Aktuální populační vývoj v kostce

Veškeré údaje demografické statistiky se týkají občanů České republiky a cizinců s trvalým pobytem v České republice, občanů třetích zemí s přechodným pobytem na území České republiky na základě dlouhodobého víza (nad 90 dnů) nebo povolení k dlouhodobému pobytu, občanů zemí EU, Norska, Švýcarska, Islandu, Lichtenštejnska a jejich rodinných příslušníků s hlášeným přechodným pobytem na území České republiky a cizinců s udělenou mezinárodní ochranou v České republice; od roku 2022 také osob s udělenou dočasnou ochranou v České republice s obvyklým pobytem v Česku.
 

Počet obyvatel a jeho věkové složení

V závěru roku 2023 počet obyvatel České republiky poprvé od konce druhé světové války mírně přesáhl hladinu 10,9 mil., když podle bilance ČSÚ populace k 31. 12. 2023 čítala 10 900 555 osob. Během roku 2023 se rozrostla o 73,0 tis., což představovalo 0,7% meziroční nárůst. V rámci posledního desetiletí byl takový růst výrazně nadprůměrný (v letech 2014–2021 dosahoval pouze 0,1–0,4 %), i když zdaleka nedosahoval tempa z roku 2022. Tehdy počet obyvatel Česka vzrostl o 3,0 %, v absolutním počtu o 310,8 tis., v obou vyjádřeních (relativním i absolutním) nejvíce v historii. V pozadí růstu stála masivní imigrační vlna z válkou zasažené Ukrajiny. Naopak absolutně i relativně nejnižší byl přírůstek obyvatel v rámci posledního desetiletí během roku 2020 (o 7,8 tis. resp. o 0,1 %), v prvním roce pandemie covidu-19. Celkově se za posledních deset let, od počátku roku 2014 do konce roku 2023, počet obyvatel Česka navýšil o 388,1 tis., když před deseti lety dosahoval 10 512 419 osob.

Růst populace byl primárně odrazem kladného salda zahraničního stěhování. V letech 2014 a 2016–2018 zajišťovalo převážnou část přírůstků a v roce 2015 a pravidelně od roku 2019 pak veškerý populační růst Česka. Přírůstky populace přirozenou měnou (převahou živě narozených dětí nad zemřelými) byly totiž výrazně nižší (nejvyšší 4,2 tis. v roce 2014, kdy šlo o šestinu celkového přírůstku), či dokonce směřovaly k poklesu populace. Nejhlubší úbytek obyvatel přirozenou měnou −28,1 tis. byl zaznamenán v roce 2021, úbytky na úrovni cca 20 tisíc osob ročně však charakterizovaly obecně populační vývoj celých posledních čtyř let. V roce 2023 počet zemřelých převyšoval počet živě narozených dětí o 21 646. Zatímco v letech 2020 a 2021 stál v pozadí přirozeného úbytku zejména vysoký počet zemřelých, v letech 2022 a 2023 šlo primárně o důsledek nízkého počtu narozených.

Stárnutí populace bylo v roce 2022 jen lehce a dočasně zbrzděno migrační vlnou z Ukrajiny, která zahrnovala zejména děti a ženy v produktivním věku. V roce 2023 dlouhodobé trendy měnícího se věkového složení ve směru populačního stárnutí nadále pokračovaly. Průměrný věk obyvatel, plynule rostoucí od počátku 80. let 20. století, se v roce 2023 meziročně zvýšil o dvě desetiny roku na 42,8 let. Za poslední desetileté období narostl celkem o 1,3 roku. Věkový medián, který rozděluje populaci na dvě stejně početné části, se během let 2014–2023 zvýšil v úhrnu o 3,2 roku na 44,0 let. Index ekonomické závislosti, který porovnává početní stav složek populace obecně označovaných jako neproduktivní (0–19 a 65+ let) a ekonomicky produktivní (20–64 let), za deset let vzrostl z 59 na 72 osob mimo produktivní věk na 100 osob v produktivním věku.

