Aktuální populační vývoj v kostce

Veškeré údaje demografické statistiky se týkají občanů České republiky a cizinců s trvalým pobytem v České republice, občanů třetích zemí s přechodným pobytem na území České republiky na základě dlouhodobého víza (nad 90 dnů) nebo povolení k dlouhodobému pobytu, občanů zemí EU, Norska, Švýcarska, Islandu, Lichtenštejnska a jejich rodinných příslušníků s hlášeným přechodným pobytem na území České republiky a cizinců s udělenou mezinárodní ochranou v České republice; od roku 2022 také osob s udělenou dočasnou ochranou v České republice s obvyklým pobytem v Česku.

Počet obyvatel a jeho věkové složení

Na konci roku 2024 mělo Česko podle bilance zpracované ČSÚ 10 909 500 obyvatel, nejvíce od konce 2. světové války. Během posledního roku se populace zvětšila o 8,9 tisíce osob, což představovalo druhý nejnižší přírůstek za poslední desetiletí. Meziroční nárůst populace v roce 2024, stejně jako v roce 2020, nedosáhl ani 0,1 %. Absolutně i relativně nejvyšší byl naopak přírůstek obyvatel v roce 2022 (310,8 tisíce, resp. o 3,0 %) – v roce, kdy vypukla válka na Ukrajině a vyvolala tím migrační vlnu uprchlíků. Výrazně nadprůměrný byl nárůst počtu obyvatel Česka i roku 2023 (o 0,7 %). Celkově měla populace Česka na konci roku 2024 o 371,2 tisíce obyvatel více než na počátku roku 2015, kdy dosahovala velikosti 10 538 275 osob.

Růst populace byl primárně spjat s kladným saldem zahraničního stěhování. To v roce 2015 a pravidelně od roku 2019 zajišťovalo veškerý populační přírůstek a v letech 2016–2018 jeho převážnou část. Přírůstky populace přirozenou měnou (převahou živě narozených dětí nad zemřelými) byly totiž kladné pouze v tomto tříletém období, a přitom výrazně nižší než zisky obyvatel zahraniční migrací. V roce 2024 populace Česka přirozenou měnou ubývala šestým rokem v řadě. Tentokrát přišla o 27 900 obyvatel, což byl přirozený úbytek jen lehce menší než v roce 2021, kdy byl historicky (od roku 1919) největší (−28 098). Zatímco v letech 2020 a 2021 stál v pozadí přirozeného úbytku zejména vysoký počet zemřelých, od roku 2022 se jednalo primárně o důsledek nízkého počtu narozených.

Věková struktura populace je výsledkem populačního vývoje v předchozích stech letech – různá početnost jednotlivých generací je v první řadě ovlivněna úrovní porodnosti v daném roce narození a dále ji ovlivňují úmrtnostní podmínky a vývoj migrace.

Dětská složka populace (0–14 let) v letech 2023 a 2024 početně ubývala a na konci roku 2024 zahrnovala 1,69 milionu dětí a tvořila 15,5 % populace. Za tímto snížením stál propad v úrovni porodnosti pozorovaný v posledních třech letech (v roce 2022 jej však vykompenzoval příliv uprchlíků z Ukrajiny, jež tvořily zejména ženy a děti). I přes klesající trend z posledních let byl počet dětí v Česku ke konci roku 2024 vyšší o 89,7 tisíce než na počátku roku 2015. Vyšší byl i podíl dětí v populaci (15,5 % oproti 15,2 % o deset let dříve).

Produktivní složka obyvatelstva, vymezená věkovým rozpětím 15–64 let, poslední tři roky početně rostla (o 309 tisíc), díky imigrační vlně osob z válkou postižené Ukrajiny. Naopak dříve, během let 2015–2020 v ní 233 tisíc obyvatel ubylo. To souviselo s přesouváním početně silnějších generací narozených na počátku 50. let 20. století do seniorského věku, které nahradily populačně slabší generace narozených v prvních letech nového tisíciletí. Za poklesem osob v produktivním věku mezi lety 2020 a 2021 (o 170 tisíc) stálo také zpřesnění údajů o početním stavu obyvatel v rámci sčítání lidu. Ve výsledku se mezi roky 2015 a 2024 počet obyvatel ve věku 15–64 let snížil o 94,0 tisíce na 6,963 milionu a jeho podíl z 67,0 % na 63,8 %.

