K 1. březnu 2001 tvořilo domovní fond okresu Jičín celkem 25 582 domů určených k bydlení, ze kterých bylo 29,7 % neobydlených. Trvale obydlených domů bylo sečteno 17 973 a neobydlených 7 609. Přestože se celkový  objem  domovního  fondu v okrese  neustále zvyšuje (proti roku 1970 celkem o 3 158 domů, z toho za minulých deset let o 1 550 domů), počet trvale obydlených domů se postupně snižuje, za třicet let o 2,4 tis. domů. Důvodem je užívání stále většího počtu starších rodinných domků na venkově bez trvale bydlících osob (podle metodiky neobydlených) výlučně k rekreačním účelům. Z celkového počtu neobydlených domů tvořily 97,0 % rodinné domy, ze kterých 71,0 % sloužilo k rekreaci. Domy neobydlené z důvodu rekreace tvořily v okrese Jičín nejvyšší podíl v rámci Královéhradeckého kraje.

Tab. 14 Základní údaje o domovním fondu v letech 1961 – 2001

Skladba jičínského domovního fondu je dána jednoznačně rodinnými domy, jejichž podíl činí 91,3 % všech trvale obydlených domů a žije v nich 65,5 % obyvatel okresu. Nových rodinných domů bylo za poslední desetiletí postaveno (zrekonstruováno) 1,5 tisíce, o zhruba stejný počet se však zvýšil počet neobydlených domů sloužících k rekreaci (převážně rodinných domků), takže jejich počet je ve srovnání s minulým sčítáním beze změny. Snížení celkového počtu  trvale obydlených domů o 242  proti roku 1991 tedy ovlivnil úbytek 318 bytových domů, tj. je o více než jednu pětinu; nová výstavba (rekonstrukce) celkem 107 bytových domů nemohla nahradit odpad této skupiny domů (jednou z příčin byly též restituce, kdy řada domů byla převedena do nebytových prostor). Ostatních domů bylo v okrese sečteno 381, tj. 2,1 % trvale obydleného domovního fondu (jejich počet se proti roku 1991 zvýšil o 75 domů).

Počet nebydlených domů se proti roku 1991 zvýšil o 30,8 % na 7 609. Z tohoto počtu bylo 7 378 rodinných domků a 11 bytových domů. Domů užívaných k rekreaci bylo 5 235 (68,8 %), takže skutečně neobydlených domů zůstalo v okrese zhruba 2,4 tisíce. Tyto domy byly neobydleny z různých důvodů, především z důvodu nezpůsobilosti k bydlení (28,5 %), více než pětina z nich pak byla obydlena přechodně (tzn. nebyl v nich nikdo trvale hlášen, proto byly sečteny jako neobydlené). Dalších zhruba 13 % domů bylo neobydleno pro probíhající přestavbu, zbývající pak z důvodu změny uživatele, neobydleny po kolaudaci, z důvodu pozůstalostního nebo soudního řízení, apod.

Pouze v jedné třetině ze 111 obcí okresu byl za deset let zaznamenán přírůstek trvale obydlených domů, absolutně nejvyšší (64 domů) v Nové Pace, relativně v Butovsi (37,9 %) a v Podůlší (24,5 %). Desetiletý úbytek 242 domů je tedy rozložen do zbývajících 75 obcí. Nejvyšší absolutní úbytky – více než 20 domů -  byly  zjištěny   v Libošovicích,   Jičíněvsi,  Markvarticích  a  v Češově, relativně nejvíce domů ubylo ve Sběři a v Češově, shodně více než jedna pětina domovního fondu.