Dětská složka populace (0–14 let) na konci roku 2023 zahrnovala 1,73 mil. dětí a tvořila 15,9 % populace. Poprvé po patnácti letech došlo k meziročnímu poklesu počtu dětí do 15 let věku (o 23,1 tis.); v pozadí stál primárně velký propad porodnosti. Ve srovnání se stavem o deset let dříve, na počátku roku 2014, však stále bylo v populaci Česka dětí o 150,3 tis. více. Také podíl dětí zůstal v desetiletém srovnání výše, i když meziročně poklesl o 0,3 p. b. na hodnotu srovnatelnou s rokem 2018. Produktivní složka obyvatelstva vymezená věkovým rozpětím 15–64 let poslední dva roky 2022 a 2023 početně rostla, zatímco v letech 2009–2021 nepřetržitě ubývala. K 31. 12. 2023 bylo v této věkové kategorii téměř 6,94 mil. obyvatel (meziročně o 66,6 tis. více) a ti představovali 63,6 % populace. Ve srovnání s počátkem roku 2014 však zůstal počet i podíl produktivní složky populace výrazně nižší (absolutně o 174 tis., jejich váha o 4,0 p. b.). V rámci pětiletých věkových skupin byla v roce 2023 třetím rokem v řadě početně nejsilnější skupina 45–49letých osob (946 tis.) a naopak početně nejslabší, čtvrtým rokem v řadě, skupina 20–24letých osob (516 tis.). Seniorská složka populace (osoby ve věku 65 let a více) se ze všech tří hlavních věkových skupin mění nejvýrazněji, přičemž již od poloviny 80. let 20. století nepřetržitě početně roste. Na konci roku 2023 bylo v seniorském věku téměř 2,24 mil. obyvatel Česka, o 412 tis. více než o deset let dříve. V rámci celé populace představovali senioři 20,5 % obyvatel, oproti počátku roku 2014 měli v populaci podíl o 3,2 p. b. větší.

Složení populace podle rodinného stavu se dlouhodobě mění, hlavním trendem je rostoucí zastoupení svobodných osob v populaci 15+ letých a naopak snižující se váha osob ženatých a vdaných. Mírněji se pak proměňuje také podíl rozvedených (dlouhodobě v rostoucím trendu) a ovdovělých (v dlouhodobém pohledu s klesajícím trendem). Na konci roku 2023 bylo mezi obyvateli Česka ve věku 15 let a více celkem 45,0 % osob ženatých či vdaných (o 3,3 p. b. méně než na počátku roku 2014), 33,4 % osob (de iure) svobodných (o 2,9 p. b. více než o deset let dříve), 13,7 % rozvedených (o 0,9 p. b. více než k 1. 1. 2014, ale se stagnací, resp. drobným poklesem jejich váhy v letech 2020 až 2023) a 8,0 % ovdovělých (pokles o 0,5 p. b. za deset let). Zatímco sezdaní a rozvedení mají poměrně podobnou váhu jak mezi muži, tak mezi ženami, zastoupení svobodných a ovdovělých se podle pohlaví výrazně, zhruba o deset procentních bodů, liší. Svobodných je relativně daleko více mezi muži než mezi ženami a naopak ovdovělých je relativně daleko více mezi ženami než mezi muži staršími 15 let.

Narození

Prudký pokles počtu živě narozených dětí, který nastal v roce 2022 (o 10,5 tis.), pokračoval i v roce 2023 (o 10,2 tis.). Během roku 2023 se živě narodilo 91 149 dětí, poprvé od roku 2005 méně než 100 tisíc. V horizontu posledních deseti let to nebylo poprvé, kdy byl evidován pokles počtu živě narozených dětí, docházelo k němu i v letech 2018–2020, ovšem tehdy byl pokles daleko mírnější (z 114,4 tis. v roce 2017 na 110,2 tis. v roce 2020). Aktuálně klesající porodnost částečně souvisí se vstupem populačně slabých ročníků z 90. let minulého století do věku nejvyšší reprodukce.

