K 1. 3. 2001 bylo v okrese Hradec Králové sečteno celkem 31 270 domů určených k bydlení, z toho 26 032, tj. 83,3 %  trvale obydlených a 5 238, tj. 16,7 % neobydlených domů. Proti roku 1991 se počet domů celkem zvýšil  o 1 124  domů,  přitom  počet  trvale  obydlených   domů   se  zvýšil  o   590,   neobydlených  o  534. Z domovního fondu okresu tvořil  více než jednu třetinu domovní fond města Hradec Králové.

Nárůst 534 neobydlených domů byl způsoben především nárůstem neobydlených domů sloužících k rekreaci (za deset let o 383 domů). Z celkového počtu 5 238 neobydlených domů jich bylo užíváno k rekreaci (byly bez trvale bydlících osob) 2 268, tj. 43,3 % a tvořily je pouze rodinné domy. Skutečně neobydlených domů tedy bylo téměř 3 tisíce a důvody jejich neobydlenosti byly následující: 30 % bylo nezpůsobilých k bydlení, pětina jich byla obydlena přechodně, 13 % bylo v přestavbě. Zbývajících 36 % bylo neobydleno z důvodu pozůstalostního nebo soudního řízení, nebyly obydleny po kolaudaci, z důvodu změny uživatele a z jiných důvodů. 

Tab. 14 Základní údaje o domovním fondu v letech 1961 – 2001

Ve skladbě trvale obydleného domovního fondu stejně jako před deseti lety převažovaly z 87 % rodinné domy, bytové domy tvořily 11,2 %. Z celkového počtu 2 908 bytových domů jich byly více než tři čtvrtiny  sečteny ve městě Hradec Králové. Ostatních trvale obydlených domů bylo v okrese sečteno 431 (nárůst proti roku 1991 byl 83 těchto domů), jejich podíl na domovním fondu činil 1,7 %.  Přírůstek ve výši 590 trvale obydlených domů ovlivnila především výstavba nových rodinných domků a mírný nárůst ostatních trvale obydlených domů, protože trvale obydlených bytových domů za deset let 515 ubylo (z nich téměř 40 % ve městě Hradec Králové).

Ze 101  obcí  okresu  byl  za  deset  let zaznamenán přírůstek trvale obydlených domů v 54 obcích,  celkem o 874  trvale obydlených domů. Nejvyšší absolutní přírůstek činil 422 domů ve městě Hradec Králové, 48 v Třebechovicích pod Orebem a 46 v Černilově. Relativně nejvíce trvale obydlených domů přibylo v Bělči nad Orlicí (24,5 %) a o necelou pětinu se zvýšil domovní fond v Blešně a v Novém Městě. Ve 43 obcích naopak došlo celkovému  úbytku  284  trvale  obydlených  domů; nejvyšší úbytek byl zjištěn v Lužanech  20,0 %, v Lišicích 16,3 % a v Myštěvsi 12,1 %, to je v malých obcích do 199 obyvatel. Ve čtyřech obcích zůstal početní stav trvale obydlených domů proti roku 1991 beze změny (v Dobřenicích, v Hněvčevsi, v Mžanech a v Radostově).

4.2 Charakteristika trvale obydlených domů

Domovní fond v okrese Hradec Králové patřil převážně do soukromého vlastnictví, 86,9 %, což je dáno vysokým počtem (97 %) rodinných domků v soukromém vlastnictví. Obce či stát měly ve svém vlastnictví čtyři procenta trvale obydlených domů, bytová družstva 3,5 % a necelých pět procent tvořily ostatní vlastníci (kombinace vlastníků nebo jiná právnická osoba). Z bytových domů patřilo 28 % bytovým družstvům, necelá třetina ostatním vlastníkům, více než pětina byla ve vlastnictví obce či státu a 18 % jich bylo v soukromém vlastnictví.  Proti  roku  1991  se  struktura  vlastníků  v okrese  v podstatě  nezměnila  u  rodinných  domků, u bytových domů došlo k poklesu podílu soukromých vlastníků (o 7,6 bodu) a podílu domů v majetku obcí či státu (o 13 bodů).