Seniorská složka populace představující osoby ve věku 65 let a více se v průběhu posledního desetiletí měnila ze všech tří hlavních věkových skupin nejdynamičtěji a zároveň měla po celou dobu rostoucí trend. Na konci roku 2024 žilo v Česku 2,256 milionu seniorů, meziročně o 18,6 tisíce více a o 375,5 tisíce více než na počátku roku 2015. V rámci celé populace představovali v roce 2024 senioři 20,7 %, tedy více než jednu pětinu obyvatelstva. Ve srovnání s počátkem roku 2015 to bylo o 2,8 p. b. více. Pouze jedenkrát za uplynulou dekádu se podíl seniorů v populaci meziročně snížil, a to v roce 2022 (o 0,2 p. b.), kdy šlo o odraz mnohem výraznějšího početního růstu ostatních věkových skupin ve srovnání se seniory.

Populace Česka dlouhodobě stárne, což je patrné nejen z rostoucího zastoupení seniorské složky v populaci, ale rovněž z vývoje souhrnných ukazatelů věkového složení. Tento proces byl v roce 2022 zpomalen imigrací uprchlíků z Ukrajiny, ale pouze dočasně. Již v roce 2023 se průměrný věk obyvatel Česka opět zvýšil, v roce 2024 v tomto trendu pokračoval a dosáhl 43,1 roku. Za posledních 10 let, od počátku roku 2015, vzrostl průměrný věk o 1,4 roku. Věkový medián, který rozděluje populaci na dvě stejně početné části, se během let 2015–2024 zvýšil více než průměrný věk obyvatel, a to o 3,1 roku na 44,3 let. Index ekonomické závislosti, který porovnává početní stav složek populace obecně označovaných jako neproduktivní (0–19 a 65+ let) a ekonomicky produktivní (20–64 let), za deset let vzrostl z 60 na 72 osob mimo produktivní věk na 100 osob v produktivním věku.

Složení populace podle rodinného stavu se dlouhodobě mění, hlavním trendem je rostoucí zastoupení svobodných osob v populaci 15 a víceletých a naopak snižující se váha osob ženatých a vdaných. Mírněji se pak proměňuje také podíl rozvedených (dlouhodobě v rostoucím trendu) a ovdovělých (v dlouhodobém pohledu s klesajícím trendem). Na konci roku 2024 bylo mezi obyvateli Česka ve věku 15 let a více celkem 44,5 % osob ženatých či vdaných (o 3,3 p. b. méně než na počátku roku 2015), 33,9 % osob (de iure) svobodných (o 3,2 p. b. více než o deset let dříve), 13,7 % rozvedených (o 0,6 p. b. více než k 1. 1. 2015, ale od roku 2022 jejich podíl mírně klesá) a 7,9 % ovdovělých (pokles o 0,5 p. b. za deset let). Zatímco sezdaní a rozvedení mají poměrně podobnou váhu jak mezi muži, tak mezi ženami, zastoupení svobodných a ovdovělých se podle pohlaví výrazně, zhruba o deset procentních bodů, liší. Svobodných je relativně daleko více mezi muži než mezi ženami (mj. odráží nižší úroveň sňatečnosti mužů) a naopak ovdovělých je relativně daleko více mezi ženami než mezi muži staršími 15 let (v pozadí stojí horší úmrtnostní poměry u mužů).

Narození

V roce 2024 poklesl počet živě narozených dětí potřetí v řadě, tentokrát o 6,8 tisíce na historické minimum 84 311 dětí. V horizontu posledních deseti let to nebylo poprvé, kdy byl evidován pokles počtu živě narozených dětí, docházelo k němu i v letech 2018–2020, ovšem tehdy byl pokles daleko mírnější (z 114,4 tisíce v roce 2017 na 110,2 tisíce v roce 2020). Aktuálně klesající porodnost částečně souvisí se vstupem populačně slabých ročníků z 90. let minulého století do věku nejvyšší reprodukce.

