Domácnosti a rodiny jsou základními jednotkami, které ve společnosti plní řadu závažných funkcí a ovlivňují její potřeby a směry vývoje. V těchto jednotkách se obyvatelstvo reprodukuje a působí na výchovu nových generací. Řešení problémů domácností má vlastní konkrétní význam v zajišťování životní úrovně obyvatelstva, v otázkách bytové politiky, rozvoje infrastruktury sídlišť, vytváření zdravého životního prostředí. Řešením těchto problémů společnost nepřímo ovlivňuje dosažení optimální skladby domácností a zpětně přispívá ke zlepšení společenské funkce rodiny.

Výsledky sčítání byly zpracovány nejen z hlediska charakteristiky jednotlivých osob, ale také s přihlédnutím k tomu, jaké druhy a typy domácností tito jedinci vytvářejí. Domácnosti se rozdělují do tří základních typů: cenzové, hospodařící a bytové domácnosti. Každý typ domácnosti může tvořit skupina osob nebo i jedinec, často může být domácnost bytová, hospodařící a cenzová totožná. Počet bytových domácností se rovná počtu trvale obydlených bytů a tvoří ji osoby žijící společně v jednom bytě. Hospodařící domácnosti tvoří osoby společně bydlící a společně hospodařící, tj. trvale hradí společné výdaje domácnosti. Cenzová domácnost je základní jednotka, která se dále nečlení a tvoří ji osoby v příbuzenském nebo jiném vztahu, bydlící v jednom bytě, společně hospodařící.

Za tři desetiletí došlo k nárůstu bytových domácností o 3 377, tj. o 8,8 % (proti roku 1991 činí tento nárůst 3,3 %, tj. 1 331 domácností). Z celkového počtu zjištěných bytových domácností (41 915) byla převážná část tvořena jen jednou cenzovou domácností (91,5 %), ale jejich podíl se snižoval ve prospěch dvou a více cenzových domácností v jedné bytové domácnosti. Průměrný počet členů bytových domácností se za poslední tři desetiletí trvale snižoval a to ze 2,89 na 2,65. U bytových domácností se z dlouhodobého hlediska zvyšoval podíl domácností s jedním, dvěma a třemi členy, počty čtyř a vícečlenných domácností klesaly. Nejvíce zastoupeny byly dvoučlenné (26,9 %) a jednočlenné (24,8 %)domácnosti.

Počet hospodařících domácností rostl od roku 1970 ještě rychleji než počet bytových domácností (o 4 646 domácností, tj. 11,3 %). Za poslední desetiletí činil přírůstek 2 590 domácností, tj. 6 %. Celkem bylo v okrese sečteno 45 816 hospodařících domácností, jen malá část (1,3 %) byla tvořena dvěma a více cenzovými domácnostmi. Od sčítání v roce 1970 klesl průměrný počet jejích členů ze 2,70 na 2,45. To bylo dáno zvyšováním počtu jednočlenných domácností a poklesem domácností čtyř a vícečlenných. Více než polovina (57,2 %) hospodařících domácností čítala jednoho a dva členy.

Rozlišujeme čtyři typy cenzových domácností. Rozhodující pro určení typu je pojem rodina. Z tohoto hlediska jsou cenzové domácnosti rozděleny na rodinné (úplné a neúplné) a ostatní (vícečetné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivců). Ve vývoji cenzových domácností se odráží vliv demografických procesů (zejména věková struktura obyvatelstva, porodnost, rozvodovost). Tyto změny pak způsobily změnu ve skladbě cenzových domácností - snížení počtu domácností se závislými dětmi (s větším počtem členů) a vzrůst rodinných domácností bez dětí a zvláště domácností jednotlivců.

V porovnání se sčítáním v roce 1991 počet cenzových domácností vzrostl o 2 700, tj. o 6,2 %, počet úplných rodin tvořených manželským párem s dětmi nebo i bez dětí se snížil o 1 197 (o 4,3 %). Přesto byly úplné rodiny převažujícím typem domácnosti – jejich podíl činil 57,7 %, ale proti roku 1991 převažovaly rodiny bez závislých dětí nad rodinami se závislými dětmi. Podle počtu členů domácnosti pak převládaly jednočlenné a dvoučlenné domácnosti – 58,1 %, za období od minulého sčítání v roce 1991 to představovalo nárůst o 3,9 procentního bodu a postupně ubylo čtyř a vícečlenných domácností. Průměrný počet členů cenzových domácností klesl za posledních deset let ze 2,55 na 2,41 osob.

Celkem bylo sečteno 26 818 úplných rodin, převažovaly rodiny bez závislých dětí (52,9 %) nad rodinami se závislými dětmi (47,1 %). Proti roku 1991 vzrostl počet domácností dvoučlenných a tříčlenných, naopak počet čtyř a vícečlenných domácností klesl. Z celkového počtu 14 174 úplných domácností bez závislých dětí jich téměř tři čtvrtiny tvořily domácnosti, kde ženy byly starší než 50 let. V úplných rodinách s jedním dítětem (5 329) byla nejčetnější věková skupina žen 25 - 29 let (20,3 %), v rodinách se dvěma dětmi (6 012) pak skupina žen 30-34 let (28,3 %). Průměrný počet členů v úplných rodinách byl 3,12 osob (proti 3,21 v roce 1991) v rodinách bez dětí 2,43 osob a s dětmi 3,90 osob (v roce 1991 2,31 resp. 3,94).

