Okres Jičín leží v severozápadní části Královéhradeckého kraje. Na severu sousedí s okresem Semily v Libereckém kraji, na východě s okresem Trutnov, na jihu s okresem Hradec Králové a na západě s okresy Nymburk a Mladá Boleslav ve Středočeském kraji. Svojí rozlohou 887 km² patří mezi menší okresy a hustotou obyvatelstva mezi řídce osídlené oblasti státu (jen dvě třetiny celostátního průměru). Mezi pěti okresy kraje zaujímá třetí místo.

Rovinatý povrch okresu v jeho jižní části doznává od středu výraznější členitosti, která dominuje na severu okresu.  Území  se  ze  středočeské  roviny  postupně  zvedá  a  přechází  od  chlumů  ve  střední části až do  krkonošského podhůří na severovýchodě. Okres rozdělil v období třetihor lužický zlom na část rovinnou a část podhorskou. Obě části se odlišují geologickým složením a dobou vzniku hornin. Rovinná část je tvořena usazeninami permokarbonskými a výskytem zkamenělého dřeva a vzácných křemičitých minerálů vzniklých vulkanickou činností v posledních fázích prvohor. Rozhraní představuje Kozákovský hřbet, z větší části již v okrese Semily, a chlumy v okolí města Hořice. Nadmořská výška se tak mění od nejníže položeného místa okresu s 208 m nadmořské výšky ležící na hranici okresu jižně od Dětenic až po nejvyšší bod  okresu  Kozinec  s výškou  608  m  u  obce  Vidochov  v  jeho   severní   části.   Krajina   na   Libáňsku a  Kopidlensku  v jižní  části  okresu  se  tak  výrazně  odlišuje od členitého Novopacka a Hořicka na severu a severovýchodě.

Specifikou okresu jsou pískovcové útvary Prachovských skal. Tvoří východní část celé krajinné oblasti zvané  Český  ráj   zasahující   na území okresu od západu  a   severozápadu  od   Turnova  a  Mnichova  Hradiště v  okresech  Semily  a Mladá Boleslav. Oblast vznikla z pískovcových plošin s nadmořskou výškou kolem 300 m, zvrásněných do hlubokých údolí. Spolu s borovými lesy a rybníky patří k atraktivním, turisty vyhledávaným místům, a to zejména v okolí Jičína a Sobotky.

Klima okresu je poměrně příznivé. Průměrná roční teplota činí 8°C, přičemž oblasti v jižní části okresu mají teplotu vyšší, zatímco v krkonošském podhůří se vyznačují nižšími teplotami. Průměr ročních dešťových srážek činí 666 mm.

Na vodní toky není území okresu příliš bohaté. Nejvýznamnějším a také největším vodním tokem je Cidlina pramenící v okrese Semily na úpatí hory Tábor. Protéká od severu k jihu, sbírá do sebe vody všech okolních potoků a říček. Jinak okresem protéká řada drobným vodních toků, které pramení většinou v krkonošském podhůří, jako je např. Studénka, Trnávka, Javorka, Úlibický potok, Rokytka a Bystřice. Druhou největší řekou je Mrlina pramenící poblíž Markvartic a protékající Kopidlnem. Malebný ráz dávají jičínské krajině rybníky. Jsou využívány zejména pro rekreaci, méně již k hospodářským účelům. Jsou to zejména Jinolické rybníky, rybník Kníže v Jičíně, Dvorecký rybník, Hlíza ve Dřevěnici s veřejnými koupališti, ale také Ostruženský rybník, Šibeňák, Černý a Bílý u Kosti, Pařezský, Valcha u Železnice a Jahodnice. Jejich celková plocha činí 498 ha.