Z pohledu rodinného stavu rodičky dlouhodobě převažují děti narozené vdaným ženám a nejinak tomu bylo i v roce 2024, kdy se vdaným ženám narodila více než polovina (53,0 %) všech živě narozených dětí. Během posledních deseti let nejdříve tento podíl klesal, a to z 52,2 % v roce 2015 na historické minimum 51,0 % v roce 2017, pak do roku 2022 stagnoval mezi 51,5–51,8 % a v roce 2023 vzrostl na 52,9 % a na obdobné úrovni se udržel i v roce 2024. Poslední pokles počtu narozených dětí se mírně více projevil u mimomanželsky narozených dětí (−8 %) než u narozených v manželství (−7 %).

V posledních deseti letech se v Česku významně měnila úroveň plodnosti. Zatímco v letech 2015–2018 úhrnná plodnost pravidelně rostla (z 1,57 na 1,71 dítěte na jednu ženu), v letech 2019 a 2020 stagnovala na hodnotě 1,71 dítěte na jednu ženu. Poté se v roce 2021 dočasně zvýšila na 1,83, načež se v letech 2022 a 2023 naopak výrazně (o 11 %, resp. 10 %) snížila^[1] a pokles v menší míře (o 6 %) pokračoval i v roce 2024. Úhrnná plodnost v roce 2024 dosáhla 1,37 dítěte na jednu ženu, což představovalo o čtvrtinu nižší úroveň plodnosti než v roce 2021 a o 13 % nižší než v roce 2015.

V rámci pětiletých věkových skupin byla v celém posledním desetiletí intenzita plodnosti vůbec nejvyšší u 30–34letých žen (90,8 ‰ v roce 2024), avšak úroveň plodnosti žen ve věku 25–29 let byla nižší jen mírně (87,5 ‰ v roce 2024). Na ženy ve věku 25–34 let připadaly téměř dvě třetiny celkové plodnosti v roce 2024. Vývoj plodnosti v čase u 25–34letitých žen, stejně jako u žen 35–39 a 40–49letých, v podstatě kopíroval celkový vývoj plodnosti: mezi lety 2014 a 2021 měl obecně rostoucí trend, poté během let 2022–2024 klesal (u žen 40+ let méně výrazně). U mladších žen se růst plodnosti zastavil dříve. U žen ve věku 15–19 let se plodnost začala snižovat již roku 2018, u 20–24letých žen roku 2019, a klesající trend nebyl přerušen ani roku 2021.

Průměrný věk matek při narození dítěte během posledních deseti let vzrostl o půl roku, z 30,0 v roce 2015 na 30,5 let v roce 2024. Po třech letech stagnace na hodnotě 30,4 let došlo meziročně k mírnému nárůstu. Tempo jeho růstu je tak již mnohem nižší, než jaké bylo v první dekádě 21. století a v posledním desetiletí 20. století.

Zemřelí

Počet úmrtí měl v Česku v letech 2007–2019 s určitými meziročními výkyvy mírně rostoucí trend a pohyboval se v rozmezí 105–113 tisíce. K nárůstu úmrtí docházelo hlavně vlivem změn věkového složení populace. V letech 2020 a 2021 bylo zemřelých významně více (129 a 140 tisíc), k čemuž výrazně přispěla i epidemie covidu-19. Rok 2024 se stal druhým rokem v pořadí, kdy se počet zemřelých vrátil na předcovidovou úroveň. Skonalo 112 211 osob, srovnatelný počet s předchozím rokem (respektive se jednalo o 584 úmrtí méně).

V třídění do pětiletých věkových skupin bylo v letech 2015–2020 mezi zemřelými nejvíce osob 85–89letých, v letech 2021 až 2023 pak mezi 75–79letými. V roce 2024 zemřelo nejvíc osob ve věkové skupině 80–84 let, ve věkové skupině 75–79 jen o málo méně. Ve snížení nejčetnějšího věku zemřelých osob v průběhu dekády se odrazily změny věkového složení populace, kdy silné ročníky narozených ve 40. letech 20. století vstupují do věku vysoké úmrtnosti. Již v roce 2015 mezi zemřelými muži převažovaly ročníky narozených ve čtyřicátých letech (věk při úmrtí 70–74 let) nad narozenými na počátku třicátých let (věk při úmrtí 80–84 let) a jak tyto generace narozených stárnuly, opět se mírně zvyšoval věk nejčetnějších úmrtí – v roce 2024 zemřelo nejvíc mužů ve věkové skupině 75–79 let. Na straně samotných žen zůstal nejvyšší počet zemřelých příslušný věkové skupině 85–89 let (již od roku 2009) až do roku 2023, v roce 2024 zemřelo nejvíc žen ve věkové skupině 80–84 let (již také ročníky narozených ve čtyřicátých letech).

