Přejít k obsahu

Diferenciace mezd zaměstnanců


6. 10. 2003

Český statistický úřad vydává publikaci „Mzdová diferenciace zaměstnanců v roce 2002“ přinášející analýzu odměňování na českém trhu práce. Je založena především na výsledcích výběrových strukturálních šetření mezd zaměstnanců, která jsou organizována ČSÚ a MPSV od roku 1996.


Pro rok 2002 došlo ke změnám zjišťovaných ukazatelů a také výrazné změně v metodice výpočtu hrubé mzdy pro jednotlivého zaměstnance, která není shodná s běžně publikovanou průměrnou mzdou ze čtvrtletních a ročních výkazů ČSÚ.
V analýze je kromě průměrné mzdy kladen důraz na medián, který ukazuje mzdu prostředního zaměstnance, není ovlivněn extrémními mzdami malé skupiny zaměstnanců s velmi vysokými výdělky. Medián nelze v jiných šetřeních než jsou výběrová strukturální sledovat.

Průměrná hrubá měsíční mzda v nové metodice (odlišné od běžného výkaznictví ČSÚ) za celý rok 2002 činila po dopočtech 18 133 Kč, mzda prostředního zaměstnance (medián) byla jen 15 542 Kč. Rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem (průměrnou mzdou) vypovídá o tom, že rozdělení mezd je velmi zešikmené. Aritmetický průměr je silně ovlivňován velmi vysokými výdělky vcelku malé skupiny zaměstnanců, nevypovídá o mzdové úrovni běžného zaměstnance. Také pro srovnávání mzdových úrovní různých skupin zaměstnanců s odlišnými rozděleními je vhodnější používat medián.


Rozpětí mezd zaměstnanců je velmi široké, zatímco nejnižší mzdy jsou na hranici stanovené minimální mzdy 5 700 Kč, které však pobírá velmi málo zaměstnanců, nejvyšší výdělky se v individuálních případech pohybují až nad hranicí milionu Kč. Nejčastější mzda za rok 2002 byla v intervalu 14 000 - 15 000 Kč.

Vývoj za poslední roky ukazuje, že mzdy jsou stále více diferencované, a to zejména v oblasti nejvyšších výdělků. Průměrná mzda je tak běžnému, typickému zaměstnanci stále více vzdálená. V roce 2002 již téměř dvě třetiny (66%) zaměstnanců pobírali podprůměrnou mzdu a jedna třetina nadprůměrnou.

Z regionálního hlediska je největší rozdíl mezi průměrnou mzdou v Praze a v ostatních krajích, který se stále zvětšuje, zatímco diferenciace uvnitř ostatních krajů je minimální a to i na úrovni okresů. Strukturální šetření také ukazuje, že to je dané především rozdíly ve struktuře pracovních míst v Praze a jiných krajích. V hlavním městě převládají vysoce kvalifikovaná pracovní místa a místa vyžadující vysokoškolské vzdělání, kde jsou mzdy vyšší. V Praze jsou mzdy také více diferencované. Není pravda, že by na úrovni jednotlivých profesí byla v hlavním městě vždy vyšší mzdová úroveň.

Rozdíly mezi mzdami mužů a žen jsou výrazně vyšší u aritmetických průměrů (průměrných mezd) než u mediánů (mezd prostředních zaměstnanců), je to způsobeno zejména tím, že v nejvyšších výdělkových kategoriích (především managementy velkých podniků) jsou ženy zastoupeny velmi řídce, takže jejich aritmetický průměr není tolik zkreslen jako průměr mužů. Pro prostřední zaměstnance není mzdová nerovnost žen zdaleka tak veliká jak ukazují aritmetické průměry.

Mzdy mužů a žen a jejich vzájemný poměr za roky 1988 a 1996 - 2002



Ženy mají dále zásadně odlišnou strukturu zaměstnanosti, obsazují jiná pracovní místa než muži. Ženy se uplatňují v odlišných odvětvích než muži, navíc mají obecně jiné kvalifikace, liší se ve stupních vzdělání, mají také v průměru nižší počet odpracovaných hodin – zejména nižší počet přesčasových hodin, které jsou placeny vyšší sazbou. A to vše pochopitelně působí na mzdu, kterou za práci dostávají.