Z pohledu rodinného stavu rodičky dlouhodobě převažují děti narozené vdaným ženám a nejinak tomu bylo i v roce 2023, kdy se vdaným ženám narodila více než polovina (52,9 %) všech živě narozených dětí. Během posledních deseti let nejdříve tento podíl klesal, a to z 53,3 % v roce 2014 na historické minimum 51,0 % v roce 2017, pak do roku 2022 stagnoval mezi 51,5–51,8 % a v roce 2023 vzrostl na 52,9 %. Poslední pokles počtu narozených dětí se totiž více projevil u mimomanželsky narozených dětí (−12 %) než u narozených v manželství (−8 %).

V posledních deseti letech se v Česku významně měnila úroveň plodnosti. Zatímco v letech 2014–2018 úhrnná plodnost pravidelně rostla (z 1,46 dítěte na jednu ženu v roce 2013, resp. i o dva roky dříve z 1,43 v roce 2011), v letech 2019 a 2020 stagnovala na hodnotě 1,71 dítěte na jednu ženu. Poté se v roce 2021 dočasně zvýšila na 1,83, načež se v posledních dvou letech 2022 a 2023 naopak výrazně (o 11 %, resp. 10 %) snížila¹. Úhrnná plodnost v roce 2023 dosáhla 1,45 dítěte na jednu ženu, což představovalo o jednu pětinu nižší úroveň plodnosti než v roce 2021 a odpovídalo intenzitě plodnosti v roce 2012.

V rámci pětiletých věkových skupin byla v celém posledním desetiletí intenzita plodnosti vůbec nejvyšší u 30–34letých žen (95,4 ‰ v roce 2023), avšak úroveň plodnosti žen ve věku 25–29 let byla nižší jen mírně (94,7 ‰). Na ženy ve věku 25–34 let připadaly až dvě třetiny celkové plodnosti v roce 2023. Vývoj plodnosti v čase u 25–34letitých žen, stejně jako u žen 35–39 a 40–49letých, v podstatě kopíroval celkový vývoj plodnosti: mezi lety 2014 a 2021 měl obecně rostoucí trend, poté během let 2022–2023 klesal (u žen 40+ let méně výrazně). U mladších žen se růst plodnosti zastavil dříve. U žen ve věku 15–19 let se plodnost začala snižovat již roku 2018, u 20–24letých žen roku 2019, a klesající trend nebyl přerušen ani roku 2021.

Průměrný věk matek při narození dítěte během posledních deseti let vzrostl o půl roku. Tempo jeho růstu je tak již mnohem nižší, než jaké bylo v první dekádě 21. století a v posledním desetiletí 20. století. Mezi lety 2014 a 2020 se průměrný věk matek při narození dítěte zvýšil z 29,9 na 30,2 let, poté v roce 2021 skokově vzrostl na 30,4 let. Na této hodnotě se držel i v následujících letech 2022 a 2023.

Zemřelí

Počet úmrtí měl v Česku v letech 2007–2019 s určitými meziročními výkyvy mírně rostoucí trend a pohyboval se v rozmezí 104–113 tis. K nárůstu úmrtí docházelo hlavně vlivem změn věkového složení populace. V letech 2020 a 2021 bylo zemřelých významně více (129 a 140 tis.), k čemuž výrazně přispěla i epidemie covidu-19. Rok 2023 byl druhým rokem v pořadí, kdy po pandemii covidu-19 počet zemřelých znatelně poklesl. Počet 112 795 úmrtí odpovídá stavu z let 2018 a 2019 a představuje meziroční úbytek o 7,4 tis. úmrtí (relativně o 6,2 %).

V třídění do pětiletých věkových skupin bylo v letech 2015–2020 mezi zemřelými nejvíce osob 85–89letých, v letech 2021 až 2023 pak mezi 75–79letými. Ve snížení nejčetnějšího věku zemřelých osob se takto odrazily změny věkového složení populace, kdy silné ročníky narozených ve 40. letech 20. století vstupují, zejména na straně mužů, do věku vysoké úmrtnosti. Na straně samotných žen zůstal nejvyšší počet zemřelých zatím stále příslušný věkové skupině 85–89 let (platí již od roku 2009).