Již od konce 80. let 20. století má v Česku jednoznačně rostoucí trend naděje dožití, která nejlépe charakterizuje celkovou úroveň úmrtnosti. V průběhu nového století se mezi lety 2001 a 2019 prodloužila u mužů o 4,3 let a u žen o 3,6 let, přičemž v druhé dekádě století byl její růst pomalejší než v té první. V letech 2020 i 2021 se však v souladu s výrazným navýšením počtu zemřelých naděje dožití významně meziročně zkrátila, a to v součtu za oba roky u mužů o 2,2 roku na 74,1 let v roce 2021 a u žen o 1,6 roku na 80,5 let. Její nárůst v roce 2022 tuto ztrátu zvládl téměř vykompenzovat a rok 2023 přinesl další zvýšení naděje dožití při narození až nad její hodnotu z předcovidového roku 2019. I v roce 2024 střední délka života vzrostla, meziročně o 0,3 roku na 77,2 let u mužů a o 0,4 roku na 83,1 let pro ženy. Mírně rychlejší tempo zlepšování úmrtnosti mužů ve srovnání s ženami vedlo v čase ke snížení rozdílu střední délky života žen a mužů: v roce 2001 dosahoval rozdíl 6,5 let, o více jak dvacet let později v roce 2024 pak 6,0 let (v letech 2020 a 2021 se přechodně zvýšil na 6,1, resp. 6,4 let).

Kojenecká úmrtnost se v Česku od roku 2008 trvale drží pod hranicí 3 ‰ a zůstává jednou z nejnižších na světě. V roce 2024 dosáhla 2,3 ‰, přičemž v celé uplynulé dekádě se pohybovala v rozmezí 2,2–2,8 ‰.

Obyvatelé ČR dlouhodobě nejčastěji umírají na nemoci oběhové soustavy, nicméně jejich podíl na všech příčinách^[2] má v čase mírně klesající tendenci – v roce 2015 stály za 41,9 % úmrtí mužů a 49,9 % úmrtí žen, v roce 2024 pak za 35,5 % resp. 40,5 %. V roce 2021 byl podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy krátkodobě ještě o 3–4 p. b. nižší, protože nezanedbatelný podíl celkového počtu úmrtí si připsal covid-19. Druhou příčku mezi příčinami smrti dlouhodobě obsazují u mužů i u žen novotvary, jejichž podíl na celkovém počtu úmrtí byl v letech 2015–2019 poměrně vyrovnaný (kolem 27 % u mužů a 23 % u žen), v letech 2020 a 2021 klesl (v průměru o 3–5 p. b.) a v roce 2024 se zase lehce zvedl, když novotvary zapříčinily 26,4 % úmrtí mužů a 23,5 % úmrtí žen. Tradičně třetí nejčastější příčinou smrti bývají nemoci dýchací soustavy – v roce 2024 stály za 8,1 % úmrtí mužů a 7,3 % úmrtí žen. V letech 2020 a 2021 se specificky na třetím místě žebříčku umístila skupina označená jako „Kódy pro speciální účely“, která byla v Česku naplněna jen covidem-19 a multisystémovým zánětlivým syndromem souvisejícím s onemocněním covid-19^[3]. V roce 2020 mělo tuto základní příčinu smrti 8 % zemřelých a v roce 2021 pak dokonce 18 %. V roce 2024 na covid-19 zemřelo již jen 0,7 % mužů a 0,6 % žen a toto onemocnění se v žebříčku příčin smrti hluboko propadlo. Čtvrté nejčetnější byly mezi příčinami smrti nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek, reprezentované z více jak čtyř pětin diabetem mellitem. Pořadí příčin smrti u mužů a u žen se po celou dekádu shodovalo na prvních třech místech, dále se odlišovalo. V roce 2024 byly u mužů na čtvrtém místě vnější příčiny, na pátém nemoci trávicí soustavy a až na šestém místě nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek následované nemocemi nervové soustavy. U žen obsadily nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek čtvrtou příčku, pátou nemoci nervové soustavy, dále následovaly nemoci trávicí soustavy a až na 7. místě vnější příčiny (u mužů již čtvrté).