Struktura domovního fondu z hlediska vlastnictví se změnila pouze mírně. Stále bylo nejvíce soukromých vlastníků, 90,2 %. Tuto skutečnost ovlivnil rozhodující podíl rodinných domků, z nichž jich bylo v soukromém vlastnictví téměř 97 %. O 4,6 bodů ubyly rodinné domy ve vlastnictví obce nebo státu, mírně se snížil počet domů bytových družstev, z 2,8 % na 2,6 %. Výrazněji se změnila struktura  vlastníků bytových domů – o 4,2 bodu  na 28,2 % se zvýšil počet domů bytových družstev,  pětina domů byla ve vlastnictví soukromé osoby (v roce 1991 to bylo 12,3 %), další pětinu vlastnila obec nebo stát (před deseti lety byla více než polovina domů obecních). Největší podíl majitelů v bytových domech však tvořili ostatní vlastníci, 28,7 %, tj. např. kombinace vlastníků nebo jiná právnická osoba.

Tab. 15 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a v ostatních obcích

Věková struktura domovního fondu okresu Jičín se v průběhu let 1970-2001 vlivem nové výstavby změnila. V roce  1970  bylo  55,1  % domů  postavených v období do roku 1919, podíl domů postavených po válce, po roce 1945, činil  16,5 % a průměrné stáří domů bylo 61,5 let. V současné době činí podíl domů postavených do roku 1919 pětinu domovního fondu (v roce 1991 to bylo ještě 42,8 %), převládají domy postavené v letech 1946-1980 (36,7 %). Rodinných domů  postavených (zrekonstruovaných) v tomto období bylo 36 %, bytových domů z tohoto období byla polovina. Zhruba 15 % domů bylo postaveno v letech 1981-1990 a za posledních deset let přibylo dalších 10 % nových, případně rekonstruovaných domů. Průměrné stáří domů se snížilo na 48,3 let (v roce 1991 to bylo 58,9 let), u rodinných domků na 48,4 let a u bytových domů na 42,8 let. V domech postavených po roce 1945 žily zhruba tři čtvrtiny obyvatelstva okresu.

Velikost domů je charakterizována počtem bytů a počtem nadzemních podlaží. Ve srovnání s rokem 1991 se průměrný počet bytů na 1 trvale obydlený dům mírně (o 0,1 bytu) zvýšil vlivem většího počtu bytů v bytových domech v důsledku výstavby vícepodlažních budov. V průměru připadlo na sto trvale obydlených domů 166 bytů (tj. o 6 více než v roce 1991); přitom na sto rodinných domků připadalo 117 bytů, na sto bytových domů 863 bytů. Zhruba 77 % domovního fondu tvořily jednobytové rodinné domy, dalších 14 % byly dvoubytové rodinné domy. Další četnější skupinou byly bytové domy s 5-9 byty. Ve struktuře domů z hlediska počtu nadzemních podlaží převažovaly dvoupodlažní (55,9 %) a jednopodlažní (37,7 %) rodinné domy.

Hlavním materiálem nosných zdí zůstaly v okrese cihly, tvárnice a cihlové bloky, z kterých byly postaveny dvě  třetiny domů,  převážně  rodinných.  Podstatně  menší  podíl  měly domy s kombinací materiálu kámen a cihly (převažovaly u staré výstavby do roku 1919), minimální byl podíl domů postavených z nepálených cihel nebo z kamene. Ve výstavbě zejména bytových domů po roce 1961 byly používány stěnové panely, jejich podíl na celkovém počtu trvale obydlených domů však představoval pouze 2,6 %, u bytových domů 22,0 %.

