V  roce  1869,  při  prvním  z  pravidelných  sčítání  lidu,  bylo  v  okrese Rychnov nad Kněžnou v přepočtu na    dnešní   území   sečteno   102 346   obyvatel.   Do  roku  1890  se  jejich  počet  zvýšil  o  4,7 procent  na 107 150 obyvatel, tj. nejvyšší počet, jaký byl při jednotlivých sčítáních zjištěn. Od počátku dvacátého století pak počet obyvatel okresu postupně klesal až do roku 1950, kdy bylo v důsledku druhé světové války sečteno nejméně obyvatel  - 75 108. Od roku 1961 vývoj  počtu obyvatel v okrese v podstatě stagnuje.

Tab. 4 Vývoj počtu obyvatelstva ve městech a v ostatních obcích v letech 1961 – 2001 podle správního vymezení obcí k 1. 3. 2001

Okres Rychnov nad Kněžnou je z hlediska počtu obyvatel druhým nejmenším v  Královéhradeckém kraji. Počet obyvatel, včetně 327 osob s dlouhodobým pobytem, zjištěný v okrese k 1. 3.  2001 činil celkem 78 914 osob. Z tohoto počtu  bylo  38 676 mužů (49,0 %) a 40 238 žen (51,0%). Za čtyřicet let se počet obyvatel okresu zvýšil pouze o 977 osob. V období let 1970-1980 byl zaznamenán výraznější přírůstek, který činil 3,4 procenta, tj. 2 629 osob a byl způsoben jednak přírůstkem počtu novorozenců (jako důsledek propopulačních opatření z roku 1973) a jednak největším absolutním i relativním přírůstkem obyvatelstva stěhováním. Pro osmdesátá léta je pak typické snížení míry reprodukce a tím pokles přirozeného přírůstku obyvatelstva (počty narozených v tomto období byly s výjimkou dvou let každoročně nižší než počty zemřelých)  a  spolu  se  záporným saldem  migrace tak došlo k úbytku o 1,7 % obyvatel, tj. o 1 391 osob.

Uplynulé  desetiletí  je  charakteristické značným poklesem  živě  narozených  dětí.  V  roce  1991  jich bylo 1 076 a v roce 2000 již jen 761, tj.  téměř třicetiprocentní rozdíl. V desetileté časové řadě došlo ke snížení počtu živě narozených dětí pod jeden tisíc v roce 1993, a to až na 700 v roce 1996, což bylo za sledované období nejméně. V roce 2000 připadalo na tisíc obyvatel středního stavu pouze 9,7 živě narozených dětí oproti  roku  1991,  kdy  tato  hodnota  činila  13,7.  Shodný,  ale pomalejší vývojový trend byl zaznamenán za deset let také u zemřelých osob. Úmrtnost se v letech 1991-2000 proti předchozímu desetiletému období snížila z 13,7 na 11,5 promile. Od roku 1994 v desetileté časové řadě začal počet zemřelých mírně převyšovat  počty živě narozených, takže kladný přirozený přírůstek obyvatel 0,6 promile v roce 1991 se změnil na úbytek 1,0 promile v roce 2000. V letech 1991-2000 se počty živě narozených dětí pohybovaly v rozmezí 13,7 – 8,9  osob na tisíc obyvatel okresu, počty zemřelých od 13,1-10,6 osob.

Dalším faktorem ovlivňujícím demografický vývoj okresu, je migrace obyvatelstva. Za uplynulých deset let se z okresu vystěhovalo celkem 7 962 obyvatel a přistěhovalo  8 811 lidí, takže celkem přibylo 849 obyvatel. V celé desetileté časové řadě bylo saldo migrace vždy kladné.

Za celkový přírůstek obyvatelstva, který v uplynulých deseti letech činil pouhých 158 obyvatel, tak okres vděčí  pouze kladnému migračnímu saldu a svědčí o stagnaci v demografickém vývoji za posledních deset let.

Tab. 5 Bilance pohybu obyvatelstva v letech 1991 – 2000

Největší  obcí je okresní  město Rychnov nad Kněžnou, ve  kterém  bylo sečteno  celkem  11 736  obyvatel, v tom 5 636 mužů a 6 100 žen. Počet obyvatel ve městě se od roku 1961, především vlivem migračních přírůstků, neustále zvyšuje. Zatímco v roce 1961 činil podíl obyvatel města z celého okresu 9,3 %, v roce 2001 to bylo již 14,9 %. K nejvyššímu nárůstu došlo mezi sčítáními 1970-1980, a to o 26,9 % (2 133 osob). Naopak  nejnižší  nárůst  byl  zaznamenán právě za posledních deset let o 1,6 %, tj. pouhých 184 obyvatel. U ostatních osmi měst okresu (Borohrádek, Dobruška, Kostelec nad Orlicí, Opočno, Rokytnice v Orlických horách,  Solnice,  Týniště nad Orlicí a Vamberk) byl vývoj v počtu obyvatel za posledních deset let rozdílný. S výjimkou Dobrušky a Rokytnice v Orlických horách došlo v ostatních městech proti sčítání v roce 1991 k úbytku obyvatel, nejvíce  jich ubylo v Kostelci nad Orlicí a v Opočně. K podstatnému přírůstku naopak došlo v Rokytnici v Orlických horách (o 28,0 %, tj. 549 obyvatel).