Sňatky

V letech 2014–2019 se počet sňatků pravidelně zvyšoval – z historického minima 43,5 tisíce v roce 2013 vystoupal na 54,9 tisíce v roce 2019. Následující dva roky 2020 a 2021, v období pandemie covidu-19, bylo sňatků výrazně méně (45,4 tisíce a 46,8 tisíce), načež roku 2022 se jejich počet opět zvýšil na 54,8 tisíce. V roce 2023 však nových manželství opět výrazně meziročně ubylo (o 12 % na 48,3 tisíce) a v roce 2024 došlo k poklesu o dalších 8 % na 44 486, což bylo nejméně od roku 2013.

Obdobně se vyvíjela intenzita sňatečnosti. V případě sňatků prvního pořadí (představující tři čtvrtiny všech sňatků) ji nejlépe popisuje tzv. úhrnná sňatečnost svobodných (prvosňatečnost), která vyjadřuje, jaký podíl osob by při zachování řádu sňatečnosti, úmrtnosti a zahraničního stěhování svobodných daného roku uzavřel před dovršením 50. roku věku první sňatek. Historicky nejnižší byla v roce 2013, kdy činila 51,4 % u mužů a 59,0 % u žen, a poté se do roku 2019 postupně navýšila u mužů na 59,0 % a u žen na 67,5 %. V roce 2020, v době protiepidemických opatření, se výrazně snížila (na 51,9 % resp. 60,8 %) a roku 2021 se pozvedla jen mírně (o 2–3 p. b.). Teprve v roce 2022 došlo k oživení sňatečnosti, když úhrnná prvosňatečnost dosáhla 60,4 % mužů a 70,2 % žen, což bylo nejvíce od roku 2008. V následujících dvou letech však sňatečnost svobodných opět výrazně meziročně poklesla. V roce 2024 činila prvosňatečnost 53,0 % u mužů (meziročně o 2,6 p. b. méně) a 62,4 % u žen (pokles o 2,8 p. b.) a vrátila se tak na úroveň podobnou roku 2014 resp. 2015. Taktéž u rozvedených osob se intenzita jejich sňatečnosti mezi lety 2013–2019 zvyšovala, následně byla dva roky nižší, v roce 2022 se skokově vrátila k vyšším hodnotám a následující dva roky meziročně klesala, přičemž v roce 2024 to bylo o 3,4 p. b. u mužů a 2,9 p. b. u žen. Při setrvání měr sňatečnosti rozvedených podle doby uplynulé od rozvodu na úrovni roku 2024 by do dalšího manželství vstoupilo 43,2 % rozvedených mužů a 41,9 % rozvedených žen.

Průměrný věk mužů a žen při vstupu do prvního manželství v letech 2015–2019 fakticky stagnoval, u mužů mírně nad hranicí 32 let a u žen pod hladinou 30 let. V roce 2020 došlo k jeho skokovému navýšení – průměrný věk mužů při prvním sňatků se meziročně zvýšil o 0,5 roku na 32,6 let a u žen o 0,6 roku na 30,4 let (u žen překročil hranici 30 let vůbec poprvé). V následujících dvou letech 2021 a 2022 zůstal průměrný věk v případě svobodných ženichů neměnný a u svobodných nevěst se nejprve snížil o 0,1 let na 30,3 let a následně stagnoval. V roce 2023 byl zaznamenán další výrazný růst průměrného věku při vstupu do prvního manželství, a to u mužů o 0,2 na 32,7 let a u žen o 0,4 na 30,6 let. Navyšování průměrného věku svobodných snoubenců pokračovalo i v roce 2024, kdy u mužů došlo k meziročnímu nárůstu o 0,2 roku na 32,9 let a u žen o 0,1 roku na 30,8 let. V obou případech jde o doposud nejvyšší zaznamenané hodnoty.