Významně se za posledních deset let  zlepšila vybavenost domovního fondu. Podíl trvale obydlených domů napojených na plyn z veřejné sítě nebo z domovního zásobníku se zvýšil o 15 bodů, přitom podíl domů s plynem byl výrazně vyšší ve městech Jičín, Nová Paka a Lázně Bělohrad. V ostatních obcích okresu plynofikace postupovala značně pomalu, domů napojených na rozvod  plynu v nich byla necelá čtvrtina. Tomu také odpovídal podíl napojení na plyn u bytových domů – 65,8 % a u rodinných domů – 33,0 %. Dále se zvýšilo vybavení domů vodovodem na 96,9 % (o další téměř 3 body), dosud však ještě 424 (2,4 %) trvale obydlených domů nemělo vodu zavedenu. Dalších 12,2 % domů bylo v okrese připojeno na veřejnou kanalizační síť, tím se jejich podíl zvýšil na 52,2 %. Přípojku na kanalizační síť mělo podstatně více domů ve městech (o 22,4 bodů více než je okresní průměr), 41,7 % domů svádělo odpad do žumpy nebo jímky a 315 (1,7 %) trvale obydlených domů bylo v době sčítání stále bez jakéhokoliv odpadního vybavení. Ústředním topením (vlastním, blokovým nebo dálkovým) bylo vybaveno 56,3 % domů, podíl takto vybavených domů na venkově a ve městech je poměrně vyrovnaný.

Bytový fond se za posledních deset let v okrese Jičín zvýšil ze 34 730 bytů v roce 1991 na 37 643 v roce 2001, tj. nárůst o 2 913 bytů. Za posledních deset let bylo však novou výstavbou (podle statistiky stavebnictví) v okrese získáno 1 760 nových bytů. Mimo to, že je nutné vzít v úvahu tzv. odpad bytového fondu (tj. fyzická likvidace bytu, zrušení, změna účelu užívání apod.), umožnily vysvětlit rozdíl zhruba 1,2 tis. bytů výsledky výběrového šetření, kdy byly porovnány výsledky sčítání bytů 1991 a 2001 a u všech rozdílů byla zjištěna i příčina tohoto rozdílu. Jako nejčetnější se ukázalo nesprávné sečtení bytů v roce 1991 (řada bytů byla zahrnuta do Soupisu objektů pro individuální rekreaci, přestože nebyly vyčleněny z bytového fondu; objekty v tomto Soupisu nepodléhaly sčítání), druhou nejčetnější příčinou byly byty vrácené bytovému účelu a jako další příčina pak druhé byty v rodinných domech (v roce 2001 byly v rodinných domech deklarovány na rozdíl od roku 1991 dva byty – tento údaj je závislý pouze na prohlášení zde bydlících osob).

Z celkového počtu zjištěných bytů bylo 28 549 trvale obydlených a 9 094 neobydlených. Zatímco počet trvale obydlených bytů se zvýšil o 0,7 %, počet neobydlených bytů zaznamenal daleko výraznější nárůst 42,2 %. Srovnáme-li situaci s roky 1970 a 1980, pak je nárůst neobydleného bytového fondu několikanásobný, proti roku 1970 to je 4,6krát více a proti roku 1980 téměř dvakrát více. Hlavní příčina nárůstu neobydlených bytů, kromě výše uvedeného důvodu nepřesností při sčítání rekreačních objektů v roce 1991, je v okrese charakterizována i vylidňováním venkovských obcí (přesun trvale obydleného bytového fondu do neobydlených bytů).

Tab. 16 Základní údaje o bytovém fondu v letech 1961 – 2001

Z  9 094 neobydlených bytů jich bylo 1 354 sečteno v trvale obydlených domech a 7 740 v neobydlených domech. Z celkového počtu neobydlených bytů bylo 5 330 (tj. 58,6 %) bytů neobydleno z důvodu užívání k rekreačním účelům. Jsou to byty převážně v neobydlených jednobytových domech, v chalupách a starších rodinných  domech,  kde  není  žádná osoba  trvale  hlášena,  které    nejsou  vyčleněny  z bytového   fondu a nacházejí se především ve venkovských obcích. V okrese Jičín tvořily tyto byty v obcích ve velikostní skupině do 199 obyvatel 41,3 % a ve skupině obcí s 200-499 obyvateli 36,7 % bytového fondu. Dalším četným důvodem neobydlenosti bytů byly byty obydlené přechodně, které byly sečteny převážně v trvale obydlených domech. Kategorie přechodně obydleného bytu (z hlediska metodiky sčítání sice neobydleného, ale fakticky obydleného) se v otázce na obydlenost bytu sledovala poprvé při sčítání 2001, proto počet neobydlených bytů v trvale obydlených domech za deset let vzrostl téměř třikrát. Dvě třetiny z celkového počtu 995  těchto  přechodně  obydlených  bytů  byly sečteny ve městech.