V ostatních  obcích  okresu  žilo  v  době  sčítání  celkem  41,6 % obyvatel okresu. Proti roku 1961 se jedná o  úbytek deseti procentních bodů (za čtyřicet let ubylo z venkovských obcí 7,4 tis. osob), proti roku 1991 byl zaznamenán přírůstek 17 osob, tj. 0,1 %.  Na celkovém přírůstku obyvatelstva okresu za deset let ve výši 158  osob  se  tak  podílí  především  přírůstek  obyvatel  ve  městech  Rychnov  nad  Kněžnou,   Dobruška a Rokytnice v Orlických horách.

Populační vývoj se v celé České republice dlouhodobě projevuje poklesem porodnosti, dlouhodobým poklesem úmrtnosti a prodlužováním střední délky života, neboli je charakterizován jako proces demografického stárnutí. Výrazně klesá podíl dětí a naopak vzrůstá zastoupení starších složek obyvatelstva. I když populace rychnovského okresu patří mezi obyvateli Královéhradeckého kraje k nejmladší a celkový průměrný věk byl 38,4 let (muži 36,7 let a ženy 40,0 let), obyvatelstvo postupně stárne. Za deset let se průměrný věk zvýšil celkem o 2,1 roku, u mužů o 2,1 roku, u žen o 2 roky a střední délka života se prodloužila u mužů z 68,0 let na 71,8 let a u žen z 74,8 let na 78,1  let.

Tab. 6 Obyvatelstvo podle pohlaví a základních věkových skupin v letech 1970 – 2001

Věková skladba obyvatelstva se v okrese za čtyřicet let významně změnila. V roce 1961 představovala dětská  složka  obyvatelstva  23,8  %  populace,  v roce  1970  klesla  na  20,7 % (vlivem nízké porodnosti na sklonku padesátých až do poloviny šedesátých let) a v roce 1980 dosáhla svého maxima 23,9 %, kdy se projevily důsledky  propopulačních  opatření z roku 1973. V roce 1991 se již projevil úbytek narozených dětí a podíl předproduktivní složky obyvatelstva snížil na 21,5 %. Minima dosáhl při posledním sčítání v roce 2001, a to pouhých 17,0 %.

Ve skupině osob v produktivním věku (15-59 let) došlo k opačnému vývoji. Podíl obyvatelstva se v této věkové skupině mírně zvyšoval, za posledních deset let pak výrazně (vlivem přesunu ještě početně silných ročníků z předproduktivní složky) z 59,8 % na 64,6 % (o 3 882 osob). Podíl obyvatelstva v  poproduktivním věku se od roku 1980 naopak pomalu snižuje, za posledních deset let o 173 osob starších 60 let.

Se stagnací přírůstku obyvatelstva v posledních deseti letech tedy souvisí populační stárnutí, které se zatím projevilo v úbytku dětí do 14 let a v přírůstku obyvatelstva v produktivním věku. Pokles počtu osob v poproduktivním věku je zanedbatelný. Poměr obyvatelstva v poproduktivním věku a obyvatelstva věku předproduktivního, tzv. index stáří, se v okrese Rychnov nad Kněžnou postupně zhoršuje. Z demografického hlediska je optimální stav, když je index stáří roven 100, případně je nižší než uvedená hodnota. V intercenziálním období se uvedený podíl v okrese zhoršil o 21,7 bodu z 86,8 na 108,5. Osoby ve věku 60 a více let o více než jeden tisíc převyšují počet dětí ve věku 0-14.

Nejpočetnější pětiletou věkovou skupinou jsou v okrese osoby z ročníků demografické vlny sedmdesátých let, v době sčítání 2001 ve věku 25-29 let (6 783 osob, tj. 8,6 % z úhrnu obyvatelstva). V předproduktivním věku je nejpočetnější skupina dětí ve věkovém rozpětí 10-14 let (5 053 dětí, 6,4 %), nejméně dětí je ve věku 0-4 roky (4,7 %). V poproduktivním věku pak převládají osoby ve věku 60-64 let (3 466 osob, 4,4 %).