Sňatky jsou v průběhu roku velmi nepravidelně rozloženy. Tradičně nejvíce frekventované jsou v období od června do září; v těchto čtyřech měsících (tedy třetině roku) se konají zhruba dvě třetiny všech sňatků. V roce 2024 bylo nejvíce manželství uzavřeno v měsíci červnu (8,9 tisíce), dále v srpnu (7,8 tisíce) a v září (6,4 tisíce). Nejméně svatebních obřadů se konalo jako tradičně v lednu (0,8 tisíce), druhý nejméně bohatý na sňatky byl prosinec (1,0 tisíce) a třetí únor (1,2 tisíce). Denní maxima se v mnohých případech vázala na číselně zajímavé kombinace v datu sňatku. V roce 2024 se nejvíce svateb se uskutečnilo v sobotu 24. 8. 2024, kdy si řeklo své „ano“ 1 672 párů.

Zhruba jednu desetinu manželství uzavírá pár snoubenců, v němž alespoň jeden má cizí, jiné než české, státní občanství. Během posledního desetiletí měly tyto sňatky nejnižší váhu v roce 2020, kdy představovaly 9,5 %; šlo o rok, kdy podmínky vstupu do manželství ovlivňovala protiepidemická opatření. V posledních dvou letech 2023 a 2024 byl tento podíl naopak historicky nejvyšší, a to shodně 15,0 %. Absolutně se v roce 2024 jednalo o 6 692 sňatků, kdy alespoň jeden ze snoubenců neměl české státní občanství.

Zastoupení sňatků, kdy nevěsta-Češka si bere za manžela muže s cizím státním občanstvím, pokleslo mezi roky 2015 a 2024 z 58 % na 37 % ze všech sňatků s alespoň 1 cizincem. V roce 2024 se nejčastěji jednalo o Slováka, Němce a Ukrajince. V případě sňatků opačného uspořádání, kdy ženichem je Čech a nevěsta má cizí státní občanství, se jejich podíly na celkovém počtu sňatků s cizincem mezi snoubenci pohybovaly v rozmezí 35–42 % (36 % v roce 2024) a šlo nejčastěji o ženu s občanstvím Slovenska, dále Ukrajiny a Ruska. Zastoupení sňatků dvou cizinců na svazcích s cizinci je sice tradičně nejmenší, v čase se však zvyšuje – z 7 % v roce 2015 na 26 % v roce 2024 (nejvýraznější nárůst v letech 2022 a 2023). V pozadí stál zejména nárůst sňatků dvou občanů Ukrajiny.

Rozvody

Podle údajů Ministerstva spravedlnosti ČR bylo v roce 2024 rozvedeno 20,8 tisíce manželství, o 7 % více než o rok dříve (nicméně stále méně, než tomu bylo do roku 2021 a dříve). V posledním desetiletí, s výjimkou roku 2017 a nyní v roce 2024, rozvodů každoročně ubývalo. Oproti roku 2015 se počet rozvedených párů do roku 2024 snížil o 20 %.

Více jak polovina rozvodových řízení (55 %) z roku 2024 byla zahájena na základě společného návrhu obou manželů na rozvod, dalších 29 % na návrh ženy a 16 % na návrh muže. V době ukončení rozvodového řízení se jednalo o tzv. nesporný rozvod se společným návrhem již ve dvou třetinách případů. Dlouhodobě přes 80 % rozvádějících se mužů, resp. žen, stává u rozvodového soudu poprvé. Zhruba šest z deseti rozvedených manželství (57,5–60,9 % v letech 2015–2024) vychovávalo v době rozvodu společné nezletilé dítě/děti. V roce 2024 se rozvod dotkl celkem 19,3 tisíce nezletilých dětí.

Pokud by zůstaly intenzity rozvodovosti podle délky trvání manželství neměnné na úrovni z roku 2024, skončilo by rozvodem 40,0 % manželství. Ve srovnání s předchozím rokem byla úroveň rozvodovosti o 2,9 p. b. vyšší, oproti roku 2015 však o 6,5 p. b. nižší. Předtím meziročně vzrostla úroveň rozvodovosti naposledy v roce 2017, jinak měla v posledním desetiletí obecně klesající trend. V letech 2015–2019 se snížila z 47 na 45 %, v roce 2020 spadla pod hranici 41 % a následně poklesla pod 40 %. V roce 2023 byla úroveň rozvodovosti 37,1 %, nejnižší od počátku století.

