Domovní fond v okrese Trutnov měl ke dni sčítání v roce 2001 celkem 24 277 domů určených k bydlení, z toho trvale obydlených 20 265 a neobydlených 4 012 (16,5 %). Počet domů se od roku 1991 zvýšil o 1 078, počet trvale obydlených domů o 649 (o 3,3 %) a dostal se tak na úroveň roku 1970. V sedmdesátých a osmdesátých letech počet trvale obydlených domů vždy přibližně o 1,6 % během desetiletí poklesl. Snížení se týkalo výhradně rodinných domů, počet bytových domů rostl, a to především výstavbou sídlišť. V posledních deseti letech se naopak zvětšil počet trvale obydlených rodinných domů o 1 163 (7,6 %) a zmenšil počet bytových o 686 (18,8 %). Stejný vývoj byl v devadesátých letech zaznamenán i u neobydlených domů, kdy počet rodinných domů vzrostl a počet bytových a ostatních domů klesl.    

Tab. 14 Základní údaje o domovním fondu v letech 1961 – 2001

Zvýšení počtu trvale obydlených domů v roce 2001 oproti roku 1991 bylo zaznamenáno ve 42 z celkového počtu 75 obcí okresu Trutnov. Nárůst 80 %, který byl zjištěn v obci Malá Úpa, byl výrazně nejvyšší a představoval 20 trvale obydlených domů (45 v roce 2001 oproti 25 v roce 1991). Podíl rodinných domů z celkového počtu trvale obydlených byl v této obci hluboko pod průměrem okresu (81,7 % v okrese, 48,9 % v Malé Úpě). Významně se počet trvale obydlených domů zvýšil také v obcích Strážné (o 43,6 %) a dále Vlčice a Staré Buky (zhruba o 16 %). Ve 4 obcích byl k 1. 3. 2001 stejný počet trvale obydlených domů jako v roce 1991, ve zbývajících 29 obcích počet trvale obydlených domů klesl. V obci Trotina představovalo snížení o 5 trvale obydlených domů pokles o 20 %.

Téměř 93 % z celkového počtu neobydlených domů na Trutnovsku byly domy rodinné. Celkem 23 neobydlených bytových domů představovalo pouhých 0,5 %, ostatní neobydlené domy tvořily přibližně 6,5 %.  Více než 61 % neobydlených rodinných domů sloužilo k rekreaci, což byl hlavní důvod neobydlenosti domů. Dalších 11 % bylo obydleno přechodně a 9 % bylo nezpůsobilých k bydlení. Významnějším důvodem neobydlenosti rodinných domů byla také přestavba domu (přes 6 %). Téměř v 8 % neobydlených rodinných domů byl jiný důvod neobydlenosti, včetně nezjištěného. Převažujícím důvodem neobydlenosti bytových domů byla v době sčítání nezpůsobilost k bydlení (více než třetina), více než čtvrtina byla obydlena přechodně a pětina byla v přestavbě. U neobydlených ostatních domů byl téměř v polovině případů uveden jiný důvod neobydlenosti  nebo důvod nebyl zjištěn.

Vlastníkem trvale obydlených rodinných domů byla v 96 % soukromá fyzická osoba. V roce 1991 bylo rodinných domů v soukromém vlastnictví o 1 559 méně a na celkovém počtu rodinných domů se podílely  93,1 %. Bytové domy byly v roce 2001 více než z jedné třetiny ve vlastnictví obce nebo státu (před deseti lety vlastnily obce 60 % bytových domů), u jedné pětiny domů bylo vlastníků několik (kombinace vlastníků), následovala soukromá fyzická osoba, stavební bytové družstvo a další. Na vlastnictví ostatních domů se nejvíce podílely obce a stát, soukromé fyzické osoby a jiné právnické osoby.