Tab. 15 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a v ostatních obcích v roce 2001

Ve struktuře trvale obydlených domů podle jejich stáří převládala na Královéhradecku výstavba (případně rekonstrukce) z let 1946-1980, a to 40 % domovního fondu. Před deseti lety převažovaly domy postavené do roku 1945, tvořily téměř dvě třetiny domovního fondu, v roce 2001 bylo domů z tohoto období výstavby sečteno 9 tisíc, tj. jedna třetina. V posledních dvaceti letech bylo postaveno či rekonstruováno 6,2 tisíc domů, tj. zhruba čtvrtina. Průměrné stáří trvale obydlených domů bylo 45,9 let, když nejstarší byly ostatní domy (57,8 let) a nejmladší bytové domy (43,8 let). Průměrné stáří rodinných domů bylo shodně 45,9 let. Z měst mělo nejmladší domovní fond město Hradec Králové, nejstarší Nový Bydžov.

Velikost domů je charakterizována počtem bytů a počtem nadzemních podlaží. Téměř 81 % trvale obydlených rodinných domů mělo pouze jeden byt a zbývající necelá pětina 2-3 byty. Bytové domy byly převážně 4-11 bytové (57 %) a 38 % jich mělo více než 12 bytů. Průměrně připadlo na 1 trvale obydlený rodinný dům 1,18 bytů, na bytový dům 11,28 bytů. V 18 590 jednobytových domech žilo 34,2 % obyvatel okresu,  téměř  stejný  počet  jako  v 1 104 bytových domech s 12 a více byty (33,0 % obyvatel okresu). Ve struktuře domů z hlediska počtu nadzemních podlaží převažovaly u rodinných domů dvoupodlažní domy (57,1 %) a jednopodlažní domy (40,2 %). Bytových domů bylo nejvíce čtyřpodlažních (30 %), zhruba stejné podíly tvořily domy dvou, tří a pětipodlažní (16 %), 13 % bytových domů bylo 6-8 podlažních a sedm procent bytových domů mělo devět a více podlaží.

Hlavním materiálem nosných zdí byly jak u rodinných (78,9 %), tak u bytových domů (61,3 %) cihly, tvárnice a cihlové bloky. Z těchto materiálů bylo postaveno či rekonstruováno více než 80 % trvale obydlených domů ve všech jednotlivých obdobích výstavby s výjimkou domů postavených do roku 1919 (ale i z těch  byla  téměř  polovina  cihlových).  Podstatně  menší podíl měly domy s kombinací materiálu kámen a cihly, ze kterého bylo postaveno zhruba 12 % domů, nejčastěji domy z období výstavby do roku 1919 (třetina těchto domů). Necelých pět procent domů bylo postaveno ze stěnových panelů, které se používaly při  výstavbě zejména  bytových domů po roce 1961. Z jejich celkového počtu 1 266 domů bylo postaveno 67 % v období výstavby 1946-1980 a čtvrtina v období 1981-1990. Podíly domů postavených z kamene, nepálených cihel nebo dřeva byly minimální.

Úbytek nejstarších méně vybavených domů a na druhé straně výstavba (či rekonstrukce) nových kvalitních rodinných a bytových domů měly vliv na další zlepšení technické vybavenosti trvale obydlených domů. Proti roku 1991 se zlepšily všechny sledované ukazatele. Nejvíce se zvýšil podíl domů napojených na plyn ze  sítě  (z  28,1  %  na  63,8 %),  přitom  rozdíl  mezi  podíly trvale obydlených domů vybavených  plynem na venkově a ve městech je stále podstatný, téměř 30 procentních bodů. Podíl domů s ústředním topením ve městech byl mírně vyšší než okresní průměr, na venkově byl o necelé tři body nižší. Vodovodem  bylo vybaveno  97,4  %  trvale  obydlených  domů,  rozdíl  v  podílech domů napojených na vodovod ve městech a na venkově byl minimální. V průměru okresu se od sčítání v roce 1991 do sčítání 2001 zvýšil podíl trvale obydlených domů s přípojkou na kanalizační síť z 49,0 % na 60,2 %. Přípojku na kanalizační síť má stále podstatně více domů ve městech (79,9 %) než na venkově (32,8 %). Výrazně vyšší podíly královéhradeckých domů napojených na kanalizační síť a na plyn v rámci Královéhradeckého kraje ovlivnilo město Hradec Králové, kde tyto dva ukazatele vysoko překračují okresní průměr.

4.3 Vývoj bytového fondu

Na území královéhradeckého okresu bylo k 1. 3. 2001 evidováno celkem 67 963 bytů, z toho bylo 60 031 trvale obydlených bytů, tj. 88,3 %, a 7 932 bytů neobydlených, tj. 11,7 %.  Proti roku 1991 činil nárůst bytů celkem 4,2 tisíc, tj. 6,7 %, což odpovídá i údajům ze statistiky stavebnictví, podle které byl novou výstavbou získán stejný počet nových bytů.