Po několik desetiletí si ženy udržují, především z důvodu nižšího průměrného věku dožití mužů, větší zastoupení v populaci, i když se tento rozdíl stále snižuje (z 51,7 % v roce 1970 na 51,0 % v roce 2001). Poměr  pohlaví  se  vyvíjí  podle  různých  věkových  skupin. V předproduktivním  věku  převládají  chlapci ve všech pětiletých skupinách, a to v úhrnu o 359 osob. Stejně tak v produktivním věku, kdy mužů je o 773 více  než  žen;  také  v  této  kategorii  (s výjimkou pětileté věkové skupiny 45-49 a 55-59 let) je mužů více  ve všech zbývajících věkových skupinách. Se vzrůstajícím věkem se převaha žen zvětšuje, v poproduktivní věkové skupině nad 60 let je žen více celkem o 2 699 s tím, že převyšují počet mužů ve všech pětiletých věkových skupinách. Z  toho nejvíce v pětileté věkové skupině 75-79 (žen je více o 775, tj. o 87,7 %) a 70-74 (o 559 žen, tj.o 41,1 %  více než mužů).

Složení obyvatel podle pohlaví a věku ovlivňuje s dalšími sociálně-ekonomickými faktory i rodinný stav obyvatelstva staršího 15 let. Ve srovnání s rokem 1991 se výrazně změnila struktura osob podle rodinného stavu: stoupl počet svobodných mužů i žen, klesl počet ženatých a vdaných a u obou pohlaví se zvýšil počet rozvedených.  V době  sčítání  2001  žilo  v  manželství  58,9  %  mužů  (o 7,9 bodu méně než v roce 1991) a  55,5  % žen (o 5,9 bodu méně než v roce 1991) starších 15 let. Podíly svobodných naproti tomu stouply na 29,8 % u mužů (o 4,9 bodu) a na 20,3 % u žen (o 4,4 bodu více proti roku 1991). Zastoupení rozvedených mužů  a  žen  v populaci se u mužů zvýšilo oproti minulému sčítání ze 4,6 % na 7,6 % a u žen z 5,6 % na 8,5 %. Nejvyšší podíl rozvedených připadá na věkovou skupinu 45-49 let u mužů i u žen (před deseti lety byl nejvyšší podíl u věkové  skupiny  40-44 let u obou pohlaví). Na celkovém počtu 5 265 rozvedených  se  více  podílejí  ženy  (54,4 %)  než muži. Naopak zastoupení ovdovělých se jak u mužů, tak i u žen snížilo – u mužů o 0,5 bodu na 3,1 % a u žen o 1,7 bodu na 15,3 %. Mezi ovdovělými jsou však velké rozdíly podle pohlaví. Celkový počet ovdovělých byl 6 131 osob, z toho 972 mužů a 5 159 žen. Nejvíce vdov, více než jedna pětina, je ve věkové skupině 75-79 let, ovdovělých mužů je nejvíce, téměř jedna čtvrtina, ve věkové skupině 80 a více let.

Při  porovnání struktury obyvatelstva podle rodinného stavu ve městech a na venkově je podíl svobodných ve městech v podstatě shodný s okresním průměrem, na venkově je podíl svobodných mírně vyšší. Nejvýraznější  je  rozdíl  v podílu  rozvedených  osob,  o  2,5 bodu je vyšší v populaci měst než na venkově, a v podílu ovdovělého obyvatelstva, kdy z důvodu vyššího věkového průměru populace je jejich zastoupení na venkově o 1,1 bodu vyšší než ve městech.

Ve složení obyvatelstva podle jednotlivých národností nedošlo během deseti let k žádným výraznějším změnám. Na území rychnovského okresu jednoznačně převládá obyvatelstvo české národnosti, ke kterému se hlásí 95,9 % obyvatel. Občanů slovenské národnosti bylo sečteno celkem 1 018, tj. 1,3 % z celkového počtu obyvatel okresu (v roce 1991 byl jejich počet o 654 vyšší, podíl činil 2,1 %). Další početnější skupinou bylo obyvatelstvo polské národnosti (celkem 281, tj. 0,4 %). Ze zbývajících občanů, kteří se hlásí k cizí národnosti, nepřekročilo ani u jedné z nich zastoupení v populaci okresu dvě desetiny procenta. Při sčítání 1991 se poprvé sčítaly osoby hlásící se k národnosti moravské a slezské (celkem bylo sečteno 366 těchto osob a jejich podíl z celkového počtu obyvatel činil 0,5 %). Při sčítání 2001 se k těmto dvěma národnostem přihlásilo pouze 195 lidí ( tj. 0,2 %), z původního německého obyvatelstva v pohraniční části okresu zůstalo 142 občanů (0,2 %). Na základě vlastního vyjádření se přihlásilo k romské národnosti celkem 187 občanů (0,2 %) a zhruba stejné množství osob k národnosti ukrajinské. 