Míra rozvodovosti je dlouhodobě nejvyšší v délce 3 až 6 let po sňatku a s prodlužující se délkou manželství klesá. Průměrná délka trvání manželství do jeho zániku rozvodem měla po tři desetiletí (s menšími výkyvy) rostoucí trend, nejdelší byla v roce 2020, kdy dosáhla 13,7 let. Poté mírně poklesla a v posledních třech letech se drží na hodnotě 13,5 let. Oproti roku 2015 byla delší o 0,5 roku.

Zahraniční migrace

Z pohledu zahraniční migrace je Česká republika tradičně ziskovou zemí. Saldo zahraničního stěhování bylo naposledy záporné roku 2013 a předtím v roce 2001. Od roku 2015, kdy přibylo stěhováním 16,0 tisíce obyvatel, migrační přírůstek postupně rostl – do roku 2019 na 44,3 tisíce, resp. po dočasném poklesu v roce 2020 až na 50,0 tisíce v roce 2021. Od roku 2022 statistiku zahraniční migrace silně ovlivňuje probíhající válka na Ukrajině, neboť Česko je jednou ze zemí, kam uprchlíci odcházejí nejčastěji. V roce 2022 se přírůstek obyvatel zahraničním stěhováním skokově zvýšil na 329,7 tisíce (šlo o historicky nejvyšší přírůstek migrací), o rok později dosáhl, stále vysoce nadprůměrných, 94,7 tisíce. V roce 2024 saldo zahraniční migrace meziročně výrazně pokleslo na 36,8 tisíce. Přistěhovalých ze zahraničí do Česka bylo sice evidováno 121,8 tisíce, třetí nejvyšší počet v poválečné historii, ale vystěhovalých z Česka do zahraničí bylo 85,0 tisíce, nejvíce od odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce. Zhruba tři čtvrtiny vystěhovalých patřily mezi osoby s udělenou dočasnou ochranou.

Změna charakteru migrace se promítla i do demografické struktury migračních proudů. Zatímco do roku 2021 standardně v obou směrech zahraniční migrace převažovali muži (v pětiletém období 2017–2021 představovali 60 % přistěhovalých, 61 % vystěhovalých a 59 % v saldu), v posledních třech letech to již obecně neplatilo. Ženy převažovaly nad muži jak mezi imigranty v letech 2022–2024 (i když v roce 2024 již velmi drobně), tak mezi emigranty v letech 2023 a 2024. Podíl žen mezi vystěhovalými byl v roce 2024 dokonce rekordních 59 %. Celkové saldo migrace bylo v letech 2022 a 2023 větší na straně žen, zatímco v roce 2024 na straně mužů (26,2 tisíce mužů a 10,6 tisíce žen).

Díky převaze uprchlíků bylo v posledních třech letech jiné než dříve i věkové složení migrantů, včetně salda migrace. Zatímco v letech 2016–2021 se na přírůstku obyvatel migrací nejvíce podílely tři pětileté věkové skupiny od 20 do 34 let (maximum ve věku 25–29 let), v roce 2022 bylo saldo migrace nejvyšší ve věkových skupinách 15–19 a 35–39 let a v letech 2023 a 2024 jednoznačně ve věkové skupině 15–19 let (v roce 2024 tato skupina zajišťovala téměř 31 % salda).

Z pohledu státního občanství osob se v saldu zahraniční migrace dlouhodobě na předních místech umísťují občané Ukrajiny, Slovenska a Ruska. V posledních třech letech 2022 až 2024 mezi nimi jednoznačně dominovali občané Ukrajiny. V roce 2024 se stěhováním populace Česka rozrostla o 17,0 tisíce občanů Ukrajiny, na druhém místě pak o 4,7 tisíce občanů Slovenska. Třetí nejvyšší saldo připadlo občanům Filipín (3,0 tisíce) a čtvrté občanům Vietnamu (1,4 tisíce). Saldo zahraniční migrace občanů Ruska nabývalo v letech 2023 a 2024 záporné hodnoty.

Podrobnější údaje o populačním vývoji lze nalézt na Vývoj obyvatelstva České republiky - 2024 | Produkty.