1. Charakteristika okresu a vývoj sídelní struktury
1.1 Charakteristika okresu
Okres Rychnov nad Kněžnou se
rozkládá na východě Královéhradeckého kraje. Na západě sousedí s okresem
Hradec Králové, na severu s okresem Náchod. Jižní hranici má
s Pardubickým krajem (s okresy Pardubice a Ústí nad Orlicí) a na východě
sousedí s Polskem. Svojí rozlohou 998 km2 je druhým největším okresem
v kraji (za okresem Trutnov). Zabírá jednu pětinu rozlohy kraje a z
důvodu poměrně řídkého osídlení má nejnižší hustotu obyvatelstva ze všech
okresů kraje (79 obyvatel na 1 km2 ). Počtem obyvatel 78 914
je rychnovský okres druhým nejmenším v Královéhradeckém kraji (nejmenší je
okres Jičín), na jeho území žije pouze 14,3 procenta obyvatel kraje.
Povrch okresu tvoří
v jihozápadní oblasti roviny, ve střední pahorkatiny, které posléze
přecházejí v horský masív Orlických hor. Nejnižším bodem v okrese je
místo u Týniště nad Orlicí (246 m nadmořské výšky), nejvyšším pak Velká Deštná
(nejvyšší hora Orlických hor) s 1 115 m nadmořské výšky. Tyto výškové
rozdíly se projevují i v rozdílnosti podnebí. Na jihozápadě je podnebí
mírné, v oblasti Orlických hor je podnebí drsnější.
Povodí okresu tvoří tři hlavní
řeky: Divoká Orlice, Zdobnice a Bělá s hlavními přítoky Rokytenkou,
Kněžnou, Klausou a Dědinou. Území okresu náleží do povodí řeky Labe. Vodní
plochy tvoří z celkové rozlohy okresu pouze 1,1 %.
Dopravní síť okresu
charakterizují dva dopravní tahy: z Hradce Králové přes Týniště nad
Orlicí, Kostelec nad Orlicí,
Vamberk směrem na
Šumperk. Druhý pak
z Náchoda přes Dobrušku,
Rychnov nad Kněžnou a Vamberk do
Ústí nad Orlicí a do Brna.
Z celkové rozlohy okresu
tvoří 54,5 % zemědělská půda, ze které dvě třetiny zabírá orná půda a zhruba
třetina je trvale zatravněná. Téměř 37 procent plochy okresu je pak pokryto
převážně jehličnatými (z více než
osmdesáti procent) a listnatými lesy (16,8 % celkové plochy dřevin).
Početní stavy obyvatelstva se od
poloviny dvacátého století, kdy bylo v okrese (v dnešních hranicích)
sečteno nejméně obyvatel, velice pozvolna zvyšovaly, v posledních dvaceti
letech vývoj v počtu obyvatelstva v podstatě stagnuje.
Z celkového počtu 83
samostatných obcí rychnovského okresu jich má 9 statut města. Ve struktuře obcí
převládají dlouhodobě obce s počtem obyvatel 200-499 (38,6 %), malé obce
do 199 obyvatel (22,9 %) a obce s počtem obyvatel 500-999 (21,7 %). Na
základě Zákona č. 314/2002 Sb. o
stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí
s rozšířenou působností bylo na území okresu vytvořeno sedm územních
obvodů pro pověřené obecní úřady Rychnov nad
Kněžnou, Dobrušku, Kostelec
nad Orlicí, Opočno,
Rokytnici v Orlických
horách, Týniště nad Orlicí a Vamberk a tři
územní obvody pro obce s rozšířenou působností: Rychnov nad
Kněžnou, Dobruška a Kostelec nad
Orlicí. Tyto obce jsou pověřeny výkonem vybraných funkcí státní správy;
stanovily každé obci, ke kterému pověřenému obecnímu úřadu a ke které obci
s rozšířenou působností přísluší.