Podle výsledků sčítání 2001 tvoří 99,1 % populace rychnovského okresu občané České republiky, z nich  pak  118  uvedlo dvojí občanství (jedno jako občanství ČR). V roce 1991 tvořily  občané České republiky 98,2 %, cizích státních příslušníků bylo 1 384, tj. 1,8 %. V roce 2001 bylo v okrese sečteno 708 osob  s trvalým, příp. dlouhodobým pobytem, které uvedly jiné státní občanství než ČR. Z nich bylo nejvíce občanů Polska (240 osob), Slovenské republiky (148) a Ukrajiny (139). Téměř dvě třetiny cizích státních  příslušníků  je  soustředěno ve městech, stejně jako občané, kteří uvedli dvojí státní občanství.

Jako podklad pro sledování aktuální cílové migrace v době od narození se při sčítání zjišťovalo trvalé bydliště matky v době narození sčítané osoby. Ze zpracování tak byly získány údaje za obyvatelstvo narozené   v   místě   stávajícího   trvalého   bydliště,   v jiné  obci  okresu  trvalého  bydliště, v jiném okrese a za obyvatelstvo narozené na Slovensku a v zahraničí. Tento údaj se zjišťoval poprvé při sčítání v roce 1991. V okrese Rychnov nad Kněžnou žije 48 % obyvatel v obci, ve které se narodili, a další čtvrtina obyvatel v jiné obci téhož okresu. Rodáků je tedy v rychnovském okrese více než 72 %  z celkového počtu obyvatel a svědčí to o malém migračním pohybu obyvatelstva. Více než pětina obyvatel  okresu  se  narodila  v jiném okrese České republiky a z nich pak většina v okresech mimo Královéhradecký kraj. Pouze 2,1 % osob uvádí jako své bydliště Slovensko, v cizině se narodilo 1,2 % obyvatel, což odpovídá i malému podílu obyvatel  jiných  národností  v  okrese.  Tyto  zjištěné  údaje  jsou  na  nepatrné výjimky shodné s výsledky ze sčítání v roce 1991. V obci svého bydliště se narodili častěji muži, ženy z důvodu následování manžela po sňatku uvedly jako častější místo bydliště v době svého narození v jiné obci okresu nebo i v jiném okrese.

Jednou  z otázek  sčítání bylo zjištění náboženského  vyznání  obyvatelstva  s  tím,  že  byl navíc zjišťován i údaj o  počtu  obyvatel  bez  vyznání  a těch, kteří odmítli na tuto otázku odpovědět. Lidé se mohli poprvé od roku 1950 svobodně přihlásit k jakémukoliv náboženství až při sčítání v roce 1991, což mělo za následek vysoké počty občanů hlásících se k církvím, zejména k římskokatolické. Údaje zjištěné v roce 2001 již byly podstatně  odlišné.  Zatímco v roce 1991 bylo procento věřících občanů v okrese Rychnov nad Kněžnou 46,8 % (36 856 obyvatel),  o  deset let později jejich podíl klesl  na 33,0 %. Na  celkovém   počtu  věřících  26 067 obyvatel se 43,3 % podíleli muži a 56,7 % ženy.  Naopak zatímco v roce 2001 uvedlo 58,0 %, že jsou bez vyznání, před deseti lety to bylo 37 procent obyvatel. O sedm procentních bodů se také snížila kategorie nezjištěno. Do ní však byla zahrnuta i ta část obyvatel, která mohla využít možnost vyplnit či nevyplnit odpověď podle svého rozhodnutí. Z úhrnu osob, které se přihlásily k některému vyznání, bylo nejvíce římských katolíků,  28,1 % z úhrnu obyvatelstva a 85,2 % z počtu věřících. Další početně větší skupinu tvořily  osoby,  které  se  přihlásily  k  Církvi československé husitské a k Církvi českobratrské evangelické (3,4 %,  resp.  3,2  %  z počtu  věřících). K  náboženskému vyznání se hlásí převážně lidé ve věku nad 60 let, a to více než dvě třetiny osob v jednotlivých pětiletých věkových skupinách, z dětí do 15 let přihlásili rodiče k náboženskému vyznání zhruba 17 procent z celkového počtu této věkové skupiny. Ve všech věkových skupinách byl podíl věřících žen vyšší než podíl věřících mužů.

Podíl věřících obyvatel byl tradičně vyšší ve venkovských obcích. V rychnovském okrese převyšoval tento podíl okresní průměr o 6,5 procentního bodu (v tom mužů věřících bylo 35,6 % a žen 43,4 % ze všech obyvatel), 87,7 % z věřícího obyvatelstva v ostatních obcích se přihlásilo k Církvi římskokatolické. Naopak 28,4 % věřících ve městech okresu bylo pod okresním průměrem o 4,6 bodu. Nejméně věřících bylo v Rokytnici v Orlických horách, zhruba pětina obyvatel, a dále v okresním městě Rychnově nad Kněžnou (25,2 %) a v Týništi nad Orlicí (25,5 %).