Domovní fond okresu je poměrně starý. Nejvíce trvale obydlených domů ( 6 126) bylo postaveno v poválečných letech (1946 – 1980)  a jejich podíl činil 30 %. Domy z období výstavby do roku 1919 a 1920 – 1945 tvořily přibližně pětinu v každé této skupině. Přibližně 13 % domů pocházelo z osmdesátých let, zhruba desetina z let devadesátých. Období výstavby nebylo zjištěno u 341 trvale obydlených domů (1,7 %). Průměrné stáří domů na Trutnovsku (51,3 roku) bylo mezi okresy Královéhradeckého kraje nejvyšší, tři roky nad průměrem kraje. Nejmladší výstavba byla v obci Malá Úpa (průměrné stáří domů 40,5 roku), což odpovídá výše zmíněnému největšímu nárůstu domovního fondu v této obci v posledním desetiletí, nejstarší pak ve Zlaté Olešnici (70,6 roku).

Velikost domů je dána počtem bytů a počtem nadzemních podlaží. Více než tři čtvrtiny rodinných domů (12 772) měly pouze jeden byt, pětina byla se dvěma byty a ve 2 % rodinných domů byly tři byty. Před deseti lety byl podíl jednobytových domů zhruba o 4  % vyšší. Vypovídá o tom i hodnota průměrného počtu bytů na jeden trvale obydlený rodinný dům, která v roce 1991 činila 1,19 bytu (nejnižší za posledních 40 let) a v roce 2001 dosáhla výše 1,21 bytu. Podle počtu nadzemních podlaží byly dvě třetiny rodinných domů se dvěma podlažími, necelá třetina jednopodlažních a zbývající 3 % tvořily rodinné domy se třemi podlažími. Mezi bytovými domy měly největší zastoupení domy s 5 – 9 byty (42 %), z hlediska počtu nadzemních podlaží tvořily stejný podíl (přibližně třetinový) domy dvoupodlažní a třípodlažní. Průměrný počet bytů v bytovém domě, který  se dlouhodobě pohyboval od 5,90 bytu v roce 1970 po 6,85 bytu v roce 1991, byl ke dni posledního sčítání 8,24 bytu.

Převládajícím  materiálem nosných zdí obytných domů byly cihly, tvárnice a cihlové bloky. Postavena  z nich byla více než polovina rodinných i bytových domů. U starších budov s výstavbou do roku 1945 byl významným stavebním materiálem vedle cihel i kámen. Z těchto materiálů stálo ke dni sčítání v roce 2001 na území okresu 28 % trvale obydlených domů. V nové výstavbě, zejména bytových domů, byly používány stěnové panely.  Zhruba 2,5 % domů (z drtivé většiny rodinných) měla nosné zdi ze dřeva. Dřevo jako stavební materiál se nejčastěji vyskytoval u domů postavených do roku 1919. 

Tab. 15 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a v ostatních  obcích

Novou výstavbou rodinných domků i bytových domů a úbytkem starých domů došlo k podstatné změně v technickém vybavení domovního fondu. Plyn ze sítě byl zaveden do 40,9 % trvale obydlených domů v okrese, což je o 18,1 procentního bodu více než v roce 1991 a v rámci kraje druhé místo za okresem Hradec Králové. Vybavenost plynem včetně plynu z domovního zásobníku byla ještě vyšší (42,1 %). Výhodu používat plyn měli hlavně obyvatelé měst, u ostatních obcí byla plynofikace provedena jen u necelé pětiny venkovských domů. Nejvíce (84,5 %) byly plynem zásobeny domy v Hostinném, dále ve Dvoře Králové nad Labem a ve Vrchlabí. Vodovod byl samozřejmou vybaveností téměř ve všech domech. Pouze 153 domů (necelé 1 %) bylo  bez vodovodu a 31 domů mělo vodovod mimo dům. Relativně nižší vybavenost vodovodem v Peci pod Sněžkou a Špindlerově Mlýně (97 %) souvisí s horským rázem těchto měst. Připojení na veřejnou kanalizační síť se také více vyskytovalo ve městech než v ostatních obcích (65,2 % ve městech oproti 16,5 % v ostatních obcích). Domy na venkově byly častěji vybaveny žumpou nebo jímkou. Celkem bylo na veřejnou kanalizační síť  napojeno necelých 44 % trvale obydlených domů, jímkou nebo žumpou bylo  vybaveno 51,5 %domů. Ke značnému zlepšení došlo v posledních deseti letech ve vybavenosti domů ústředním a  dálkovým topením (65,6 % oproti 46,1 % v roce 1991). Mezi jednotlivými městy byly poměrně velké rozdíly v úrovni vybavenosti domů ústředním nebo dálkovým topením. Jestliže ve Svobodě nad Úpou mělo  možnost vytápět tímto způsobem 81 % domů, v Žacléři to bylo pouhých 48,4 %, tedy hluboko pod průměrem okresu.