Zatímco počet trvale obydlených bytů se za deset let zvýšil o 3,5 %, počet neobydlených bytů zaznamenal daleko výraznější nárůst o 39,0 %. Na celkový přírůstek 2 227 neobydlených bytů měl podstatný vliv nárůst  neobydlených bytů v trvale obydlených domech, jejichž počet se proti roku 1991 zvýšil třikrát. Neobydlených bytů v trvale obydlených domech bylo sečteno 2 498 a nejčastějším důvodem (v 46,4 %) neobydlenosti  těchto bytů bylo, že byly obydleny přechodně. Kategorie přechodně obydleného bytu (tj. bez trvale hlášených osob, z hlediska metodiky tedy neobydleného, ale fakticky obydleného) se v otázce na obydlenost bytů sledovala poprvé při sčítání v roce 2001, proto počet neobydlených bytů v trvale obydlených domech vzrostl za deset let o 201 %. Tyto neobydlené byty se nacházejí především ve městech, z celkového počtu jich byly  tři čtvrtiny sečteny ve městě Hradec Králové (z nich pak více než polovina jich byla obydlena přechodně). Ze zbývajících 1 340  neobydlených bytů v trvale obydlených domech nebylo obydleno z důvodu kolaudace 6,1 %, pro přestavbu 5,8 %, pro nezpůsobilost k bydlení 4,6 % bytů, z důvodů změny uživatele, pozůstalostního řízení, užívání k rekreaci (celkem 15,3 %) a dále z jiných důvodů.

Neobydlené byty v neobydlených domech se proti roku 1991 zvýšily o 559, tj. o 11,5 %, na 5 434 bytů. Tyto byty byly nejčastěji (z 42,0 %) neobydleny z důvodu užívání k rekreaci a všechny byly sečteny v rodinných domech (v chalupách a starších rodinných domcích). Nacházejí se především v malých venkovských obcích do 199 obyvatel (15,0 % bytového fondu) a v obcích 200-499 obyvatel (11,3 % bytového fondu). Dalšími důvody neobydlenosti těchto bytů v neobydlených domech byla nezpůsobilost k bydlení (17,0 %), byt byl obydlen přechodně (12,4 %), pro přestavbu bylo neobydleno 7,5 % těchto bytů. Zbývající byty byly neobydleny z důvodu změny uživatele, pozůstalostního řízení a jiných důvodů.

Tab. 16 Základní údaje o bytovém fondu v letech 1961 - 2001

Bytová výstavba se v okrese soustředila do města Hradce Králové, když z celkového přírůstku  jich  téměř  tři  čtvrtiny přibyly právě ve městě Hradec Králové. Přírůstek dalších 773 bytů  byl zaznamenán v  62 obcích, v 7 obcích  se počet trvale obydlených bytů za deset let nezměnil a ve zbývajících 31 ubylo celkem  218 bytů. V  Třebechovicích  pod   Orebem   přibylo  57  bytů,   v   Předměřicích   nad   Labem   55 a v Černilově 53 bytů. Nejvyšší relativní přírůstky byly podle předpokladu v obcích s malým počtem bytů, tzn. v Bělči nad Orlicí (36,4 %), v Blešně (20,7 %) a v Chudeřicích (19,6 %), naopak nejvyšší úbytky byly zaznamenány v Lužanech, kde ubyla čtvrtina všech bytů a v Lišicích, kde jich ubyla necelá pětina.

4.4 Charakteristika trvale obydlených bytů

Složení trvale obydlených bytů a jejich charakteristika je v  okrese ovlivněna vysokým podílem bytů ve městě Hradec Králové (téměř 63 % úhrnného počtu trvale obydlených bytů v okrese) – jejich skladbou a podstatně vyšší úrovní bydlení.

Zatímco v roce 1970 byla převážná část bytů (55,9 %) zjištěna v rodinných domcích, v období  let 1970-1980 (kdy z celkového počtu nových bytů jich přibylo 98 % v bytových domech) se tento poměr změnil a více jak polovina bytů (51,0 %) byla sečtena v bytových domech. V roce 1991 činil  podíl bytů v bytových domech (z důvodu velkého úbytku bytů v rodinných domech) již  56,5 %. Ve skladbě trvale obydlených bytů v roce 2001  se však  podíl  bytů  v bytových domech snížil  na  54,7 %, když  během  posledních  deseti let  přibylo  z 2 020 nových bytů 1 996 právě v rodinných domcích. Trvale obydlené byty v ostatních domech (jako jsou např. správní budovy, školy, provozní budovy a jiné) tvořily v roce 2001 pouhých 0,8 % a jejich počet byl stejný jako v roce 1991, tj. 497 bytů.