V období mezi roky 1991 a 2001 došlo v okrese k dalšímu zvýšení úrovně vzdělání obyvatelstva. Bylo to způsobeno jednak přírůstky absolventů středních a vysokých škol, na druhé straně pak úbytkem obyvatelstva  nejstarších populačních ročníků se základním vzděláním. Vyšší než základní vzdělání mělo více než tři čtvrtiny obyvatelstva okresu staršího 15 let (82,3 % mužů a 70,6 % žen). V porovnání s rokem 1991 došlo  ke zvýšení tohoto podílu o 10,3 bodu. Podíl  vysokoškoláků  vzrostl  proti předchozímu sčítání  ze 4,8 % na 6,3 %, dále se zvýšil podíl absolventů středních škol s maturitou (včetně učňovských škol s maturitou), a to z 21,9 % na 27,1 % z obyvatelstva staršího 15 let. Naopak došlo ke snížení počtu vyučených o téměř 10 bodů. Z hlediska věku dosahují nejvyšší úrovně vzdělání  obyvatelé ve věku 20-24 let, kdy z celkového počtu osob v tomto věku má více jak polovina úplné střední vzdělání s maturitou. Značné rozdíly   jsou  v   úrovni     vzdělání   podle  pohlaví.  Podíl  žen  je   vyšší   u   skupiny  osob   se  základním a středoškolským vzděláním, muži mají vyšší zastoupení ve skupině vyučených a vysokoškolsky vzdělaných osob.

Z obyvatelstva staršího 15 let byl v roce 2001 každý čtvrtý občan okresu vyučen, každý třetí měl středoškolské a každý patnáctý vysokoškolské vzdělání.

Tab. 7 Obyvatelstvo ve věku 15 let a více podle pohlaví a nejvyššího ukončeného vzdělání v letech 1980 – 2001

Absolutně i relativně nejvyšší počet středoškoláků (33,9 %) a vysokoškoláků (9,4 %) byl zjištěn v populaci okresního města, kde je pro kvalifikované osoby větší počet pracovních příležitostí. Výrazněji nad průměrem okresu je  vzdělanostní úroveň i ve městech nad 5 tisíc obyvatel – v Dobrušce, Kostelci nad Orlicí a Týništi nad Orlicí a v  třítisícovém Opočně. Ve venkovských obcích byl  proti okresnímu průměru vyšší podíl osob se základním vzděláním a vyučených.

Devadesátá léta jsou v rychnovském okrese, tak jako v celé České republice, charakterizována poklesem úhrnné plodnosti (tj. počtu dětí, které by se ženě narodily za předpokladu nezměněné plodnosti daného roku po celý reprodukční věk 15-49 let). Zatímco na počátku devadesátých let činil tento ukazatel v okrese 1,89 dítěte,   v letech  1998-2000  to  bylo  již pouze 1,20 dítěte. Také  procento  úhrnné  plodnosti  realizované do 25  let  se  snížilo z  59,4 %  na  37,9  %; s tím souvisí i vyšší průměrný věk matek, který se v okrese zvýšil během deseti let z 24,7 na 26,9 let. Základními důvody tohoto poklesu jsou mimo jiné individuální přizpůsobení západoevropskému  modelu rodiny, tj. nárůst významu vzdělání, kariéry v zaměstnání, nové rozdělení rolí v rodině, na druhé straně pokles sociální úrovně rodin s dětmi, obtížná zaměstnanost matek s malými dětmi, nedostatek bytů finančně dostupných mladým rodinám, s čímž souvisí i nižší míra sňatečnosti.

Znatelný pokles porodnosti z 13,7 promile v roce 1991 na 9,7 promile v roce 2000 je do jisté míry ovlivněn snížením počtu vdaných žen.  K 1. březnu 2001 bylo v okrese sečteno 33 719 žen starších 15 let, z toho jich bylo 18 705 (55,5 %) vdaných. Proti roku 1991 to je snížení o 1 079 vdaných žen, o 6,3 bodu. Počet i podíl vdaných žen se velmi výrazně snížil v nejmladších věkových skupinách. Struktura vdaných žen podle počtu narozených dětí vykazuje v okrese za tři desetiletí obdobný vývojový trend. Neustále se zvyšuje podíl vdaných žen se dvěma dětmi, za deset let o více než 4 body na 54,8 %, na úkor podílu žen s třemi a více dětmi, který se stále zmenšuje. Zatím se postupně snižuje také podíl rodin s jedním dítětem a rodin bezdětných. Model dvou dětí v rodině narozených za reprodukční období ženy je pro populační chování dlouhodobě charakteristický. Významný vliv na snížení porodnosti mají svobodné ženy, jejichž počet se proti roku 1991 zvýšil o  1700, tj. o 4 procentní body a z kterých  bylo 46 % ve věku 20-29 let.