Z celkového počtu 51 791 sečtených bytů bylo trvale obydlených 45 340 a neobydlených 6 451 (z toho třetina neobydlených bytů se nacházela v trvale obydlených domech a dvě třetiny v neobydlených domech). Za posledních deset let vzrostl počet bytů celkem o 3 264 bytů (6,7 %), přičemž novou výstavbou v okrese bylo získáno 2 887 bytů. Rozdíl necelých 400 bytů lze vysvětlit pomocí výsledků výběrového šetření, které Český statistický úřad uskutečnil ke konci roku 2001 a při kterém ve 193 obcích republiky porovnal stav bytového fondu zjištěný při sčítání v roce 1991 a 2001. Výběrový soubor zahrnoval přibližně 3 % z celkového počtu obcí a 1,3 % celkového počtu bytů v České republice. Vybrány byly obce, ve kterých došlo k relativně největšímu přírůstku bytů mezi sčítáními. Bylo zjištěno, že hlavní příčinou výrazného nárůstu bytového fondu bylo odlišné a nesprávné sečtení objektů individuální rekreace v roce 1991, které, pokud nebyly vyčleněny z bytového fondu, měly podléhat sčítání, v mnoha případech však do bytového fondu zahrnuty nebyly.  Další příčinou byly byty navrácené mezi sčítáními do bytového fondu, dále dva byty v rodinném domě, které tam byly již v roce 1991, ale tehdy byly deklarovány jako byt jeden. Mezi ostatní příčiny přírůstku bytů lze zahrnout sečtené, ale v době sčítání ještě nezkolaudované byty, úpravy v restituovaných domech a přestavby svobodáren a ubytoven na byty, avšak nenahlášené na stavebních úřadech, možné nepřesnosti ve zjišťování atd.

Tab. 16 Základní údaje o bytovém fondu v letech 1961 – 2001

Bytový fond v okrese se mezi roky 1991 a 2001 zvýšil o 1 304 trvale obydlených bytů. Nárůst zaznamenalo 44 obcí (58,7 %), úbytek 25 obcí (33,3 %) a ve zbývajících 6 obcích se počet nezměnil. Nárůst o 15 bytů (téměř o polovinu ) v obci Malá Úpa byl relativně nejvyšší. Více než o pětinu vzrostl počet trvale obydlených bytů také v Strážném, v Dolní Olešnici a v Peci pod Sněžkou. Absolutně nejvíce přibylo trvale obydlených bytů v Trutnově (547) a ve Vrchlabí (171). Naopak relativně největší úbytek bytů mezi posledními dvěma sčítáními byl zjištěn v obci Trotina (6 bytů, tj. 18,7 %).  

Více než dvě třetiny z celkového počtu 6 451 neobydlených bytů byly zjištěny v rodinných domech,  čtvrtina v bytových domech a zhruba 5 % v ostatních domech. K rekreaci sloužilo 2 464 (38,2 %) bytů a přechodně bylo obydleno 22,3 %. Čtyři pětiny bytů určených  k rekreaci se nacházely na venkově. V rodinných domech byla k rekreaci využívána více než polovina neobydlených bytů, přibližně 14 % bytů bylo obydleno přechodně, 10 % bylo nezpůsobilých k bydlení. V bytových domech bylo více než 40 % bytů, ve kterých nebyla hlášena žádná osoba k trvalému pobytu, obydleno přechodně.

Téměř polovina trvale obydlených bytů v okrese byla ve vlastnictví soukromé fyzické osoby, přičemž devět z deseti těchto soukromých bytů se nacházelo v rodinných domech. Necelou čtvrtinu trvale obydlených bytů vlastnily obce nebo stát, necelých 13 % bytů vlastnila stavební bytová družstva a o 1 % méně patřilo kombinaci vlastníků.