Již od konce 80. let 20. století má v Česku jednoznačně rostoucí trend naděje dožití, která nejlépe charakterizuje celkovou úroveň úmrtnosti. V průběhu nového století se mezi lety 2001 a 2019 prodloužila u mužů o 4,3 let a u žen o 3,6 let, přičemž v druhé dekádě století byl její růst pomalejší než v té první. V letech 2020 i 2021 se však v souladu s výrazným navýšením počtu zemřelých naděje dožití významně meziročně zkrátila, a to v součtu za oba roky u mužů o 2,2 roku na 74,1 let v roce 2021 a u žen o 1,6 roku na 80,5 let. Její nárůst v roce 2022 tuto ztrátu zvládl téměř vykompenzovat a rok 2023 přinesl další zvýšení naděje dožití při narození až nad její hodnotu z předcovidového roku 2019. V roce 2023 dosáhla naděje dožití při narození 76,9 let pro muže a 82,8 let pro ženy, když došlo k jejímu meziročnímu zvýšení o 0,7 resp. 0,8 roku (mezi lety 2019 a 2023 pak o 0,6 roku, resp. 0,7 roku). Mírně rychlejší tempo zlepšování úmrtnosti mužů ve srovnání s ženami vedlo v čase ke snížení rozdílu střední délky života žen a mužů: v roce 2001 dosahoval rozdíl 6,5 let, o dvacet let později v roce 2023 pak 5,9 let (v letech 2020 a 2021 se přechodně zvýšil na 6,1, resp. 6,4 let).

Kojenecká úmrtnost se v Česku od roku 2008 trvale drží pod hranicí 3 ‰ a zůstává jednou z nejnižších na světě. V roce 2023 dosáhla 2,2 ‰, čímž se zopakovalo dosavadní minimum z roku 2021, přičemž v celé uplynulé dekádě se pohybovala v rozmezí 2,2–2,8 ‰.

Obyvatelé ČR dlouhodobě nejčastěji umírají na nemoci oběhové soustavy, nicméně jejich podíl na všech příčinách² má v čase mírně klesající tendenci – v roce 2014 stály za 41,8 % úmrtí mužů a 50,3 % úmrtí žen, v roce 2023 pak za 36,4 % resp. 41,3 %. V letech 2020 a 2021 byl podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy krátkodobě ještě o 4–5 p. b. nižší, protože nezanedbatelný podíl celkového počtu úmrtí si připsal covid-19. Druhou příčku mezi příčinami smrti dlouhodobě obsazují u mužů i u žen novotvary, jejichž podíl na celkovém počtu úmrtí byl v letech 2014–2019 poměrně vyrovnaný (kolem 28 % u mužů a 23 % u žen), v letech 2020 a 2021 klesl (v průměru o 3–7 p. b.) a v roce 2023 se zase lehce zvedl, když novotvary zapříčinily 26,1 % úmrtí mužů a 23,3 % úmrtí žen. Tradičně třetí nejčastější příčinou smrti bývají nemoci dýchací soustavy – v roce 2023 stály za 7,9 % úmrtí mužů a 7,4 % úmrtí žen. V letech 2020 a 2021 se specificky na třetím místě žebříčku umístila skupina označená jako „Kódy pro speciální účely“, která byla v Česku naplněna jen covidem-19 a multisystémovým zánětlivým syndromem souvisejícím s onemocněním covid-19³. V roce 2020 mělo tuto základní příčinu smrti 8 % zemřelých a v roce 2021 pak dokonce 18 %. V roce 2023 na covid-19 zemřelo již jen 1,5 % mužů i žen a toto onemocnění se v žebříčku příčin smrti hluboko propadlo. Čtvrté nejčetnější byly mezi příčinami smrti nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek, reprezentované z více jak čtyř pětin diabetem mellitem. Pořadí příčin smrti u mužů a u žen se v roce 2023 shodovalo na prvních třech místech, dále se odlišovalo. U mužů byly na čtvrtém místě vnější příčiny, na pátém nemoci trávicí soustavy a až na šestém místě nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek následované nemocemi nervové soustavy. U žen obsadily nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek čtvrtou příčku, pátou nemoci nervové soustavy, dále následovaly nemoci trávicí soustavy a až na 7. místě vnější příčiny (u mužů již čtvrté).