V letech 1970-1991 nebyly odchylky mezi jednotlivými sčítáními v ekonomické aktivitě obyvatelstva nijak významné na rozdíl od posledních deseti let, kdy se promítly společenské a ekonomické změny po listopadu 1989.

Tab. 8 Obyvatelstvo podle pohlaví a ekonomické aktivity v letech 1991 a 2001

Počet ekonomicky aktivních osob činil v době sčítání 39 331 osob, tj. 49,8 % z celkového počtu obyvatel. Stav ekonomicky aktivních obyvatel se za deset let snížil o 1 809 osob, tj. o 4,4 %, počet ekonomicky neaktivního obyvatelstva se naproti tomu o 1 415 obyvatel (o 3,8 %)  zvýšil. Údaje o ekonomické aktivitě obyvatelstva  však  nejsou  s  rokem 1991 zcela srovnatelné z důvodu metodických změn, došlo ke změně ve struktuře ekonomicky aktivního i ekonomicky neaktivního obyvatelstva.

Na celkovém úbytku pracujícího obyvatelstva ve výši zhruba 3,5 tis. osob se nejvíce podílelo snížení počtu žen na mateřské dovolené, a to celkem o 2 tis.  Tento úbytek byl způsoben zmíněnou změnou metodiky, kdy do počtu pracujících obyvatel byly zahrnuty pouze ženy na mateřské dovolené v trvání 28 resp. 37 týdnů, zatímco před deseti lety sem byly zahrnuty i ženy na další mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající rodičovský příspěvek. Výrazně poklesl počet pracujících důchodců o 1,3 tis. osob. V roce 1991 činil podíl pracujících důchodců z ekonomicky aktivního obyvatelstva 6,4 %, v roce 2001 to bylo 3,3 %. Na druhé straně se o více než 1,5 tis. zvýšil počet osob hledajících zaměstnání: před deseti lety  činil  jejich podíl 1,3 %, v roce 2001 počet osob hledajících zaměstnání o 1 659 přibyl a podíl se zvýšil na 5,6 % z osob ekonomicky aktivních. S tím souvisí i vzrůst míry nezaměstnanosti v okrese (ze 4,49 % v roce 1991 na 5,58 % v roce 2001).

Pokles  ekonomicky aktivního  obyvatelstva  je dán  nárůstem ekonomicky neaktivních osob, za deset let o 1,4 tis. osob. Nejvíce přibylo nepracujících důchodců, celkem 2,5 tis., jejich podíl se zvýšil z 41,0 % z osob ekonomicky neaktivních v roce 1991 na 45,8 % v roce 2001. Již zmíněnou změnou metodiky přibyly osoby s vlastním zdrojem obživy (1 osoba v roce 1991, 1 529 osob v roce 2001). Do této skupiny byly přesunuty ženy na další mateřské dovolené a osoby pobírající rodičovský příspěvek. Zvýšil se také počet osob v domácnosti, z 230 na 562 osob. Ve struktuře ekonomicky neaktivních osob na druhou stranu výrazně ubyli děti, žáci, studenti a učni, což souvisí s vysokým úbytkem dětské složky v populaci okresu.

Intenzita ekonomické aktivity (tj. podíl ekonomicky aktivních z počtu žijících osob v příslušných věkových skupinách) byla v rychnovském okrese největší ve věkové skupině 35-39 a 40-44 let, kdy z tisíce osob v daném věku bylo shodně 921 osob ekonomicky aktivních. Muži byli nejvíce ekonomicky aktivní ve věkové skupině 30-34, celkem 961 mužů, ženy pak ve věkové kategorii 45-49, a to 900 žen z tisíce. Proti roku 1991 nastal  v intenzitě  ekonomické  aktivity  jednak  pokles  počtu zaměstnaných osob celkem a jednak posun ve věkových kategoriích. Pro srovnání byla v roce 1991 nejvyšší ekonomická aktivita celkem ve věkové kategorii  25-29  let,  celkem  975  osob,  u mužů pak byla nejvyšší ve věkové skupině 35-39 let (986 mužů) a  u  žen  v  kategorii  25-29  let (965 ekonomicky  aktivních  žen  z  tisíce).  Míra  ekonomické  aktivity  byla u mužů 69,2 % a u žen 51,4 %.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo z hlediska struktury vzdělání v podstatě kopíruje vzdělanostní strukturu obyvatelstva. Od sčítání v roce 1980 výrazně přibylo ekonomicky aktivního obyvatelstva se středoškolským a vysokoškolským vzděláním na úkor ekonomicky aktivního obyvatelstva se vzděláním základním. Shodné složení má  i  vzdělání ekonomicky aktivního obyvatelstva podle pohlaví: základní má 7,3 % mužů (ženy 11,5  %),  53 %  mužů  je  vyučených   (žen 38,9 %), středoškoláků  je  necelých  30 % (žen více než 40 %) a vysokoškoláků 9,3 (o 1,4 procentního bodu více než žen).

