Okres  Hradec  Králové leží  ve střední části východních Čech. Na severu sousedí s okresem Jičín, Trutnov a Náchod, na východě s okresem Rychnov nad Kněžnou. Na jihu sousedí s okresem Pardubice (Pardubickým krajem) a na západě s krajem Středočeským, s okresy Nymburk a Kolín. Rozlohou 875 km² se na  celkové  ploše Královéhradeckého  kraje  podílí  18,2  %  a  je   druhým  nejmenším  okresem  v   kraji (za  okresem  Náchod).  Z hlediska počtu obyvatel je okres Hradec Králové největší, k 1. 3. 2001 zde žilo 160 558, tj. 29,2 % z celkového počtu obyvatel kraje, a proto se vyznačuje i největší hustotou zalidnění. Na 1 km² připadá 184 obyvatel.

Povrch okresu tvoří mírně zvlněná pahorkatina, přecházející do rozsáhlejších rovin. Výškové rozpětí celého území je pouhých 132 m – od 202 m nad mořem do 334 m nad mořem. Klimatické podmínky v okrese, jako součásti východního Polabí, jsou příznivé. Jižní část okresu zasahuje do oblasti teplejší a sušší, severní část patří do oblasti mírně teplé a mírně vlhké.

Vodstvo okresu tvoří výsek z říční sítě horního Labe s přítoky Orlicí, Cidlinou a Trotinou, pro vodní režim jsou významné i další toky jako je Mlýnský, Lužický a Piletický potok. Rybníků má okres poměrně málo. Vodní plochy zabírají v okrese necelá dvě procenta celkové plochy.

Z celkové rozlohy okresu tvoří 71,2 % zemědělská půda (z toho 83,8 % zabírá orná půda a desetinu trvale zatravněné porosty). Zhruba 16 procent plochy je pokryto lesy, tj. nejméně ze všech okresů Královéhradeckého kraje, více než polovinu lesní plochy tvoří listnaté lesy (54,2 %).

Z ekonomického hlediska je okres průmyslovou oblastí s intenzivní zemědělskou výrobou. Průmysl je soustředěn  především  do  krajského  města,  zčásti  na   Novobydžovsko,   Chlumecko  a  Třebechovicko. Z průmyslových odvětví je dosud nejvýznamnější strojírenství a výroba kovů, kde v době sčítání 2001 byla zaměstnána více než čtvrtina ekonomicky aktivního obyvatelstva pracujícího v průmyslu.

Důležité místo v  ekonomice Královéhradecka zaujímá zemědělství. Zemědělská výroba byla podle Agrocenzu 2000  soustředěna převážně do soukromého (více než dvě třetiny)  a dále do družstevního (zhruba čtvrtina) sektoru, celkem 739 podniků hospodařilo na 58 tis. ha zemědělské půdy. Z nich bylo téměř 70 % samostatně hospodařících rolníků. Ekonomický význam však měly v okrese podniky právnických osob, které obhospodařovaly  70 % veškeré zemědělské půdy. Zemědělství okresu je orientováno především na rostlinnou výrobu, nejvíce se pěstují obiloviny, a to na více než polovině orné půdy (nejvíce z královéhradeckých okresů). V podnicích zaměřených na živočišnou výrobu byla ve srovnání s ostatními okresy kraje nejnižší intenzita chovu skotu a naopak nejvyšší intenzita chovu prasat.

Do královéhradeckého okresu je soustředěna zhruba třetina všech ekonomických subjektů kraje. Jejich počet i skladba se v průběhu deseti let podstatně změnila. Přibylo dalších 16 tisíc ekonomických subjektů na celkový počet 35 tisíc ke konci roku 2001. Z hlediska právní formy připadal nejvyšší počet na podnikatele typu fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, 69,3 % z celkového počtu, dále bylo 9,2 % společností s ručením omezeným a 5,9 % osob ve svobodném povolání. V členění podle odvětvové činnosti tvořily z celkového počtu 14 procent podniky zabývající se průmyslem, necelou desetinu tvořily stavební podniky, 5,5 % zemědělské podniky, ale nejvíce, téměř jednu třetinu, podniky zabývající se obchodem.