Sňatky

V letech 2014–2019 se počet sňatků pravidelně zvyšoval – z historického minima 43,5 tis. v roce 2013 vystoupal na 54,9 tis. v roce 2019. Následující dva roky 2020 a 2021, v období pandemie covidu-19, bylo sňatků výrazně méně (45,4 tis. a 46,8 tis.), načež roku 2022 se jejich počet opět zvýšil na 54,8 tis. V posledním sledovaném roce 2023 však nových manželství opět výrazně meziročně ubylo, a to o 12 % na 48,3 tis. Sňatků bylo nejméně od roku 2015.

Obdobně se vyvíjela intenzita sňatečnosti. V případě sňatků prvního pořadí (představují tři čtvrtiny všech sňatků) ji nejlépe popisuje tzv. úhrnná sňatečnost svobodných (prvosňatečnost), která vyjadřuje, jaký podíl osob by při zachování řádu sňatečnosti, úmrtnosti a zahraničního stěhování svobodných daného roku uzavřel před dovršením 50. roku věku první sňatek. Historicky nejnižší byla v roce 2013 a poté se do roku 2019 postupně navýšila u mužů z 51,4 % na 59,0 % a u žen z 59,0 % na 67,5 %. V roce 2020, v době protiepidemických opatření, se výrazně snížila (na 51,9 % resp. 60,8 %) a roku 2021 se pozvedla jen mírně (o 2–3 p. b.). Teprve v roce 2022 došlo k oživení sňatečnosti, když úhrnná prvosňatečnost dosáhla 60,4 % mužů a 70,2 % žen, což bylo nejvíce od roku 2008. V roce 2023 však sňatečnost svobodných opět výrazně meziročně poklesla, a to o 5 p. b. na 55,6 % u mužů a 65,2 % u žen, čímž se vrátila na úroveň podobnou roku 2015 resp. 2017. Taktéž u rozvedených osob se jejich intenzita sňatečnosti mezi lety 2013–2019 zvyšovala, následně byla dva roky nižší, v roce 2022 se skokově vrátila k vyšším hodnotám a v roce 2023 se meziročně snížila. Při setrvání měr sňatečnosti rozvedených podle doby uplynulé od rozvodu na úrovni roku 2023 by do dalšího manželství vstoupilo 46,6 % rozvedených mužů a 44,7 % rozvedených žen.

Průměrný věk mužů a žen při vstupu do prvního manželství v letech 2011–2019 fakticky stagnoval, u mužů mírně nad hranicí 32 let a u žen pod hladinou 30 let. V roce 2020 došlo k jeho skokovému navýšení – průměrný věk mužů při prvním sňatků se meziročně zvýšil o 0,5 roku na 32,6 let a u žen o 0,6 roku na 30,4 let (u žen překročil hranici 30 let vůbec poprvé). V následujících dvou letech 2021 a 2022 zůstal průměrný věk v případě svobodných ženichů neměnný a u svobodných nevěst se nejprve snížil o 0,1 let na 30,3 let a následně stagnoval. V roce 2023 byl zaznamenán další výrazný růst průměrného věku při vstupu do prvního manželství, a to u mužů o 0,2 na 32,7 let a u žen dokonce o 0,4 na 30,6 let. V obou případech se jedná o nové dosud nejvyšší hodnoty.