Z hlediska postavení v zaměstnání pracovala převážná většina ekonomicky aktivního obyvatelstva, 80,9 %, jako zaměstnanci v pracovním a služebním poměru, (78,1 % mužů a 84,5 % žen). Další významnou skupinou  byly  samostatně činné osoby, z ekonomicky aktivního obyvatelstva to bylo 10,6 % (13,4 % mužů a  6,9 % žen)  a  zaměstnavatelé –  3,1 %  (4 % mužů  a  2 %  žen).  Struktura podle sociálního složení se za deset let výrazně změnila. Přibyla skupina zaměstnavatelů (nárůst 3 procentní body), přibylo samostatně činných osob (z 2,1 % na 10,6 %), naopak výrazně ubylo, o téměř 8 bodů, členů produkčních družstev. Vzdělanostní struktura populace se odrážela i v jednotlivých společenských skupinách: dvě třetiny zaměstnavatelů mělo středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, více než polovina samostatně činných osob je vyučená a zhruba třetina má střední vzdělání, zaměstnanci v pracovním poměru jsou složeny z téměř poloviny z vyučených, z jedné třetiny mají středoškolské vzdělání a necelých 9 procent tvoří vysokoškoláci.

V období 1991–2001 pokračoval v odvětvové zaměstnanosti trend z předchozího období, tj. zejména  výrazný pokles zaměstnanosti v primární sféře (zemědělství, lesnictví), v sekundární sféře zaměstnanost v okrese stagnovala. V průmyslu dále pokračoval úbytek počtu zaměstnaných, ve stavebnictví se počet zaměstnaných naopak zvýšil  (i když v době sčítání, tj. v březnu se zaměstnanost ve stavebnictví zvyšuje vždy z důvodu zahájení sezonních prací). S rozvojem terciární sféry (především obchodu, cestovního ruchu) došlo k výraznému zvýšení podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v této oblasti. V primární a sekundární sféře převládala zaměstnanost mužů, v terciární (vlivem feminizace školství, kultury,sociální péče, obchodu a služeb, ale i ve státní správě) naopak zaměstnanost žen.

Tab. 9 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické činnosti v letech 1980 – 2001

Nejvyšší  podíl  z  ekonomicky  aktivních  obyvatel  v rychnovském  okrese,  téměř   jednu   čtvrtinu,   tvořili ve struktuře zaměstnání podle hlavních skupin klasifikace zaměstnání řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé a opraváři, z nich téměř tři čtvrtiny mužů (z této skupiny bylo nejvíce strojírenských dělníků). Techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci se podíleli na skladbě jednou pětinou, z nich bylo nejvíce pomocných odborných pracovníků a dále pracovníků v technických oborech. Do této skupiny patřili také pedagogičtí, zdravotničtí a jiní pomocní pracovníci a následkem toho převažovaly v této skupině ženy. Vysoké procento žen bylo zaměstnáno ve službách a obchodě, tato skupina se podílela na zaměstnanosti v okrese zhruba deseti procenty.

Při sčítání v roce 2001 byla poprvé zjišťována také otázka o druhém případně dalším zaměstnání pracujících  obyvatel.  Z  celkového počtu ekonomicky aktivních jich vykonávalo druhé (další) zaměstnání 4,9 %. Při srovnání podle pohlaví mělo druhé zaměstnání 6,1 % mužů (z ekonomicky aktivních) a 3,4 % žen (z ekonomicky aktivních žen). Z celkového počtu těch, kteří druhé zaměstnání vykonávali, převažovali muži –  70 %. Větší procento těchto osob bylo zjištěno ve městech z důvodu více pracovních příležitostí. Absolutně  i  relativně  nejvíce  osob  vykonávalo  druhé  (další) zaměstnání v okresním městě Rychnově nad Kněžnou, téměř pětina ze všech, kteří další zaměstnání vykonávali.

Celkem 33 469 osob, tj. 90,1 % ze zaměstnaných obyvatel okresu do zaměstnání dojíždělo nebo docházelo, do škol pak dalších 13 959 žáků a studentů. Převážná většina vyjíždějících za prací (42,1 %) měla cíl dojížďky uvnitř vlastní obce (ve svém trvalém bydlišti), dalších 39,6 % uvnitř vlastního okresu. Zhruba devět procent zaměstnaných osob pracovalo v jiných okresech vlastního kraje, dalších sedm procent dojíždělo za prací do jiného kraje. Dojížďka mužů měla nejvyšší intenzitu uvnitř vlastního okresu. U žen byla intenzita všech typů dojížďky nižší než u mužů a ženy pracovaly převážně v obci trvalého bydliště. Denně mimo  obec  trvalého  bydliště  vyjíždělo  47,5 %  ze  všech  dojíždějících  do  zaměstnání  a   35,4  % žáků a studentů. Průměrná doba cesty jim trvala převážně od 15 do 29 minut.

