Sčítání  lidu  zjišťuje  kromě  počtu  trvale bydlících osob i vztahy mezi těmito osobami, tj. složení domácností a rodin podle příbuzenství, společného hospodaření a bydlení. Domácnosti se rozdělují do tří základních typů: cenzové, hospodařící a bytové domácnosti. V jednom bytě žije zásadně jediná bytová domácnost, kterou však mohou tvořit dvě či více hospodařících domácností – ty se dále člení na cenzové domácnosti.  Nejdůležitějším  druhem  domácností  jsou  domácnosti  cenzové,  které vychází z pojmu rodiny a tvoří je rodinné domácnosti úplné, neúplné a dále vícečlenné domácnosti nerodinné a domácnosti jednotlivců. Většina bytových domácností je totožná s hospodařící i cenzovou domácností (jedná se převážně o samostatně bydlící rodinu nebo jednotlivce).

Tab. 10 Základní údaje o bytových a hospodařících domácnostech v letech 1970 – 2001

Počet trvale obydlených bytů je zároveň počtem bytových domácností. V roce 2001 bylo v okrese Rychnov nad Kněžnou zjištěno 28 694 bytových domácností, za tři desetiletí  jich přibylo 17,2 %, tj. 4 211 bytových domácností, proti roku 1991 jich bylo o 1 216, tj o 4,4 % více. Převážná část bytových domácností je tvořena jen  jednou  cenzovou domácností.  Jejich  podíl se na celkovém počtu bytových domácností od roku 1970 do roku 1991 postupně zvyšoval, při posledním sčítání se ale jejich podíl snížil proti roku 1991 o 3,1 body. Podíl 2 a více cenzových  domácností v jednom bytě se naopak od roku 1970 neustále snižoval, proti minulému sčítání se však 1,6 krát zvýšil a znamená to, že za posledních deset let přibylo v okrese společného soužití  více  censových  domácností  v jednom bytě. Obdobně jako u domácností hospodařících  i  cenzových  se  od  roku  1970  zvyšoval  podíl  domácností  jednočlenných,   dvoučlenných a tříčlenných, naopak počty čtyř a vícečlenných domácností klesají.

Počet hospodařících domácností byl jen o 462 nižší než domácností cenzových a z toho vyplývá, že naprostá většina těchto domácností se skládá pouze z jedné cenzové domácnosti. Těchto případů bylo v rychnovském okrese 98,6 %. Celkem bylo sečteno 31 355 hospodařících domácností – během posledních deseti let jejich počet vzrostl o 2 561 (o 8,9 %), obdobně se zvýšil počet hospodařících domácností s jednou cenzovou domácností. Jen malá část hospodařících domácností byla tedy složena ze dvou a více cenzových domácností (1,4 %) a tento podíl se proti roku 1991 nezměnil. Průměrný počet členů hospodařících domácností klesl za deset let z 2,71 na 2,49. Je to dáno na jedné straně zvyšováním počtu domácností jednotlivců a na druhé straně snižováním domácností se 4 a více členy. Podíl domácností jednotlivců je ve struktuře podle počtu členů nejvyšší.

Tab. 11 Struktura jednotlivých typů domácností v % podle počtu členů v letech 1991 a 2001

Základem pro určení typu cenzové domácnosti je pojem rodiny. Z tohoto hlediska jsou cenzové domácnosti rozděleny  na  rodinné  (úplné rodinné  a  neúplné  rodinné)  a  ostatní   (vícečlenné  nerodinné  domácnosti a domácnosti jednotlivců). Ve vývoji cenzových domácností se odrážel vliv demografických procesů, které  způsobily v jejich skladbě snížení počtu domácností se závislými dětmi (s větším počtem členů) a vzrůst počtu rodinných domácností bez dětí a zvláště domácností jednotlivců.