Z hlediska stáří domu se více než pětina bytů nacházela v domech postavených nebo zrekonstruovaných v letech 1971 – 1980 a další pětina v domech z let 1946 – 1970. V nových domech, z období výstavby mezi posledními dvěma sčítáními, bylo zjištěno 8,5 % trvale obydlených bytů. Podíl bytů v domech postavených do roku 1899 za minulých deset let výrazně klesl. Zatímco v roce 1991 činil jejich podíl 15,5 %, ke dni sčítání v roce 2001 to bylo pouhých 8,3 %. Nutno však zdůraznit, že údaje z obou sčítání nejsou plně srovnatelné,  protože v roce 1991 se sledovalo pouze období výstavby, ale v roce 2001 období výstavby nebo rekonstrukce.

Tab. 17 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích v roce 2001

Byty se za deset let zvětšily jak z hlediska obytné plochy, tak i z hlediska počtu obytných místností. Jeden byt zaujímal v roce 2001 průměrnou obytnou plochu 49,1 m², (o 3,6 m²větší  než v roce 1991), ale je nutno vzít v úvahu změnu v metodice, kdy v roce 2001 byly do plochy bytu zahrnovány i obytné místnosti s plochou 4 – 7,9 m², zatímco v roce 1991 byla plocha těchto místností zahrnuta do ostatních prostor bytu (spolu s plochou předsíně, příslušenství apod.). Průměrný počet obytných místností s plochou 8 m² a větší  byl 2,63 místnosti (oproti 2,57 v roce 1991). V rodinných domech se v období mezi sčítáními zvětšila obytná plocha jednoho bytu přibližně o 10 % a počet obytných místností o 3 %, v bytových domech se plocha zvětšila o necelá 3 % a průměrný počet obytných místností zůstal na stejné úrovni.

Technické vybavení bytů se v letech 1991 – 2001 výrazně zlepšilo. Téměř o 10 procentních bodů (na 51%)  vzrostl podíl bytů, do kterých byl zaveden plyn. Vybavenost bytů vodovodem (98,6 %) vzrostla o 1 procentní bod, 94 % bytů využívalo nějaký zdroj teplé vody, na kanalizaci byly připojeny téměř všechny trvale obydlené byty. Tři čtvrtiny bytů byly vybaveny ústředním nebo etážovým topením, pětina byla vytápěna kamny (20,3 % oproti 27,8 % v roce 1991). O necelých 6 procentních bodů se zlepšila vybavenost bytů vlastní koupelnou nebo sprchovým koutem i vlastním splachovacím záchodem. Výrazný rozdíl ve vybavenosti bytů mezi rodinnými a bytovými domy byl především v napojení na plyn (63 % v bytových, 37,2 % v rodinných) a dále v jednotlivých zdrojích teplé vody nebo způsobech  vytápění. Podle rozsahu technického vybavení jsou byty zařazeny do čtyř kategorií. Počet bytů I. kategorie, tj. bytů, v nichž jsou všechny obytné místnosti přímo vytápěny ústředním topením a které mají úplné základní příslušenství, vzrostl za deset let o 8 833 (o 17,7 procentního bodu). Také u tohoto ukazatele je nutno zohlednit rozdílnou metodiku při sčítání v roce 1991 a 2001. Ke dni posledního sčítání bylo do I. kategorie zařazeno 37 211 bytů a na celkovém počtu trvale obydlených bytů se podílely 82,1 %. Počet bytů ve všech třech nižších kategorií se absolutně i relativně snížil. Ke stejnému vývoji došlo i u jednotlivých druhů domů (rodinných i bytových). Nejvíce bytů I. kategorie se nacházelo v domech postavených nebo zrekonstruovaných v letech 1971 – 1980 a 1946 – 1970, nejvíce bytů II. a III. kategorie pocházelo z období 1920 – 1945. Devět z deseti bytů IV. kategorie pocházelo z konce devatenáctého a první poloviny dvacátého  století, dvě třetiny všech bytů IV. kategorie se nacházely v rodinných domech.