Zbývající  neobydlené  byty v trvale obydlených i neobydlených domech, tj. celkem 2 769 bytů, byly neobydleny z důvodu jednak nezpůsobilosti k bydlení (8,9 %), dále byly neobydleny pro přestavbu (4,8 %), z důvodu  změny  uživatele,  pozůstalostního či soudního řízení, neobydleny po kolaudaci (celkem 4,5 %), ve 12 % pak byl uveden jiný důvod.

Celkem přibylo za deset let ve 45 obcích 637 trvale obydlených bytů. Nejvyšší absolutní přírůstek (133 bytů) byl zjištěn v Jičíně, Cerekvici nad Bystřicí (60 bytů)  a v Kopidlně (55 bytů), relativně nejvíce bytů bylo postaveno (zrekonstruováno)  za  deset  let  v   Butovsi   (dvakrát více),  v  Cerekvici  nad   Bystřicí   (o  29,9   %   více) a v Kacákově Lhotě (o 22,2 % více). V šesti obcích zůstal zjištěný počet bytů za deset let beze změny, celkový úbytek trvale obydlených bytů ve zbývajících 60 obcích  425 bytů. Z toho absolutně nejvíce bytů ubylo v Libošovicích  (34  bytů),  v Jičíněvsi  (26  bytů) a  v Libuni  (23  bytů),  relativně   pak  v malých obcích do 199 obyvatel – ve Svatojanském Újezdě (28,2 %), ve Volanicích (18,6 %) a ve Sběři (17,8 %).

Necelé dvě třetiny trvale obydleného bytového fondu tvořily byty v rodinných domcích, celkem 18 588 bytů, proti roku 1991 se jejich počet o 686 bytů, tj. o 3,8 % zvýšil. V bytových domech, které tvořily 6,6 % trvale obydleného  domovního  fondu,  bylo sečteno   9 497,  tj.   33,3 %   bytů a bylo jich sečteno po deseti letech o 2,5 %, tj. o 246 méně. Byty v ostatních domech (např. ve správních budovách, školách, objektech sloužících kultuře,  provozních  budovách a jiných,  kde  se  nacházel  alespoň  jeden trvale obydlený byt) se podílely na celkovém objemu bytového fondu  pouze 1,6 % (464 bytů) a proti roku 1991 se zvýšily o zhruba desetinu.

Struktura bytového fondu z hlediska vlastnictví se v okrese za deset let změnila ve prospěch soukromých osob (z 62,3 % v roce 1991 na 66,9 % v roce 2001). Podíl těchto bytů zaznamenal nárůst jak u rodinných domků, tak i u bytových domů. Výrazně se snížilo zastoupení bytů ve vlastnictví obce či státu (o 10 bodů), zhruba na stejné úrovni byl podíl bytů bytových družstev. Proti minulému sčítání vznikla nová kategorie,  kombinace vlastníků, kterým patřilo 6,8 % bytového fondu, jiné právnické osobě (2,9 %) a právnické  osobě založené  za  účelem  privatizace (0,2  %).  Z hlediska vlastnictví bytů byl mezi rodinnými a bytovými domy výrazný rozdíl. Téměř 97 % bytů v rodinných domcích bylo ve vlastnictví soukromé osoby, byty v bytových domech byly z jedné třetiny ve vlastnictví bytového družstva, téměř 30 % vlastnil stát nebo obec, a pětina byla ve vlastnictví kombinace různých vlastníků. Každý desátý byt v bytovém domě byl ve vlastnictví  soukromé osoby.