Přirozeným centrem oblasti je okresní město Jičín. Je silniční dopravní křižovatkou, kde se protínají dvě významné tepny  silnic I. třídy – silnice č. 16 vedoucí ze Slaného přes Mělník, Mladou Boleslav do Trutnova a dále až na polskou hranici a silnice č. 35 vedoucí z polského Zhořelce přes Liberec do Hradce Králové, Svitav a Olomouce. Město má tedy dobré dopravní spojení s většinou významných center republiky, o čemž svědčí i značné množství dálkových autobusových spojů vedených přes město Jičín. Železniční doprava nemá v okrese velký význam.

Z celkové  rozlohy okresu  tvoří  68,5  %  zemědělská  půda  (z  toho  více  než tři  čtvrtiny zabírá orná půda a  necelá  pětina  je  trvale   zatravněná).  Lesy  pokrývají  21,5 %  plochy  okresu.  Převažují lesy jehličnaté a doubravy, na štěrkopískových terasách a pískách jsou borové lesy, na dně miletínského úvalu se nacházejí rozsáhlé ostrovy listnatých lesů. Tři čtvrtiny plochy okresu představují těžké půdy, 22 % rozlohy zaujímají těžké půdy a zbylá 3 % jsou půdy lehké.

Ke konci roku 2001 bylo  hlediska struktury podnikatelské sféry zapsáno do registru ekonomických subjektů jičínského okresu 16 tisíc podnikatelských subjektů. Jejich počet i skladba se v průběhu deseti let výrazně změnila – přibylo celkem 6,5 tis. podniků, a to především vlivem vysokého nárůstu počtu soukromých podnikatelů podnikajících dle živnostenského zákona (72,5 % z celkového počtu), samostatně hospodařících rolníků (8,6 %) a obchodních společností (5,7 %). V členění podle odvětvové činnosti se  nejvíce, téměř třetina  ekonomických  subjektů,  zabývá  obchodem,  pohostinstvím  a   ubytováním,   16,9  %   průmyslem a desetina zemědělstvím a lesnictvím.

Z ekonomicky aktivního obyvatelstva pracovala jedna třetina osob ve zpracovatelském průmyslu, z toho nejvíce ve výrobě strojů a zařízení, textilním průmyslu a ve výrobě dopravních prostředků. V zemědělství pracovalo 7,9 % ekonomicky aktivních a ve stavebnictví 7,1 %. Více než desetina pracujících byla zaměstnána v obchodě a v opravárenském průmyslu.

Zemědělství je tradičním odvětvím okresu. Na zhruba 58 tis. ha zemědělské půdy hospodařilo v roce 2000 v okrese Jičín celkem 642 podniků, z toho byly více než dvě třetiny soukromě hospodařících rolníků. Ekonomický význam měly však v okrese podniky právnických osob, které obhospodařovaly více než 84 % zemědělské půdy. Klasickou zemědělskou výrobou představovanou kombinací rostlinné a živočišné výroby se zabývalo  více než čtyřicet procent podniků. Rostlinná výroba byla zaměřena především na pěstování pšenice, ječmene, luskovin, cukrovky a olejnin, řada podniků se zabývala pěstováním ovoce a zeleniny. Necelá čtvrtina podniků byla zaměřena na živočišnou výrobu – především chov skotu, ovcí a prasat. Intenzita chovu skotu a prasat se však tak jako v celém kraji postupně snižuje, nejvíce právě v okrese Jičín.

Početní stavy obyvatelstva okresu od ukončení druhé světové války trvale klesají a v rámci Královéhradeckého kraje se jedná o nejdynamičtější pokles. Jedinou výjimkou bylo období 1975 – 1978, kdy došlo k mírnému zvýšení početních stavů obyvatelstva, což bylo ovlivněno propopulačními opatřeními z roku 1973. V současné době mezi pěti okresy kraje má jičínský okres nejméně obyvatel. Mezi okresy České republiky se v počtu obyvatel řadí až na 63. místo. V minulosti měl okres v dnešních hranicích nejvíce obyvatel v roce 1910 a to 119 885 osob, což bylo o 54,2 % více než v současné době.