Tab. 18 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a ostatních obcích v roce 2001

Základními faktory při hodnocení úrovně bydlení je vývoj demografických ukazatelů a vývoj bytového fondu v daném období.  Ke dni sčítání v roce 2001 v porovnání s rokem 1991 klesl počet obyvatel bydlících v okrese o 0,5 %, přírůstek trvale obydlených bytů za stejné období činil 3 %.  Z uvedeného vyplývá, že v roce 2001 bylo k dispozici pro menší počet obyvatelstva více bytů než v roce 1991 (v jednom bytě žilo v roce 2001 v průměru 2,63 osob, v roce 1991 2,74 osob). Zlepšení vykazovaly i ostatní ukazatele úrovně bydlení. Průměrná obytná plocha na jednu osobu se zvýšila ze  16,6 m²  na 18,4 m², průměrná obytná plocha na jeden byt ze 45,5 m² na 49,1 m².  Průměrný počet osob na jednu obytnou místnost  (8 m² a více) se během deseti let snížil o 0,06 na 1,01 osob.  K mírnému zhoršení úrovně bydlení došlo z hlediska počtu cenzových domácností na jeden byt. Zatímco v roce 1991 činil tento počet 1,08, v roce 2001 to bylo 1,11 cenzových domácností. Bez vlastního bytu bylo 5 093 cenzových domácností, což bylo o 1 444 více než v roce 1991.

Podle výše uvedených hledisek vykazovalo bydlení v rodinných domech vyšší úroveň než bydlení v obytných domech. Jestliže v rodinném domě připadala na jednu osobu průměrná plocha 21,5 m², v bytových domech to bylo téměř o 6 m²  méně.  V rodinných domech bylo 14 % bytů pěti a více pokojových, v bytových domech bylo takto velkých bytů pouze necelé procento. V rodinných domech se nejčastěji vyskytovaly byty se třemi pokoji (zhruba třetina), v bytových domech bylo nejvíce bytů dvoupokojových (přibližně 37 %),  bytů třípokojových bylo o 3 % méně. 

V devíti z deseti bytů žila jedna cenzová domácnost. V případě dvou cenzových domácností v jednom bytě se v rodinných domech jednalo nejčastěji o dvě rodiny, v bytových domech  o rodinu dětí a jednoho z rodičů.  Přibližně desetina z celkového počtu trvale obydlených bytů byla obsazena neúplnými rodinami, čtvrtina domácnostmi jednotlivců.  U domácností jednotlivců připadla na jednu osobu dvojnásobná průměrná obytná plocha (36,4 m²) než činil průměr za bytové domácnosti celkem (18,4 m²).  V rodinných domech měly domácnosti jednotlivců k dispozici v průměru 46,3 m².

Tab. 19 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a ostatních obcích v letech 1991 a 2001

Z celkového počtu 120 777 obyvatel trvale bydlících na území okresu Trutnov jich ke dni sčítání žilo v bytech 119 345, tj. 98,8 %.  Mimo byty žilo 1 432 osob a jejich počet se oproti roku 1991 více než zdvojnásobil. Z toho 768 osob bydlelo v zařízeních (z toho např. v domovech důchodců 459 osob, ve svobodárnách, společných domovech a ubytovnách 110 osob, v ústavech pro tělesně a mentálně postižené 84 osob atd.)  a mimo byty a zařízení bylo v okrese k trvalému nebo dlouhodobému ubytování hlášeno 664 osob, z toho např. v rekreačních chatách a chalupách 134 osob.

Mimo byty bydlelo celkem 438 cenzových domácností se 664 členy.  Z nich největší počet (217 domácností) tvořily domácnosti jednotlivců bydlící v nouzovém obydlí. V nouzovém obydlí však bydlelo také 22 úplných a 44 neúplných rodin se závislými dětmi. Před deseti lety nežilo v bytech 100 cenzových domácnosti se 154 členy. Největší podíl tehdy také tvořily domácnosti jednotlivců (68 osob), z nichž 31 osob bydlelo v nouzovém ubytování na pracovišti.

Nejvíce osob s trvalým pobytem bydlících mimo byt bylo sečteno ve Dvoře Králové nad Labem (277, z toho 180 žilo v zařízeních), dále v Trutnově (230, z toho 47 v zařízeních), ve Vrchlabí (198, z toho v zařízeních 134) a ve Rtyni v Podkrkonoší, kde ze 122 obyvatel bydlících mimo byt žilo v zařízeních 121 osob.