Tab. 17 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích v roce 2001

V průběhu posledních deseti let se podstatně změnilo složení bytového fondu podle stáří. Údaje z roku 1991, kdy se sledovalo období výstavby, nejsou však plně srovnatelné s údaji zjištěnými v roce 2001, kdy se zjišťovalo období výstavby nebo rekonstrukce. Podíl bytů postavených  do  konce 19. století se snížil z jedné pětiny  na  8,4 % a podíl bytů postavených od počátku 20. století do roku 1945 ubyl z více než jedné třetiny na 22,4 %. Od roku 1946 až do roku 1970 bylo postaveno (zrekonstruováno) 18,6 % bytů, nejvíce jich pak bylo postaveno nebo zrekonstruováno v desetiletí 1971-1980 (téměř čtvrtina trvale obydleného bytového fondu). Zbývající  čtvrtina bytového fondu  je  z let 1981-2001. Rodinných domků bylo předválečných  37,5 %  (u  bytových  domů  to  bylo 16,2 %), podíl rodinných domků z let 1946-1980 byl 37,2 %, z posledních  dvaceti  let  jich byla zhruba  čtvrtina. U bytových domů je podíl bytů z let 1946-1980 34,5 %, z let 1981-2001 29,2 %.  Zhruba tři čtvrtiny obyvatel okresu žilo v bytech postavených po roce 1945. Průměrné stáří trvale obydlených bytů bylo 43,6 roku, tj. o 9,3 let méně než před deseti lety.

Ve  struktuře podle právního  důvodu  užívání bytu převládaly z celkového počtu byty ve vlastním domě, 53,9 % (81,9 % bytů v rodinných domech a 1,2 % v bytových domech), nájemní byty se na bytovém fondu podílely 18,8 % (v rodinných domech 4,3 %,  v bytových domech 45,0 %). Téměř třetinu bytů v bytových domech tvořily byty členů stavebních bytových družstvech, v rodinných domcích to bylo pouze 0,6 % bytů. Proti 130 bytům v osobním vlastnictví v roce 1991 jich bylo v roce 2001 sečteno 1 837. Ve srovnání s rokem 1991 došlo dále k mírnému  úbytku bytů  nájemních a bytů bytových družstev, mírně se snížil podíl bytů ve vlastním domě, naopak přibylo 962 ostatních bezplatně užívaných bytů (na 2 071, tj. 7,3 %).

V průběhu devadesátých let se proti předchozímu období opět zlepšily ukazatele technické vybavenosti bytů: podíl bytů s vodovodem v bytě stoupl o další 4 body na 97,5 %, vlastní koupelnu uvedlo 94,1 % domácností, 92,1 % jich  mělo  vlastní splachovací záchod. Nejvýrazněji vzrostl podíl bytů s přípojkou plynu ze sítě o 10,2 bodu, o 9,4 bodu pak podíl bytů připojených na kanalizační síť. Vzrostla i vybavenost bytů ústředním nebo etážovým topením, z 61,5 % na 68,9 %. Třikrát více domácností ve městech než na venkově bylo napojeno na veřejnou kanalizační síť; nejvíce v Jičíně (95,2 %) a v Hořicích (93,6 % domácností). Poměrně pomalu postupuje v okrese plynofikace venkovských obcí, plyn do bytu byl zaveden pouze u čtvrtiny těchto domácností, ve městech do 58,1 % domácností. Tomu odpovídala i vybavenost domácností podle druhu domu. V rodinných domech byl plyn zaveden do třetiny domácností a polovina byla napojena na kanalizační síť, v bytových domech  byl plyn uveden u dvou třetin domácností, přípojka na kanalizační síť u 85,8 % domácností. U 42,9 % rodinných domků byla zjištěna žumpa nebo jímka.