Sňatky jsou v průběhu roku velmi nepravidelně rozloženy. Tradičně nejvíce frekventované jsou v období od června do září; v těchto čtyřech měsících (tedy třetině roku) se konají zhruba dvě třetiny všech sňatků. V roce 2023 bylo nejvíce manželství uzavřeno v měsíci červnu (9,2 tis.), dále v září (8,3 tis.) a v červenci (7,5 tis.). Nejméně svatebních obřadů se konalo jako tradičně v lednu (0,9 tis.), druhý nejméně bohatý na sňatky byl prosinec (1,1 tis.) a třetí únor (1,3 tis.). Denní maxima se v mnohých případech vázala na číselně zajímavé kombinace data sňatku: vůbec nejvíce svateb bylo v sobotu 9. 9. 2023, mezi pátečními daty vévodil 23. 6. 2023 a mezi čtvrtky 23. 3. 2023.

Zhruba jednu desetinu manželství uzavírá pár snoubenců, v němž alespoň jeden má cizí, jiné než české, státní občanství. Během posledního desetiletí měly tyto sňatky nejnižší váhu v roce 2020, kdy představovaly 9,5 %; šlo o rok, kdy podmínky vstupu do manželství ovlivňovala protiepidemická opatření. V roce 2023 byl jejich podíl naopak historicky nejvyšší, a to 15,0 %, absolutně šlo o 7 254 sňatků. Nejvíce (38 % ze všech sňatků s cizinci v roce 2023) bývá tradičně takových sňatků, kdy nevěsta-Češka si bere za manžela muže s cizím státním občanstvím. V roce 2023 se nejčastěji jednalo o Slováka, Němce a Brita. Na druhém místě (s 36% zastoupením v roce 2023) pak jde o sňatky opačného uspořádání, kdy ženichem je Čech a nevěsta má cizí státní občanství, převážně konkrétně slovenské, ukrajinské a ruské. Nejmenší část pak představují sňatky dvou cizích státních občanů, nicméně jejich váha se v posledních dvou letech výrazně zvýšila (v roce 2023 až na 26 %, zatímco ještě v roce 2021 byla 12%). V pozadí stál zejména nárůst sňatků dvou občanů Ukrajiny.
 

Rozvody

Podle údajů Ministerstva spravedlnosti ČR bylo v roce 2023 rozvedeno 19,5 tis. manželství, o 2 % méně než o rok dříve a nejméně od počátku století (resp. od roku 1969). V posledním desetiletí, s výjimkou roku 2017, rozvodů ubývalo každoročně (z 26,8 tis. v roce 2014). Více jak polovina rozvodových řízení (54 %) z roku 2023 byla zahájena na základě společného návrhu obou manželů na rozvod, dalších 30 % na návrh ženy (až do roku 2015 převažující typ návrhu) a 16 % na návrh muže. V době ukončení rozvodového řízení se jednalo o tzv. nesporný rozvod se společným návrhem již ve dvou třetinách případů.

Dlouhodobě přes 80 % rozvádějících se mužů, resp. žen, stává u rozvodového soudu poprvé. Zhruba šest z deseti rozvedených manželství (56,8–60,9 % v letech 2014–2023) vychovávalo v době rozvodu společné nezletilé dítě/děti. V roce 2023 se rozvod dotkl celkem 18,0 tis. nezletilých dětí, nejméně v historii samostatné ČR.

Pokud by zůstaly intenzity rozvodovosti podle délky trvání manželství neměnné na úrovni z roku 2023, skončilo by rozvodem 37,1 % manželství, nejméně od počátku století. Klesající trend přitom vykazuje rozvodovost od roku 2010, kdy činila rekordních 50,0 %. V letech 2014–2019 se úroveň rozvodovosti pohybovala v intervalu 44,8–47,2 %, v roce 2020 se skokově snížila na 40,6 %, poslední tři roky se nachází pod hranicí 40 %. Míra rozvodovosti je dlouhodobě nejvyšší v délce 3 až 6 let po sňatku a s prodlužující se délkou manželství klesá. Průměrná délka trvání manželství do jeho zániku rozvodem měla po tři desetiletí (s menšími výkyvy) rostoucí trend, nejdelší byla v roce 2020, kdy dosáhla 13,7 let. Poté mírně poklesla a v letech 2022 a 2023 se držela na hodnotě 13,5 let. Oproti roku 2014 tak byla delší o 0,5 roku.