Od sčítání v roce 1991 se v rychnovském okrese počet cenzových domácností zvýšil z 29 229 na 31 817, tj. o 8,9 %, i když přírůstek obyvatelstva byl minimální (0,2 %). Nárůst počtu cenzových domácností za toto období byl způsoben zvýšením počtu neúplných rodinných domácností a zvýšením počtu domácností jednotlivců, počet úplných rodinných domácností naproti tomu poklesl. V tomto vývoji se odrážel vliv výše zmíněných demografických procesů: posuny ve věkové struktuře způsobily snížení počtu domácností se závislými dětmi a vzrůst počtu rodinných domácností bez dětí a zvláště domácností jednotlivců. V důsledku  rozvodovosti poklesl počet úplných rodinných domácností s dětmi a oběma rodiči a naopak vzrostl počet neúplných rodin se závislými dětmi. Úplné rodiny přesto zůstávají převažujícím typem domácností – jejich podíl je 59,0 %. Podle počtu členů převládaly jednočlenné a dvoučlenné cenzové domácnosti ( 56,4 %), jejich počet se proti roku 1991 zvýšil o 6 procentních bodů,  postupně ubývá  4 a vícečlenných rodin. Z těchto  důvodů se průměrný počet členů cenzových domácností proti stejnému období snížil o 0,21 členů (z 2,67 na 2,46 osob).

Tab. 12 Základní údaje o cenzových domácnostech v letech 1970 – 2001

Úplných rodin bylo sečteno 18 762 a v nich převažovaly rodiny bez závislých dětí o 3,2 % nad rodinami se závislými dětmi, zatímco před deseti lety bylo úplných rodin se závislými dětmi o 13,6 % více. Proti minulému  sčítání  stouply  domácnosti   dvoučlenné   a   tříčlenné,   naopak   se   snížily   domácnosti   čtyř a vícečlenné. Z počtu 9 672 úplných domácností bez závislých dětí tvořily téměř ze tří čtvrtin domácnosti, kdy ženy byly ve věku 50 a více let. V rodinách s jedním závislým dítětem (3 676 rodin) to byly ženy ve věku 25-29 let (21,4 %), v rodinách se dvěma dětmi (4 490 rodin) ženy  ve věku 30-34 a 35-39 let (shodně 27 %). Průměrný počet členů v úplných rodinách celkem byl 3,17 (proti 3,29 v roce 1991), v rodinách bez závislých dětí 2,46 a se závislými dětmi 3,92 (v roce 1991 2,36, resp. 3,99 osob).

Proti roku 1991 došlo ke značnému, absolutnímu i relativnímu, nárůstu neúplných rodin. Jejich počet vzrostl z 2 434 na 3 592, průměrná velikost byla 2,48 členů. Z toho převažovaly  neúplné rodiny se závislými dětmi, kterých bylo 2 105 (58,6 %), s průměrným počtem členů rodiny 2,65. Ve struktuře podle počtu závislých dětí vysoce převažovaly neúplné rodiny s jedním dítětem (62,9 %), z nichž v třídění podle věku ženy jich bylo nejvíce v kategorii 25-29 let. Necelou třetinu tvořily rodiny se dvěma dětmi, z nich pak bylo nejvíce  rodin,  kdy  žena  byla ve  věku  30-34 a  35-39  let. Neúplných rodin bez závislých dětí bylo sečteno 1 487 s průměrným počtem členů 2,23. V čele neúplných rodin stály převážně ženy, a to v  83,6 % těchto rodin, nejvíce ve věkové kategorii 40-49 a 50-59 let (celkem 38,6 %).

Stále  početnějším  typem  domácností jsou domácnosti jednotlivců, jejichž počet se za tři desetiletí zvýšil o více než 60 % a jejich absolutní přírůstek za posledních deset let byl nejvyšší. Domácnosti jednotlivců v roce 2001 představovaly 28,5 % z domácností celkem. Více než tři čtvrtiny těchto jednotlivých osob bydlelo samostatně v bytě, zhruba jedna pětina z nich bydlela jako spolubydlící. Většinu těchto osaměle žijících lidí tvořily ovdovělé ženy, kterých byla více než jedna třetina,  nejvíce  těchto  žen   bylo  ve  věku  70  a  více let. Další početnou skupinu tvořily svobodné osoby (23,8 %) a dále rozvedené osoby (23,0 %). V obou těchto skupinách převažovali muži, svobodní ve věku 20-29 let, rozvedení pak ve věku 40-59 let.