Tab. 18 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech

Souhrnnou charakteristikou kvality bytového fondu z hlediska jeho technické vybavenosti je tzv. kategorizace bytů. Celkem 78,0 % trvale obydlených bytů patřilo v době sčítání do I. kategorie vybavení, tj. mělo úplné základní příslušenství a všechny obytné místnosti byly přímo vytápěny ústředním topením. Jejich počet se proti minulému sčítání téměř dvakrát zvýšil, a to nejen z důvodu přírůstku nových kvalitních bytů, ale i z důvodu jiné metodiky převládajícího způsobu vytápění, která se pak promítla i do údaje o bytech podle jednotlivých kategorií. Nejvíce bytů I. kategorie, zhruba třetina, bylo postaveno či rekonstruováno v letech 1971-1980. Bytů II. kategorie bylo zjištěno 14,5 % a jejich podíl se z důvodu změny metodiky o 23 bodů snížil. Bytů III. a IV. kategorie okolo šesti procent. Těchto bytů ubylo proti roku 1991 více než 2,5 tisíce, a to zejména z důvodu přeřazení rekreačních chalup do neobydlených domů. Zcela rozdílná byla skladba bytů podle kategorií v rodinných domcích a bytových domech. Zatímco podíl bytů I. kategorie byl v rodinných domcích 72,6 % a bytů II. kategorie 17,1 %, v bytových domech činil tento podíl 89,0 %, resp. 9,1 %. Z 1 972 bytů III. a IV. kategorie jich bylo v rodinných domcích 90 %. V bytech I. kategorie žilo v době sčítání 82,2 % obyvatel okresu bydlících v bytech.

Úroveň bydlení charakterizuje nejen velikost bytů a míra jejich vybavení, ale také charakteristiky spojené s obyvateli bytů. Na změny v úrovni bydlení působí čtyři základní faktory: výše přírůstku bytů, změny velikostní  struktury  bytů   (obytná plocha a počty obytných místností), změny v počtu a složení domácností a přírůstky nebo úbytky obyvatelstva. V jičínském okrese úroveň bydlení nejvíce ovlivňuje snižující se počet obyvatelstva. Obytná plocha v m² na jednu osobu, která byla v roce 1961 pouhých 11,0 m² , v roce 2001 už  činila 20,1 m² . Tento vývoj neovlivnilo jen ubývání obyvatel, ale i nová výstavba, zejména v rodinných domcích, kde se v intercenziálních obdobích trvale zvyšovala stavební výměra bytů. Počet obytných místností s 8 a více m²  na jednu bytovou jednotku se zvýšil z 1,64 v roce 1961 na 2,93 v roce 2001. Snížení početních stavů obyvatel ovlivňuje i další ukazatele úrovně bydlení, a to počty osob připadající na jeden trvale obydlený byt a jednu obytnou místnost 8 m²  a větší, které mají trvale sestupný trend.

Nadále platí, že lepší úroveň bydlení je v rodinných domcích (v okrese Jičín tvoří 91,3 % domovního fondu), kde ukazatele úrovně bydlení jsou příznivější než v bytových domech. V rodinných domech byla průměrná obytná   plocha   na  jeden  byt o 20,2 m² větší, průměrná obytná plocha na jednu osobu byla větší o 6,7 m² a o 0,23 osoby byl nižší průměrný počet osob na obytnou místnost, než zjištěné údaje za stejné ukazatele v bytových domech. V okrese Jičín porovnáním měst a obcí byly ukazatele úrovně bydlení v podstatě vyrovnané, s výjimkou města Jičín, kde podíl rodinných domků byl nižší než ve zbývajících obcích okresu (77 %) a tím i charakteristiky bydlení byly méně příznivé.