Z celkového počtu 111 samostatných obcí okresu jich má 7 statut města. Ve struktuře obcí převládají dlouhodobě    obce  dvou kategorií – s počtem obyvatel do 199 (41,4 %) a s počtem obyvatel 200 – 499 (35,1 % všech obcí).  Na  základě   Zákona  314/2002   Sb. o stanovení  obcí  s   pověřeným   obecním   úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působnosti bylo na území okresu vytvořeno šest územních obvodů pro pověřené obecní úřady Jičín, Hořice, Kopidlno, Lázně Bělohrad, Novou Paku a Sobotku a tři územní obvody pro obce s rozšířenou působností: Jičín, Hořice a Nová Paka. Tyto obce jsou pověřeny výkonem vybraných funkcí státní správy. Stanovily každé obci, ke kterému pověřenému obecnímu úřadu a ke které obci s rozšířenou působností přísluší.

Tab. 1 Obyvatelstvo podle územních obvodů pověřených obecních úřadů podle stavu k 1. 3. 2001

Z ekonomického hlediska lze okres charakterizovat jako oblast s rozvinutou zemědělskou výrobou bez velkých průmyslových komplexů. Tím, že zde není soustředěn těžký a chemický průmysl, si okres zachoval dobré životní prostředí. V rámci celého státu je zde nenarušené přírodní prostředí, neboť zde není zvlášť významný nebo neobvyklý znečišťovatel a intenzita průmyslové činnosti neměla na devastaci životního prostředí takový vliv jako v jiných oblastech státu. Z hlediska jednotlivých složek životního prostředí však již situace tak příznivá není.

Čistota ovzduší je dobrá díky celkové konfiguraci terénu a menší průmyslové činnosti. Přestože se okres řadí  v  čistotě ovzduší mezi lepší oblasti státu, jsou už i zde poškozeny lesní porosty imisemi. Jde zejména o vrcholové  partie  kopců od nadmořské výšky 500 m a výše. V jednotlivých místech bylo zjištěno poškození 5. stupně, kdy dochází k prosychání a odumírání porostů. Poškození způsobuje dálkový přenos imisí a týká se oblastí  lesů  zasahujících  z  Hruboskalska  a   vrcholových   partií  Mlázovického  a  Hořického   chlumu a Staropackých hor. Od počátku devadesátých let se nejvíce snížil spad tuhých emisí, a to více než šestkrát. Množství  spadu  oxidu  siřičitého a  oxidu  dusíku  se  snížilo  zhruba  o  tři   čtvrtiny a oxidu uhelnatého asi o polovinu.

V okrese se nachází jedna chráněná krajinná oblast Český ráj, sedm přírodních rezervací a 30 přírodních památek. S ohledem na příznivé klimatické podmínky a pro své přírodní krásy a kulturní památky je oblast vyhledávaným místem pro přechodnou i trvalou rekreaci. Četnost objektů určených pro individuální rekreaci vzrostla výrazně v důsledku vylidňování venkovských obcí.  Z míst volné rekreace je nejvíce navštěvován Český ráj, tj. oblast jinolických rybníků, Prachov, okolí Sobotky, Lužan, Dřevěnice a Hořic. Z míst vázané rekreace je nejvíce objektů umístěno v podhůří Krkonoš v okolí Nové a Staré Paky, ale též na Hořicku, Bělohradsku a samozřejmě i v Českém ráji.

Současná sídelní struktura okresu má své počátky již ve 14. století, v průběhu let se pouze měnilo postavení a význam jednotlivých lokalit. Osídlení okresu je rozloženo do 378 sídelních lokalit a urbanistických obvodů měst, to je nejvíce z okresů Královéhradeckého kraje. V samotné rozloze okresu nedošlo od roku 1961 k podstatným změnám.