Vícečlenné nerodinné domácnosti (jsou složeny ze dvou nebo více jednotlivých osob, které netvoří rodinnou domácnost) zaznamenaly proti toku 1991 nejvyšší relativní nárůst, přesto však tvořily 1,2 % všech domácností. Jejich podíl se v průběhu třiceti let víceméně neměnil s výjimkou roku 1991, kdy tvořily pouze 0,4 %. Naprostá většina těchto domácností byla dvoučlenná (89,0 %), v jejich čele stále o něco častěji muži, a to převážně ve věku 20-24 a 25-29 let, zhruba pětina u obou těchto věkových kategorií. Pokud stály v čele ženy, byly nejvíce ve věku 70 a více let.

Porovnáním podílů jednotlivých typů cenzových domácností podle velikostních skupin obcí vyplynulo, že se zvyšováním počtu obyvatel se snižoval podíl úplných rodin, z 60,4 % v obcích do 199 obyvatel na 55,8 % v obci nad 10 000 obyvatel, a naopak se zvyšoval  podíl neúplných rodin a domácností jednotlivců (z 10,0 %, resp. 28,3 % v obcích do 199 obyvatel na 12,7 %, resp. 30,4 % v obci nad 10 000 obyvatel).

K charakteristice úrovně bydlení a životní úrovně domácností patří i vybavenost některými předměty dlouhodobého užívání a rekreační možnosti členů domácnosti. Proti sčítání v roce 1991 se již nesledovala vybavenost domácností chladničkou, mrazničkou, automatickou pračkou či televizorem, protože se tyto předměty dlouhodobé spotřeby v průběhu posledních deseti let staly běžnou výbavou domácností. V roce 2001 se zjišťovalo vybavení trvale obydleného bytu (bytové domácnosti) osobním automobilem, telefonem,  možností  užívat  rekreační  objekt  a  osobním  počítačem  (uváděly se též služební automobily a počítače v případě, že jsou využívány i k soukromým účelům). Porovnat s minulým sčítáním můžeme v rychnovském okrese nárůst počtu domácností s osobním automobilem, z 53,3 % v roce 1991 na 59,5 % v roce 2001 (z nich pak 9,2 % domácností vlastní dva a více automobilů). Proti roku 1991 byl zjištěn vysoký vzrůst počtu pevných telefonních linek o 26,7 bodu na 42,3 %. Mimoto dalších 12,3 % domácností vlastnilo mobilní telefon a další pětina domácností uvedla, že vlastní jak pevnou linkou, tak i mobilní telefon. Téměř tři čtvrtiny domácností jsou tedy vybaveny buď pevnou linkou, mobilním telefonem nebo obojím. Nově se zjišťoval počet osobních počítačů – v okrese mělo počítač 14,5 % domácností, z toho jich bylo 5,6 % připojeno na internet. Možnost využívat rekreační objekt uvedlo 12,6 % domácností proti 7,7 % v roce 1991.

Vybavení domácností mělo rozdílnou úroveň v závislosti na počtu osob tvořících domácnosti, na počtu závislých dětí, na společenské skupině a též na věku uživatele. Nejvyšší vybavenost mají v okrese Rychnov nad Kněžnou úplné rodinné  domácnosti  s jedním až dvěma závislými dětmi, z hlediska ekonomické aktivity  je v čele domácnosti zaměstnanec ve věku 40-49 let, tato rodina žije ve vlastním domě. Při soužití dvou a více cenzových domácností byly nejlépe vybaveny domácnosti ve složení rodinná domácnost a jednotlivec s jedním závislým dítětem, se čtyřmi osobami v bytě a ve vlastním domě.

Proti roku 1991 se vyrovnalo vybavení městských a venkovských domácností pevnou telefonní linkou, velké rozdíly nejsou ani v počtu mobilních telefonů. Vybavení městských domácností osobním počítačem a připojením na internet bylo mírně vyšší než okresní průměr. V ostatních obcích byl podíl vybavenosti osobním PC nižší pouze o 1,5 bodu než je okresní průměr, podíl domácností s připojením na internet je nižší dokonce o pouhých 0,5 bodu. Výraznější rozdíl byl ve vybavenosti domácností automobilem (z toho 2 a více) a jejich rekreačními možnostmi. Podíl domácností ve venkovských obcích vybavených automobilem byl o 9,1 bodu vyšší než u domácností ve městech, dvěma a více automobily o 4,3 bodu. Naopak o 8,1 bodu více městských domácností přikládalo větší váhu možnosti užívat rekreační objekt.

Tab. 13 Vybavení bytových domácností ve městech a v ostatních obcích v roce 2001