Tab. 19 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech

              a ostatních obcích v letech 1991 a 2001

Významnou charakteristikou úrovně bydlení je rovněž počet domácností v bytě, jejich typ a velikost. V okrese Jičín bylo k 1. 3. 2001 zjištěno 25 787 bytů, tj. 90,3 % z celkového bytového fondu, ve kterých žila jen jedna domácnost, v roce 1991 to bylo o 2,7 % více. Ve zbývajících 2 762 trvale obydlených bytech žily dvě nebo i více cenzových domácností. Společné bydlení dvou a více cenzových domácností se za uplynulých deset let zvýšilo, v roce 1991 připadalo na 100 bytů 107 cenzových domácností, v roce 2001 to bylo 111 cenzových domácností.  Byty obývané více cenzovými domácnostmi se odlišovaly velikostí: měly vyšší obytnou plochu (o 11,8 m² ) a větší počet obytných místností (o 0,62 místností) než byty s jednou cenzovou domácností, zbývající ukazatele bydlení byly však výrazně horší: průměrný počet osob na jeden byt byl o 2,08 vyšší, na jednu obytnou místnost o 0,44 osoby vyšší,  obytná plocha na jednu osobu o 7 m²  nižší.

4.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních

V době sčítání 2001 žilo v okrese Jičín z celkového počtu 77 761 trvale bydlících obyvatel 77 094 (tj. 99,1 %) v bytech. Mimo byty žilo celkem 667 osob, v porovnání s rokem 1991 se počet těchto osob trvale žijících mimo byty zvýšil o čtvrtinu.

Rozhodující  počet,  526 osob, žilo v zařízeních sloužících k trvalému nebo dlouhodobému ubytování  (416  v domovech  důchodců,  78  v ústavech pro tělesně a mentálně postižené) a 32 osob žilo ve svobodárnách, společných domovech nebo ubytovnách. V ostatních ubytovacích zařízeních (hotely, motely, penziony, ubytovací hostince, turistické chaty a ubytovny) bylo trvale hlášeno dalších 10 osob. Více než dvě třetiny z celkového počtu těchto 536 osob v zařízeních tvořily ženy.

V  rodinných  a bytových  domech  žilo  mimo byt  27  obyvatel  těchto  domů,  před deseti lety v domech pro bydlení nebydlel mimo byt nikdo. Dále se výjimečně vyskytlo trvalé ubytování v  provozních budovách (27 osob), v ubytovacích zařízení k trvalému nebo dlouhodobému ubytování (5 osob) a v ubytovacích hostincích (3 osoby). Proti roku 1991 se dále o 12 osob na 69 zvýšil počet lidí trvale bydlících v objektech zcela mimo bytových fond. Téměř polovina těchto lidí žila v době sčítání 2001 v nouzovém obydlí (32 osob), necelá třetina měla trvalé bydliště v rekreační chatě či chalupě a zhruba pětina užívala místo bytu mobilní  obydlí.  Proti  roku  1991  ubyly  osoby  žijící  v nouzovém obydlí. Osoby mimo byt či zařízení byly ze dvou třetin muži.

Osoby žijící trvale mimo byty a mimo zařízení (celkem 131 osob) tvořily celkem 73 cenzových domácností. Úplných rodin z tohoto počtu bylo 11 (z toho pět se závislými dětmi) a tvořilo je dohromady 49 osob; osm těchto rodin žilo  v  nouzovém obydlí, tři v rekreační chatě či chalupě. Neúplných rodin se závislými dětmi bylo zjištěno 6 a bez závislých děti 2, tvořilo je celkem 27 osob a žily převážně v nouzovém obydlí (5 rodin), dvě rodiny užívaly pohyblivé obydlí a jedna objekt určený k rekreaci. Převážnou část však tvořily domácnosti jednotlivců (celkem 53, tj. 73 %) obývající ze dvou třetin nouzové obydlí. V nouzovém obydlí žila také jedna vícečlenná nerodinná domácnost.

Z územního  hlediska  bylo nejvíce osob s trvalým pobytem mimo byty a zařízení sečteno v Hořicích (277 osob), ve Slatinách (72 osob), v Nové Pace (62 osob), v Mlázovicích (49 osob), Jičíně (36 osob),v Cerekvici  (32 osob), Chomuticích  (28 osob) a v Libošovicích  (23 osob).