Tab. 1 Obyvatelstvo podle územních obvodů pověřených
obecních úřadů
podle
stavu k 1. 3. 2001

Z hlediska struktury
podnikatelské sféry se v průběhu deseti let výrazně změnil počet i skladba
ekonomických subjektů - přibylo 6,4
tis. podniků, a to především vlivem vysokého nárůstu počtu soukromých podnikatelů
podnikajících dle živnostenského zákona, dále samostatně hospodařících
rolníků a obchodních společností, naopak počet státních podniků se snížil. Ke
konci roku 2001 bylo z celkového počtu zhruba 15 tisíc ekonomických subjektů na
území okresu 13 procent právnických a 87 procent fyzických osob. V členění
podle odvětvové činnosti tvořily z celkového počtu 14 procent podniky
zabývající se zemědělstvím a lesnictvím, 14 procent průmyslové podniky a 9
procent stavební podniky. Více než čtvrtina podniků se zabývala obchodem.
Z ekonomicky aktivního
obyvatelstva pracovala více než jedna třetina osob ve zpracovatelském průmyslu,
a to
především ve výrobě
kovů a kovodělných výrobků,
výrobě strojů a
zařízení pro další
výrobu a dopravních prostředků, dále v potravinářském a textilním
průmyslu. Pracujících ve stavebnictví bylo zhruba osm procent a dalších sedm
procent se zabývalo zemědělskou výrobou.
Na více než 47 tisících
hektarech zemědělské půdy hospodařilo celkem 860 podniků, z nichž byla
více než polovina samostatně hospodařících rolníků. Ekonomický význam měly však
v okrese především podniky právnických osob obhospodařující zhruba 78
procent zemědělské půdy. Více než polovina zmíněných zemědělských podniků
v okrese se zabývala klasickou
zemědělskou výrobou představovanou kombinací rostlinné a živočišné výroby,
necelých 12 procent se věnovalo převážně rostlinné výrobě (zaměřené především na obiloviny, na
kukuřici a na řepku olejnou). Zhruba čtvrtina podniků měla převažující
živočišnou výrobu, která byla
zaměřena především na chov skotu (v okrese je nejvyšší
intenzita chovu skotu v kraji) a na chov prasat.
Pro jedinečnost krajiny,
zachovalost jednotlivých prvků a jejich vzájemnou vyváženost byly v roce
1969 Orlické hory vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí. Do plochy 204 km2
bylo zahrnuto podhůří a hlavní hřeben od Olešnice v Orlických horách až po
Zemskou bránu. Je zde také většina maloplošných chráněných území, z nichž
nejcennější je národní přírodní rezervace Bukačka, často nazývaná botanickou
zahradou Orlických hor. Celkem jsou na území okresu dvě národní přírodní
rezervace, 12 přírodních památek a 20 přírodních rezervací.
Mírné podnebí a v zimě
dostatek sněhové přikrývky jsou důvodem ke stále vzrůstající návštěvnosti
horských středisek Orlických hor. Region Rychnovska je dnes přitažlivou
turistickou a rekreační oblastí, kde se mimořádné bohatství kulturních památek
snoubí s malebnou krásou Orlických hor a krajiny podhůří. Rozmanitostí
přírodních krás a bohatstvím kulturních památek se řadí
k nejpozoruhodnějším místům české země. Přispívá k tomu i řada
šlechtických sídel převážně obklopených rozhlehlými parky se vzácnými
dřevinami.
1.2 Vývoj sídelní struktury
Pohraniční charakter území
okresu ovlivňuje jeho sídelní strukturu. V poválečném období docházelo
k postupnému vylidňování horských vesnic jednak v důsledku odsunu
německého obyvatelstva a dále jako důsledek přesunu pracovníků ze zemědělství
do průmyslu, který byl soustředěn do vnitřních částí okresu. Koncem padesátých
let započala správní koncentrace do spádových obcí a při územní reorganizaci
v roce 1960 došlo k zásadním úpravám – sloučením
rychnovského okresu
s podstatnou částí okresu Dobruška a Žamberk vznikly hranice nového okresu
Rychnov nad Kněžnou. V rozloze okresu do současné doby k podstatným
změnám již nedošlo.