Zahraniční migrace

V tomto století byla bilance zahraničního stěhování záporná pouze v letech 2001 a 2013, jinak zahraniční migrace svou kladnou bilancí pravidelně přispívala k růstu populace České republiky. Mezi lety 2015 a 2019 přírůstek obyvatel zahraniční migrací postupně vzrostl na 44,3 tis. v roce 2019 a po dočasném poklesu v následujícím roce se v roce 2021 zvýšil na 50,0 tis. Suverénně nejvyšší (329,7 tis.) bylo saldo zahraniční migrace v roce 2022, když se Česko stalo jednou ze zemí, kam nejčastěji po vypuknutí války na Ukrajině odcházeli její občané. Objem i saldo zahraničního stěhování zůstalo vysoce nadprůměrné i v roce 2023. Počet přistěhovalých ze zahraničí byl bezmála 141,3 tis., vystěhovalých do zahraničí bylo téměř 46,6 tis. (nejvyšší počet od odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce; téměř polovinu představovaly osoby s dočasnou ochranou uprchlíka). Saldo zahraniční migrace 94,7 tis. osob bylo druhé nejvyšší v poválečné historii Česka.

Migrační vlna z Ukrajiny se promítla nejen do objemu, ale i do demografické struktury migračních proudů. Zatímco do roku 2021 standardně v obou směrech zahraniční migrace převažovali muži (v pětiletém období 2017–2021 muži tvořili u přistěhovalých 60 %, u vystěhovalých 61 %, v saldu 59 %), v letech 2022 i 2023 bylo mezi přistěhovalými naopak více žen než mužů (58 % resp. 52 %) a v roce 2023 mírně převažovaly ženy i mezi vystěhovalými (51 %). Převaha žen byla zaznamenána i v celkovém saldu migrace (59 % v roce 2022 a 52 % v roce 2023). Specifické bylo díky převaze uprchlíků i věkové složení migrantů, včetně salda migrace. Zatímco v letech 2016–2021 se na přírůstku obyvatel migrací nejvíce podílely tři pětileté věkové skupiny od 20 do 34 let (maximum ve věku 25–29 let), v roce 2022 bylo saldo migrace nejvyšší ve věkových skupinách 15–19 a 35–39 let a v roce 2023 jednoznačně ve věkové skupině 15–19 let. Výrazně vyšší podíl než dříve měli v saldu migrace také senioři, i když jejich podíl zůstal malý (3%, ale před rokem 2022 méně než 1%).

Z pohledu státního občanství osob se v saldu zahraniční migrace dlouhodobě na předních místech umísťují občané Ukrajiny, Slovenska, Ruska a v posledním desetiletí i občané Rumunska (tab. 2). Občané Ukrajiny přitom během let postupně zvyšovali svou váhu v saldu zahraniční migrace Česka již před vypuknutím války na Ukrajině, v letech 2022 a 2023 pak jednoznačně dominovali (v roce 2022 připadlo na občany Ukrajiny 92 % přírůstku obyvatel zahraniční migrací, v roce 2023 pak 79 %, absolutně šlo o 75,2 tis. osob). S výrazným odstupem druhé největší saldo 5,6 tis. měli v roce 2023 občané Slovenska. Třetí nejvyšší saldo tentokráte připadlo občanům Filipín (2,1 tis.), na čtvrtém místě se umístil Vietnam (1,4 tis.) a na pátém Indie (1,1 tis.).

Nezvykle záporné bylo v roce 2023 saldo zahraniční migrace občanů Ruska (−0,5 tis.), a to v důsledku vysokého počtu vystěhovalých. V období let 2014–2022 přitom ročně přibývalo zahraničním stěhováním 0,8–3,1 tis. občanů Ruska. Záporná byla v roce 2023 také bilance zahraničního stěhování občanů Česka (−1,5 tis.), která však nebyla neobvyklá – kladné hodnoty dosáhla během posledního desetiletí pouze v roce 2021.

Podrobnější údaje o populačním vývoji lze nalézt na https://csu.gov.cz/obyvatelstvo.