání s bytovými domy rodinné domky. Průměrná obytná plocha na jeden byt v bytových domech byla 39,3 m², v rodinných domech byla o více než 20 m² větší. Na jeden byt v bytových domech připadalo v průměru 2,36 obytných místností, v rodinných domcích 3,10. Oproti roku 1991 se na jeden trvale obydlený byt zvýšila obytná plocha v m² na jednu osobu ze 17,4 na 19,1 m², počet osob na jednu obytnou místnost se naopak snížil z 1,00 na 0,97 osob. Oba tyto ukazatele jsou opět příznivější u rodinných domků. V podstatě neměnná zůstala proti roku 1991 struktura bytového fondu z hlediska počtu obytných místností – o jedno procento ubyly byty s jednou obytnou místností a mírně se zvýšil počet třípokojových bytů. Téměř 60 % bytů s jednou obytnou místností bylo v bytových domech, naopak 87 % čtyřpokojových 96 % pětipokojových bytů bylo v rodinných domcích.

Tab. 19 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a ostatních obcích v letech 1991 a 2001

K 1. 3. 2001 bylo v rychnovském okrese 26 123 trvale obydlených bytů (91,0 % z jejich celkového počtu), v nichž bydlela jedna cenzová domácnost. Byty obývané více cenzovými domácnostmi se odlišují velikostí: mají vyšší obytnou plochu (o 12,8 m²) a větší počet obytných místnostní na jeden byt (o 0,61) než byty obývané jednou cenzovou domácností. Soužitím více cenzových domácností v bytě se však zhoršují bytové podmínky: na 1 byt připadalo v průměru 4,50 osob (v bytě s jednou cenzovou domácností to bylo 2,53 osob), na 1 obytnou místnost 1,35 osob (0,93 osoby), obytná plocha na jednu osobu byla 14,1 m²  (20,0 m²). Společné bydlení dvou a více cenzových domácností se za uplynulých deset let zvýšilo. Také ukazatele úrovně společného soužití více cenzových domácností jsou v bytech rodinných domků podstatně vyšší než v bytových domech. Jejich soužití se dá označit jako chtěné (jde o velké byty převážně ve vlastnictví uživatele).

V době sčítání 2001 v okrese Rychnov nad Kněžnou žilo z celkového počtu 78 914 trvale bydlících obyvatel  77 685 ( 98,4 %) obyvatel v bytech. Dalších 1 229 (1,6 %) osob žilo v zařízeních a  mimo byty, v porovnání s rokem 1991 se  jejich počet 1,5 krát zvýšil.

Více než polovina těchto osob, celkem 642, žilo v ubytovacích zařízeních sloužících k trvalému nebo dlouhodobému ubytování (v domovech důchodců, ústavech pro tělesně a mentálně postižené, v klášterech), 26 osob v lůžkových nebo lázeňských zařízeních a v ostatních ubytovacích zařízeních (hotely, motely, penziony,  turistické  chaty,  ubytovny  apod.).  V  zařízeních  umístěných   v bytových domech žilo dalších 35 osob. Z těchto celkem 703 osob žijících v zařízeních byly téměř ze tří čtvrtin ženy.

V rodinných a bytových domech a v ostatních budovách žilo mimo byt 357 obyvatel těchto domů. Nejvíce jich bylo sečteno v bytových domech  (60 %) a v ostatních domech, především v provozních budovách, kde žila mimo byt více než pětina z tohoto počtu. Více než třikrát se proti roku 1991 zvýšil počet obyvatel trvale bydlících zcela mimo bytový fond. Z celkového počtu 169 těchto osob jich 116 trvale bydlelo v rekreační chatě či chalupě a 52 v nouzovém obydlí. Z celkového počtu 526 osob žijících mimo byty a zařízení bylo 57,4 % mužů.

Osoby žijící trvale mimo byty a mimo zařízení tvořily dohromady  320 cenzových domácností. Úplných rodin z tohoto počtu bylo celkem 55 (z toho 28 se závislými dětmi) a tvořilo je celkem 187 osob. Dvě třetiny žily v nouzovém obydlí, zbytek v rekreační chatě či chalupě. Dalších 97 osob tvořilo 33 neúplných rodin,  z nich opět 28 bylo se závislými dětmi a žily pouze v nouzových obydlích. Sedm vícečlenných nerodinných domácností tvořilo dohromady 17 osob a převážnou část, téměř dvě třetiny (celkem 225 osob) tvořily domácnosti jednotlivců. Trvale obývaly především nouzové obydlí, zbývající část pak rekreační chaty či chalupy.

Z územního hlediska bylo nejvíce osob s trvalým bydlištěm v zařízeních sečteno v  Borohrádku (124), v Černíkovicích (99), v Opočně (94), v Kvasinách (85), v Albrechticích nad Orlicí (80) a v Přepychách (76). Osob mimo byty a zařízení bylo v okrese nejvíce sečteno v Rychnově nad Kněžnou (99),  v Borohrádku (76) a v Rokytnici v Orlických horách (54).