Z ekonomicky aktivního obyvatelstva pracovala největší část, téměř jedna čtvrtina, v průmyslu, 13 procent v obchodě, opravách motorových vozidel a spotřebního zboží, necelá desetina ve stavebnictví a zhruba pět procent v zemědělství. Soustředěním státní správy, zdravotnických a školských zařízení do krajského města byl v okrese vyšší podíl osob pracujících v těchto odvětvích – více než pětina ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Charakteristickým rysem sídelní struktury královéhradeckého okresu je vysoký stupeň koncentrace obyvatel ve městech nad pět tisíc obyvatel. Ve čtyřech městech této velikostní skupiny žilo 72 % trvale bydlícího obyvatelstva okresu. Dominantní postavení v sídelní struktuře má devadesátisedmitisícové krajské město Hradec Králové,  které  je  největší  obcí  okresu  i celého kraje. Z celkové počtu 101 obcí jich má šest statut města. Na základě Zákona č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností bylo na území okresu vytvořeno šest územních obvodů pro pověřené obecní úřady Hradec Králové,  Chlumec nad Cidlinou,  Nechanice,  Nový  Bydžov,  Smiřice  a Třebechovice pod Orebem a dva územní obvody pro obce s rozšířenou působností: Hradec Králové a Nový Bydžov. Tyto obce jsou pověřeny výkonem vybraných funkcí státní správy; stanovily každé obci, ke kterému pověřenému obecnímu úřadu a ke které obci s rozšířenou působností přísluší.

Celý okres je silně poznamenán historickou tradicí a významem města Hradec Králové, o němž se první písemná zpráva datuje rokem 1073. Královéhradecko je známo řadou kulturních a historických památek. Mezi nejvýznačnější patří historické jádro krajského města s dominantou gotického chrámu sv. Ducha, renesanční  Bílou  věží,  kaplí  sv.  Klimenta,  barokní  radnicí  a  celou  řadou  secesních  budov. Domácími i zahraničními turisty je navštěvován gotický zámek Hrádek u Nechanic, přední stavba vrcholného baroka zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, nově zrestaurovaná kaple Zjevení Páně ve Smiřicích.

Současná  sídelní struktura královéhradeckého okresu je výsledkem dlouhodobého osídlovacího procesu, na který působil historický, ekonomický i sociální vývoj. K soustředění obyvatelstva do větších měst a úbytku obyvatel ve venkovských obcích docházelo především po druhé světové válce. Koncem padesátých let započala správní koncentrace do spádových obcí a při územní reorganizaci v roce 1960 se uskutečnilo sloučení tehdejšího novobydžovského a královéhradeckého okresu v dnešní okres Hradec Králové.

V období 1961 – 1980 počet obcí dále postupně klesal z důvodu prohlubující se centralizace administrativní správy,  která  si  vynucovala stále větší integraci v sídelním uspořádání – narůstala průměrná velikost obcí a uměle se vytvářela různá sídelní seskupení, která ztrácela svou funkčnost. Integrace probíhala až do roku 1989 na 63 obcí, od počátku roku 1990 až do současné doby probíhá opačný proces – dezintegrace obcí. K 1. 3. 2001 bylo v okrese již 101 obcí, přesto je tento počet značně nižší než při sčítáních 1961 a 1970. V souvislosti se změnami počtu obcí se významně měnila i velikostní struktura obcí z hlediska počtu jejich obyvatel. Největší průměrná rozloha a průměrný počet obyvatel na jednu obec byl zjištěn v roce 1980 právě z důvodu nejnižšího počtu obcí.

Na území okresu Hradec Králové bylo k 1. 3. 2001 celkem 101 obcí, z toho 6 se statutem města, a 210 částí obcí, ve kterých bylo sečteno celkem 160 558 obyvatel, tj. o 1 492 méně než v roce 1991. Ve struktuře obcí podle velikostních skupin byla stále nejpočetnější skupina nejmenších obcí do 199 obyvatel a s 200-499 obyvateli, a to celkem 68,3 % ze všech obcí okresu (v roce 1991 69,3 %), ve kterých žila zhruba desetina obyvatelstva  okresu.  Beze  změny  zůstal  i  počet  obcí ve velikostní skupině 500-999 obyvatel (18,8 %), ve kterých stejně jako před deseti lety žilo 7,6 % obyvatel. K největšímu nárůstu počtu obyvatel proti předchozímu období, 2 255 osob (42,9 %), došlo v obcích s 2 000-4 999 obyvatel, který byl způsoben především přesunem obce Černilov (s 2 169 obyvateli) z předcházející velikostní skupiny. K největšímu úbytku pak došlo v krajském městě, počet obyvatel se snížil o 2 762 osob, tj. o 2,8 %.

K úbytku trvalého počtu obyvatel došlo ve více než jedné třetině obcí. Celkem ubylo 3 492 osob, z toho byl největší úbytek zaznamenán v krajském městě, 2 762 obyvatel, tj. téměř 80 % celkového úbytku. V ostatních obcích, kde byl zjištěn úbytek, ubylo průměrně 20 osob na obec. Nejvyšší relativní úbytek, pětina obyvatel, byl  zaznamenán  v obci  Lišice,  v Písku ubylo 13,4 % a v Zachrašťanech 12,8 % osob, tj v malých obcích do 199  obyvatel.  V  necelých dvou třetinách zbývajících obcí se počet obyvatel proti roku 1991 zvýšil, celkem o 2 tisíce, průměrně v každé této obci přibylo za deset let 32 osob.