Tab. 2 Základní údaje o obcích v letech 1961 – 2001

V období let 1961-1980 se
počet obcí v celé České republice z důvodu prohlubující se
centralizace administrativní správy postupně snižoval. V okrese Rychnov
nad Kněžnou vedla celkově nízká hustota osídlení k tomu, že se
původní počet obcí
v šedesátých letech snížil
pouze o čtyři, a to z 94 na 90. V sedmdesátých letech
zůstal počet obcí
zachován, ale počet
částí obcí byl redukován z 227 na 188. K největšímu spojování
obcí do větších
územních celků došlo
po sčítání v roce 1980 (s platností od 1. 1.
1981), kdy se počet obcí okresu snížil až na
61 při zachování 188 částí obcí. V období před komunálními volbami
na podzim 1990 došlo k opětovnému rozdělení - dezintegraci obcí a do sčítání
v roce 1991 vzniklo v okrese 22 nových obcí. Jejich celkový počet tak
dosáhl 83 a tento počet se za posledních deset let již nezměnil.
Na území okresu Rychnov
nad Kněžnou bylo
k 1. 3. 2001 celkem 83 obcí (z toho 9 se statutem města) a 187
částí obcí, ve kterých bylo sečteno celkem 78 914 obyvatel, tj. proti roku 1991
přírůstek 158 osob. V uplynulých deseti letech nedošlo v okrese k
podstatné změně v sídelní síti ani k výraznému pohybu obyvatelstva
mezi obcemi venkovského a městského typu. V malých obcích do 199 obyvatel
a s 200-499 obyvateli (celkem 51 obcí, tj. necelé dvě třetiny všech obcí
okresu) žije 12 641 osob, 16 % všech obyvatel okresu. Z jednotlivých
velikostních skupin zůstávají i nadále nejpočetnější obce s 200-499
obyvateli (38,6 % ze všech obcí), ve kterých žije zhruba 13,1 % obyvatelstva.
Téměř shodný počet obyvatel byl sečten v obcích s 500-999 obyvateli,
kterých je v okrese celkem 18 (zhruba pětina všech obcí).
Obcí s 1 000-1 999
obyvateli je v okrese celkem pět: Častolovice, České Meziříčí, Doudleby
nad Orlicí, Kvasiny a Skuhrov nad Bělou a žilo v nich v době sčítání
celkem 9,5 % obyvatel. Proti minulému sčítání se počet obyvatel v této
skupině snížil o více než jednu čtvrtinu. Tento úbytek byl způsoben přesunem
dvou obcí do jiných velikostních skupin. V obci Albrechtice nad Orlicí klesl
počet obyvatel pod jeden tisíc, Rokytnice
v Orlických horách naopak překročila hranici 1 999 a je započítána
v další velikostní skupině obcí s 2 000-4 999 obyvateli, tj.
Borohrádek, Opočno, Solnice, Vamberk a Rokytnice v Orlických horách.
Zvýšením počtu obcí v této velikostní skupině se zvýšil i počet obyvatel proti roku 1991. V těchto obcích
bylo sečteno celkem 14 687 obyvatel, tj. 18,6 % celkového počtu. Největší počet
obyvatel okresu, 39,8 %, je koncentrován
ve čtyřech obcích,
které mají více
než 5 000 obyvatel, tj. v Dobrušce, Kostelci nad Orlicí a Týništi nad
Orlicí a dále v okresním městě Rychnově nad Kněžnou.
Tab. 3
Obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí v letech 1980 – 2001
podle
správního vymezení k 1. 3. 2001

V průběhu deseti let došlo
k úbytku trvale bydlících obyvatel ve 49 obcích, a to celkem o 1 819 osob.
Absolutně nejvíce obyvatel ubylo v Kostelci nad Orlicí (275 osob), Týništi
nad Orlicí (196 osob), Vamberku (180 osob)
a Opočně (171 osob).
Relativně nejvíce osob
ubylo převážně v
malých obcích do 199
obyvatel a ve skupině s 200-499 obyvateli: v Dobřanech, Kounově,
Jahodově, Nové Vsi, Sedloňově a ve Zdobnici, kde byl zjištěn více než 15 %
úbytek. Ve zbývajících obcích se úbytek pohyboval do jedné desetiny.
|