Ve struktuře bytového fondu  podle vlastníka domu převládaly, stejně jako v roce 1991, byty v majetku  soukromých fyzických osob (48,7 %), a to především z důvodu vysokého podílu (97 %) soukromých bytů v rodinných domech. Byty v bytových domech byly naopak z jedné třetiny ve vlastnictví stavebních bytových družstev (před deseti lety to bylo 38 %), z téměř 60 % bytů v majetku obce či státu v roce 1991 se jejich podíl snížil v roce 2001 na čtvrtinu. Zhruba pětinu bytů v bytových domech vlastnila nově vzniklá kategorie - kombinace různých vlastníků a každý desátý byt byl buď ve vlastnictví soukromé osoby nebo právnické osoby založené za účelem privatizace domu. Celkově proti roku 1991 došlo tedy ve skladbě bytového fondu z hlediska vlastnictví k výrazným změnám. O pět bodů (na 48,7 %) se zvýšil podíl bytů v majetku soukromých osob, dva a půlkrát se snížil počet bytů ve vlastnictví obce či státu (z 35,4 % na 13,9 %), o pět bodů se snížil podíl bytů stavebních bytových družstev (na 17,2 %) a 12,1 % bytů vlastnily kombinace vlastníků.

Tab. 17 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích v roce 2001

V průběhu posledních deseti let se podstatně změnilo složení bytového fondu podle stáří. Byty postavené do konce předminulého století ubyly na 4,2 % (v roce 1991 jich bylo zhruba 10 %), podíl bytů postavených či zrekonstruovaných od počátku 20. století do roku 1945 se snížil z jedné třetiny na zhruba jednu pětinu. Nejvíce bytů bylo postaveno (zrekonstruováno) v období 1971-1990, a to 40 % bytového fondu, čtvrtina pak pochází z let 1946-1970. Vzhledem k útlumu bytové výstavby v posledních deseti letech činil podíl bytů z období výstavby-rekonstrukce 1991-2001 pouze 7,7 %. Ve struktuře rodinných domů byla více než jedna třetina bytů předválečná, ze zbývajících dvou třetin bytů postavených nebo zrekonstruovaných po válce jich bylo nejvíce, zhruba jedna pětina, z let 1971-1980. Každý desátý byt v rodinných domech pochází z období posledních deseti let. V bytových domech činil podíl bytů z předválečné výstavby zhruba 16 %, nejvíce je jich také z období let 1971-1990 (46,3 %), v posledních deseti letech bylo v bytových domech postaveno (zrekonstruováno) pouze 5,3 % bytů. Průměrné stáří bytů se v královéhradeckém okrese snížilo z 43,4 roku na 40,4 roku.

Z hlediska právního důvodu užívání bytu v rodinných domech tvořily 81,6 % byty ve vlastním domě, zbývající byly ostatní bezplatně užívané byty (11,3 %) a nájemní byty (4,1 %). V bytových domech tvořily převážnou část bytů byty nájemní (38,0 %) a jednu třetinu byty členů bytových družstev. V osobním vlastnictví jich byla necelá pětina a zhruba sedm procent tvořily v bytových domech byty členů družstev nájemců. Proti roku 1991 zůstala v podstatě stejná struktura právního důvodu užívání bytů v rodinných domech, podstatně se změnila v bytových domech, kde výrazně ubylo nájemních bytů (o 21 bodů), mírně se snížil podíl bytů členů bytových družstev a o 15 bodů se zvýšil podíl bytů v osobním vlastnictví.