Dosažená úroveň vzdělání má na výši mzdy zaměstnance jeden z nejvýznamnějších vlivů, což lze demonstrovat nejprve několika základními charakteristikami: průměrná hrubá měsíční mzda za rok 2002 u zaměstnanců se základním (i nedokončeným) vzděláním byla 12 070 Kč, zaměstnanci se středním vzděláním bez maturity dosáhli průměrné mzdy 14 409 Kč, zaměstnanci s úplným středním vzděláním s maturitou pobírali průměrně 18 514 Kč. Mzda zaměstnanců s vyšším odborným, resp. bakalářským studiem činila v průměru 20 431 Kč a u zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním byla 31 835 Kč. To znamená, že zaměstnanci s maturitou pobírali v průměru zhruba o polovinu více než zaměstnanci se základní školou a zaměstnanci s vysokou školou dokonce o 72% více než maturanti. Je však třeba nezapomenout ono slůvko v průměru! Je nutné říci, že se vzrůstajícím stupněm vzdělání také rapidně stoupá mzdová variabilita a zešikmení rozdělení mezd, takže obraz vytvořený pouze aritmetickými průměry není příliš důvěryhodný. Podíváme-li se na mzdy z hlediska mediánů, dojdeme k poněkud jinému obrázku – mzda vysokoškoláka je vyšší jen 2,1krát než zaměstnance s ZŠ.

Podle klasifikace zaměstnání dosahují nejvyšších mezd pochopitelně vedoucí a řídící pracovníci ve státní správě, vedoucí a ředitelé organizací a výrobních podniků, a to jak podle mediánu mezd, tak podle aritmetických průměrů. Naopak nejnižší mzdy nalezneme u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků. Nízké mzdy však mají také kvalifikovaní dělníci v zemědělství a provozní pracovníci ve službách a obchodě.

V některých jednotlivých zaměstnáních jsou mzdy proti průměrné mzdě několikanásobné, to se týká zejména ředitelů a prezidentů velkých organizací, podniků a společností, kteří v roce 2002 pobírali v průměru 93 316 Kč, přičemž však prostřední zaměstnanec (mediánová mzda) v tomto zaměstnání měl jen 58 973 Kč. Tento nepoměr, kdy medián je pouze 63,2% průměru, vypovídá o velkém zešikmení rozdělení mezd, mzdy byly velmi diferencovány. Je zřejmé, že malá skupina pobírala extrémně vysoké platy, vzdálené od ostatních zaměstnanců tohoto zaměstnání.
V tomto zaměstnání byly obrovské rozdíly mezi postavením mužů a žen. Jednak byly ženy ve vzorku zastoupeny pouhými 11%, jednak jejich mzda byla sotva poloviční proti jejich kolegům – muži měli průměrnou mzdu 99 407 Kč a medián 63 916 Kč, ženy měly v průměru 44 252 Kč a medián 32 137 Kč. Třetí zvláštností je, že ženy měly – při svém podstatně nižším výdělku – vyšší průměrnou placenou dobu za měsíc (170,5 hod.) než muži (168,6 hod.).

Nejnižší průměrné mzdy nalezneme především u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, např. u pomocníků a uklízečů v kancelářích, hotelích, nemocnicích apod. s průměrnou mzdou 8 835 Kč, medián mezd 8 367 Kč se tu příliš neliší od průměru, variabilita je nízká; většinu (92%) zaměstnancům tu tvoří ženy, které však pobíraly jen 75,8% toho, co muži (pokud jde o mediány mezd). Podobně na tom byli dále také pomocníci a uklízeči v domácnostech - jejich průměrná mzda činila 8 994 Kč a medián 8 521 Kč, tedy o málo vyšší než u předchozího zaměstnání, variabilita byla nižší. Pokud jde o mediány mezd, ženy pobíraly více (8 569 Kč) než muži (8 212 Kč), aritmetické průměry však říkají opak: muži mají 8 994 Kč a ženy 8 910 Kč.
Nízké průměrné mzdy pod 10 000 Kč dále nalezneme kromě pomocných nekvalifikovaných činností také v některých kvalifikovaných zaměstnáních jako např. dělníci pro pěstění a ošetřování lesa (9 523 Kč) nebo švadleny, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech (9 987 Kč).




Tolik některé hlavní poznatky z nové publikace ČSÚ - Mzdová diferenciace zaměstnanců v roce 2002 - kód: 3111-03. Publikace obsahuje řadu dalších, podrobnějších údajů a analytických závěrů, včetně velkého množství tabulek a ilustrujících grafů.
Další výsledky strukturálního šetření za rok 2002, v tabulkové podobě můžete nalézt v publikaci ČSÚ Mzdy zaměstnanců za rok 2002 (z výběrového šetření) - kód: 3109-03.

Publikace jsou k dispozici
V elektronické podobě: webové stránky úřadu – /1-ep-3
V tištěné podobě: objednávka na adrese - Český statistický úřad, Josefská 6, 118 00 Praha 1
Informační servis tel.: 257 533 332, e-mail: objednavky@gw.czso.cz



Tiskový referát
Kanceláře předsedy ČSÚ
tel. 274 058 890