Změny v počtu obcí byly způsobeny výhradně dvěma odlišnými trendy vývoje – slučování do větších územních celků a zpětné rozdělení na menší útvary. Svědčí o tom téměř neměnný počet částí obcí:  298 v roce 1961 a 295 v roce 2001. V šedesátých letech bylo v okrese v dnešním územním vymezení 175  samostatných obcí, k největšímu poklesu došlo při integraci obcí v osmdesátých letech na 69 obcí. Před komunálními volbami  v roce 1990 došlo k opětovnému rozdělení tak, že před sčítáním v roce 1991 přibylo v okrese dalších 40 samostatných obcí, přičemž vznikly obce především nejmenších velikostních skupin.  Během posledních deseti let se osamostatnily další 2 obce, takže k 1. 3. 2001 bylo v okrese 111 obcí, z nichž sedm mělo statut města: Jičín, Hořice, Kopidlno, Lázně Bělohrad, Libáň, Nová Paka a Sobotka.

Tab. 2 Základní údaje o obcích v letech 1961 – 2001

V důsledku  integrace  obcí  se  měnila značně i velikostní struktura obcí podle počtu bydlícího obyvatelstva a rozlohy obcí. V roce 1961, kdy měl okres největší počet obcí a bylo sečteno nejvíce obyvatel, byla průměrná rozloha jedné obce 507 hektarů s průměrným počtem obyvatel 500 a nejvyšší hustotou 98,6 osob na 1 km². Nejvyšší hodnoty měly tyto ukazatele při sčítání 1980 z důvodu nízkého počtu obcí. K 1. 3. 2001 činila hustota obyvatel 87,7 osob na 1 km² při průměrné rozloze jedné obce 799 hektarů a průměrném počtu 701 obyvatele na jednu obec. Během čtyřiceti let se zvýšil podíl městského obyvatelstva v územní struktuře roku 2001 z důvodu koncentrace do měst o jednu desetinu.

V uplynulých deseti letech nedošlo na území okresu k podstatným změnám ani v sídelní síti okresu ani k výraznému pohybu obyvatelstva. Na území okresu Jičín bylo k 1. 3. 2001 ve 111 obcích (a 295 částech obcí) sečteno celkem 77 761 obyvatel, tj. o 889 méně než v roce 1991. Ve struktuře obcí stejně jako před deseti lety  převládaly obce  dvou kategorií:  s počtem obyvatel do 199 (41,4 %) a s počtem obyvatel 200-499  (35,1 %). Stejně jako v roce 1991 tvořily vcelku tři čtvrtiny všech obcí a žila v nich zhruba pětina obyvatel okresu. Ve  14  obcích ve  velikostní  skupině  500-999  obyvatel  bylo   sečteno  12 %   obyvatel   okresu. Do zbývajících 12 obcí (s počtem obyvatel nad 1 000) pak byly koncentrovány dvě třetiny všech obyvatel okresu.

Obcí  s  1000-1999  obyvateli  bylo  v okrese  k datu  sčítání  celkem  pět:  Libáň, Ostroměř, Pecka, Valdice a Železnice. Jejich  počet se  proti  minulému sčítání snížil o Kopidlno přesunem do vyšší velikostní skupiny a tím došlo v i k úbytku více než pětiny obyvatel. Obce s počtem obyvatel 2000-4999 byly na území okresu sečteny celkem čtyři: Kopidlno, Lázně Bělohrad, Sobotka a Stará Paka, v nich žilo celkem 13,3 % obyvatel. Hořice a Nová Paka  jsou obce s počtem obyvatel od 5000-9999 a žila v nich zhruba čtvrtina obyvatel okresu. V jediné obci nad 10 000 tisíc obyvatel, v okresním městě Jičíně, bylo sečteno 16 489 osob, to je téměř stejný počet obyvatel jako ve všech malých obcích do 499 obyvatel.

Tab. 3 Obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí v letech 1980 – 2001 podle správního vymezení obcí k 1. 3. 2001