Z celkového počtu nezaměstnaných v okrese, tj. z 2 200 osob (5,6 % z ekonomicky aktivního obyvatelstva), tvořily z hlediska věkové struktury více než pětinu osoby v kategorii 20-24 let (stejný počet mužů i žen). Vyšší procento nezaměstnaných se dále projevilo ve věkových skupinách 25-29 a 30-34 let (15,5 %, resp. 13,0 %). V dalších věkových kategoriích byl počet nezaměstnaných téměř shodný, pohyboval se okolo deseti procent. Zhruba 7 % nezaměstnaných byli absolventi škol ve věku 19 až 29 let. Nezaměstnaných žen bylo téměř o pět procent více než mužů, věková skladba jak u mužů tak u žen vykazovala obdobnou tendenci. Zjištěná struktura nezaměstnaných z hlediska postavení v zaměstnání neodpovídala zcela skutečnosti, protože více než třetina nezaměstnaných neodpověděla v dotazníku na otázku posledního vykonávaného zaměstnání. Ze zbývajících odpovědí vyplynulo, že nejvyšší procento nezaměstnaných bylo ve skupině pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, v kategorii provozních pracovníků a dále administrativních pracovníků – úředníků.

V okrese Rychnov nad Kněžnou bylo k 1. 3. 2001 celkem 17 319 ekonomicky aktivních žen, tzn. že jejich podíl z celkového počtu žen v okrese činil  43,0 %. V porovnání s rokem 1991 se počet ekonomicky aktivních žen o 2 300 snížil. Zároveň tak došlo i ke snížení intenzity ekonomické aktivity žen. Zatímco v roce 1991 bylo 483 žen z jednoho tisíce všech žen ekonomicky aktivních, o deset let později to již bylo 430. V roce 1991 připadlo na 1000 zaměstnaných mužů 912 žen, v roce 2001 to bylo pouze 787 žen. Tento pokles byl však způsoben také již zmíněnou změnou metodiky – v roce 1991 byly do počtu ekonomicky aktivních zahrnovány i ženy na tzv. další mateřské dovolené a osoby pobírající rodičovský příspěvek, zatímco v roce 2001 byly sečteny jako ekonomicky neaktivní.

Ekonomická aktivita žen je závislá i na rodinném stavu a na počtu závislých dětí. Ekonomicky aktivních žen  se  závislými dětmi  bylo   v okrese  sečteno  celkem   8 696,  tj. o 2 393 méně než před deseti lety. Na celkovém počtu ekonomicky aktivních žen se podílely 50,2 %, z celkového počtu žen jich byla zhruba pětina. Vrchol  ekonomické  aktivity  žen se  závislými  dětmi zůstal  ve  srovnání  s předchozím   obdobím ve stejné věkové kategorii 35-44 let, došlo však k výraznému přesunu z věkové skupiny do 24 let (pouhých 3,7 % žen proti 11,6 % v roce 1991) do  věkové skupiny 45 a více let (z 11,0 % v roce 1991 na 17,3 % v roce 2001).  Počet ekonomicky neaktivních žen se závislými dětmi se proti roku 1991 naopak o více než tisíc zvýšil na 2 231. Z celkového počtu žen tvořily 5,5 % a zhruba třetina z nich byla ve věku 25-29 let. Nejvíce jich mělo dvě děti (mladší ve věku 0-2 roky) a nebo jedno dítě nejčastěji ve věku 0-2 roky.

Zvláštní  pozornost  zaslouží ekonomická aktivita vdaných žen se závislými dětmi. Z jejich celkového počtu  7 248  jich  mělo  40 %  jedno  závislé  dítě, více než polovina těchto žen měla dvě závislé děti a 9 % žen tři a více závislých dětí. Největší skupina z ekonomicky aktivních vdaných žen se závislými dětmi jsou ženy se dvěma dětmi ve věku 6-14 let, přičemž se opět jednalo o ženy ve věku 35-44 let. Jako druhá nejpočetnější  skupina  byly  ženy  ve věku 45 a více let s jedním dítětem ve věku 15 a více let a dále ženy ve věku 35-44 let s jedním dítětem ve věku 6-14 let. K datu sčítání pracovalo z tisíce vdaných žen se závislými dětmi 793 žen, v tom vdaných žen s jedním dítětem  777, se dvěma dětmi  826 a se třemi a více dětmi  698 žen.