V průběhu devadesátých let došlo k dalšímu zlepšení ukazatelů technické vybavenosti bytů: vzrostl podíl bytů vybavených vodovodem v bytě z 97,8 % na 98,2 %, bytů vytápěných ústředním nebo etážovým topením ze 78,3 % na 83,2 %, bytů s koupelnou z 92,9 % na 96,1 % a vlastním splachovacím WC z 92,1 % na 95,3 %. Nejvýrazněji však vzrostlo zastoupení bytů s přípojkou plynu ze sítě z 52,9 % na 69,4 %. Technické vybavení bytů v bytových domech bylo podstatně lepší než vybavenost v rodinných domech, a to ve všech sledovaných ukazatelích. Největší rozdíl byl zjištěn v podílu bytů s plynem ze sítě (78,1 % bytů v bytových domech proti 59,1 % bytů v rodinných domech), dále v připojení bytů na veřejnou kanalizační síť (96,1 % v bytových domech, 56,9 % v rodinných domech). Více než 40 % bytů v rodinných domcích  bylo vybaveno žumpou nebo jímkou. Podíl bytů s ústředním  nebo  etážovým  topením  byl  v  bytových  domech  vyšší  o  10 bodů. Z toho vyplývá i rozdíl ve vybavenosti bytů ve městech s vyšším podílem bytových domů a ve venkovských obcích převážně s rodinnými domy. Vysokou technickou vybavenost bytů a tím i kvalitu bydlení ovlivňují nadprůměrné hodnoty jednotlivých ukazatelů ve městě Hradec Králové.

Tab. 18 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a v ostatních obcích v roce 2001

Souhrnnou charakteristikou kvality bytového fondu z hlediska jeho technické vybavenosti je tzv. kategorizace bytů. Téměř 90 % trvale obydlených bytů patřilo v době sčítání 2001 do I. kategorie vybavení, tj. mělo úplné základní příslušenství a všechny obytné místnosti byly přímo vytápěny ústředním topením. Podíl bytů I. kategorie se proti roku 1991 zvýšil o více než dvacet procentních bodů, a to nejen z důvodu přírůstku nových kvalitních bytů a jejich modernizace a úbytku starších nevybavených bytů, ale i z důvodu jiné metodiky převládajícího způsobu vytápění, která se pak promítla i do údajů o bytech podle jednotlivých kategorií. Proto také výrazně ubylo bytů II. kategorie, jejich podíl se snížil z 23,2 % na 6,7 %. Bytů III. a IV. kategorie bylo sečteno 1,9 tisíc, tj. 3,1 % trvale obydleného bytového fondu. Bytové domy, které představují v okrese mladší bytový fond, měly vysoký podíl bytů I. kategorie (95,4 %) a velmi nízký podíl bytů II. (3,2 %) a III. a IV. kategorie (celkem 0,8 %). V rodinných domcích s vyšším průměrným stářím bytového fondu bylo zastoupení bytů I. kategorie v porovnání s bytovými domy o 13,5 bodu nižší, bytů II. kategorie bylo zjištěno 10,8 % a bytů III. a IV. kategorie celkem 6,0 %. Proti roku 1991 se rozdíly v kategorizaci bytů mezi bytovými a rodinnými domy snížily. Více  než  90  %  obyvatel  okresu  bydlících v bytech žilo v době sčítání v bytech I. kategorie, v rodinných domech to bylo 85,7 %, v bytových domech 95,5 %.

4.5 Úroveň bydlení

Základní charakteristiku úrovně bydlení poskytují údaje o počtu obyvatel na jeden byt a obytnou místnost, dále velikostní struktura bytů, tj. jejich obytná plocha a počet obytných místností. Na vzestup většiny ukazatelů úrovně bydlení v okrese Hradec Králové ukazuje skutečnost, že při poklesu počtu obyvatel rostl počet  trvale  obydlených bytů. Za posledních  deset  let  –  při  výstavbě  větších  a  lépe  vybavených  bytů a  úbytku  převážně   menších   a  hůře vybavených bytů - vzrostla průměrná obytná plocha na jednu osobu o 2 m² (na 19,0 m² ), průměrná velikost bytu o 3,6 m² (na 50,9 m² ), snížil se počet osob na jednu obytnou místnost z 1,03 na 0,97 osob. Nadále platí, že lepší úroveň bydlení je v bytech v rodinných domcích, vzhledem k větší průměrné obytné ploše jednoho bytu (63,3 m²  proti 40,8 m²  v bytových domech), většímu průměrnému počtu obytných místností nad 8 m² na jeden byt (3,31 místností v bytech rodinných domků proti 2,32 místností v bytových domech) a současně nízkou zalidněností na jednu obytnou místnost (0,87 osob v rodinných domech proti 1,08 osob v bytových domech). Ve skladbě bytů podle počtu obytných místností  nedošlo  ve  srovnání  s  rokem  1991  k  podstatným  změnám,  převládaly  třípokojové (37,2 %) a dvoupokojové byty (26,0 %). V rodinných domech byl podíl dvou a třípokojových bytů mírně nižší ve prospěch bytů čtyřpokojových (21,8 %) a pěti a více pokojových (17,1 %), naopak v bytových domech převládaly byty třípokojové (41,4 %), dvoupokojové (29,5 %) a jednopokojové (21,9 %).