Značně vzrostl počet neúplných rodin jak absolutně, tak relativně. Proti roku 1991 činil tento nárůst 1 604 neúplných rodin, tj. o čtyřicet procent, při průměrné velikosti rodiny 2,47 členů. Z toho převažovaly neúplné rodiny se závislými dětmi, kterých bylo 3 490 (62,4 %), s průměrným počtem členů rodiny 2,64. Z hlediska počtu závislých dětí převažovaly rodiny s jedním dítětem (62 %), z nichž v třídění podle věku ženy jich bylo nejvíce v kategorii 25 - 29 let (celkem 465). Necelou třetinu tvořily neúplné rodiny se dvěma dětmi, z nich pak bylo nejvíce rodin, kdy žena byla ve věku 30 - 34 let a 35 - 39 let. Neúplných rodin bez závislých dětí bylo sečteno 2 101, což je 37,6 % ze všech neúplných rodin. Ve více než 85 % neúplných rodin stála ve věku 40 - 49 let a 50 - 59 let (celkem 38,2 %).

Stále početnějším typem domácnosti jsou domácnosti jednotlivců, jejichž počet vzrostl za poslední tři desetiletí o více než 40 %. Domácnosti jednotlivců v roce 2001 tvořily 29,3 % všech cenzových domácností. Více než tři čtvrtiny jednotlivců bydlelo samostatně v bytě, zhruba pětina jako spolubydlící. Nejčastěji osaměle žijící osoby byly ovdovělé ženy (více než třetina), nejvíce těchto žen bylo ve věku 70 a více. Další více než čtvrtina domácností jednotlivců byly osoby rozvedené a pětina pak osoby svobodné. Z rozvedených osob převažovali muži (55 %) a to ve věkových skupinách 40 - 49 let a 50 - 59 let a podobně u svobodných osob, kde také převažovali muži a to ve věku 25 - 29 let.

Podíl vícečlenných nerodinných domácností (jsou složeny ze dvou nebo více jednotlivých osob, které netvoří rodinnou domácnost) se v průběhu třiceti let příliš nezměnil a osciloval kolem 1 % z celkového počtu cenzových domácností s výjimkou roku 1991, kdy jejich podíl klesl na 0,3 %.

Součástí sčítání bylo rovněž zjišťování vybavenosti některými předměty dlouhodobého užívání a rekreační možnosti členů domácnosti. Na rozdíl od sčítání v roce 1991 se již nesledovala vybavenost domácností chladničkou, mrazničkou, automatickou pračkou a televizorem. Tyto předměty dlouhodobé spotřeby se v průběhu deseti let staly běžnou výbavou domácností. V roce 2001 se zjišťovalo vybavení trvale obydleného bytu (bytové domácnosti) osobním automobilem, telefonem, rekreačním objektem a osobním počítačem (uváděly se též služební automobily a počítače v případě, že jsou užívány i k soukromým účelům). Sčítáním 2001 bylo zjištěno, že tři čtvrtiny domácností byly vybaveny pevnou linkou, mobilním telefonem nebo obojím, 56 % domácností vlastnilo osobní automobil (z nich 8,6 % dvě a více aut), dále 14,6 % domácností mělo osobní počítač (z toho 6,2 % připojení na internet) a 14,8 % domácností mělo možnost užívat rekreační objekt.

Porovnáním vybavenosti bytových domácností tvořených jednou nebo dvěma a více cenzovými domácnostmi nezjistíme nijak významné rozdíly. Mírně lepší vybavení v bytech se dvěma a více domácnostmi je u osobního počítače, možnosti připojení na internet a o poznání vyšší procento těchto domácností má pevnou linku i mobil a jsou lépe vybaveny automobily. Z hlediska počtu osob v bytech s jednou cenzovou domácností vykazují nejlepší vybavenost vždy ty domácnosti, která mají více než 1 člena. Dvoučlenné domácnosti jsou nejlépe vybaveny pevnými telefonními linkami případně kombinací pevné linky plus mobilní telefon a také nejvyšší procento z nich má možnost využívat rekreační objekt, tří až čtyřčlenné domácnosti jsou nejlépe vybaveny osobním automobilem a pěti a vícečlenné rodiny vlastní nejvíce mobilních telefonů, počítačů a největší procento jich má přístup na internet. Při sledování vybavenosti podle věkového složení uživatelů domácností platí, že skupina podle věku uživatele bytu do 29 let vlastní nejvíce mobilních telefonů, nejlépe vybaveni jsou uživatelé bytů ve věkové skupině 40 - 49 let; nejvyšší procento z této věkové skupiny má automobil, vlastní nejvíce počítačů a připojení na internet. Vybavenost domácností z hlediska počtu závislých dětí je vcelku vyrovnaná, domácnosti s jedním dítětem mají vyšší podíl mobilních telefonů a možnost využívat rekreační objekt, na domácnosti se dvěma dětmi připadá více osobních automobilů, osobních počítačů a připojení na internet.

Porovnáním vybavenosti bytových domácností ve městech a ve venkovských obcích zjistíme, že ve venkovských obcích vlastní 62,7 % domácností automobil (ve městech pak 53,6 % domácností), z toho dva a více automobilů mají více také ve venkovských obcích (11,8 % domácností, ve městech pak 7,4 % domácností). Pevnou telefonní linkou je vybaveno nepatrně více venkovských domácností (o 7 desetin procentního bodu) naopak pouze mobil má více městských domácností (o 5 desetin procentního bodu), oba typy telefonů vlastní více městských domácností (o 3,9 procentního bodu). Počítači včetně připojení na internet jsou lépe vybaveny domácnosti ve městech, stejně tak i možnosti využívat rekreační objekt mají v městských domácnostech dvaapůlkrát vyšší než ve vesnických domácnostech.