Významnou charakteristikou  úrovně bydlení je rovněž počet domácností v bytě,  jejich typ a velikost. K 1. 3. 2001  bylo  v královéhradeckém  okrese  zjištěno  54  tisíc  bytů,  tj . 89,9  %  z celkového bytového fondu, ve kterých žila jen jedna cenzová domácnost. Ve zbývajících  6 tisících, tj. zhruba v každém desátém trvale obydleném bytě, žily spolu dvě nebo i více cenzových domácností. Společné bydlení dvou a více cenzových domácností se za uplynulých deset let zvýšilo o 1 099. Zatímco v roce 1991 připadalo na sto bytů 109 cenzových domácností, v roce 2001 se jejich počet zvýšil na 112.

Byty  obývané  více  cenzovými  domácnostmi  se  odlišují  velikostí:  mají vyšší obytnou plochu (o 11,5 m²) a větší počet obytných místností na jeden byt (o 0,59)  než byty obývané jednou cenzovou domácností, přepočtové ukazatele jsou však výrazně horší. Obytná plocha na jednu osobu je nižší o 6,2 m² , průměrný počet osob na jeden byt je o 1,9 osoby a na jednu obytnou místnost o 0,42 osoby vyšší než v bytech s jednou  cenzovou  domácností.  Ukazatele  úrovně  společného   soužití  více cenzových domácností jsou v bytech rodinných domků podstatně vyšší než v bytových domech. Jejich soužití se dá označit jako chtěné (jde o velké byty převážně ve vlastnictví uživatele).

Tab. 19 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a v ostatních obcích v letech 1991 - 2001

4.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních

V době sčítání 2001 žilo v okrese Hradec Králové z celkového počtu 160 558 bydlících obyvatel 158 634, tj. 98,8 % v bytech. Mimo byty žilo celkem 1 924 osob (1,2 %), v porovnání s rokem 1991 to bylo 2,4krát více.

Z celkového počtu těchto osob jich 769 žilo trvale v zařízeních (z toho nejvíce v domovech důchodců 431, v ústavech  pro  tělesně  či  mentálně  postižené  164,  ve   svobodárnách   71,  ve studentských kolejích 67 a v klášterech 26 osob), dalších 47 v ostatních ubytovacích zařízeních a 10 v provozních budovách. Z těchto celkem 826 osob v zařízeních tvořily necelé dvě třetiny ženy.

V rodinných, bytových a ostatních domech žilo trvale mimo byty dalších 894 osob, z nich  nejvíce (více než tři čtvrtiny) v bytových domech. V ostatních budovách trvale bydlelo 70 osob, z toho nejvíce v provozních budovách 43 osob. Před deseti lety žilo mimo byty pouze deset osob. Proti roku 1991 se také zvýšil počet lidí trvale bydlících zcela mimo bytových fond, o 68 na 204 osob. Z nich mělo 136 trvalé bydliště v rekreační chatě či chalupě, 67 v nouzovém obydlí a jedna osoba žila v mobilním (pohyblivém) obydlí. Z celkového počtu 1 098 těchto osob žijících mimo byty a zařízení bylo více mužů (52 %).

Osoby trvale žijící mimo bytový fond (celkem 1 098 osob) tvořily dohromady 643 cenzových domácností. Úplných rodin bylo celkem 110 (z toho 66 se závislými dětmi) a tvořilo je dohromady 360 osob; 83 těchto úplných rodin žilo trvale v nouzovém obydlí a 27 v rekreační chatě či chalupě. Neúplných rodin bylo zjištěno shodně  110  (z toho 95 se závislými dětmi). Z celkového počtu 274 osob, které tvořily neúplné rodiny, jich 86 % žilo opět v nouzovém obydlí. Největší podíl, zhruba dvě třetiny, však tvořily domácnosti 394 jednotlivců, z nichž nejvíce (361 osob) žilo v nouzovém obydlí, dalších 32 v rekreační chatě či chalupě. Dále bylo sečteno 29 vícečlenných nerodinných domácností žijících trvale mimo byt, převážně v nouzovém obydlí.

Z územního  hlediska  žilo  z  826 osob s trvalým pobytem v zařízeních nejvíce osob v domovech důchodců a dalších zařízeních v Hradci Králové (382), v Černožicích (104), ve Skřivanech (86) a ve Smidarách (78 osob). Mimo byty a zařízení z celkového počtu 1 098 osob žilo 80 % v krajském městě Hradec Králové.